Kapitola desátá – Rvačka a její následky

„Nikdy nevíte, co dokážete, dokud jste to nezkusili.“

                                                                                     F. P. Adams

 

Slunečné nedělní ráno se každého snažilo přesvědčit o tom, že to bude den jako každý jiný. To však ještě nikdo na škole netušil, že právě o první neděli toho školního roku se bude ještě dlouho mluvit.

Harry hned po snídani zabořil nos do učebnic a svých poznámek a zděsil se množství zadaných úloh, ze kterých neměl hotovou ani jednu. Když se o tom, s hromadou knih v náručí. zmínil ve společence před Hermionou a Ronem, reagovali přesně tak, jak očekával. Hermiona jen obrátila oči v sloup s výrazem ´jako bych to neříkala´ a Ron vyrazil zděšeně po schodech, jelikož si díky Harrymu uvědomil, že také ještě nic neudělal.

Takže zatímco se Harry s Ronem pachtili s domácími úkoly a házeli po Hermioně prosebné pohledy, ta si jich vůbec nevšímala a pročítala si speciální vydání Věštce.

Všechna okna hradu byla dokořán, ale proti dusnu, které se znovu vzmáhalo, to moc nepomáhalo. Studenti téměř toužili po hodině lektvarů jen proto, aby se mohli zchladit ve sklepení. Už se blížil čas oběda, a Hermiona vesele klábosila na opačné straně místnosti s Levandulí, když Harry a vzápětí za ním i Ron odhodili své brky a unaveně se protáhli. Harry si promnul štípající oči a Ron s pohledem k oknu mohutně zívl.

„Tohle bláznivé počasí už mi začíná lézt krkem,“ odfrkl si Ron. „Jak dlouho ještě bude tak nesnesitelné vedro?“

Harry pokrčil rameny.

„Moc dlouho už asi ne,“ ozvala se Hermiona, která zrovna přicházela a zaslechla Ronovu poznámku.

„Od východu se k nám valí pěkné mraky a dneska je opravdu dusno. Možná přijde bouřka,“ dodala slibně.

„Kéž by,“ reagoval Ron toužebně.

*

V rýži s kuřecí směsí se toho dne skoro každý znechuceně rýpal a polévku si nevzal nikdo. Všichni jen toužebně sledovali mraky, které se jim honily nad hlavou.

Po obědě se množství studentů včetně tria usadilo u jezera ve stínu stromů a máchali si nohy ve vodě. Velkou část zbytku dne pak strávili v hájence u Hagrida, kde bylo kupodivu celkem příjemně.

Během odpoledne se pomalu zatahovalo a obloha postupně tmavla. Když se těsně před večeří vydali k hradu, někde v dálce zahřmělo. Venku už nebyla ani noha, tedy až na štíhlou dívku mířící k jezeru, ve které Harry poznal Angelu.

„Jděte napřed,“ oslovil Rona a Hermionu. „Já vás doženu.“

Hermiona na něj podezřívavě mrkla a pak sledovala směr jeho pohledu. Potutelně se usmála a zatahala za rukáv Rona, který už se nadechoval k otázce.

„Jasně, tak jdeme, Rone.“

Ron ji udiveně následoval. Hermiona mu pak něco zašeptala a pořád se přitom usmívala. Harry počkal, až budou o něco dál a vydal se směrem, kde Angelu zahlédl. Neviděl už, jak se po něm Ron s Hermionou nejprve ohlédli a pak se vzali za ruce.

V dálce znovu zahřmělo, i když žádné blesky ještě nebyly vidět. Angelu našel až po hodné chvíli. Seděla s rukama kolem kolen na stejném místě, kde už  jednou byli a zamyšleně pozorovala vlny na jezeře, vytvořené zesilujícím větrem.

Harry k ní tiše zezadu přistoupil.

„Ahoj,“ oslovil ji hlasitě.

Angela sebou škubla a vyděšeně k němu vzhlédla. Po tvářích jí stékaly slzy.

„Harry,“ vydechla překvapeně. „Vyděsil jsi mě…“ hlesla a rychle si setřela slzy z tváře.

„Promiň, to jsem nechtěl,“ řekl Harry zkroušeně a sedl si vedle ní. „Co se ti stalo?“

„Nic… Toho si nevšímej,“ odvětila chabě a pokusila se usmát, ale vypadalo to dost zoufale.

„Nerad tě vidím plakat,“ řekl Harry tiše.

Angela na něj pohlédla, ale na hladinu jezera pro změnu zíral on.

„Klidně se mi můžeš svěřit, jestli chceš…“

„To raději ne,“ přerušila ho Angela. „Věřím ti, Harry, ale… Prostě to nejde. Nemůžu… Alespoň ne teď.“

„To je v pořádku. Jen už prosím tě neplač,“ vzdal to Harry a jemně jí setřel poslední slzu z obličeje.

Angela se konečně upřímně usmála: „Děkuju.“

„Nemáš vůbec …“

Harryho slova přerušilo hlasité zahřmění přímo nad nimi. Oba sebou trhli a vzhlédli k temné obloze.

„Asi bychom měli jít,“ poznamenal Harry.

„Ne asi, ale určitě,“ vyskočila Angela na nohy jako první.

Jenže už vzápětí znovu dunivě zahřmělo a okamžitě nato se spustil neskutečný liják. Příroda se rozezvučela prudce dopadajícími kapkami.

„Honem, poběž!“ vykřikl Harry, vzal Angelu za ruku a oba se rozeběhli ke škole.

Nebyli příliš daleko, ale než se smíchem stačili proběhnout bránou, stejně byli mokří od hlavy až k patě. Ohlédli se za sebe. Divoký vítr hnal déšť skoro až k nim a skoro neustále se blýskalo. Nad hradem to dunělo jak při ohňostroji. Chvíli jen pozorovali očekávanou bouři, zatímco z nich kapala voda na podlahu a pak na sebe pohlédli.

Harryho potěšilo, že v očích Angely vidí smích. Byl rád, že se mu podařilo jí trochu zvednout náladu a s mokrými pramínky vlasů kolem tváří mu připadala ještě hezčí než obyčejně. Pod mocí okamžiku si ji přitáhl blíž…

 

Angela k Harrymu s bušícím srdcem naklonila hlavu, když na sobě ucítila něčí pohled. Rychle ucukla a pohlédla ke dveřím do Velké síně. Byly dokořán a od okraje zmijozelského stolu je skrz ně nepozoroval nikdo jiný než Draco.

Harry vysledoval její pohled. Odtáhla se od něj a pustila se jeho ruky.

„Uvidíme se večer,“ zašeptala Angela, aniž na něj pohlédla a vydala se na večeři.

Harry upřeně zíral do Malfoyova pohrdavého obličeje a přemítal, jestli ho ten pohled štve nebo děsí…

*

Angela se usadila ke stolu, levou rukou na sebe z hůlky začala pouštět horký vzduch a pravou napichovat na vidličku hranolky. Absolutně přehlížela to, že ji Draco upřeně sleduje, spokojeně se vyhřívala a hltala jídlo tak, aby byla co nejrychleji pryč.

Pak ale Malfoy upustil od svého nehybného sezení se založenýma rukama a naklonil se přes stůl k ní.

„Co si myslíš, že děláš?“ sykl na Angelu tiše.

Polkla a vzhlédla: „Večeřím,“ odsekla přidrzle.

„Náramně vtipné,“ vyprskl Draco. „Ty moc dobře víš, co myslím.“

„Ne, to teda nevím,“ ušklíbla se.

„Hraješ si s ohněm, děvenko.“

„Dej mi pokoj, Draco, a starej se laskavě o sebe,“ naježila se Angela. Nepotřebovala od nikoho připomínat, v jaké byla situaci.

„To asi nepůjde,“ zašklebil se na ni.

„Fajn,“ vyštěkla Angela a třískla s vidličkou o stůl tak, že se k ní otočila většina zmijozelských. „Právě mě přešel hlad.“

Schovala hůlku, prudce vstala a rychle odkráčela pryč.

Malfoy přimhouřil oči a zaťal pěsti. Šlehl pohledem po zírajících zmijozelských, kteří se hned odvrátili, pak vstal od stolu tak prudce, až jeho židle spadla na zem a vydal se za Angelou, která už byla z Velké síně venku.

 

Harry to celé samozřejmě sledoval. Poté, co Malfoy skoro vyběhl ze Síně, vyskočil od právě načaté večeře a doprovázen udivenými pohledy Rona a Hermiony, vyrazil spěšně za nimi.

Ron nakrčil nos: „Cítím problémy…“

Hermiona jen vážně přikývla.

*

Už toho měla plné zuby. Kdyby byla plnoletá, mohla by se na celou rodinku Malfoyů vybodnout, ale takhle …

Malfoy ji dohnal v polovině chodby a chytil ji za loket.

„Pusť mě!“ vyprskla Angela vztekle.

„Až pochopíš, jak by ses měla chovat!“

„Proč mě s tím pořád otravuješ!?“ vyškubla se mu prudce. „Je to můj život!“

„Nemůžeš si dělat, co chceš!“ oznámil jí důrazně. „Tak si to přestaň namlouvat!“

„Nech mě být, Draco!“

„Tak se konečně vzpamatuj! Jak by asi reagovali, kdybych to prásknul, co?!“

Angela zbledla.

„A já myslela, že jsi jiný,“ vyhrkla prudce. „Jenže jablko nepadá daleko od stromu! Jaký otec, takový syn!“

Dracovi se ve tváři objevil výraz rozzuřeného tygra. Jeho ruka vyletěla do vzduchu a vrazila Angele facku, až jí poskočila hlava dozadu.

Mladá čarodějka se otřeseně chytila za pálící tvář a šokovaně na něj pohlédla. Draco tam před ní zaraženě stál a v očích se mu objevila lítost. Nechal se zbytečně vyprovokovat… Nadechoval se k omluvě, když ho někdo popadl za límec košile a tvrdě přirazil ke zdi.

„Ještě jednou se jí dotkni a já ti rozbiju hubu, ty zmetku!“ zařval Harry, rudý vzteky.

A v Malfoyovi se znovu rozhořel vztek. Angela byla jedna věc, ale aby si na něj vyskakoval Harry Potter, to už bylo moc.

„Co to zkusit hned, Potříku!“ vyštěkl v odpověď, strhl ze sebe jeho ruce a dal mu tvrdou ránu do brady, až se Harrymu před očima objevily mžitky.

Odpotácel se dozadu, Malfoy se k němu vrhl a pro změnu přitiskl ke zdi jeho. Harrymu se tvrdým nárazem do hlavy tentokrát už doslova zatmělo před očima a brýle mu z nosu sletěly někde na zem.

Harry naslepo vztekle kopl Malfoye přímo do žaludku. Zmijozelský princ hekl a chvíli se nemohl nadechnout. Harry toho využil a odstrčil ho od sebe. Malfoy se, dokonale vyvedený z rovnováhy, skácel na zem.

Dřív než Harry čekal, se však vzpamatoval a podkopl mu nohy. Harry se pozpátku natáhl na podlahu taky a slyšel, jak pod ním křuplo sklo.

Malfoy na něj vzápětí skočil, přitlačil ho kolenem k zemi a oběma rukama mu začal svírat hrdlo. Harryho první reflex byl, že chytil jeho ruce a snažil se je odtáhnout, ale to bylo k ničemu. Nechal toho a vší silou uhodil Malfoye pěstí do obličeje.

Malfoy zaskučel a polevil stisk. Z nosu mu crčela krev. Harry se nadzvedl a shodil ho ze sebe.

Převalovali se po kamenné podlaze a zuřivě se snažili jeden druhému co nejvíc ublížit.

Angela stála s vytřeštěným pohledem nedaleko nich a nevěřícně pozorovala vyrovnaný boj. Napadlo ji, že by mohla vytáhnout hůlku, ale bála se, že by to mohla ještě zhoršit.

„Přestaňte! Harry! Draco!“ naléhala na ně, když se trochu vzpamatovala.

Jak se dalo čekat, nemělo to pražádnou odezvu.

Urputný souboj se však neodehrával příliš daleko od Velké síně. Studenti u dveří zaslechli hluk a několik jich sem přibíhalo.

Malfoy měl v tu chvíli zase navrch a pevně tiskl paží Harryho pod krkem.

„Na mě nemáš, Pottere. To ses přepočítal,“ odsekával jízlivě.

„To se… ještě… uvidí!“ vydechl Harry, nečekaně se přetočil, vymanil se z Malfoyova sevření a přitiskl ho k zemi.

„U všech ďasů!“ vydechl pihovatý brunet ze Zmijozelu a pádil nazpátek k Síni. „Pojďte všichni!“ vyřvával jak Sudička na scéně. „Rvačka! Malfoy a Potter!“

Skoro všichni studenti včetně Rona a Hermiony se o překot vyhrnuli ven a za chvíli už byl kolem souboje hlouček hulákajících na jedné straně zmijozelských a na druhé nebelvírských studentů.

„Nechcete mi raději pomoct je odtrhnout?!“ zaječela Angela skrz všeobecný randál.

Ovšem nikdo si jí nevšímal. Dopředu se protlačil Ron a v závěsu za ním Hermiona.

„Neměli bychom je zastavit?!“ vyděsila se Hermiona.

„Myslím, že teď nemůžeme udělat nic,“ usoudil v celku moudře Ron. „Ještě dostaneme po tlamě taky…“

Malfoy se Harrymu znova vzepřel. Harry ucítil jeho pěst na oku, které mu okamžitě začalo nabíhat a hned potom koleno v žaludku. Zhroutil se na bok a Malfoy se klopýtavě postavil. Chystal se ho nakopnout, ale Harryho ho rukama chytil za kotník a prudce škubl.

Malfoy sletěl obličejem k zemi, Harry se na něj obkročmo posadil a zkroutil mu ruku za záda. Zapomněl však na jeho nohy a Dracovi se několikrát podařilo kopnout Harryho bolestivě do holeně. Ani jeden z nich nevnímal zoufalé výkřiky Angely a povzbuzování stále početnějšího hloučku.

Takový randál samozřejmě neušel pozornosti profesorů. Nakonec se zákonitě ozvaly těžké kroky a hulákajícím davem si protlačil cestu poloobr. V závěsu za ním spěchala Shiernová a Snape.

„Co se to tu děje?“ ozval se hluboký hlas.

Harry ani Malfoy si toho nevšímali a dál se váleli po zemi, dokud je za límce jejich košil nechytily silné obrovské ruce.

„To by snad stačilo, né?!“

Ruce je od sebe odtrhly a lehce zvedly ze země. Když poznali, že jejich pokusy se vyprostit jsou marné, zvedli hlavy k zarostlému obličeji nad sebou.

Studenti ztichli.

„Co to tu vyvádíte, vy dva?!“ zatřásl s nimi Hagrid rozzlobeně.

Oba mlčeli a vrhali po sobě nenávistné pohledy.

Malfoyovi stále tekla krev ze zlomeného nosu, pod levým okem se mu začínal rýsovat nádherný monokl a vlasy mu padaly do poškrábaného obličeje. Harrymu pro změnu nabíhalo pravé oko, měl rozbitý ret a na krku měl jasné obtisky prstů. Oba také měli vyškubnutých několik knoflíků košile a natrhnuté rukávy.

„Malfoy a samozřejmě Potter,“ protáhl Snape. „Ale, ale…“

Oba studenti otočili hlavy po hlase. Snape se jízlivě šklebil a vedle něj stojící Shiernová vypadala naštvaně.

„Tak, teď nám laskavě vysvětlete, proč jste se rvali!?“ vyštěkla na ně Shiernová.

Následovalo hluboké ticho.

„Vlastně to není tak důležité, že?“ ozval se Snape. „Tak jako tak si to odnesete, pánové. Oba. Pusťte je, Hagride. Určitě už dostatečně vychladli.“

Hagrid poslechl, ale zůstal za oběma provinilci stát a výhrůžně na ně zahlížel. Dopředu se prodrala i profesorka McGonagallová.

„Co se tu děje?“ zeptala se zvýšeným hlasem a pohledem přeletěla Harryho i Malfoye.

„Malfoy se tu s Potterem porvali,“ oznámil jí povýšeně Snape. „Pokud byste svolila, paní profesorko, rád bych udělil trest oběma.“

Harryho bodlo svědomí, když na McGonagallové uviděl obrovské zklamání.

„Protentokrát svoluji, Severusi. Dělejte, jak uznáte za vhodné.“

Snapeovi se na tváři rozlil výraz štěstí, stejně jako Harrymu v žaludku zděšení.

„Co tady ještě okouníte?!“ vyštěkl pak profesor lektvarů na shluk kolem.

Studenti se začali spěšně rozcházet.

„Raději byste si měli zajít na ošetřovnu,“ poznamenala Shiernová.

„Ne,“ zarazila ji rázně McGonagallová. „Když jim nedělalo problém se porvat, ať si zůstanou, jak jsou.“

Malfoy s Harrym na ni zůstali překvapeně zírat. Bledá Angela stála za Hagridem a všechno bedlivě sledovala.

„Ale Minervo,“ ohradila se Shiernová. „Alespoň pan Malfoy s tím nosem…“

McGonagallová pohlédla na Malfoye a jeho košili postříkanou krví.

„No, dobrá. Ale dohlédnu na to osobně. Pane Malfoyi, pojďte se mnou.“

Malfoy dál stál na místě a otíral si krev do rukávu.

„Hned!“ vyštěkla McGonagallová tak vztekle, jak ji ještě Harry neviděl.

Zmijozel naposledy šlehl spalujícím pohledem po Harrym a vydal se za ní.

„O trestu vám dám samozřejmě včas vědět,“ poznamenal ironicky Snape, upřel podezřívavý pohled na Angelu a odplachtil. Hagrid si nejprve zaraženě prohlédl Harryho, a pak s potřásáním hlavy také pomalu odešel.

Na místě bitky už zůstal jen Harry, Angela a Shiernová. Profesorka chvíli přejížděla pohledem z jednoho na druhého a nevěřícně kroutila hlavou.

„Proč jste se s Malfoyem rvali, Pottere?“

Harry sklopil oči k zemi a neodpověděl.

„Řeknete mi to vy, Rosierová? Mám pocit, že to víte.“

Angela se na ni dívala a mlčela.

„Jak myslíte,“ vzdychla Shiernová a s rychle cvakajícími podpatky odkráčela.

Angela přistoupila k Harrymu a podívala se mu do obličeje. Tvář se jí zkrabatila nevolí.

Rozhlédla se po zemi a konečně vytáhla hůlku. Za chvíli už opravené brýle podávala Harrymu.

„Tu máš.“

Harry si je opatrně nasadil a Angela ho vzala za ruku.

„Pojď se mnou, ty blázínku,“ oslovila ho něžně.

Harry se nechal odvést nahoru po schodech až do třetího patra. Zastavili se před zdí, kde věděl, že je Komnata nejvyšší potřeby.

Takže o ní ví, pomyslel si udiveně.

Angela zavřela oči a po chvíli se před nimi objevily dveře, které spěšně otevřela. Vešli do malé místnosti osvětlené několika svícemi, s mnoha policemi, pohodlnými křesly, stolem a s kupodivu dokořán otevřeným oknem, kterým sem pronikal déšť. Angela pustila Harryho ruku a rychle ho šla zavřít, zatím co on udělal to samé s dveřmi.

„Sedni si,“ vyzvala ho Angela, ukázala na jedno z křesel a vyndala z police hlubokou keramickou nádobu.

Harry se opatrně posadil. Přímo neskutečně ho bolelo břicho a hlava.

Angela přešla k umyvadlu a do mísy napustila horkou vodu. Pak do ní namočila několik bavlněných látek a posadila se naproti Harrymu.

„Neměl jsi se s ním rvát,“ řekla tiše, zatímco ždímala hadříky. „Máš teď kvůli mě problémy…“

„V tomhle případě tě to vůbec nemusí mrzet,“ zamračil se Harry. „Měl jsem mu namlátit víc.“

Angela ho vzala za bradu a jemně začala stírat zasychající krev.

„Proč se tak nenávidíte?“ zeptala se nečekaně.

Harry chvíli neodpovídal a Angela mezitím vyměnila hadřík.

„Vlastně se nesnášíme skoro od prvního setkání,“ odvětil pomalu Harry. „Vypadá to tak, že žádný pořádný důvod nepotřebujeme.“

Angela mu vyčistila i poslední škrábanec, vstala a prohlédla bouli, kterou měl vzadu na hlavě.

„Na to ti dám něco, po čem to hned zmizí. Nepůjde to vidět, ale hlava tě ještě dneska bude bolet.“

Angela přešla k jedné skříni, ze které vytáhla malou lahvičku s narůžovělou tekutinou a trochu jí ukápla Harrymu na bouli.

Když si tam o chvíli později Harry sáhl, byla pryč. Udiveně se zadíval na Angelu, která teď stála zády k němu a něco míchala v malé misce. Za chvíli už mu podávala zatočenou látku, do které napěchovala umíchanou směs.

„Přidrž si to na tom oku. Nebude tě to bolet, ale monokl zmizí postupně. Mohla bych to uzdravit úplně, ale víš, co říkala McGonagallová. Raději ji nechci naštvat.“

„Díky,“ řekl Harry vděčně, když pocítil okamžitou úlevu.

„To je to nejmenší,“ odmávla jeho poděkování rukou Angela.

Zatímco uklízela, Harrymu se v hlavě objevila neodbytná otázka: „Kde ses tohle všechno naučila?“

Angela se na moment zarazila.

„Od mojí matky a tety,“ odvětila po chvíli, stále zády k němu.

Harry usoudil, že se v tomhle tématu raději rýpat nebude. Angela z vrchní police vzala nějakou mast a znovu si k němu sedla.

„Tak ukaž,“ stáhla mu ruku z obličeje. „Bolí to ještě?“

„Vůbec ne,“ usmál se Harry.

Angela odložila látku na stůl a otevřela průzračnou mast: „Namažu ti ten ret. Rychleji se to zahojí.“

Její obličej byl teď jen pár centimetrů od Harryho. Jejich pohledy se střetly a Harry měl najednou srdce až v krku. Nemohl si pomoct, aby se nesklonil se k jejím růžovým rtům a… Angela mu položila ukazováček na ústa.

„Musí to zaschnout,“ usmála se omluvně a rychle vstala.

Harry se opřel zklamaně do křesla. Angela sklidila mast a zahleděla se z okna do deštivé noci. Nad Bradavicemi stále zuřila bouřka.

Harry si znovu nasadil brýle, které si předtím musel sundat, vstal, přistoupil k ní a po chvíli váhání ji něžně objal zezadu kolem pasu.

Angela se nebránila a opřela si hlavu o jeho rameno. Dlouho takhle stáli a beze slov se dívali na déšť.

„Musím ti něco říct,“ začal Harry tiše, ale Angela ho zarazila.

„Ne… Teď prosím nic neříkej.“

Otočila se k němu a objala ho kolem krku.

Oba přivřeli oči a dali si krátký, ale o to něžnější polibek. A byl to tak příjemný pocit, že Harry na chvíli úplně zapomněl na cokoliv jiného.

„Jsi si jistá, že ta mast už zaschla?“ zeptal se pak naoko vážně.

„Jsem,“ usmála se Angela a zabořila mu chvějící se ruku do vlasů.

Harry si ji k sobě pevněji přitiskl a na hodně dlouhou dobu pro ně oba přestal existovat okolní svět.

*

Ani jeden z nich však netušil, že ve Velké síni se i přes pokročilou dobu stále vášnivě diskutuje o rvačce Harryho a Draca a začínají se šířit různé spekulace o tom, proč se ti dva konečně porvali.

651 Celkem zhlédnutí, 1 Dnešní zhlédnutí