„Díky,“ řekla a usmála se na Lucase, který jí podal talíř s masem. Připadala si jako v bavlnce. Byl to už měsíc, co ji matka prodala. Pro ni se však změnil celý svět. Averna i Lucas se k ní chovali moc hezky.
„Líbí se ti ty šaty?“ zeptala se Averna, která uždibovala kousky ryby. Cath přikývla a nabrala si pořádný kus porce. Žena se usmála. Děvčeti teplý vzduch a oceán svědčil. Po pár dnech se začala usmívat a po dvou týdnech konečně dostala tu správnou barvu. Lucas okamžitě přijal roli staršího sourozence a dával na drobnou dívenku pozor. Učili se a trénovali společně. Ve všem jí pomáhal. Snažili se jí společně s matkou ukázat lásku a vyléčit ji.
„Mami, víš, přemýšlel jsem…“
„Opravdu, Lucasi? A nebolí tě to?“ dobírala si Averna syna. Cath měla ráda tohle jejich škádlení. Chlapec na matku vyplázl jazyk.
„Vím, že jsi tátovi řekla, aby nás nehledal, ale já bych byl rád, kdyby se tu náhodou, třeba, za nevysvětlitelné náhody objevil.“ Ženě ztvrdl úsměv na tváři.
„Co jsi udělal, Lucasi?“ matka výhružně zavrčela a zúžila oči. Chlapec sklopil pohled na stůl a začal se nimrat v jídle.
Cath tak trochu doufala, že by mohla Averna povolit. Čím déle trávila čas s Lucasem, tím víc chtěla poznat svého otce. Mluvil o něm moc hezky. Trochu se lekla, když se její adoptivní matka razantně zvedla a odešla z terasy. S Lucasem se na sebe smutně usmáli a dál pokračovali ve snídani. Třeba ten pohled nikdy nepřijde. Slyšela, že mudlovská pošta nepatří mezi ty nejspolehlivější. Cath se ztratila ve svých myšlenkách. Čas tady neuvěřitelně plynul. Ani nevěděla, co je za den.
Připadala si jako v ráji. Všude rostly kokosové palmy, voda byla křišťálově průzračná a písek sněhově bílý. Neuměla plavat, ale Albus ji to naučil. Každý den se brouzdali na břehu. Oblíbila si kraby a mořské želvy. Kde se to vůbec nacházeli? V Indickém oceánu. Na jednom korálovém souostroví. Pro Cath to bylo všechno nové. Nezažila nic jiného než malý byt, který smrděl plísní a alkoholem, výčitky, křik a pláč. Jedním slovem mizérii. A najednou se tu objevila bělovlasá žena, která měla ten nejhřejivější úsměv a přenesla ji do ráje. Teda technicky za to, letěli mudlovským dopravním prostředkem zvaný letadlo – moc se jí to nelíbilo. Zalehly jí uši, byla zima a během menších turbulencí si ublinkla do pytlíku. Trvalo to několik hodin, třikrát museli přestupovat, aby nakonec zjistili, že Cath ztratili zavazadlo. Bála se kříku, ale Averna nad tím jenom mávla rukou a zašla do prvního obchodu na Kokosových ostrovech, na který narazila. Žena jí koupila vše potřebné a pár věcí navíc. Třeba nádherný světle růžový klobouk, aby si nepřivodila úžeh a slonovinové šaty.
Cath se jemně usmála a napila se džusu. Bydleli ve vzdušném bungalovu téměř na pláži. Měla pokoj s Lucasem, ale vůbec jí to nevadilo. Spíš to uvítala. Všechny ty změny byly na dětskou duši příliš. První noc jí dokonce provázely noční můry. Lucase tiché vzlyky vzbudily a bez jakýchkoliv cavyků přelezl ke své sestře do postele a celou noc ji držel za ruku. Averna je ráno našla ve společném objetí a na tváři se jí objevil úsměv. Stejně jako všechny následující dny. Ti dva nakonec spali v jedné posteli, takže nebylo pro Avernu překvapením, že je nalezla v objetí. Pak se k nim připojila. Lehla si za Cath, aby ji svým tělem chránila. Ve vzduchu se nesla vůně kokosu smíchaná s oceánem. Zavřela oči a nechala se unášet.
***
„Musím se s ní spojit!“ vykřikl zoufale Albus a zhroutil se sedačky. Jeho sestra jen zvedla obočí.
„Tak to máš dost blbé, bratře, a laskavě ztiš hlas. Jestli vzbudíš malou Serenu, tak tě prokleju!“ zasyčela výhružně Lily. Albus zvedl dlaně v gestu, že se vzdává.
„Promiň,“ omluvně zašeptal a přešel k postýlce, kde spala jeho neteř. Vykouzlila mu na tváři úsměv. A zase to bodnutí u srdce. On přišel hned o dvě možnosti sledovat své děti vyrůstat. Už to bylo téměř tři čtvrtě roku, co všichni tři odešli. Neposlechl Averninu výhružku, aby je nehledal. Nepočítal, kolik peněz utratil za informace, kde by se mohli nacházet. Nikdo nic nevěděl, a nebo prostě nechtěl nic prozradit. Lily ho uchopila za rukáv a odvedla do vedlejší místnosti. Opatrně za nimi zavřela dveře.
„Myslíš, ze mě to to neštve? Nebyla ani na naší svatbě, ani při narození Sereny. I když mě to moc mrzí, absolutně ji chápu. Chybí mi každý den,“ povzdechla si, „ale bohužel ti nedokážu pomoci. A co Thomas?“ Albus zakroutil hlavou. Po něm se taky slehla zem. Respektive asi týden po nevydařené svatbě odjel na nějaké vykopávky a ještě se nevrátil. Prakticky nikdo neví, kdy se vrátí a jestli vůbec.
„Od září nastupuju do Bradavic,“ prohodil mezi řečí. Lily na něj vykulila oči.
„Prosím?“ Odložila sklenici s dýňovým džusem.
„No jo,“ muž se poškrábal na hlavě, „už to tak bude. Madame Hooková chce jít do důchodu. Tak jsem na to kývl. Stejně nemám, co dělat a vás otravovat donekonečna nemůžu. Už tak se to pro mě udělali až příliš.“
Téměř rok po incidentu na ostrově Kilda, se rozhodla Minerva McGonagallová pověsit ředitelování na hřebík a oslovila Hermionu Weasleyovou, která místo s radostí přijala. Vnesla do Bradavic nový vítr. Z původní sestavy zůstala pouze madame Hooková. Ostatní využili nabídku štědrého důchodu a odpočinku, protože ty děti byly čím dál tím drzejší.
„Posaď se, Albusi.“ Přijal nabízené křeslo a rozhlédl se po místnosti. Nebyl tu tolik let. Převážná část vybavení zůstala stejná. Pořád se na něj usmíval velký Brumbál a kriticky prohlížel Severus Snape. Žena za ředitelským stolem si decentně odkašlala. Začal ji věnovat plnou pozornost.
„Madame Hooková odchází do důchodu a já potřebuju někoho na její místo,“ začala jeho teta, „navrhla tě.“ Potterovi ujelo obočí pěkně vzhůru.
„Ehm, tak to jsem teda fakt nečekal.“
„Trochu nás tlačí čas. Sice máme ještě březen, ale znáš mě. Raději bych měla už všechno připravené na další školní rok.“
„Já nevím, Hermiono, myslím si, že nejsem ten pravý, kdo by měl dávat dětem nějaký vzor. Arogantní bývalý hráč famfrpálu, kterého opustila snoubenka s dětmi. Spousta skandálu, alkoholová minulost. Takhle bych mohl pokračovat až do nekonečna,“ vydechl a podíval se na ni.
„Ale oba víme, že to už teď neplatí. Jsi tváři nekolika nadací, snažíš se svůj život dát dohromady. Jak dlouho si se nedotkl alkoholu?“ Zamyslel se
„Rok a kousek.“ Věděl to úplně přesně, ale nechtěl na ni myslet. Bylo to s ní, když mu řekla pravdu.
„Vidíš? A takhle bych mohla pokračovat dál. Vedeš si skvěle a kdo jiný by měl být pro studenty vzorem než ty? I když si to nechceš přiznat, stále si hvězda, která ovlivňuje spoustu lidí.“
„Já nevím, potřebuju nějaký čas na rozmyšlenou.“
„Dobrá. Zvládneš to do konce dubna?“ zeptala se ho s nadějí v očích. Mírně přikývl.
„Albusi!“ okřikla ho sestra. Evidentně byl myšlenkami někde jinde. Podíval se na ni. Musela ho obejmout.
„Rozhodl jsem se před pár dny. Respektive na Lucasovi narozeniny. Bylo mu jedenáct… Když nemůžu vychovávat jeho, aspoň pomůžu těm dětem.“ Přikývla.
***
Dneska byl ten DEN. Za chvíli se oficiálně narodí. Lucas seděl na pláži a klackem píchal do písku. Jedním okem kontroloval Cathrine. Zrovna stavěla obří hrad.
„Co je s tebou? Tváříš se jak kakabus,“ uhodila na něj. Zašklebil se na ni a odhodil klacek.
„Jsem naštvaný.“
„To mi došlo,“ potvrdila dívka a přisedla k němu. Opřela se na rukou a dívala se do dálky na horizont.
„Dívej, připlouvá velká loď. Odpoledne budou ve vesnici turisté. Mohli bychom zajít na divadlo. Určitě budou hrát tu pro o pirátech. Víš kterou. Nedělej se, vím, že ji máš rád.“
„Hm…“ Bouchla ho do ramene, ale s Lucasem to nic neudělalo.
„Dneska mám narozeniny,“ povzdechl a natáhl se pro suchý kokosový list. začal ho otrhávat. Cathrine čekala.
„Bude mi jedenáct, a tak nějak jsem si myslel, že se do té doby vrátíme domů. Víš, aby mě našla sova. Pochybuju, že se tady objeví.“ Přikývla. O Bradavicích jí vyprávěl. Moc si přál, aby tam v září nastoupil a ona mu to přála taky. S Avernou se ještě nebavily, co bude dál. Upřímně, už se jí začalo stýskat po rodné zemi a tak trochu doufala, že se brzy vrátí do Londýna. Lucas jí vyprávěl o jejich velké rodině a známých a těšila se, až je pozná.
„Pusiny! Oběd!“ ozvalo se z terasy. Oba se otočili na ženu, která na ně vesele mávala.
„Zůstaň tady, já jí to vysvětlím,“ řekla dívka a mrkla na mrzutého Lucase. Moc dobře věděla, že by mohlo dojít k hádce. Jeho mrzutost nabírala na síle. Poslední dobou začal být na pěst. S matkou prakticky nemluvil a vyhýbal se jí. Sama už toho měla plné zuby a dneska to prostě rozčísne.
„Díky,“ zašeptal a šel směrem k oceánu.
„Kde je Lucas?“ zeptala se Averna mezitím, co připravovala oběd na stůl. Cath se opřela o židli a podívala se na ni.
„No, jak to říct. Je na tebe naštvaný.“
„Ach tak. Myslela jsem, že to bude něco horšího. Jako třeba puberta.“ Žena položila příbory na stůl a narovnala se.
„Nebude ti vadit, když začneš bez nás? Půjdu si s ním promluvit.“
„No, vlastně i jo, taky ti chci něco říct a byla bych ráda, kdybychom to řešili všichni dohromady,“ řekla dívka a podívala se na matku, „…chceme domů.“
„Oba nebo jenom Lucas?“
„Oba,“ potvrdila pevně dívka. Averna musela uznat, že prohrála. Tihle dva výtečníci ji drželi v šachu. Povzdechla si. Cathrine bylo před pár měsíci deset let. Tmavé vlasy měla zapletené do dvou francouzských copů, aby jí netrčely na všechny strany. Stejný rentgenový pohled jako měl Lucas a Albus. Téměř devíti měsíční pobyt u moře jí pomohl. Trochu se vytáhla a její obličej měl tu správnou barvu. A pak začala být pěkně hubatá a celkem sebevědomá, což Averna vítala s otevřenou náručí. Trochu se bála, jestli léta strávená s matkou alkoholičkou, nebudou mít vliv na její vývoj. Naštěstí tato starost odpadla okamžitě, když se spolu začaly učit. Byla neuvěřitelně chápavá, i když měla Averna trochu podezření na poruchu soustředění. Ale pro ženu to nebylo nic, s čím by si neporadila.
„Dobrá. Tak tedy rodinná porada. Běž pro něj, prosím.“ Cath přikývla a vyrazila rychle pro Lucase. Averna je pozorovala z terasy. Cathrine gestikulovala rukama a Lucas kroutil zarputile hlavou. Načež ho dívka nakonec chytla za ruku a táhla ho směrem k bungalovu. Žena se pobaveně ušklíbla a zašla zpět do kuchyně, aby nachystala nápoje. Slyšela, jak se zasouvají židle. Vzala dvě sklenice a otočila se na ty dva.
„Takže, kdo chce začít?“ Položila před ty dva poháry a posadila se naproti nim. Lucas byl napjatý, objímal sklenici a díval se do stolu.
„Fajn! Tak já začnu,“ vzala si slovo dívka, „Averno, jsem strašně ráda, že jste mě zapojili do do rodiny. Miluju vás, tohle místo, ale už chci zpět do Londýna. Lucas mi vyprávěl o všech členech rodiny a chci je poznat. Promiň mi, ale chci poznat svého biologického otce.“ Žena přikývla a zaměřila se na stále nespolupracujícího Lucase.
„Ehm. Chci za otcem. Mám narozeniny, je to moje jediné přání,“ vyštěkl.
„Dobře.“ Obě děti zvedly překvapeně hlavu. Averna se postavila a přešla na terasu, kde si vzala cigarety. Mlčky se na ni dívaly, mezitím, co si zapálila.
„Rozumím všemu, co jste mi řekli. Chápu vás a myslím, že máte pravdu. Ale, momentálně se blíží monzunové období, takže letadla létají sporadicky. Cesta bude komplikovaná. Minimálně tyto dva měsíce. Plán je následující…“ Uprostřed slova se ozvalo prásknutí. Všichni nadskočili.
„Nazdar prťata, tak jak se tady máte?“ Do kuchyně vešla rozesmátá Cassandra.
„Kdybych mohla kouzlit, tak tě prokleju!“ zaječela Averna a vrhla se přítelkyni kolem krku.
„Čauky, čaau!“ ozvalo se z předsíně.
„Thomasi!“ vykřikl radostí Lucas a utíkal za mužem, který se vynořil z chodby. Cath jenom přihlížela, ani jednoho návštěvníka neznala a začala být nervózní.
„Kohopak to tu máme? To je malá Potterová? No, když zvážím, kdo je tvůj otec, tak musím uznat, že jsi nádherná mladá dívka.“ K dívce přistoupila nádherná žena v bílém overalu.
„Jsem Cassandra, jako ta věštkyně z Delf, a támhle to je můj manžel Thomas.“
„Manžel?“ vypískla Averna a podívala se nevěřícně na muže.“ Ten jen pokrčil rameny a mrkl na ni.
„No jo, prostě tak nějak. Jinak, Sereno, teda Averno, máš něco k jídlu?“
„Thomasi, sedni si tady a vem si moji porci,“ nabídl Lucas a odsouval židli.
Averna se nadechla a chytila si hlavu.
„Všichni si laskavě sedněte. Podává se narozeninový oběd,“ zavelela a chopila se dalších talířů.
Po obědě navštívili vesnici, divadelní představení a tržnici, kde jim Cassandra koupila pár dárečků. Když padla tma, přesunuli se zpět do bungalovu, kde se posadili na terase. Vál lehký vánek a Thomas pro děti připravil malý ohňostroj.
„Takže, Lucasi, naše návštěva není jen tak,“ řekl kouzelník a podíval se na svou milovanou ženu.
„Přesně tak. Máme totiž pro tebe speciální dárek, když už máš ty jedenácté narozeniny,“ natahovala Cassandra a pak mrkla na Thomase. Ten sáhl do kapsy od kraťasů a vytáhl obálku.
„Protože na celém světě, existuje pouze několik lidí, kteří znají přesnou polohu vašeho aktuálního bydliště, přijali jsme tuto důležitou misi a jako mudlovský pošťák ti předávám toto.“ Natáhla se přes stůl a podala mu dopis.
Chlapec převzal obálku. Prohlédl si ji a nevěřícně se podíval na hosty. Oba přikývli.
„Cath, podívej. To je bradavická pečeť. Víš, co to znamená, že jo?“ vykřikl radostně a objal svou sestru.
„Tak už to otevři,“ pobídla ho dívka a nahnula se k němu.
„Vážený pane Pottere, s radostí Vám oznamuji, že jste byl přijat ke studiu na kouzelnické škole v Bradavicích…“ Chlapec vyskočil z křesla a začal všechny objímat. Naposledy přistoupil k matce.
„Ty jsi to věděla, že jo!“ Pouze přikývla. Nemělo smysl něco dalšího říkat. Sama ho tam před lety přihlásila. Teď mu jen musí sdělit, že je všechny čeká velké cestovatelské dobrodružství na několik měsíců.
***
Stihli to klasicky za pět dvanáct. Letecká doprava nefungovala tak dobře jako přenášedlo. Takže místo příletu den před odjezdem do Bradavic, přiletěli ráno. Londýn byl klasicky ucpaný, naštěstí Lily se Scorpiusem všechno připravili a teďka čekali na opozdilce na nádraží.
„Ano, jsem nemožná, tak nic neříkej Scorpiusi,“ zavrčela Averna na šklebícího se přítele.
„Jen jsem chtěl říct, že ti to vážně sekne.“
„Kdybys nekecal,“ utnula ho Averna a pokynula na Lucase. Stoupli si stranou. Chlapec nadšeně pozoroval šum na nádraží a ta červená lokomotiva! To bylo pro něj něco kouzelného. Matka mu zaluskala před obličejem, aby jí věnoval pozornost.
„Lucasi, tvůj otec to neví. Poprosila jsem všechny, aby o tom mlčeli. Bude to pro něho obrovské překvapení, takže prosím…“
„Mami, vím, co mám dělat.“ Objal ji.
„Tak jo, kamaráde, sbalil jsem ti tam pár dárečků za ty všechny svátky, co jsme se neviděli, ale mámě ani ťuk,“ zašeptal mu Scorpius do ucha. Oba se na se spiklenecky podívali a plácli si.
„Teďka jsem na řadě já,“ řekla Lily a přitáhla si chlapce do medvědího objetí. Nakonec se dostal ke Cath. Za tu dobu si nemuseli nic říkat nahlas. Věděli přesně, co si chtějí říct. Takže se jenom objali a pak Lucas vylezl po schůdkách do vlaku. Vykoukl z okna a všem vesele mával. Zůstali tam mezi posledními. Averně ukápla slza.
„Jak myslíš, že bude reagovat?“ Otočil se na ni Malfoy. Žena jenom pokrčila rameny.
„Asi udělá nějakou ostudu, je to přece Potter. Ten měl vždycky sklony k exhibicionismu,“ řekla a pohladila Cath po hlavě.
„Nerozmyslíš si to?“ zeptala se Lily s mírnou obavou ve hlase.
„Ani omylem. Zítra ráno odjíždíme do Prasinek. Cath začíná přípravka po víkendu a já se musím připravit. Ale teďka si chci pořádně užít s vámi. Jdeme na zmrzlinu?“
***
Velká síň byla plná studentů a Hermiona nervózně dupala dohou. Kde je? Za malou chvíli začne rozřazování a ona chtěla všem představit novou posilu učitelského sboru. Rozrazily se dveře a do místnosti vpadl udýchaný profesor. Omluvně se podíval na ředitelku a prosmykl se kolem skupinky prváků, které nevěnoval žádnou pozornost. Rychle se posadil a zářivě se usmál do pléna.
„Omlouvám se,“ sykl směrem k ředitelce a ta jen zakroutila hlavou.
„Milý studenti, vítejte opět v Bradavicích. Než přistoupíme k zařazování nováčku, dovolte mi představit nového profesora létání. Přivítejte Albuse Severuse Pottera, který se naučí, stejně jako vy, chodit včas.“ Ozval se obrovský jásot a Potter se lehce červenal. Tohle vřelé přivítání nečekal.
„Pojďme tedy k zařazování…“ Bylo jich opravdu hodně. U písmena H přestal vnímat a vrátil se do doby, kdy byl na jejich místě.
„Malfoyi, bojím se. I když mi otec říkal, že je jedno, kam mě ten starý klobouk zařadí, ale chápeš, ne?“ zašeptal plavovlasému příteli po jeho levici. Scorpius se na něj povzbudivě usmál a šťouchl do něj loktem. Před ním stála malá dívka s tmavě hnědými vlasy. Chvíli ji pozoroval, jak se snaží upravit. Nakonec si ukázováčkem posunula brýle blíž ke kořenu nosu a vypnula se do výšky. I tak mu dosahovala po ramena. Najednou do ní strčila blonďatá dívka a ona se zapotácela dozadu. Zachytil ji na poslední chvíli.
„Seš v pohodě?“ zeptal se jí. Mírně nakrčila nos a přikývla.
„Ahoj Averno, kde jsi byla? Hledal jsem tě ve vlaku,“ zašeptal Scorpius, který si teprve všiml malé brunety. Ta sklopila oči a otočila se od nich, protože bylo vyvolané její jméno. Sledoval ji, jak jde ke stoličce a usazuje se.
„Zmijozel!“ zavřeštěl klobouk a dívka se šla posadit. Albus se lehce usmál, v té době nevěděl proč, ale teď už mu to došlo. Zamiloval se do ní. Pozoroval ji, jak tam sedí a baví se s divným klukem. Usmívala se na něj a Pottera to děsně štvalo.
„Albus Severus Potter… Pane POTTERE!“ Rychle otočil hlavu na profesorku a vydal se k ní.
Se zadržovaným výdechem se posadil.
„Ale, ale. Druhý Potter. Copak to tu máme,“ znělo mu v hlavě, „hm, velmi zajímavé. Nejsi jako tvůj bratr. Zařadím tě tam, kde ti bude nejlépe, kam tvoje srdce vzplanulo…“
„Zmijozel!“ ozvalo se a on si svým způsobem oddechl. Podíval se na svého bratra u Nebelvírského stolu a ušklíbl se na něj.
„Potter! Lucas Potter.“ Albus rychle zvedl hlavu. Byl to on! Jeho syn se na něj usmíval. V jednom momentě i mrkl. Vytáhl se, ale i tak byla to jeho přesná kopie – jenom více opálená.
„Zmijozel!“ ozvalo se v zápětí. Albus vyskočil ze židle a tleskal.
„To je můj kluk!“ zařval a zatancoval vítězný taneček. Celá síň se začala smát. Hermiona si odkašlala a zpražila pohledem nového profesora. Ten jen zvedl v obranném gestu ruce a okamžitě se zase posadil. Podíval se na tetu a zašeptal: „děkuju.“ Ta, jen pokrčila rameny a dál se oba věnovali nové generaci studentů. V duchu se Hermiona usmála. To ještě její synovec neví, jakou bombu pro něj přichystala.
A to je konec, přátelé. Moc Vám všem děkuji za přízeň, komentáře a hvězdičky. Jste skvělí a úžasní. Budu moc ráda za zpětnou vazbu, kritiku, přípomínky… Nechám čístě na vás. Jestli bude pokračování, nevím, co myslíte? 😉 Všechny Vás líbám :-*
Vaše Radana
136 Celkem zhlédnutí, 2 Dnešní zhlédnutí
Buď první v napsání komentáře...