Skip to content

GENERACE Z: Alter ego: O krok blíž

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

„Běž pryč, Albusi.” Potter si odfrkl. Už toho měl dost. Zmizela na dva měsíce, aniž by zanechala nějaký vzkaz. On potřeboval odpovědi. Když mu Scorpius poslal zprávu, že se dnes vrací, neváhal ani minutu. Jakoby manželé Malfoyovi něco tušili a vzali si k sobě na noc Lucase.
Celou dobu se snažila vymyslet, jak Albusovi všechno vysvětlit. On to však vyřešil za ni. Bez zaklepání vrazil do bytu a šel rovnou do ložnice. Seděla na posteli. Slyšel zvěsti, že ztratila možnost kouzlit, ale nečekal, že magický výbuch změnil její vlasy. Bělovlasá žena hleděla na fotografii, která nesla výrazné znaky stáří a ohmatání. Vedle ní byla položená stříbrná šperkovnice, která ukrývala další poklady.
„Už toho mám dost, Sereno. Zmizíš si, aniž bys mi zanechala jakýkoliv vzkaz. A nedáš mi ani vědět o svém návratu. Takhle to prostě nejde!” prskal zlostí, „a nakonec tě najdu tady, jak zíráš na fotku Lucasového otce. Ukaž mi ho, ať se konečně seznámíme, protože po tom všem máme s jeho synem k sobě mnohem blíž,” zavrčel Albus a přiblížil se k ženě, která tiskla fotku k hrudníku. Vyplašeně vyskočila z postele. Snažila se dostat co nejdál od běsnícího Albuse.
„A já ti říkám, abys šel pryč. Nemám na hry náladu, prosím,” řekla a schovala fotografii do zadní kapsy riflí. Muž si toho všiml a vydal hluboké zavrčení. Udělal krok směrem k ní. Averně se šíleně rozbušilo srdce.
„Přestaň a laskavě mi ukaž tu fotografii. Potřetí už se nehodlám opakovat. To chceš, abych si ji prostě vytáhl? Fajn, nemám problém.” Přiblížil se k ní o krok. Serena nevěděla, co má dělat. Celá se klepala, začínala to zase cítit. Vnitřnosti jí začal zaplavovat ten spalující oheň hněvu. Snažila se zhluboka dýchat.
Mezi hlubokými výdechy zasyčela: „Promiň, ale do toho ti nic není. Potřebovala jsem čas. Nevíš, co jsem si tam prožila. Tak už to konečně pochop!” Nepomáhalo to. Jsi jako šelma zahnána do kouta, zaútoč! Znělo jí v hlavě. Albuse to nezastavilo a začal se k ní přibližovat. Smaragdové oči mu svítily jako dva laserové paprsky.
„Zapomeň. Ty mi teďka řekneš, proč jsi zmizela a kdo je Lucasův otec. Tohle je poslední varování,” zavrčel Albus. Dělil je poslední půl metr. Serena zakvílela a najednou zase ta ostrá bolest v hlavě. Musí odtud dostat Albuse. Zabije ho stejně jako Lushe. Cítila, že jí opouštějí poslední zbytky sebekontroly.
„Vypadni z mého domu! Nemáš tady co pohledávat… Měl si jediný úkol. Ochránit naše dítě. A zase jsi to posral. Vyzývám tě tedy já – vypadni. Za ty roky ses nezměnil. Stále stejný egoista a nafoukanec!” zařvala z plných plic. Žádný oheň, ani tlaková vlna. Cítila, jak jí hněv začíná opouštět. Mysl se začala pročišťovat, a pak přišlo poznání. Averna si spěšně chytila ústa. Albus se zastavil a začal zběsile mrkat. Cože?
„Zopakuj to!” Žena začala kroutit hlavou. Stále si držela pusu. Oči se pomalu začaly zalévat slzami. Potter se rychle otočil a ukořistil šperkovnici. Briliantový set šperků, hřeben ze stříbra, náušnice z bílého stříbra s křišťálem, dětský prsten, brýle. Počkat? Odhodil krabičku na postel. Obsah se vysypal na postel. V dlani ho hřál malý prsten.
„Kde si ho vzala?” zakřičel a strčil jí ho pod nos, „jenom jedna osoba ho měla. A ta je dávno mrtvá. Mluv, sakra. Kde jsi vzala prsten Averny Kingswoodové.” První slzy jí stékaly po tváři. Potter ji hrubě chytil za ruku a přitáhl k sobě. Zkoumal jí obličej. Serena nevydala ani hlásku. Najednou jí sáhl do kapsy a vytáhl zmuchlanou fotografii. Žena bolestně vykřikla a sesunula se k zemi. Potter se k ní otočil zády a podíval se na na pohyblivý obrázek. Sledoval svou mladší verzi, jak objímá tmavovlasou dívku, která se směje.

„Nechytíš mě!” křičela Averna. Utíkala směrem k Zapovězenému lesu. Sníh ji sice zpomaloval, ale nedala se. Naoko naštvaně si utíral sníh z obličeje. Schytal pěknou ránu od rozpustilé dívky. Po dlouhé době přestalo sněžit a oni se rozhodli vyrazit na procházku. Zrovna přemýšlel nad tím, že by jí měl znovu políbit. Její rty byly jako dokonalá droga. Sladké jako třešně, které miloval. Sněhová koule ho zasáhla zcela nepřipraveného. Sníh se mu dostal až do pusy. Začal prskat.
„Za tohle zaplatíš, ty opice jedna!” zavrčel a začal ji pronásledovat. Smála se. Docházel jí dech, ale odmítala zastavit. Rychle se ohlédla, ale to se jí stalo osudným. Zřítila se do závěje obličejem napřed. Otočila se na záda a začala dělat anděla. Ani pád ji nedonutil přestat se smát. Albus ji doběhl a díval se na ni. Její radost ho nakazila. Hodil se vzad a začal dělat anděla také.
„Albusi, pomoz mi! Prosím.”
„Co za to? Moje pomoc je děsně drahá, tak abys na ni měla.”
„Ale, nehraj formu. Vím, že mi pomůžeš i zadarmo.” Měla pravdu. Pro ni by snesl i modré z nebe. Pro svoji zmijozelskou princeznu by se obětovat i pro samotného Voldemorta. Vymotal se tedy ze svého anděla, který vypadal trochu jako skřet a popadl Averniny napřažené ruce. Přistála mu do náručí. Ruce mu omotala kolem krku a přitiskla na rty. Jednou rukou ji chytil pod zadek a druhou za krk. Polibek prohloubil.
„Decká, to by stačilo,” ozvalo se za nimi. Mírně se od sebe odtáhli. Averna se na něj láskyplně usmála. Ozvalo se cvaknutí. Oba se otočili ke Scorpiusovi, který svíral polaroid. Zrovna z něj vyjížděla fotografie. Averna zaklepala Albusovi na rameno a ten ji opatrně pustil na nohy.
„Kde jsi to sehnal?” zajímala se.
„Mamina poslala. Prý, abych si zhmotnil vzpomínky na nejlepší roky mého bezstarostného života.” Fotku dotřepal a podal Averně. Na pohyblivé fotografii se s Albusem na sebe usmívali.
„Tuhle si beru,” Potter ji nekompromisně vytrhl z ruky.
„Hej!” protestovala.
„Fajn, uděláš nám ještě jednu, Scorpiusi?” Ten přikývl. Albus si Avernu přitáhl do náruče. Oba se usmívali. Cvak. A za chvíli měla tu svoji v bezpečí kapsy kabátu.
„Díky,” řekla.
„Aspoň budeš mít vzpomínku, když budu daleko od tebe a budeš po mě ronit slzy,” řekl Albus. Averna ho za odměnu šťouchla do žeber.
„Tak určitě. Pro tebe neuroním ani jednu.”
„Jen se nedělej. Odjedu na turné a budeš brečet jako malá želva.”
„Kdo říkal, že s tebou plánuju budoucnost,” prohodila lhostejně Averna.
„Tak tohle odvoláš!” zavrčel Potter a skočil po dívce, která na něj vyplázla jazyk a začala utíkat k hradu. Scorpius se jenom smál. Jo, jeho máma měla zase pravdu. Tohle byl určitě památný moment.

Byl to těsně týden před tím, než se rozešli. Původně chtěl svoji fotografii roztrhat na tisíc kousků, ale z neznámého důvodu ji nemohl najít. Scorpius se přiznal, že ji sebral, protože měl tušení, že by Albus mohl udělat nějakou hovadinu a po zbytek života toho litovat. Objevil ji až Irsku, když mu vypadla z knihy, kterou mu dal Malfoy, aby nezapomněl. Poznání ho natolik zasáhlo, že se musel posadit na postel.
Podíval se na ženu, která se klepala. Byla celá bílá. Tváře jí smáčely slzy. Držela se jednou rukou za pusu, aby tlumila své vzlyky.
„Teď máš nejvyšší čas mluvit, Averno!” zasyčel, „a zkus nic nevynechat. Protože jestli něco vynecháš, garantuju ti, že Lucase už nikdy neuvidíš.”
Žena se nadechla. Trvalo jí to nějakou chvíli, než vstala a přešla k nočnímu stolku, aby si vzala kapesník. Vysmrkala se a utřela slzy. Pročistila si hrdlo, ale nic neřekla. Prošla kolem Albuse, který ji sledoval jako ostříž. Vyšla z pokoje a zamířila rovnou do kuchyně, kde vytáhla dvě sklenice a nalila panáky whiskey. Muž ji potichu následoval. Po kuchyňském ostrůvku mu poslala pálenku. Z kapsy si vytáhla stříbrné pouzdro na cigarety. Jednu si vzala a zapálila si. Posadila se a vypila celý obsah sklenice.
„Když jsem zjistila, že mi jde po krku Claire McMoorová, vymyslela jsem plán, ve kterém jsi sehral obrovskou roli. Věděla jsem, že jsou s Lushem nějak propojení, a musela jsem ho nějak vylákat. Nevěděla jsem jak, protože si oba dávali dost velký pozor. Naštěstí tě tenkrát chytl amok a já jsem to využila,” odmlčela se, aby si nalila dalšího panáka, „předstírala jsem svoji smrt. Na plese jsem ji donutila k přiznání. Vše si zaznamenal ukrytý Nott. Samozřejmě jsi se musel objevit v moment, kdy to nebylo žádoucí a tak jsem ti následně vymazala paměť,“ na chvíli se odmlčela. Nemusel vědět, že to není tak úplně pravda a navíc nechtěla do toho ještě víc zatáhnout Malfoye.
„Bohužel Claire nebyla jediná, která pro něho získávala informace. Druhou takovou byla Patricia Mottová. Dříve známá jako Sydney Stainová – další tvoje milenka. Nakonec Lush přišel na můj fingovaný pohřeb. Porazila jsem ho, ale nedokázala jsem ho zabít. Do teď toho lituju. Nicméně sílící Temný řád byl zastaven – to jsme si tedy mysleli. No nic, chyby se stávají. Proč po mně šel Lush, jsem se dozvěděla až teď – což je momentálně bezpředmětné. Když jsi mi na pohřbu řekl, že jsi se dostal do týmu, nemohla jsem ti bránit. Tak jsem se rozhodla za nás oba. Zůstat pro tebe mrtvou, aby ses soustředil na kariéru.” Albus chtěl něco ostře namítnout, ale zastavila ho mávnutím ruky.
„Ano, tu noc před odjezdem, jsme spolu opravdu měli sex. A tak vznikl Lucas. Stvořen s čisté lásky spojením několika mocných a starodávných rodů. Proto tě mohl zachránit. Dědictví, které mu koluje v krvi, magicky přesáhlo potenciál F. Lucas je potomkem Kingswoodů, Potterů a neposlední řadě Princů. Ano, můj děda byl Severus Snape.” Albus se zakuckal. Tekutina mu vyklouzla z úst a část mu ukápla na tričko.
„Lucas oplývá magickým potenciálem skupiny G. Kromě toho, že jsou excelentní a silní kouzelnicí, jejich krev dokáže prakticky vyléčit jakoukoliv nemoc. A to chtěl Gowdie. Vytvořit si jedince s géčkovým potenciálem, aby mohl žít nesmrtelně. Ale to odbíhám. Byla jsem tedy oficiálně mrtvá. Theodor to zařídil. Nemohla jsem nastoupit zpátky do Bradavic. Navíc jsem zjistila, že jsem ve druhém měsíci těhotenství. Poslali mě do Ameriky ke vzdáleným příbuzným. Dodělala jsem si O.V.C.E. a porodila nádherného syna. Ve dvaceti se vrátila do Anglie. Dostala se na ministerstvo, vystudovala londýnskou univerzitu a stala se nejmladší vedoucí odboru. Gowdie to věděl. Musel to nějak vycítit, že Serena Vernová je moje alter ego. A zbytek už znáš,” ukončila svoji výpověď. Trvalo to přesně čtyři řádné panáky. Podívala se na Albuse, který se díval z okna.
„Dobře, ale proč jsi mi to neřekla, když jsem se vrátil? Měl jsem na to právo!” pomalu zvyšoval hlas. Cítil se hrozně – poníženě.
„Jak si mi to mohla udělat? Zničila jsi mě! Utápěl jsem se v žalu. Chlastal a kurvil se, protože jsem věřil, že jsi mrtvá. Moje jediná láska na světě. Víš, jak mi bylo? Je mi úplně jedno, že v tom byl vyšší cíl, ale to ti nedalo právo mě o všechno připravit. Mysli si, co chceš, ale já bych tě ochránil! Zvládli bychom spolu všechno. Víš, co jsi? Obyčejná sobecká mrcha!” vzal skleničku a mrštil ji proti zdi. Opřel se o ostrůvek a hluboce dýchal. Averna mlčela. Ticho bylo extrémně tíživé. Po chvíli Potter prudce praštil do kuchyňského ostrůvku. Rána s ní otřásla a přivřela oči. Věděla, co přijde.
„Měla by ses rozloučit se synem. Teď je řada na mně, abych si ho užil. Garantuju ti, že do jeho dospělosti ho nikdy neuvidíš!” zasyčel. Zvedl hlavu. Dodala si odvahu a pohlédla mu do očí, ve kterých spatřila čirou nenávist. Věděla, že je po všem. Všechny ty lži, odbočky, alter ego, ji dohnalo až sem. Do chvíle, které se bála od samého začátku. Přijde o Lucase. Albus jí to nikdy neopustí. Může jenom doufat, že svá slova přehodnotí.
„Nesnaž se cokoliv říct. Už na tom stejně nezáleží. Takže Averno Kingswodová, Sereno Vernová, pro mě jsi právě umřela. Definitivně!“ vyplivl nenávistně a šel ke dveřím, „a jelikož jsi byla prohlášena za mrtvou, požádám, aby Lucas přešel do mé péče.“ Bouchl dveřmi, až se rozklepaly skleničky v polici. Po chvíli ticha se byt naplnil usedavým pláčem, který připomínal raněné zvíře.

Musel pryč. Nedokázal být s tou lhářkou v jedné místnosti. Ten starý Albus by stoprocentně provedl něco hovadského – jako například nadávat jí do žen začínající na písmeno k. Což nikdy nebyla pravda. A on to věděl. Proč mu to musela udělat? Nebyl žádný svatoušek, ale přece jenom byli hormony neřízené děti. I přes to všechno na to prostě neměla právo. Hotovo, tečka! Zuřil. Připravila ho o všechny Lucasovi krůčky. Připravila ho o ni – o jejich společnou lásku. Prudce bouchl vstupními dveřmi – div, že nevypadly z pantů. Dřív by to řesil návštěvou zaplivaného baru. Opil by se jak zákon káže, pak by se s někým pobil a zakončil by to s nějakou chudinkou v posteli. Tak se totiž vyrovnával s hněvem. Pořádně se vybít! Tomu už odzvonilo. Už se nikdy do tehle vody pouštět nebude, i kdyby ho Serena, tedy Averna, naštvala sebevíc. Rozhodl se prostě jít.
Nedíval se nalevo ani napravo, čím dál ho jeho kroky vedly, tím se jeho hněv rozpouštěl. Najednou se zastavil. Byla to snad náhoda nebo osud? Díval se do výlohy, zlatnictví. Musel se zasmát. Osud je opravdu ironicky! Protřel si oči a sjel podél zdi. Ruce složené na rtech a pohled upřený před sebe. Přemýšlel, kalkuloval.
Ulice byla klidná. Blížila se sedmá hodina večerní a většina obchodů už pomalu zavírala. Kolem něj prošla zamilovaná dvojice. Ušklíbl se nad jejich spojenými dlaněmi.
Má tři možnosti. Sbalí se, a už je nikdy neuvidí. Tuto možnost okamžitě zavrhl. Nemohl by se Lucase vzdát. Na to ho až moc miloval. Avernu nepřestal milovat nikdy, i když se opravdu snažil. Nedokázal by si představit život bez nich. Řekl, to co řekl, a za to se nebude omlouvat. Tak moc ho ranila. Ale tohle všechno, ty city, i když si vymyslela to posrané alter ego. Pořád to tam bylo.
Další možností byl soudu a nastavení střídavé péči. Narovnal se a opět se podíval do výlohy, kde se třpytily nádherné prsteny – nebo si ho prostě Averna vezme, a on se k nim přestěhuje. Zvládne to? Odpustí jí to někdy, nebo při každé hádce vytáhne na povrch její sobecké rozhodnutí? Trochu se mu zatmělo před očima. Počkal chvíli, než se mu vyrovná tlak. Rozhodl se.

***

Bylo to těžké, vysilující, ale nakonec se dostali k odpovědi ano. Políbil jí na odhalené nahé rameno. Ve spánku se usmála. Tenhle lehký úsměv mu zahřál srdce. Přitáhl si ji pořádně do náruče. Její zrada ho bolela, ale věřil, že tu nejhorší část překonal. Patřili k sobě. Averna se mírně zachvěla. Jemně stiskl její ruku, aby věděla, že je stále s ní. Dneska je to poslední noc, co spolu spí bez manželského titulu. Ač nerad, přistoupil na starou tradici, kdy se ženich vidí s nevěstou až u oltáře. Po snídani se přemístí ke Scorpiusovi, který mu organizuje menší rozlučku se svobodou. Nic velkého. Musel se ještě šetřit. Navíc o žádné divočiny nestál, chtěl být na ten velký den připravený.
„Dobré ráno,” zašeptal jí do ucha.
„Pět minut,” vydechla. Začal její rameno zasypávat polibky. Žena zamručela a mírně ho plácla přes ruku.
„Prosím, Albusi.” Otočila se k němu čelem a položila hlavu na hrudník. Ovinula se kolem něj jako liána a opět upadla do hlubokého spánku.
„Mamí, vstávej!”
„Merline! Tlamičko, seber svého otce a běžte spolu někam ven.” Lucas k nim skočil do postele a začal jí šťouchat prsem do ramene. Ozvalo se varovné zavrčení.
„Varuju tě, ten prst ti ukousnu, jestli toho nenecháš!”
„To neuděláš.”
„Vsadíš se?” Během vteřiny se Averna posadila a stáhla syna mezi ně. Přitáhla si ho do náruče. Chňapla jeho ruku a začala si ji přitahovat k puse. Ozvalo se hlasité cvaknutí zubů a výkřik.
„Tatí, pomoc!” křičel Lucas a snažil se vykroutit z pevného sevření. Albus by zasáhl, ale nemohl. Sám bojoval se záchvatem smíchu. Synátor se po urputném boji dostal z matčiného sevření a skončil na zemi. Uraženě odfukoval.
„Seš hrozná!” Averna na něj mrkla a poslala vzdušnou pusu.
„Taky tě miluju,” řekla a zvedla se, „za dvacet minut bude snídaně. Běžte se oba zkulturnit.” Zabalila se do lehkého županu, který byl přehozený přes křeslo. Pohodila vlasy a zamířila do koupelny.
Ozval se zvonek.
„Lucasi, skoč otevřít. To bude kurýr,” zavolala Averna mezitím, co si česala vlasy. Odložila hřeben a přešla do kuchyně. Na kuchyňském ostrůvku ležely dvě krabice z místní pekárny. Nachystala talíře, šálky, pustila kávovar a vytáhla čerstvý džus s lednice.
„Dobrou chuť,” popřála obou svým chlapům a nalila si do šálku mléko. Sledovala jak se oba ládují a mírně se usmívala. Lucas měl celou pusu od čokolády a Albus nebyl pozadu.
„Jak přes kopírák,” odfrkla a otevřela Denního věštce.
„Taky bys měla něco sníst,” prohodil Albus a naráz vypil sklenici džusu.
„Táta má pravdu, není to zdravé,” pokračoval Lucas.
„Dám si za chvíli,” odbyla je a věnovala se rozhovoru s ministrem. Zrovna četla o úspěšném zvládnutí krize, když ji Albus vytrhl noviny a odhodil na druhou stranu stolu.
„Hej,” vykřikla a zlostně se podívala na Pottera, který se tvářil přísně.
„Vrátím ti je, až sníš tyhle dva koláče. E-E, bez diskuze. Mám ty noviny snad podpalit, abys mě brala vážně?” Averna si odfrkla, ale pustila se do jídla. Načež si oba mužští elementi dali placáka.
V klidu dosnídali. Lucas bez odmlouvání sklidil ze stolu a šel do svého pokoje pro věci. Za chvíli se měl letaxem přemístit k Daphné. Averna se koutkem rtů usmála na Albuse. Věděl, co tohle gesto znamená a polkl.
„Za jak dlouho máš být u Malfoye?” svůdně zašeptala a mrkla u toho.
„Řekl po snídani, ale jak sama dobře víš, někdy vstávám až po poledni. Proč se ptáš?” zeptal se jakoby nic. Tělo ho ale zradilo a musel si přehodit nohu přes nohu. Averně se totiž jen čistě náhodou rozevřel župan a na něj vykoukla saténová košilka. Snažil se dívat všude možně, ale když ucítil její letmý dotek na rameni, věděl, že je ztracený.
„Lucasi, je čas!” zavolal a jen doufal, že se mu moc netřásl hlas.
„Vždyť už jdu,” ozvalo se z pokoje a za chvíli se objevil s batohem na zádech. Averna ho jemně pohladila po vlasech a dala mu pusu na čelo.
„Pro Merlina, mami!” odfrkl chlapec. Nabral si letaxový prášek a za chvíli zmizel z bytu. Chvíli oba čekali, než se přesunuli do ložnice.

„To snad nemyslíte vážně! Kruci, moje oči!” Albus se oddělil od své nastávající a natáhl se pro trenky. Averna se zachumlala do peřin.
„Malfoyi, ty citlivko!” zavolala rozesmátá žena.
Do místnosti vešel Scorpius. Jednou rukou si zakrýval oči dlaní a druhou sahal kolem sebe.
„Prosím tě, už jsme oblečení. Další hodina reprodukční biologie ti nehrozí,” řekl Albus při oblékání trička. Averna se smála do přikrývky.
„Uvědomuješ si, že na tebe čekám jako idiot už dvě hodiny? To jako ne, chlapečku. Dávám ti pět minut a odcházíme. Musel jsem pár věcí zrušit,” lamentoval Scorpius, „a ty taky pohni. Moje žena už je jako na trní.” Potter pohrozil Averně, aby byla hodná. Políbil ji a odešel za supějícím kamarádem. Pomalu se vymotala z postele přímo do koupelny. Po delší sprše přešla ke skříni a oblékla si modré šaty. V zrcadle si upravila límeček a usmála se na sebe. Pobyt u oceánu a dlouhé meditace jí pomohly. Teď už se dokázala v myšlenkách vrátit do toho pekla, aniž by přešla do hysterického pláče.

„Sereno, Sereno,” povzdechl si Gowdie, když jí oblékal do šatů. Nic neřekla, když jí začal upravovat límeček. Jako tichá ovce ho následovala směrem do síně. Byli tam úplně všichni. Lush zrovna hovořil a všichni ho zbožně poslouchali. V duchu se ušklíbla, nicméně nedala na sobě znát jedinou emoci. 
„Konečně!” zahřmělo sálem. Lush se ušklíbl. Gowdie dovedl Avernu před vůdce jedné pošahané skupiny. Musel ji přidržovat, protože sama nezvládala stát.
„Averno Kingswoodová, víš, co je dneska za den?” Všude hořely černé svíčky. Lush mluvil o dvou měsících… Zakroutila hlavou hlavou, ale věděla, že dnes je Svátek všech mrtvých. Ozval se smích.
„Můj nejoblíbenější svátek. Vzpomínáš na ten při kterém jsme se znovu potkali? Obávám se, že ten letošní tak růžový nebude. Po více než třech tisících letech budeme moct obdivovat nabytí moci bohyně Seléné. Moc dobře víš, co to znamená.” Věděla, kasandřino proroctví se naplní každým okamžikem.
„Povídej, ráda se přiučím,” řekla Averna a podívala se mu přímo do očí. Lush energicky vyskočil z trůnu a přešel ke dvojici. Scott přimhouřil oči a bedlivě sledoval muže před sebou. Situace se mu přestávala líbit.
„Před tisíci lety, v období velkých řeckých mágů, žila jedna věštkyně Cassandra. Její tragický příběh jistě všichni znáte. To, co je většině neznámé, je věštba,” nadechl a vesele pokračoval, „prorokuje příchod velkého pána – narozeného v znamení berana za krvavého úplňku, který svou mocí překoná všechny. Uvalí na celý svět temnotu. Varuje před jeho vpádem a podle jejích slov, ho může porazit pouze duchy svázaná požehnaná bytost…”
Averna se začala hystericky smát.
„A tím velkým temným pánem seš jako ty? Ty jsi takový zoufal…” Zaštípala jí tvář. Vyplivla trochu krve, když si během facky kousla do jazyka. Rudý Lush ji chytil pod krkem a přitáhl k sobě.
„Jak se opovažuješ, ty malá čubko!” zavrčel jí do tváře, „temný pán povstane a ty budeš jeho první oběť. Na oltář!” Než se Gowdie nadál, do zad mu udeřila kletba totálního spoutání. Dva muži k němu přiskočili, aby nespadl na zem. Lush přistoupil ke starci a jedním švihem mu podřízl krk. Krev vystříkla a mrtvola velkého čaroděje Scotta Gowdie se poroučela k zemi. Poté popadli ženu, která se svalila na zem, a odtáhli ji k desce. Všimla si nějakých run, ale v té rychlosti je nestihla přečíst. Tvrdě ji hodili na kámen a začali svazovat ruce. Samozvaný temný pán přešel ke svitkům a začal číst. Kolem oltáře se začaly rozsvěcovat jednotlivé runy. Jeden z pohůnků ji roztrhal šaty, takže byla opět nahá. Patricie mezitím sbírala Gowdieovu krev do kamenné misky. Když byla Averna konečně přikurtovaná, přistoupil k ní Lush s dýkou. Rozřízl si dlaň a pár kapek rudé tekutiny přidal do misky se starcovou krví. Opět přistoupila Patricie a začala mu na čelo kreslit runu vzkříšení. Když dokonala dílo na svém vůdci, přistoupila k Averně a začala jí na podbřišek malovat runu smrti. Poté odstoupila a se zbožným výrazem sledovala svého mistra, jak rozkládá starý pergamen. Začala odbíjet půlnoc, což bylo znamení pro Lushe. Nastal čas začít předříkávat starý rituál. A nejenom on. Averna soustředila pohled na strop. S každým zazvoněním zasyčela jedno slovo. Cítila horkost, která se začala plazit po jejím těle od konečků prstů směrem vzhůru.
,,Obětuj!“ vyřkla.
Ozval se výkřik. Tělo už ji nepatřilo. Bylo naplněno starými duchy, které vypustil Thomas společně s Cassandrou zpoza závěsu. Starou modlitbou je přivolala k sobě a stále z ní lidská amfora. Duchové nadzvedli tělesnou schránku. Zprostředkovaně se dívala na všechny v místnosti. Poznala, že jsou v šoku. Dokonce i Lush vypadal zaskoceně.
,,My, staří ochránci nového pořádku, vynášíme nad tebou ortel. Pokusil ses vyvolat temnotu. Narušit pořádky nového světa. Přivolat zrůdu noci, duši uvrhnutou v podsvětí. Za porušení nejvyššího zákona, tě spálí plameny vnitřního kruhu. Staniž se!“ Pak začalo peklo. Její tělo vzplálo a začalo metat hořící koule na všechny. Cítila utrpení všech. Křik, pláč, myšlenky. Všechno se jí zabodavalo do mysli až se naplnila. Poté ji těle prošel výboj a všechno vybuchlo. Stejně jako její pocity.
Pak už nic nebylo. Jenom tma a vnitřní prázdnota.
Ze vzpomínek jí vytrhlo volání od dveří. Naposledy se upravila v zrcadle a šla uvítat mírně naštvanou Lily. Jemně ji pohladila po vypouklém bříšku a společně pokračovaly ven do víru loučení se svobodou.

***

Přišla ta část, kdy se ve filmech zeptá kněz, jestli je tady někdo, nebo něco, co by mohlo tomuto svazku zabránit. Začal ji sžírat nepříjemný pocit na hrudi. Tohle byla intuice ne nějaká paranoia. A když se oddávající nadechl, aby řekl tu debilní větu, rozrazily se dveře. Ne, nikomu se neudělalo špatně ani nepřišel pozdě. Všichni se jak na povel otočili. Na prahu stála žena s holčičkou po boku. Holčička se klepala nervozitou a snažila se schovávat za záda matky. Ta ji nevybíravě strčila před sebe, s rukou na zádech ji strkala směrem k budoucím novomanželům. Averna se zamračila. Podívala se na nervózního Albuse.
„Já se z tebe poseru. To sis opravdu nemohl to svoje koště pohlídat?” zasyčela naštvaně Averna. Pustila jeho ruku a čekala, co přijde. Neznámá žena se postavila před Pottera.
„Stacey?” vydechl ženich se smrtí v očích. Podíval se na malou holčičku s tmavě hnědými vlasy a smaragdově zelenýma očima. Nebylo pochyb, že je to jeho dcera. Genetický materiál byl předán úspěšně.
„To je tak dojemné, že jsi na mě vzpomínáš,” řekla sarkasticky, „vidím, že jsi se nakonec rozhodl pro svatbu. No, mně jsi takovou možnost nedopřál. I když jsem tě prosila na kolenou. Nicméně, naši mě opravdu vyhodili z domu a vyškrtli z dědictví. Navždy.”
„Stacey, já tě prosím,” škemral Albus. Žena si jenom odfrkla.
„Stacey, já tě prosím,” parodovala ho, „jaké to je, Albusi? Hroutí se ti svět, co?” Averna tomu jenom mlčky přihlížela. V duchu škrtila Pottera. Ne, že by jí bylo líto ženy. To absolutně ne, sama si zvolila cestu vyspat se s tímhle koštětem. Nikdo jí, kromě živočišného pudu, k tomu nenutil. Přestala věnovat pozornost ženě, která ječela na Albuse. Prakticky jí ani nepřekvapilo, že má Potter dalšího potomka. Koledoval si o to už v Bradavicích. Byla na něj naštvaná, jak se zachoval. Svým nezodpovědným chováním zničil dětství nebohé dušičce, která za jeho neposedné spermie nemohla. Dívenka měla skloněnou hlavu k zemi. Na sobě měla značně obnošené květinové šaty a zašedlý svetr. Boty jí byly o číslo menší a klepala se. Chyběly jí punčocháče. V neskrotných vlnách měla starou a nevzhlednou červenou čelenku. Averna předpokládala, že drží jenom silou kouzel. Vzedmul se vní plamen vzteku. Dřepla si k dívce a zvedla jí hlavu. Zasáhla ji smutek, bolest, ale tak trochu vzdor. Jemně ji pohladila po tváři. Ta nebohá bytost tu neměla být, neměla být se svojí matkou, ze které to neuvěřitelně táhlo.
„Tenhle spratek se jmenuje Cathrine a potřebuju prachy…”
„Dost!” Albust se podíval na Avernu, která se klepala vzteky a držela holčičku za ruku. Ta neplakala, ale měla značně zarudlé oči.
„Poslouchej, ty kreaturo nasáknutá jako houba po dešti, vypadni,” zasyčela temně Averna a přitáhla si Cathrine k sobě, „dám ti tolik peněz, že si budeš moct koupit oceán chlastu a antidepresivního lektvaru, kolik budeš chtít.” Stacey se rozzářily oči a začala zběsile kývat.
„Ovšem vzdáš se okamžitě všech rodičovských práv a dáš mi Cathrine.” Žena se zarazila. Nečekala, že by to šlo tak rychle. Podívala se na dceru, která na mlčky hleděla na Avernu.

Když se Cathrine ráno probudila, tak nějak tušila, že to nebude obyčejný den. Matka jí dokonce udělala snídani – sice ovesnou kaši, ale tohle neudělala už několik let. Seděla s ní u stolu a divně se usmívala. Usrkávala ze starého oprýskaného hrnku alkohol – to už Cathrine poznala.
„Konečně budu zase bohatá, Cathrine. Žádný levný chlast, ale pravý bourbon. Víš proč?” Dívka zakroutila hlavou a věnovala se kaši. Tyhle stavy matky znala a věděla, že musí jen přikyvovat a mlčet.
„Tvůj otec se žení a já mu hodlám zničit život. Tak jako on ho zničil mě!” řekla Stacey a šíleně se zasmála, „konečně mi všichni uvěří. Nikdo už mě nevyhodí. Chápeš to?” Cathrine automaticky přikývla, ale ve skutečnosti neměla ponětí, o čem matka mluví. Pak si všimla, že matka ťuká na Denního věštce. Nenápadně se snažila přečíst, co je napsané na titulce. Dívka uměla číst, ne tedy zásluhou matky, ale spíš staré sousedky, které občas nosívala noviny. Moc toho neviděla, ale tu tvář poznala. Usmíval se na ni Albus Potter. Stihla přečíst jenom slovo svatba, potom její matka hodila noviny do koše. Ten pán byl podle matky její táta. Tolik si přála, aby ji zachránil, vytáhl z tohohle pekla. Snažila se mu dokonce i napsat, ale moc jí to nešlo. Nevzdala se a vytvořila kostrbatým písmem dopis, ve kterém mu psala, aby si pro ni přijel. Nikdy však nedostala odpověď. Napsala podruhé, a napotřetí ji nachytala matka a vysmála se jí. Albus Potter je sobecký hajzl – vážně to před sedmiletou dívkou řekla. Pokračovala ve svém výlevu nenávisti – nechá ji dřív chcípnout, než by pro ni přijel a navždy zůstane se svou matkou alkoholičkou. Ten večer Cathrine hodně plakala do starých zatuchlých polštářů.
„Nachystala jsem ti šaty, za hodinu vyrážíme,” nařídila ji přísně, „dneska za tebe získám hodně peněz.” Dívka umyla misku a šla si obléct šaty.

Ta paní ve svatebních šatech se jí moc líbila. Vypadala s těmi vlasy jako anděl. Pohledem sklouzla na jejich spojené dlaně. Měla teplou ruku a Cathrine po dlouhé době cítila hřejivý pocit.
„Takže?” Averna už téhle komedie měla plné zuby. Potter mlčel, opilá Stacey se nezmohla na slovo a svatební hosté jen přihlíželi.
„Já, já…”
„Ale noták, sto tisíc galeonů, za malou holku, kterou nenávidíš víc než Pottera.Ta svoboda. Nic už ti nebude chybět. O nikoho se nebudeš muset starat. Obě víme, že je to důvod, proč jsi přišla. Tak přestaň hrát formu a kývni na to.” Averna byla jako temný ďábel. Našeptávala zničené matce.
„Dobře…”
„Co dobře?”
„Beru si ty peníze a ty si nech tu hloupou holku. Stejně je to jenom přítěž, největší chyba mého života…” Averna očima vyhledala Scorpiuse, který přikývl.
„Opakuj po mě: Já, Stacey…”
„Orbisová.”
„Dobře. Ja, Stacey Orbisová, se tímto dnem vzdávám své dcery Cathrine Orbisové, a všech závazků, které by se mohly vázat ke svazku matka a dcera, ve prospěch Averny Kingwoodové. Převádím Cathrine do její péče, jakožto adoptivní matky. A již nikdy se nebudu domáhat práva na ni. Uzavírám s Avernou Kingswodovou neporušitelný slib a jsem si vědoma, že pokud jej poruším, čeká mě smrt. Tak přísahám.” Ženy stály na proti sobě, spojené ruce měly spletené zářivými zlatými provazy, které vystřelovaly z hůlky Scorpiuse, který se stal oficiálním svědkem tohoto slibu. Po ukončení si Averna utřela pravici do šatů a převzala od Malfoye malý váček, který v zápětí hodila po Stacey. Té se rozzářily oči, když nahlédla dovnitř a spatřila plno zlatých mincí.
„Přesně sto tisíc. Můžeš si je přepočítat.” Averna znovu uchopila Cathrine za ruku a vydala se ke dveřím.
„Kam jdeš, Kingswoodová? Bereme se snad!” vykřikl zděšeně Potter.
Oslovená se otočila na svého ženicha: „Jdeme pryč. Už toho mám dost. Lucasi, odcházíme.” Chlapec váhal, nakonec se postavil a chytil Cathrine za ruku. Společně vyrazili k východu.
„Nehledej nás, Pottere,” štěkla ještě k vyjevenému muži, než odešla s dětmi.

47 Celkem zhlédnutí, 1 Dnešní zhlédnutí

Publikováno v povídce: Nezařazené

Buď první v napsání komentáře...

Napsat komentář