Skip to content

Kapitola druhá – Znovu do Bradavic

[Celkem: 12    Průměr: 3.4/5]

Harry se zamyšleně opíral o zamlžené okno ujíždějícího vlaku a pozoroval pomalu stékající kapky deště. Po dlouhé době se cítil opravdu klidný. Mířil zpátky tam, kde byl nejraději – do Bradavic.

V domě, kde se tak často kdysi vídal se Siriusem, už to pro něj bylo téměř k nesnesení, i když druhý měsíc prázdnin byl o něco lepší než ten první. Přijel Ron, nedlouho po něm i Hermiona, která se vrátila z dovolené ve Francii, a přivezli mu krásné dárky k narozeninám. Poděkoval jim sice, ale větší pozornost svým šestnáctinám nevěnoval. Byl vděčný jen za jejich přítomnost.

Hermiona i Ron na Harrym poznali, že se od konce minulého školního roku změnil. Byl uzavřenější, zamlklý a svoji někdejší výbušnost ovládal až překvapivě dobře. Ale nevyptávali se, snažili se ho jen zabavit a u Remuse pro něj dokonce vyžebrali cestu do Příčné ulice. Samozřejmě pod ´nenápadným´ dohledem několika členů Řádu.

Lokomotiva jejich expresu supěla vpřed a při pohledu na pochmurně mokrou krajinu byl Harry rád, že není venku a víceméně se nezapojoval do hovoru, který spolu tiše vedli jeho kamarádi. Stačilo mu slyšet jejich hlasy.

„Harry, víš co pořád nechápu?“ oslovil ho náhle Ron. „Jak si mohl mít hotové všechny úkoly a eseje už na konci července? Za chvíli budeš jako Hermiona.“

Harry se kysele pousmál: „Kdybys ses nudil jako já, tak bys to možná pochopil…“

„Možná,“ uznal Ron, ale pořád nevěřícně třásl hlavou.

O něco později do jejich kupé vklouzla Ginny a v závěsu za ní i Lenka. Všechny tři holky začaly vesele klábosit o zážitcích z prázdnin, dokonce i Harryho úspěšně odradily od čučení z okna.

Náhle Harryho zrak upoutala postava, stojící za prosklenými dveřmi. Nebyl to nikdo jiný než Draco Malfoy, který je pozoroval s cynickým úšklebkem na rtech. Jejich pohledy se nenávistně střetly a ani jeden jej nechtěl sklopit jako první.

Nakonec však místo toho, aby Malfoy otevřel dveře a začal je jako obvykle otravovat se svými rádoby vtipnými poznámkami, jak Harry čekal, se povzneseně otočil a ztratil se jim z očí. Všichni se po sobě udiveně podívali, kromě Lenky, která vypadala, že si ničeho nevšimla.

„No, viděli jste to?!“ vyjekl Ron. „On snad dostal o prázdninách úžeh!“

Harry jen pokrčil rameny. Spíš byl rád, že má od Malfoye pokoj. Jen Hermiona stále zamyšleně hleděla ke dveřím.

„Všimli jste si, jak vypadal? Ty neupravené vlasy a kruhy pod očima…“

„To mě spíš zaujalo,“ protáhl posměšně Ron. „Že neměl za zadkem ty svoje gorily.“

Ale ani jednomu z nich vlastně chování Malfoye příliš velkou hlavu nedělalo.

*

Když se konečně dostali do Prasinek, bradavičtí studenti se snažili co nejrychleji nastoupit do kočárů, které je měly zavézt až ke hradu. Po lijáku, v jehož průběhu naštěstí seděli v teple vlaku, se sice vyhoupl na oblohu zářící měsíc, zato se však zvedl prudký vítr, který cloumal jejich hábity a cuchal vlasy do neskutečné podoby. Vzduchem létalo první spadané listí a na hladině jezera se tvořily velké vlny, jejichž hukot slyšeli snad až na nádraží.

Harry se s Hermionou a Ronem nacpali do kočáru mezi posledními spolu s udýchaným Nevillem. Dvířka se za nimi zaklapla a trhaně se rozjeli. Chvílemi byly poryvy větru tak silné, že skla v rámech pod jejich nárazy děsivě řinčela.

Po nepříliš příjemné, ale krátké cestě dospěly kočáry tažené testrály k hlavní bráně. Hermiona vystoupila jako první a spěšně se vzdalovala. Harry šel hned za ní, ale ve chvíli, kdy ještě stál na úzkých schůdcích, do něj někdo zezadu prudce strčil. Nevěděl, co se za ním stalo, jestli se Ron s Nevillem dohadovali, kdo půjde dřív, nebo to byl úmysl jednoho z nich a ani se později neptal. To postrčení však odstartovalo sled událostí, které by se nejspíš jinak nestaly…

Harry ztratil rovnováhu a už letěl obličejem přímo do deštěm rozměklé půdy. Jenže cestou ještě stačil srazit někoho, kdo zrovna procházel kolem jejich kočáru. Reflexivně natáhl ruce před sebe, takže nedopadl tak tvrdě a nepřidusil osobu, která v tu chvíli ocitla přímo pod ním, ale i tak mu brýle sjely až na samou špičku nosu.

Obrátil se k němu zablácený obličej, ze kterého vítr shrnul na stranu záplavu hnědých vlasů, a na Harryho pohlédly vážné oči.

„Mohl bys ze mne vstát?“ ozval se jemný hlas.

Harry si až v tu chvíli uvědomil, co vlastně způsobil. Kvapně se vyškrábal na nohy a koktal ze sebe omluvy.

„Promiň, já opravdu nerad… To jen… Někdo do mě strčil,“ usykl poslední větu naštvaně směrem za sebe, kde se Neville a Ron škodolibě pochechtávali a momentálně jim vítr zjevně vůbec nevadil.

Harry znovu pohlédl na dívku, která se právě zvedla na lokty, a rychle k ní natáhl ruku. S trochu překvapeným úsměvem vsunula svou dlaň do jeho a vstala.

„Ještě jednou se moc omlouvám,“ opakoval Harry a trochu se divil, že se přitom ani nezakoktal.

„Nic tak hrozného se nestalo,“ řekla smířlivě a vymanila se z jeho sevření.

Pak Harryho obešla a on přitom pocítil pohlazení jejích dlouhých vlasů na tváři. Otočil se za ní a pozoroval, jak lehce vybíhá po schodech k hlavnímu vchodu.

Do zad ho praštil stále se chechtající Ron.

„Měl by ses vidět, jak se teď tváříš!“ prohlásil rozjařeně.

Harry na něj vrhl nevrlý pohled a vydal se stejnou cestou jako dívka před ním. Ve tmě si ani nevšiml, ze které je koleje a přemítal, jestli už ji v Bradavicích vůbec někdy viděl.

*

Ve vyhřáté Velké síni se mu dostalo jasné odpovědi na to, proč pro něj až do té chvíle hnědovláska neexistovala. Při zařazování prváků se nenápadně rozhlížel po okolních stolech a zákonitě se musel dostat i ke zmijozelskému. A tam neznámou dívku našel. Opírajíc se loktem o stůl, tiše mluvila s drobnou blondýnkou z nižšího ročníku, nejspíš se svou kamarádkou.

Harry zklamaně složil bradu do dlaní a sklesle v duchu konstatoval, že na ni rovnou může zapomenout. Poblíž dívky totiž postřehl pichlavý pohled Draca Malfoye. Nedalo se přehlédnout, že se čtvrťačky sedící nedaleko něj neustále hihňaly. Harry se ušklíbl, ale pak se raději začal netečně věnovat rozřazování.

Náhle si však něco uvědomil a otočil se znovu na Malfoye. Stejně jako ve vlaku, tak ani teď u něj nebyli Crabbe a Goyle, ti seděli o několik míst dál a netrpělivě kontrolovali prázdné talíře. Malfoyův povýšený výraz se sice jinak vůbec nezměnil, ale Harrymu to stejně nasadilo brouka do hlavy.

875 Celkem zhlédnutí, 2 Dnešní zhlédnutí

Publikováno v povídce: Harry Potter a Poslední z rodu

Buď první v napsání komentáře...

Napsat komentář