O čtyři minuty později nerozhodně postával přede dveřmi Snapeova kabinetu, zatímco se sekundová ručička nebezpečně sunula ke dvanáctce. Ale nakonec se zhluboka nadechl, se sebezapřením zaklepal a vešel dovnitř.
Snape zvedl s úšklebkem hlavu od stolu.
„Dobrý…“ začal Harry, ale Snape ho ledově přerušil.
„Řekl jsem snad, že už můžete dál?“
Harry zaťal zuby. Vycouval z kabinetu a zavřel dveře. Nejprve napočítal v duchu do pěti a znovu zaklepal.
„Dále,“ ozvalo se výsměšně po chvíli.
Harry vešel, zavřel za sebou a upřeně se na Snapea zadíval.
„Dobrý večer, pane,“ pozdravil s mírnou ironií v hlase.
„Za vaše pětivteřinové zpoždění strhávám Nebelvíru pět bodů,“ oznámil mu Snape škodolibě. „Sednout.“
Harry nechápal, jak bylo vůbec možné, že ho Snape vždycky dokázal tak vytočit. S obrovským úsilím však dokázal mlčet a s odporem si sedl na tvrdou židli. Snape ho chvíli upřeně pozoroval a Harry jeho pohled bez mrknutí opětoval. Poté se profesor pohodlně opřel.
„S politováním vám musím oznámit, že tento týden, kdy byste měl mít oprávněný trest, budeme bohužel věnovat něčemu jinému,“ začal konečně s viditelným přemáháním Snape.
„Čemu?“ vyhrkl Harry, načež rychle dodal: „Pane?“
„Na přání pana ředitele znovu začneme s tím, co u vás loni k ničemu nevedlo. Tedy s nitrobranou.“
Harry cítil, jak se mu zrychluje tep a pevně sevřel rty.
„Jistě vám nemusím znovu vysvětlovat, proč je to nutné. S případnými výhradami se laskavě obracejte přímo na pana ředitele,“ dodal Snape s vědoucným úšklebkem.
Harry sice zarytě mlčel, ale vevnitř to v něm bublalo vzteky a tvářil se, jako by právě stoupnul do něčeho příšerně smradlavého a odporného.
„A nemyslete si,“ nahnul se k němu Snape blíž. „Že z toho mám kdovíjakou radost. Profesor Brumbál i přes mé protesty nezměnil názor.“
Poté Snape rychle vstal a vytáhl hůlku: „Víte přece, co máte dělat,“ vyprskl opovržlivě.
Harry se pracně pokusil uklidnit, postavil se a pevnou rukou vytáhl svoji hůlku.
*
K jeho vlastnímu i Snapeovu údivu mu šla obrana mysli mnohem lépe, než kdykoli předtím. Harry se na zemi ocitl pouze jednou a už nenechával Snapea, tak snadno proniknout do svých myšlenek a vzpomínek.
Po dvou hodinách se ho Snape rozhodl milostivě propustit.
„Jen tak mimochodem,“ zastavil ho ještě přede dveřmi. „Od října sem budete docházet každý pátek ve stejnou dobu, a kdyby někoho náhodou zajímalo, co tady tak často děláte, víte, co říkat.“
Harry jen nepatrně kývl a zamumlal pozdrav. Vyšel ven a dveře za sebou zavřel o něco hlasitěji než obvykle. Zhluboka se nadechl a promnul si unavené oči. Příšerně ho bolela hlava. Skoro hlemýždím tempem se vydal do nebelvírské věže.
Snape mezitím nepohnutě seděl na židli a zamyšleně upíral pohled na zavřené dveře.
*
Když ráno sklesle oznámil Ronovi a Hermioně, co ho letos znovu čeká, naprosto s ním soucítili. Hermiona tiše poznamenala, že je to jen pro jeho dobro a Ron po ní šlehl pohledem s tím, že ho to přece nemusí učit zrovna Snape.
Harry je ale oba zarazil. Už se s tím srovnal. Neměl na vybranou.
Na dvouhodinovce obrany jim nejprve Shiernová oznámila hodnocení testů, které podle jejího názoru dopadly nadmíru dobře, a poté jim energicky rozdala opravené eseje.
„Kdyby tak všichni měli chování stejně dobré jako známky,“ poznamenala hlasitě, když dávala Malfoyovi a Harrymu eseje jako posledním.
Ani jeden z nich na to nereagoval. Navzájem se celý den naprosto ignorovali, přestože pokaždé, když někdo z nich prošel kolem početnějšího hloučku studentů, ten okamžitě začal vzrušeně hlučet. Harry si však i přesto všiml, že Dracovi se hojí modřiny stejně rychle jako jemu. A ať se snažil, jak chtěl, Angela se najednou vyhýbala jeho pohledu. Jako by se mezi nimi v neděli večer nic nezměnilo.
Lektvary se odehrávaly stejně jako obvykle a formule jakbysmet. Harrymu připadalo, že s blížícím se večerem ten čas přímo letí a těsně před osmou se odevzdaně vydal do podzemí.
*
Následující dny plynuly stále stejným monotónním tempem. Harryho sice stále pobolívala hlava, zato se mu ale nezdály tak hrozné sny jako obvykle. Také si konečně všimnul, že se k sobě Hermiona a Ron chovají jinak, ale zatím to nekomentoval a jen je pozoroval. Vzrušení a drby z jeho rvačky s Malfoyem velice pomalu opadávaly. To ho však nezajímalo na rozdíl od toho, že si ho Angela nevšímala. Až v pátek při obědě se mu trochu zvedla nálada.
Zrovna se ládoval rýží, když znovu po dlouhé době ucítil v hlavě mírný tlak a uslyšel tichý hlas Angely.
Přijdeš v sobotu večer?
Harry se rozkašlal, jak mu překvapením zaskočilo v krku, ale rychle se vzpamatoval a vzhlédl. Angela popíjela nějaký džus a upřeně ho pozorovala. Nejprve se usmál, ale pak si vzpomněl na trest. Rozhlédl se kolem, jestli ho někdo nesleduje a důrazně zavrtěl hlavou.
Angela posmutněla.
Proč? uslyšel ji znovu.
Harry pohlédl k profesorskému stolu, nenápadně ukázal vidličkou na Snapea a chvíli poté se dotkl místa pod okem, kde měl ještě včera nažloutlou barvu.
Angele to došlo a kývla.
Jak dlouho ten trest máš?
Harry dojedl, odložil příbor a soustředil se. V duchu poslal Angele obraz sedmičky.
Angela se překvapeně usmála.
To bylo dobré, pochválila ho.
Harry se spokojeně zašklebil. Náhle mezi něj a Angelu vstoupil černý hábit.
„Na koho se tak křeníš?“ zeptal se Ron a prudce dosedl.
„Ale na nikoho,“ zamumlal neurčitě Harry.
***
Poslední lekce nitrobrany v září se Snapem se přímo neskutečně vlekla. Navíc Harrymu věčně myšlenky utíkaly k Angele, ale to se mu před Snapem naštěstí podařilo skrýt. O půl jedenácté unaveně padl do své postele a i přes bolavou hlavu zanedlouho usnul.
Angela se přibližně ve stejnou dobu v posteli neustále neklidně převalovala. Ačkoli byla po druhém školním týdnu vyčerpaná, nemohla se poddat únavě. Těsně kolem půlnoci snahu usnout vzdala a i když moc dobře věděla, že by to neměla dělat, potichu ze svého nočního stolku vytáhla malé bílé prášky. Vzala si dva a nasucho polkla. Ulevilo se jí a do pěti minut hluboce usnula.
Malfoy zrovna v tu chvíli típal o parapet velkého okna v chodbě před zmijozelskou společenkou už druhou cigaretu. Z neustále padajícího deště měl na pravé straně navlhlé vlasy i hábit. Potichu zavřel okno a mrkl na hodinky. O půl jedné ráno by snad už usnout mohl…
***
Čas k odchodu na Snapeův trest, který měl mít společně s Malfoyem, nastal až příliš brzo. Ve stejnou dobu jako obvykle se Harry znechuceně odploužil do podzemí. Přede dveřmi Snapeova kabinetu se málem srazil s Malfoyem, který k nim přišel ve stejnou chvíli. Zírali na sebe a ani jeden se neměl k tomu, aby zaklepal jako první.
Nakonec se Malfoy ušklíbl a rázně zaklepal.
„Dále,“ zahučel zevnitř Snape.
Vešli dovnitř, Harry za nimi zavřel a oba najednou zamumlali pozdrav.
Snape si je s úšklebkem změřil, zaklapl tlustou omšelou bichli před sebou a vstal.
„Pojďte za mnou,“ zavrčel chladně, zamířil k malým dvířkům napravo a hůlkou je odemkl.
Malfoy vešel první a Harry hned za ním do velké temné kamenné místnosti, jejíž zdi byly oblepené od země do stropu policemi, které byly narvané nejrůznějšími sklenicemi a nádobami, ne nepodobnými těm ze Snapeova kabinetu. Tyhle však vypadaly o hodně starší. Z jejich obsahu se Harrymu už teď obracel žaludek.
„Takže,“ vyštěkl Snape. „Dnes večer se budete věnovat téhle části,“ a ukázal k jedné straně místnosti, kde byly sklenice napěchované povětšinou neidentifikovatelným zeleným slizem, nebo hordou mrtvolek různého hmyzu.
„Nejprve si zajdete ke školníkovi pro kýble a hadry, vodu máte támhle,“ pokývl Snape ke starému otřískanému umyvadlu. „Všechny sklenice vyprázdníte do tohohle sudu a vyčistíte. Jestli nebudou vypadat jako nové, tak si mě nepřejte.“
Harry s Malfoyem se znechuceně ošklíbali a mlčeli.
„Tak na co čekáte?!“ vyštěkl mrazivě Snape.
Rozumně se hned oba vydali k Filchovi, který už na ně čekal.
„To je dost, holenkové!“ uvítal je s paní Norrisovou v náručí. „Tady to máte,“ ukázal na proděravělé kbelíky.
Malfoy a Harry se pro ně štítivě sehnuli.
„A vrátíte je ve stejném stavu, jasné!?“ zasyčel Filch a s prásknutím dveří zalezl do svého brlohu.
No, na těch je fakt co kazit, pomyslel si nevraživě Harry.
U Snapea se jen pomalu a s odporem odhodlali vzít do rukou první sklenice.
„Opovažte se nějakou rozbít,“ zasyčel ještě Snape a třískly za ním dveře.
Od té chvíle v místnosti zavládlo dusné ticho, přerušované jen prskáním pochodní, tekoucí vodou a šoupáním sklenic.
*
Na druhý den ráno si Hermiona všimla obrovských puchýřů na Harryho rukou.
„Co jste to včera museli dělat?“ zeptala se soucitně.
„Ani se neptej,“ vzdychl Harry a opatrně pokračoval v jídle.
Ron podmračeně vzhlédl ke stropu.
„Jak dlouho bude ještě takhle lít?“ ozval se znechuceně.
„Ty si pořád na něco stěžuješ, Ronalde,“ odvětila Hermiona a chystala si peníze pro sovu, která k ní zrovna slétala s čerstvým Věštcem.
„Něco nového?“ otázal se Harry, když ho před sebou rozložila.
„Hmm, ani ne,“ odpověděla Hermy zamyšleně. „Zvýšená ostraha v Azkabanu, nějakou mudlu vyděsila mladá obryně, zatoulaná z hor… Počkat, tady něco je…“
Ron s Harrym zvedli zvědavě hlavy.
„Poslouchejte,“ začala Hermiona předčítat. „Většina členů a zaměstnanců Ministerstva kouzel se včera večer po hlučné diskuzi shodla na tom, že současný ministr Kornelius Popletal již není dál schopen vykonávat svou funkci. Je nerozhodný, v poslední době zmatený a nemá přehled o současné vážné situaci. Jeden z bystrozorů, který si nepřeje být jmenován, dokonce prohlásil, že rychle ztrácí autoritu u kouzelnického světa. Je tedy velice pravděpodobné, že bude sesazen a v brzké době se budou konat volby na nového ministra kouzel.“
„Však už bylo načase,“ prohlásil Ron a vrátil se ke své snídani.
Harry v tu chvíli zachytil pohled Angely, která odcházela z Velké síně a usmál se na ni. Opětovala mu stejně a vyšla ven. Hned za ní vyběhla černovláska z Nebelvíru a nejspíš na ni zavolala, protože se Angela otočila.
Harry si uvědomil, že je to kamarádka Ginny – Daria. Na něčem se chvíli dohadovaly a pak mu zmizely z očí.
*
Další večerní tresty probíhaly obdobně jako ten pondělní s tím rozdílem, že obsah sklenic byl čím dál odpornější. Ve čtvrtek na Harryho ve společence čekal Ron i Hermiona s velkou mísou před sebou, naplněnou nějakou žlutou tekutinou.
„Proč už nespíte?“ zeptal se Harry s rukama v kapsách.
„Pojď sem,“ řekla rázně Hermiona. „Já už se na ty tvoje ruce nemůžu dívat.“
„Ale to fakt není …“
Hermiona ho přerušila: „Sedni si a namoč si do toho ruce!“ nakázala mu rázně.
Harry ji poslechl a pocítil okamžitou úlevu od pálení. Už ani neměl nutkání si je pořád škrábat.
„Malfoy je na tom obdobně?“ zeptal se posměšně Ron.
„Úplně stejně,“ odvětil Harry.
„Dobře mu tak,“ zakřenil se Ron spokojeně. „Jen se divím, že jste se ještě nepřizabili.“
„Zatím se úspěšně ignorujeme,“ odsekl Harry.
„Hlavně ať to tak zůstane i zítra,“ poznamenala Hermiona. „To už vám to končí ne?“
„Jo,“ kývl Harry. „Už aby to bylo.“
*
Páteční trest byl poslední a Snape si pro ně samozřejmě nechal to nejlepší nakonec. Zavedl je do učebny lektvarů a z ní pak do komory vzadu, odkud jednou Hermiona ukradla přísady do mnoholičného lektvaru. Snape mávnutím hůlky rozsvítil několik pochodní a Harry s Malfoyem zaregistrovali neurčitou obrovskou černou hromadu v rohu před níž stály čtyři velké nádoby.
Když k ní přišli blíže, se znechucením rozeznali velké chlupaté (a naštěstí mrtvé) pavouky.
Ron by odtud pádil, jak žíznivá čára, pomyslel si Harry se znechucením.
Snape se spokojeně usmíval při pohledu na pobledlé a znechucené tváře.
„Nejdřív jim odříznete nožičky, ty přijdou sem,“ začal potměšile. „Potom je rozmačkáte spolu s touhle tinkturou a budete to lít do té druhé nádoby. Jasné?“
Malfoy i Harry těžce polkli a neznatelně kývli.
„Fajn. Tak se do toho pusťte. Neodejdete dřív, dokud ta hromada nezmizí!“ zasyčel Snape a odplachtil do učebny.
Harry i Malfoy dlouho nerozhodně stáli před hromadou. Podívali se na sebe poprvé v životě s porozuměním, ale hned se zase vzpamatovali, ušklíbli se a pustili se do té ohavné práce.
*
Už po půl hodině měl Harry pocit, že se nikdy nezbaví nočních můr o pavoucích. Unaveně si šel dolít tinkturu a přitom nechtěně kopl do Malfoyovy nádoby s nožičkami. Ta se s randálem skácela a odkutálela se ke dveřím, přičemž se z ní skoro všechno vysypalo.
Malfoy vztekle vyskočil a chtěl něco říct, ale to už dovnitř napochodoval Snape.
„Co se tu děje?“ vyštěkl ledově a přeměřil pohledem podlahu.
„Potter mi tu nádobu schválně shodil, pane profesore,“ ozval se s úšklebkem Malfoy.
„Ale to není…“ začal se bránit Harry, ale Snape ho nenechal domluvit.
„Ticho! Pottere, já vás varuju – odpusťte si tyhle sabotáže,“ procedil mezi zuby a hůlkou nožičky vrátil do nádoby.
Harry pevně sevřel rty a Snape znovu odešel. Harry vrhl po Malfoyovi opovržlivý pohled, který mu opětoval stejnou měrou a raději se znovu pustil do mačkání.
*
O další hodinu později oba zívali, ale hromada byla terpve poloviční. Malfoy vstal a šel si vypláchnou moždíř a Harry si ho okatě nevšímal. Hlavu zvedl teprve tehdy, když se ozval obdobný rachot jako před chvílí. Jeho soudek s hustou kaší z pavouků se rozléval po podlaze.
Snape byl ve dveřích tak rychle, jako by na to čekal.
„Ták,“ odfrkl si se založenýma rukama.
„To byl Malfoy!“ vyhrkl rozhořčeně Harry, než to mohl ten zmetek zase svést na něj.
„Shodil sis to sám a házíš to na mě, jo?“ ušklíbl se Malfoy.
„Říkám pravdu!“ odsekl Harry.
„Ty? Ty přece stále jen notoricky lžeš, Potříku!“
„Sklapni, Malfoyi!“ neudržel se Harry.
„TICHO!“ zařval rozzuřeně Snape.
Oba sebou škubli a ztichli.
„Jestli oba nechcete mít trest další týden, ručně to uklidíte a uděláte ještě hromadu támhle v druhém rohu! A nechci už odtud slyšet ani šoupání nohou, jasné!?“
Malfoy i Harry na něj nenávistně hleděli.
„Jasné?“ zeptal se Snape znovu mrazivě.
„Ano, pane,“ ucedili jednohlasně.
„Nebelvíru strhávám třicet bodů,“ zasykl Snape už na odchodu.
V naprosté tichosti všechno sklidili, i když jim přitom na rukou naskakovaly malé pálící červené puchýřky a znovu se zuřivě pustili do pavouků.
*
Po důkladné kontrole podlahy je Snape milostivě propustil ve dvě hodiny ráno.
Bez pozdravu, unavení a nabroušení, jako by jim právě zlomil úplně nové koště, se silou vůle dovlekli do svých postelí a tvrdě usnuli.
Druhý den oba dorazili do Velké síně až na oběd a oba úplně stejně probodli pohledem Snapea. Poprvé v životě měli něco společného, ale ani jednoho to v nejmenším netěšilo.
604 Celkem zhlédnutí, 2 Dnešní zhlédnutí
Buď první v napsání komentáře...