Profesor Brumbál sice se Snapem vyřídil onu noční nepřítomnost, důsledkem toho však bylo, že se proslulý slizák choval k Angele skoro stejně hrozně, jako k Harrymu. A to už bylo opravdu co říct. Angela měla naštěstí jiné starosti, než aby se zabývala komplexy profesora lektvarů a naprosto jeho dotírání a šikanu v hodinách ignorovala, což jej samozřejmě dovádělo skoro k nepříčetnosti.
Během týdne vystřídal sněžení mráz. Teplota přes den klesala pod dvacet stupňů a v noci dokonce někdy až k minus třiceti. Profesor Kratiknot musel pomoci profesorce Prýtové s automatickým zateplováním skleníků, jinak by v nich většina rostlin nejspíš umrzla.
Na všech hradních oknech se utvořily nádherné jemné obrazce, přes které skoro nebylo vidět ven a ve všech obývaných místnostech se topilo ve dne v noci.
Angela ve středu v knihovně nápadně neurčitou výmluvou zamítla Harryho návrh na schůzku v pátek večer a ještě toho dne při večeři to oznámila Dracovi. Ten jen přikývl a už si v hlavě sestavoval plán, jak to provést, aby Potter přece jen onoho večera do Komnaty přišel.
Harry Potter netušil, co ho krutě srazí z jeho obláčku štěstí, na kterém se vznášel od páteční noci.
*
Při poslední hodině před víkendem, což byla druhá z dvouhodinovky formulí, Harry zaujatě vzhlédl od svých zápisků. Mezi Angeliným a Dracovým místem totiž těsně nad zemí přelétl malý kousek pergamenu. Harry nenápadně zašilhal na Dracovy ruce, které jej teď držely. Něco na něj naškrábal a stejným způsobem ho poslal zpátky Angele.
Ta ho rozevřela, přečetla a hodila po Dracovi pohledem.
Těsně na to ji profesor Kratiknot vyzval, aby zkusila předvést odmršťovací kouzlo, které probírali. Angela se usmála, kousek pergamenu nenápadně zmuchlala a chtěla si jej strčit do kapsy u hábitu.
Harry však viděl, že se netrefila, což si nejspíš ani neuvědomila a pergamen neslyšně spadl na zem. Po zbytek hodiny už se Harry nedokázal soustředit a pořád hypnotizoval pohledem ono místo pod Angelinou lavicí.
Když konečně zazvonilo, schválně si shodil na zem několik pergamenů a začal je pomalu sbírat tak, aby v učebně zůstal poslední. Pak se rychle přesunul k místu Angely a sehnul se pro útržek, který si strčil do kapsy.
Celou dobu oběda ho pálil v kapse, ale před svými přáteli ho nechtěl otvírat. Rozevřel ho až o samotě u okna v ložnici nebelvírské věže.
Tu výmluvu mi spolknul, takže Komnata je dnes večer volná…
Uhodila Harryho do očí první věta Angeliným elegantním písmem.
Fajn. Takže v devět. Už se těším.
Což byla bez pochyby Dracova odpověď.
Harry svíral ten proklatý lístek v chvějící se ruce. Srdce mu svíralo hrozné podezření… To by mu přece Angela nemohla udělat! To ne… Věděl však, že nebude mít klid, dokud se na vlastní oči nepřesvědčí. Pergamen zmuchlal do maličké kuličky, otevřel okno a vztekle jej vyhodil ven do mrazu.
*
„Myslíš, že přijde?“ zeptala se Angela tiše, zatímco nalévala do skleniček trochu vína.
„Určitě. Bude se chtít přesvědčit,“ kývl hlavou Draco.
Angela se zahleděla k prostorné, zeleně vyzdobené posteli a ve tváři jí zvláštně zacukalo.
„Draco… Neodložíme to?“ vyhrkla najednou.
„Cože?“ obrátil se k ní prudce. „Chtěla jsi to přece co nejdřív a teď už zase ne?“
„Já… jenže…“ Angela si povzdychla a svezla se do křesla za sebou.
„Víš, je to sotva týden, co… jsme se… no…“ mumlala Angela s pohledem upřeným do země.
Dracovi to najednou došlo a šokovaně se usadil do druhého křesla: „Vy jste spolu spali?“
„Jo,“ přitakala Angela nesmírně tiše a stále klopila pohled, aby neviděl její uslzené oči.
Draco se nahnul, opřel lokty o kolena a zhluboka se nadechl.
„Tu noc, co ses vrátila až ráno, že jo?“ zeptal se tiše.
Angela bezhlesně přikývla.
„To se neumíš trochu ovládat?“ vyštěkl náhle. „Tímhle jsi to jen zhoršila!“
„Myslíš, že to nevím!?“ vyletěla Angela a pohlédla na něj se slzami v očích. „Vždyť i pro mě je to o tolik těžší…“
Draco se zarazil. Natáhl ruku a pohladil ji po rameni: „Promiň,“ řekl tiše.
„To nic. Já vím, že jsem děsně blbá,“ pousmála se hořce Angela a vytáhla z kapsy kapesník, aby se vysmrkala.
„Dal jsi před dveře tu varovnou hranici?“ zeptala se, když si utřela nos.
„Jasně,“ přitakal Draco klidně a vstal.
„Tak dobře,“ odvětila Angela a začala si rozepínat svetr.
*
Harry ze vzdálenosti pěti metrů hypnotizoval místo, kde se nacházel vchod do Komnaty. Třeba se nějak pojistili a on se tam ani nedostane, nebo tam vůbec nejsou a on tu obchází jak nakopnutý pes úplně zbytečně.
Hodil pohledem po hodinkách. Čtvrt na deset. Určitě to je jen nějaký blbý vtip. Angela by ho přece nikdy nepodvedla. Už se chtěl otočit a odejít, ale pak ho napadlo, že se jen přesvědčí, že tam nikdo není, ne? Co ho to bude stát? Po dalších dvou minutách se konečně rozhoupal a dvakrát přešel před na první pohled obyčejnou zdí.
Potřebuju zjistit, kdo je uvnitř, potřebuju zjistit, kdo je uvnitř, mumlal si v duchu soustředěně a vzhlédl. Nedalo by se říct, že měl radost, když se před ním skutečně objevily dveře.
Třaslavě se nadechl, neslyšně vzal za kliku a prudce otevřel.
Komnata vypadala jinak, než když tu byli spolu s Angelou. Útulněji a bylo v ní mnohem víc zelené a stříbrné. Jediné, co však plně zaujalo Harryho pozornost, byla objímající se dvojice před obrovskou postelí.
Ztuhl na prahu a nemohl uvěřit tomu, co vidí na vlastní oči.
Angela jen v podprsence a sukni vášnivě líbala Malfoye, oblečeného pouze v džínách, který ji držel kolem pasu a druhou rukou jí cuchal rozpuštěné vlasy. Plně se věnovali jeden druhému a nevypadali na to, že si všimli nezvaného návštěvníka.
Harry měl pocit, že nemůže ani dýchat. Dusil se žárlivostí a vztekem. Do hlavy se mu nahrnula krev a jeho oči dostaly nebezpečný lesk.
V tu chvíli si ho všimla Angela, která se nechala líbat na šíji a zůstala stát, jako když do ní uhodí. Malfoy si uvědomil její ztuhlost a ohlédl se ke dveřím. Zaregistroval Harryho, rudého v obličeji a se zaťatými zuby a skoro výsměšně se ušklíbl.
To byla poslední kapka do poháru Harryho sebeovládání. Vyrazil ke dvojici tak prudce, až sebou Angela vyděšeně trhla, a když se k nim přiřítil, Dracovi ubalil takovou, že se blonďák natáhl na postel za sebou a setrvačností se z ní skulil na druhou stranu.
Poté se podíval na Angelu s takovým opovržením a chladem, že se jí slova, která chtěla říct, zadrhla v hrdle. Bezradně k němu vztáhla ruku, ale než se Harryho stačila vůbec dotknout, prudce ucukl a vztekle zasyčel: „Nesahej na mě, ty děvko!“
Angela smrtelně zbledla. Harry si jí už nevšímal, vyrazil zpátky ke dveřím a vypálil z Komnaty tak rychle, že málem porazil dívku, která se objevila zcela nečekaně před ním. Vůbec si to neuvědomil a v momentě byl pryč.
Draco se sbíral ze země vedle postele a třel si brnící čelist. V ústech cítil krev z rozkousnutého rtu. Znechuceně si odplivl.
„Do prdele…“ ulevil si tiše a podíval se na Angelu, která se doslova zhroutila na podlahu k nohám postele.
Vzápětí na to se ve stále otevřených dveřích, objevil ještě někdo další. Angela po pár vteřinách poznala Dariu a dech se jí znovu zasekl v hrdle. Daria přelétla pohledem ji, Draca, pak se podívala znovu na ni, vzpomněla si na Harryho výraz a oči se jí zúžily zlobou. Okamžitě zapomněla na to, proč sem vlastně šla.
„Dario… To není tak, jak to vypadá, věř mi…“ začala Angela chabě.
„Ty mrcho,“ vydechla Daria nenávistně a Angela zmlkla uprostřed věty. „Tak proto jsi mě od něj odrazovala. Pořád jsi ho chtěla pro sebe!“
„Ale tak to není…“ zkusila to Angela znovu, ale Daria ji neposlouchala. Prudce se obrátila, její černé vlasy se jen mihly v rámu dveří a zmizela stejně jako Harry.
Angela nehybně zírala na prázdné dveře. Z očí se jí začaly řinout slzy. Schovala hlavu v dlaních. Draco stál jako solný sloup.
To ne… Ona s tím neměla nic společného. Tohle neměla vidět… vytanulo mu na mysli.
Komnata strnula v hluchém a dusném tichu.
***
Harry
Já jsem takový blbec! Určitě s ním spala celou tu dobu, co jsme byli spolu! Jen mě tahala za nos! Merline, já byl takový idiot! Vždyť já ji miloval! Věřil jsem jí! Všechno, co mi kdy řekla, bylo svaté! Jak mi to mohla udělat?!
Vztek na Angelu v tu chvíli úplně zastínil jeho odpor k Malfoyovi. Vrazil do potemnělé ložnice a rychle zamířil ke své posteli. Klekl si a vytáhl zpod ní tlustou knihu o famfrpálu, kterou od ní dostal. Vůbec si nevšímal Ronova a Nevillova udiveného pohledu, kteří se do jeho příchodu klidně bavili.
„Harry? Co se stalo?“ ozval se Ron.
Harry ho však vůbec nevnímal. Vyškubl ze skrýše v knížce fotografii v rámečku, nechal všechno ostatní, jak bylo a vystřelil z ložnice stejně rychle, jako přišel.
V Harrym se mísilo tolik pocitů, od zklamání, přes bolest, až po vztek, že už ani nebyl schopen rozumně myslet. Málem běžel zpátky ke Komnatě, svírajíc fotku v ruce, a jediné štěstí bylo, že ho nikdo na chodbě nepotkal.
Daria
Ta hnusná čubka! Já to tušila, že kecá. Tak zaníceně mi tvrdila, že už do něj není zamilovaná, že už ji to dávno přešlo a přitom s ním spala! Užívala si s ním celou dobu a já ji uvěřila ty řečičky! Jak jsem mohla být tak pitomá?! A Draco, jak jsem mohla jen doufat, že se mu líbím! Myslela jsem si, že je celkem fajn, co fajn, byla jsem do něj zamilovaná! Byla? Ještě pořád jsem! A to je na tom to nejhorší. Do háje! Do háje! Nejdřív naši a… a teď mě ještě zradí nejlepší přítelkyně…
Daria tiše zalezla do své postele a začala dusit v polštáři vzlyky, které se jí přes veškerý odpor draly z hrdla. Ginny se na vedlejší posteli nadzvedla na loktech a udiveně se zadívala na otřásající se Dariu.
Pomalu vstala, sedla si k ní a jemně ji objala. Daria se k ní vděčně přimkla.
Draco
Tak tohle je v prdeli… Ale ránu má dobrou, držka mě bude bolet nejmíň dva dny. Musím na Potříka poopravit názor. Ale Daria… Ta to neměla vidět. To opovržení, které měla v očích, to mě mrzí mnohem víc… Víc byla naštvaná na Angelu, ale co si teď myslí o mě? Byl bych naivní, kdybych si myslel, že mám u ní ještě šanci. Co to plácám, vždyť bych s ní stejně nemohl nic mít… Takhle je to možná lepší. Bude se mi vyhýbat a možná mě začala nesnášet. Bezpečnější pro mě i pro ni. Ale Angela… Ta vypadá jak hromádka neštěstí…
Angela
Já jsem taková naivní kráva… To se nemělo stát. Za dvě minuty jsem hrozným způsobem ublížila hned dvěma lidem, které mám ráda. Jak jí to teď vysvětlím? Jak ji znám, nepustí mě ani ke slovu. A Harry… ten mě musí nenávidět. Ten jeho pohled v životě nezapomenu… Co jsem to sakra udělala? Že já se na to nevykašlala! Měla jsem raději zdrhnout, nebo líp, neměla jsem si s ním nic začínat. Proč jsem se do něj zamilovala? Jen jsem mu ublížila, jak nejvíc jsem mohla. Já jsem tak pitomá! Tohle mi nikdy neodpustí. Vždyť to nedokážu ani sama sobě…
Náhle se skrz stále otevřené dveře dostal do ztichlé Komnaty ohlušující třesk. Angela i Draco sebou překvapeně škubli a pohlédli na sebe. Angela vstala, hodila na sebe svetr a stejně jako Draco popadla hůlku. Vyšli ven a opatrně se rozhlédli na obě strany.
Draco nikoho neviděl, až pak si všiml, že Angela někam upřeně zírá. Podíval se stejným směrem ke zdi, u jejíž paty se něco bělalo v záplavě střepů. Angela se nesmírně pomalu pohnula a poklekla k hromádce.
Draco se postavil za ni: „Co to je?“
Angela s cinkáním skla zvedla ze země pokrčenou fotografii.
„To je dárek, který jsem dala Harrymu k Vánocům,“ odvětila nesmírně tiše s chrapotem v hlase.
Draco na to nic neřekl, jen ji pozoroval se zvláštním výrazem v očích. Angela vstala. Mávla hůlkou a sklo zmizelo. Fotku však stále svírala v dlani.
„Mohl bys mě nechat o samotě, prosím?“ ozvala se šeptem.
Draco pomalu přikývl a zašel si do Komnaty pro košili. Angela vešla za ním a posadila se do křesla ke krbu. Draco se na ni ještě jednou otočil.
„Opravdu nechceš, abych tu s tebou zůstal?“
Angela jen zavrtěla hlavou. Vyšel tedy ven a váhavě za sebou zavřel dveře. Angela hůlkou zamkla, schoulila se v křesle do klubíčka, fotku nechala spadnout na zem a zoufale a bezmocně se rozvzlykala.
609 Celkem zhlédnutí, 1 Dnešní zhlédnutí
Buď první v napsání komentáře...