Skip to content

GENERACE Z: Alter ego: Vítej, ztracený bratře

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

„Odcházíme!“ zavolala nekompromisně Daphné z haly sirotčince. Na patře se ozvalo bouchání dveří a spěšné kroky.

„Mami, že tam budou sladkosti?“ ozval se osmiletý Lex. Daphné ho pohladila po vlasech a přikývla.

„Je to zásnubní večírek, takže rozhodně budou. Něco mi říká, že tam bude i dort.“ Malý chlapec se zaradoval a začal si obouvat boty.

„Mám rád čokoládový dort od paní Potterové.“

„Měla bych se asi urazit, co?“ s předstíraným smutkem se otočila matka na bruneta.

„Nemusíš, děláš dobré sušenky.“ Oba se rozesmáli.

„Charlesi, dělej! Nechci, aby mi Lucas sež… snědl všechny dobroty. Má v sobě tasemnici!“ Lex netrpělivě přeskakoval z jedné nohy na druhou.

„Merline, už jdu. To by se z toho jeden pos… Daphné, proč nemůžu zůstat doma?“ Patnáctiletý chlapec si v rychlosti vázal kravatu.

„Zapomeň. Nemáš nárok.“ Opatrovatelka mladíka čapla za ruku a přitáhla k sobě. V rychlosti mu upravila límec a cvrnkla do čela.

„Au! To jsi jakože nemusela,“ bolestně zabručel Charles a protočil očima. Jen stěží nedával najevo, že ho příšerně bolí hlava.

„Ale já chtěla. Teďka mazejte do auta. Musíme ještě vyzvednout Lucase, takže neboj, zlato, Lucas ti nic nesní. Běž se připoutat.“

Daphné chvili počkala a přitáhla si Charlese k sobě, aby to Lex neslyšel: „To bylo naposledy, co ses v noci vykradl z domu a vrátil se nad ránem nacucaný jako houba. Rozluč se s kapesným. V pondělí nastupuješ na brigádu do knihkupectví. Pondělí až pátek od osmi do čtyř a potom k Erin do krámu, kde budeš doplňovat zboží.“ Chlapci spadla brada. Před pár dny se vrátil z Bradavic a plánoval si, jak si tohle léto pořádně užije. Tajně utíkal z domu, protože za kopcem otevřeli nový klub, kam chodili všichni z okolí. Včera to trošičku přehnal, ale myslel si, že mu to projde. Tak určitě.

„I já jsem byla mladá, chápu to. Ale, že jsi mi pozvracel růže a řval na celou ulici, což mi ráno sousedka s radostí referovala, ti neodpustím. Chápeš, že mi tě můžou vzít? Začni se chovat rozumně, a když neumíš chlastat, tak to prostě nedělej. Tímto to ukončuju a jdi do auta. Jo, a vem si žvýkačku, táhne to z tebe na míle daleko.“ Daphné ukončila svůj monolog. Otevřela dveře od auta a připoutala se. Charles vztekle kopl do pneumatiky. Tak, a má po prázdninách. Erin ho sedře z kůže.

***

„Ťuk, ťuk, je někdo doma?“ Mladá žena zvedla hlavu k tmavým dveřím kanceláře.

„Nikdo tu není, Lupine. Dej si odchod,“ zavrčela a vrátila se zpátky k práci. Návštěvník se nedal odradit a vešel dovnitř. Žena naštvaně odhodila pero stranou. Inkoust se rozprskl po desce stolu. Mlaskla a hůlkou uklidila nepořádek. Vzala si ze stříbrného pouzdra cigaretu. Zapálila si hůlkou a vyfoukla dým směrem k nezvanému hostovi.

„Tak spusť, nemám času nazbyt.“ Tedd se posadil na desku stolu a široce se usmál.

„Byly doby, kdy jsi moji společnost vítala s otevřenou náručí a nejen s ní.“ Bruneta si odfrkla a opřela se.

„Och jistě. To jsem ještě nevěděla, jaký jsi zmetek. Jak se má žena?“ Lupin se zasmál a vytáhl obálku.

„Ach ten tvůj ostrý jazyk. Má se skvěle, zrovna teď se chystá na večírek, na který bezpochyby jdeš také.“

„Podle čeho soudíš? Ne, počkej… Spíš se divím, že jsi tam byl taky pozván. Až tě uvidí budoucí ženich, tak ti jednu natáhne. Rád si hraješ s ohněm?“

„Ani nevíš jak. S tebou to byl přímo spalující žár. Ale tady tě musím opravit. Omluvil jsem se, a jsme zase v pohodě. Navíc nezapomeň, že jsme spříznění s rodinou Potterů.“ Žena obrátila oči v sloup.

„Tak pojďme k věci. Mám práci. Ach já hloupá,“ dramaticky zašeptala a pleskla se do čela, „zapomněla jsem, že neznáš tenhle pojem.“ Muž se natáhl a podal jí obálku. Rýpanec nechal být.

„Zde je povolení. Ministr souhlasil.“

„Perfektní, mohl sis ušetřit cestu do mého podzemního království a nechat to na tvé sekretářce.“ Převzala obálku a dychtivě ji roztrhla. Rychle přeletěla oficiální povolení a usmála se.

„To bych přišel o možnost vidět tvoji nádhernou tvářičku. Už ti někdo řekl, že tvůj úsměv je jako jarní paprsek?“

„Přestaň žvanit a vypadni z kanceláře… Jo, a dík.“ Típla špaček do skleněného popelníku. Vzala pero a začala opět psát. Muže automaticky přestala vnímat. Dala mu tím jasně najevo, aby vypadl.

„Nemáš zač, krásko. Tak večer.“ Ozval se nespecifikovatelný zvuk a on se smíchem zavřel dveře. Serana Vernová byla jeho nejoblíbenější osobou na celém ministerstvu. Nebylo to jenom proto, že spolu před lety trávili hopšup dostaveníčka u něho v kanceláři. Svou práci odváděla excelentně a její tým měl nejlepší výsledky. Kdo by tenkrát tušil, že se ta malá praktikantka stane vedoucí Odboru záhad. Je pravdou, že byl ji měl raději na tiskovém, ale buď by to byl on nebo ona. Byla dravá a její ministerská vyjádření nejlepší. Takže jakožto tiskový mluvčí a pravá ruka ministra zatahal za pár nitek a zařídil místo v Archivním oddělení, ze kterého se dostala až na Odbor záhad. Jak to dokázala, nevěděl nikdo, stejně jako to, že u práce vystudovala postgraduál v dějinách na Londýnské kouzelnické univerzitě a vychovala devítiletého syna. Serena Vernová byla prostě silná a neuvěřitelná žena, která vábila téměř celé mužské osazenstvo ministerstva. Nikdo nechápal, proč je stále sama. Někdo tvrdil, že otce svého syna miluje natolik, že se vzdala dobrovolně všech dalších vztahů.

Ovšem nikdo nevěděl, kdo je jejím osudovým mužem. Jednu dobu byl Lupin Serenou natolik posedlý, že se dokonce snažil získat rodný list Lucase Verna. Avšak americký kouzelnický systém je v tomto striktní. Dítě musí mít v dokumentu uvedenou jak matku, tak otce. Matka ovšem může oficiálně odmítnout zveřejnit dárce biologického materiálu. Je jí vystaven speciální list – otec neznámý. Ale originál je uložen v archivech a bez souhlasu matky ho nesmí nikdo vydat. To se nevztahuje na žádost od potomka, který dosáhne plnoletosti.

Po hodině dokončila vše. Vložila žádost o grant do obálky a hůlkou zamkla dveře. Protáhla se a přistoupila k obalu od šatů, který jí visel na háčku vedle okna. S povzdechem ho rozepla a vytáhla žluté krajkové šaty s áčkovou sukní. Dosahovaly do půlky stehen. Vepředu měla véčkový výstřih a po zádech se táhly dva pruhy látky. Ramena byla lehce zahalená síťovinou. Vyniklo tak její tetování, které se táhlo od pravého zápěstí a končilo v bederní oblasti. Stoupla si před zrcadlo a poklepala si špičkou hůlky na rty. Kaštanové vlasy si natočila do volných vln. Vše doplnila o velký béžový klobouk a páskové lodičky stejné barvy – ideální obuv na zahradu.

„No, lepší už to nebude.“ Popadla psaníčko a obálku. Hůlkou zapečetila kancelář a vyrazila do podatelny. Klapot se rozléhal po celé chodbě. Přivolala výtah a vyjela s ním do požadovaného patra.

„Dobrý den dámy. Prosím o zaslání do kanceláře vedoucího Odboru financí.“

„Slečno Vernová, jak se máte? Vám to ale sluší. Jdete na rande, že jo?“ Serena měla sto chutí té mladé drbně jednu plesknout. Opravdu ji neměla ráda, zbytečně žvanila nesmysly a fámy o dalších zaměstnancích. Na každého se snažila něco vytáhnout.

„Ale co vás nemá, Iris. Rodinné setkání,“ odměnila ji nepatrným úsměvem, „přeji vám všem krásný víkend.“ Otočila se na podpatku a vydala se zpět k výtahu. Hlasitě vyfoukla vzduch, který se jí nahromadil během krátkého pobytu v podatelně. Částečně byla na sebe hrdá, že se takhle držela. Stále ovšem měla problém s ovládáním emocí – převážně vzteku. Všechno to začalo po porodu. Hormony se jí totálně zbláznily. Záchvaty vzteku byly nejčastější. V těch nejhorších případech se dostavil blackout, ze kterého si nic nepamatovala. Věděla, že by se bez pořádné léčby nikdy nedostala tak daleko. Devět let krotí své vnitřní démony východní medicínou – převážně meditací. Bohužel během PMS musí sáhnout po speciálním lektvaru, který pro ni vytvořil blízký přítel. Tohle je její nejtemnější tajemství, které se nesmí nikdy dostat na veřejnost. Zatřepala hlavou a cítila, že se tep vrací do normálu. Hyde zůstal uvnitř.

„Prosím, podržte dveře,“ zvolala. Vběhla dovnitř a otočila se k osobě zády. Neměla čas, si prohlížet, s kým jede.

„Děkuji, atrium prosím.“ Dveře se zavřely.

„Omlouvám se, ale máte moc hezkou vůni,“ ozval se za ní hluboký, ale melodický hlas.

„Och, opravdu? Děkuji.“ Neměla ráda tenhle typ rozhovorů – „small talk“. Nikdy nevěděla, jak reagovat. Zkontrolovala čas na svých hodinkách.

„Doprdele! Zabije mě,“ vyjekla. Bylo půl sedmé a večírek začal před hodinou. Nervózně klepala nohou a v duchu poháněla výtah. Lily ji přetrhne. Slíbila, že určitě přijde včas. Za ní se ozval hrdelní smích, ale rozhodla se osobu ignorovat. V hlavě musela vymyslet pořádnou omluvou. Jen, co se její noha dotkla vstupní haly, se přemístila na pozemek Malfoy Manor.

***

„Zabiju ji!“ běsnila Lily a přecházela po hale sem a tam. Scorpius ji přitáhl do náruče a snažil se uklidnit.

„Lásko, nemůže za to. Má toho hodně.“

„Já vím, ale je moje svědkyně. Tohle jsou jenom debilní zásnuby, co když to udělá na svatbě!“ Malfoy se zasmál a vlepil svojí snoubence hubičku na tvář.

„Hrozně se omlouvám! Jsem děsná, nejhorší kamarádka na světě!“ Serena vběhla udýchaně do haly. Lily na ni výhružně namířila prstem.

„Zkus to na svatbě a zabiju tě!“ budoucí nevěsta varovně zavrčela. Uklidnila se, když viděla provinilý výraz své přítelkyně. Poté ji objala.

„Moc ti to sluší. Chci taky tak vypadat po dětech,“ zašeptala jí do ucha.

„Počkej, je něco co nevím?“ zeptala se Serena. Lily se zasmála a zuřivě zakroutila hlavou.

„Věř mi, dnes se všichni budou dívat jenom na tebe, má nejdražší skoro nevěsto.“ Serena své dlouholeté přítelkyni vlepila hubana na tvář. Poté se přesunula ke Scorpiusovi. Tak moc jim to přála. Bez nich by nikdy nezvládla všechny těžké zkoušky, které jí osud přichystal. Bude jejich dlužníkem navěky.

„Tak jdeme na to, ne?“ zavelel Malfoy. Obě přikývly.

„Počkej, a co tvůj svědek?“ zeptala se Serena přešla ke dveřím. Malfoy si nervózně prohrábl kštici.

„Ještě jsem se tak úplně nerozhodl.“ Žena s kloboukem se zamračila, ale pro tentokrát polkla jízlivou poznámku. Raději zatlačila a otevřela dvoukřídlé dveře vedoucí do zahrady. Budoucí manželé jimi prošli a společně ruku v ruce směřovali k altánu. Všichni pozvaní začali tleskat. Serena zůstala stát na prahu a sledovala dění z dálky.

Předstoupili před všechny. Scorpius se otočil na skupinu šedesáti lidí, kteří se usmívali.

„Dámy, pánové, děti. Jsme moc rádi, že jste dorazili. Omlouváme se, že jsme vás nechali nějakou tu chvíli čekat, ale nebyl zde přítomný jeden důležitý člověk, který tohle všechno nachystal. Chtěli bychom ti veřejně poděkovat, Sereno, a poprosit tě, abys na svatbu dorazila včas.“ Zmíněná sklopila zrak a začala se červenat.

„Merline, to stačí. Slibuju! Už se do toho pusťte, ať přestanu být středem pozornosti,“ zahuhlala.

„Mami, červenáš se jako nějaká puberťačka,“ ozval se malý chlapec. Všichni se začali smát.

„Lucasi Verne! Opatrně, co vypouštíš z té tvojí roztomilé tlamičky,“ zavrčela směrem ke svému synovi a vydala se k němu. Ten se usmíval a tleskal. Serena si ho přitáhla do obětí a vrazila mu mlaskavou pusu.

„Fuj, mamí! Teďka mě ztrapňuješ!“

„Já vím, a nesmírně mě to baví a teď mlč, zase děláme ostudu.“ Všichni přítomní se srdečně zasmáli a otočili se zpět k altánu.

„Tak, o komickou vložku jste nebyli ochuzeni. Teď přistoupíme k tomu, proč jsme se tu sešli. Lily, jsi světlo mého života, moje druhá půlka. Bez tebe nebudu nikdy kompletní, a proto prosím, klečím tady před tebou a žádám tě o tvou spanilou ruku. Staneš se mojí královnou na celý zbytek života, a pak ještě po smrti?“ Scorpius otevřel krabičku a všechny ozářil lesk diamantového prstenu.

„Na teď, až do smrti. I po ní. Miluju tě a říkám ano!“ Všichni začali tleskat a poté se spustilo gratulační kolečko. Serena odvedla Lucase stranou a sklonila se k němu.

„Je mi to moc líto, mojko. Jsem hrozná. Vím, že jsem měla přijít dřív. Bylo to opravdu naposledy. Zítra bychom mohli zajet na výlet.“ Lucas se usmál a objal ji. Pro něj byla máma superžena. Věděl, že toho má moc a byl na ni pyšný. Rád s ní chodil do práce. Občas si odběhl k bystrozorům a tak. Děda Theo ho bral na bystrozorské hřiště a učil různým trikům. Stejně jako Lexe, který byl pro něj bratrem.

„Takže všechno v pořádku? Ty a já proti celému svět?“ zeptala se ho a pohladila po tváři. Přikývl a dal jí pusu na tvář.

„A teď běž na ten dort, protože vidím Lexe, jak si na něj brousí zuby.“

„Ten hajdalák! Nemá šanci, já si ukrojím ten největší kus! Hej, Lexi, ani na to nemysli, slyšíš, jo?“ zakřičel a vydal se neohroženě k druhému chlapci, který postával u dezertního stolu.

Serena se zasmála a vzala si sklenici vína z baru.

Byl to příjemný večer, jedlo se, pilo a veselilo. Serena ani nepamatovala, kdy se takhle naposledy bavila. Vyčarovala pletené křeslo na vyvýšeném místě, aby měla přehled o svém malém torpédu, které po řádné dávce cukru lítalo po celé zahradě, a přemýšlela. Poslední dobou toho bylo příliš. Práce, domácnost a výchova Lucase. Neměla na to povýšení kývnout. Bodlo jí u srdce, když se podívala na Jamese, který obskakoval těhotnou Chloé. I po těch letech to stále bolelo. Tak moc chtěla, aby u toho všeho byl Lucasův otec, ale kdyby se to dozvěděl, zahodil by svoji kariéru, která raketově stoupala, a to by ona nikdy nedopustila. Plus ty důvody okolo, ale o nich nechtěla přemýšlet. Nejraději by všechno zamlkla do truhly.

Zároveň ji čím dál víc tísnil pocit viny a samoty. Možná by mu měla napsat, ale uvěřil by jí? Pokud ano, bude hrozně naštvaný, a co kdyby Lucase sebral, odvezl a ona by ho do plnoletosti neviděla? Raději to nechá tak a zkusí se znovu zamilovat, ale je to tak těžké! Srdce i duše odmítají spolupracovat. Sice byla na pár schůzkách, ale většinou to dopadlo katastrofálně, a kdyby nebylo toho úletu s Lupinem, žila by jako poustevnice. Lily a Daphné mají pravdu. Je čas, aby minulost hodila za hlavu a začala žít. Obrátila do sebe obsah sklenice a mávla rukou nad chmurnými myšlenkami. Zvedla hlavu a dívala se na hvězdnou letní oblohu, která dnes vyjímečně zářila. Dokáže to? Přestane někdy myslet na osobu, která jí dala životní lásku a zároveň s ní vymetla nepředstavitelným způsobem?

Ať se stane zázrak, vyslovila v duchu, když viděla padat Perseidy, leda tak ve snu. Ty nemáš svou šťastnou hvězdu. Zavřela oči a zavrtěla hlavou. Odsouzena umřít sama.

„Omlouvám se, promiňte.“ Otočila se za hlasem a málem jí vypadla prázdná sklenice z ruky.

„My se neznáme. Jsem Albus Potter, bratr budoucí nevěsty a svědek ženicha. Přijel jsem před chvílí a nemůžu ty dva najít.“ Serena přestala dýchat. Naživo byl tenhle mezinárodní hráč famfrpálu ještě žhavější. Jemné strniště jí dostávalo do kolen, ta bílá košile, která mu obepínala svaly… Merline, ona slintá. Stál před ní samotný ďábel z horoucích pekel.

„Ehm. Jasně, jsou támhle na parketu, omluvte mě.“ Vyskočila z křesla. Okamžitě si musela nalít další sklenici, jinak tady uhoří. Srdce jí bušilo jako splašené. Doprdele, tenhle nabubřelec ne. Ruce se jí klepaly, když se snažila nalít další dvojku bílého.

„Dovolte, pomůžu vám.“ Albus jí sebral láhev.

„To je dobrý. Díky,“ odpověděla poněkud rychle a sklonila pohled k zemi. Musí zmizet.

„A vy jste?“ Jeho zelené oči byly jako rentgen, cítit se nahá, proto překřížila ruce přes prsa. Jemu se na tváři objevil svůdný úsměv. Dokonce si skousl ret. Líbilo se mu, jak je nervózní a snaží se uniknout.

„Přijdete mi povědomá. Nesetkali jsme se?“ Ruce se jí začínaly potit.

„Rozhodně ne,“ dostala ze sebe. Albus si přejel rukou po strništi a natočil hlavu.

„Jasně! Už vím, jeli jsme spolu výtahem dnes na ministerstvu. Poznávám tu specifickou vůní a zajímavé tetování. Už mi prozradíte vaše jméno?“ Jemně ji uchopil za dlaň a přejel palcem po jejím ukazováku.

„Mamíííí, pojď si zatančit.“ Lucas přiběhl. Nikdy v životě mu nebyla vděčnější. Potter pustil ženě ruku a zaměřil se na chlapce.

„A vy jste kdo, a co chcete od mojí mámy?… Počkejte, já vás znám!“ Malý hrdina si stoupl před ni a založil ruce v bok. Vystrčil bradu a Serena uviděla jeho otce. Kruci.

Albus vystřelil ruku před mladého bojovníka: „Promiňte pane, jsem Albus Severus Potter, bratr Lily Potterové a hráč Irského famfrpálového týmu a vaší mámě jsem neměl v plánu nijak ublížit. Rád bych znal její jméno, protože kromě vás dvou, znám všechny. Nemohl byste mi ho prozradit vy?“ Lucas se rozzářily oči.

„Pro Merlina! Opravdu jsi to ty! Omlouvám se, že jsem tě hned nepoznal!“ vypískl chlapec a přijal nabízenou pravačku. Okamžitě přešel na tykání a Serena se ušklíbla.

„Na plakátu máš brýle a jsi o dost menší, páni! Jsem tvůj největší fanda, až budu velký chci být jako ty,“ vesele štěbetal.

„Tak to v žádném případě, jedině přes moji mrtvolu!“ zavrčela Serena a upřela na syna přísný pohled. Potter se ušklíbl.

„To musí být hodně starý plakát. Brýle už nenosím několik let. A jak se jmenuješ? Ptám se, abych věděl, komu mám poslat VIP vstupenky na zápas.“

„Lucas Vern. Mamí, slyšela jsi to? VIP lístky!“ Albus si s Lucasem potřásl rukou a mrkl na Serenu, která pomalu začala funět jako Bradavický expres. Dýchej, tady nesmíš. Prvotní omámení zmizelo, rozhodně by neměla tolik pít, a ke kormidlu se konečně dostal rozum. Její syn byl tímhle hráčem posedlý už od pěti let, kdy šli společně se Scorpiusem na zápas. Nemluvil o nikom jiném a Sereně mohla prasknout hlava. Když dostal na vánoce první koště a podepsaný dres, nemohla ho z něj dostat několik týdnů. Čím víc s tím vším bojovala, tím víc prohrávala. Nakonec to vzdala a dovolila mu, aby si vyzdobil pokoj podepsaným plakátem a zarámovaným dresem. Tak to ne, tenhle sexy pekelník jí syna neukradne.

„A co takhle hodiny létání?“ Lucas začal skákat radostí.

„Tak dost,“ Sereně už toho měla tak akorát, „žádné takové. Ty se rozhodně nestaneš žádným frajírkem na koštěti! Nedovolím, abys plýtval svým magickým potenciálem. Nebudeš střapaté pako s koštětem mezi nohama a zlatonkou v hlavě!“ měla chuť si nafackovat. Vážně? Koště mezi nohama? Co se to děje?

„Ehm… Pane Pottere, děkujeme za vaše nabídky, ale nepřijímáme je. Ne, Lucasi, nebudu o tom s tebou diskutovat. Teď jdeme tancovat, tak jak jsi chtěl,“ chytila synovu ruku a kráčela k parketu. Na poslední chvíli se otočila a pohlédla na mírně vykolejeného, leč usmívajícího se Pottera.

„Chtěla bych říct sbohem, ale mám pocit, že se vás tak lehce nezbavíme,“ suše konstatovala. Pak už se ani jednou na slavného hráče nepodívala, protože kdyby ano, viděla by odhodlaný výraz, který jasně říkal: uvidíme, kdo s koho.

„To není možný! Ty jsi přijel!“ zaječela přiopilá Lily, když zpozorovala svého bratra, jak se ležérně opírá o koktejlový stůl a sleduje parket.

„Tak napsala jsi to celkem jasně, navíc mám povinnou pauzu kvůli tomu zranění.“ Potter vtáhl do objetí svoji milovanou sestru, kterou neviděl několik let. Dospěla.

„Brácho, jsem tak rád!“ Scorpius poplácal svého nejlepšího přítele po zádech.

„Já bych přece nikdy neodmítl tak důležitou věc. Nikdy… Omlouvám se, že jsem nedorazil dřív, ale musel jsem ještě na ministerstvo a na vyšetření. Trochu se to tam protáhlo a než jsem se dal dohromady… Škoda mluvit.“

„To nic, hlavně, že jsi tady! Dáme si panáka? Jako za starých časů?“ jen to Scorpius vypustil, hned by si nejraději dal facku. Albusova tvář se na okamžik zkroutila do bolestné grimasy.

„Omlouvám se.“

„To nic, tak jdeme na to,“ usmál se Albus, „ale nejprve chci znát jméno tamté maminy.“ Ukázal prstem na Serenu, která blbla na parketu s ostatními. Společně vytvářeli veselé kreace. Scorpius se podíval na Lily a ta mírně zakroutila hlavou. Její budoucí manžel si povzdechl a podíval se na svého přítele, který vnímal jenom ženu ve žlutých šatech.

„To je naše dlouholetá kamarádka Serena Vernová a zároveň moje svědkyně,“ řekla Lily a přivinula se ke svému nastávajícímu.

„Ona svědkyně, já svědek… Výborně. A má tajemná Serena Vernová manžela nebo milence?“ Albus si olízl rty. Scorpius se zamračil a nalil panáky.

„Hele, brácho, mám tě moc rád, ale tahle není pro tebe.“ Albus nechápavě zamrkal.

„A to jako proč?“

„Serena je naše nejlepší kamarádka. Řekla bych, že je to prakticky naše rodina. Takže rozhodně to není někdo, s kým by sis měl pohrát a odkopnout,“ Lily rozdala tři panáky whiskey a pozvedla svůj, „jak bych to řekla, abys mi rozuměl. Šáhneš na ni a urazím ti obě ruce. Rodina, nerodina… I když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně nemáš šanci. Serena nenávidí takové chlapy, jako jsi ty, Casanovo.“ Potter se zasmál a přiložil skleničku k ústům.

„To se ještě uvidí! … Dobře, dobře. Pokusím se od ní držet dál, ale řeknu vám, že ten její syn je dobrý číslo. Líbí se mi… Tak na vás.“ Všichni tři hodili panáka do sebe a Albus zavyl. Oba se na něj nechápavě podívali.

„Pardon, zapomněl jsem, že nejsem v Irsku,“ zasmál se. Jeho zrak neopouštěl potetovanou vílu. Najednou se cítil živý. Tak hrozně mu připomínala dívku, která měla klíč od jeho srdce. Celé ty roky se žádné nepodařilo dostat přes komplikované zámky. Najednou začal cítit, že mu něco začíná hřát na hrudi. Teplo se pomalu dostávalo až pod hrudní kost. To rozhodně neudělala whiskey, ale oči Sereny Vernové, které začaly do jeho trezoru vypalovat díry.

58 Celkem zhlédnutí, 1 Dnešní zhlédnutí

Publikováno v povídce: Nezařazené

Buď první v napsání komentáře...

Napsat komentář