Zůstáváš na prázdniny tady ve škole?
Ne. Nakonec mi mamka od Rona vyloženě přikázala, že musím na Vánoce přijet k nim.
To je dobře. Alespoň budeš mezi lidmi. Tady totiž nezůstává skoro nikdo.
Jenže nebudu s tebou.
Budu na tebe myslet.
Opravdu?
Už jsem ti někdy lhala?
O tom by se dalo dlouze diskutovat.
Harry… Nech toho.
Čeho?
Však ty víš.
Hmm, a co dárky?
Ale, ty pro mě nějaký máš?
Samozřejmě, když si ho zasloužíš.
Já mám zase něco pro tebe. Bude to muset počkat až po prázdninách.
Aspoň budeme mít další důvod těšit se na školu.
A jaký je u tebe ten první?
Přece ty.
Angela odolala pokušení poslat Harrymu přes stůl vzdušný polibek a potěšeně se usmála.
„Mohla bys mě chvíli vnímat?!“ zasyčel jí Draco do ucha, až sebou polekaně škubla. „Jsi snad zamilovaná, nebo co?“ dodal uštěpačně.
Angela se zamračila.
Počkej chvíli, prosím tě, prohodila v duchu ještě směrem k Harrymu a plně se soustředila na Draca.
„Co chceš?“ zeptala se nevrle.
Draco obrátil oči v sloup: „Že já se tady o něco snažím. To mi chceš říct, že jsi mě celou tu dobu neposlouchala?“
Angela se trochu zarazila.
„Zamyslela jsem se,“ zahučela s pohledem upřeným do stolu.
„Aha,“ pokýval Draco posměšně hlavou. „Víš co, já se nebudu opakovat. Stejně ti to ještě jednou řekne matka, tak co bych se obtěžoval.“
„Snad ses neurazil,“ ušklíbla se Angela.
„Vlez mi na záda,“ odpálkoval ji Draco a vstal od stolu.
Angela se za ním zmateně dívala. Obvykle nebýval tak náladový …
Co ti chtěl? ozval se Harry naježeně.
Nic důležitého, odvětila Angela nepřítomně.
Jestli tě nějak otravuje, tak stačí říct a …
A rozbiješ mu hubu? přerušila ho Angela s úsměvem. Nech toho, Harry. Neotravuje mě. Je to můj kamarád…
Teda alespoň myslím, dodala už jen pro sebe.
*
Malfoy už se chystal nastoupit do kočáru, když si vzpomněl, že nechal pod postelí knížky z knihovny, které si vypůjčil na prázdniny, aby mohl podle nich vypracovat tu hromadu esejí, co jim za úkol zadali Shiernová a Snape.
Otráveně se otočil, ale dřív než stačil udělat třeba jen jediný krok, srazila ho na zem spěchající černovláska, které nečekaně podjely nohy na zledovatělé cestě. Dopad na zem mu vyrazil dech a zorné pole mu zakryla záplava hustých rozevlátých vlasů.
Když dívka pohodila hlavou, Draco si překvapeně uvědomil, že na něm celou vahou leží Daria Prescottová.
Ta se nejprve nadechovala k omluvě, ale když zjistila, koho to vlastně srazila, došla jí slova. Blankytně modré oči ztvrdly a Draco v nich s neurčitým smutkem zaznamenal čirou zášť. Opřela se o dlaně a vyskočila ze země tak rychle, jako by ji uštklo. Zrychleně se nadechovala a upřeně pozorovala, jak se Draco pomalu zvedá.
Postavil se a shlédl do jejích očí s jako obvykle naprosto chladným výrazem. Neviděli se takhle zblízka od svého posledního večerního setkání v knihovně, což bylo sotva před dvěma týdny a přitom se od té doby toho tolik změnilo.
Daria zatínala nehty do dlaní a Draco by se vůbec nedivil, kdyby mu v tu chvíli vrazila facku. Rozhodně se tvářila, že je schopná i něčeho mnohem horšího, ale náhle se u nich objevila jako anděl z nebes Angela.
„Ahoj, Dario,“ popadla dívku za loket. „Můžu s tebou chvíli mluvit než odjedeme?“
Daria přikývla a stále přibíjela Draca pohledem k zemi. Až když ji Angela začala doslova táhnout pryč a poodešly o kus dál, byl Draco schopný se pohnout. Když pak spěchal ke zmijozelské společenské místnosti, neviděl před sebou ubíhající zdi chodeb, ale nenávistný Dariin pohled.
*
Angela vystoupila na nádraží v Prasinkách z kočárů mezi prvními a svižně zamířila k zadnímu konci spěšného bradavického vlaku. Zarazilo ji však zavolání.
Angie!
Zastavila a rozhlédla se přes hlavy několika prváků. Harry stál osaměle za jedním sloupem a upřeně se na ni díval.
Pojď za mnou, vybídl ji.
Ale, Harry… pokusila se Angela o protest.
Prosím.
Angela si povzdychla a nenápadně Harryho následovala dozadu za nástupiště.
*
Draco vyskočil z posledního kočáru a zamáčkl zmenšené učebnice hlouběji do kapsy. Většina studentů už zalezla do vyhřátého vlaku, pod zataženou oblohou se jich moc nepotulovalo. Už chtěl zamířit k poslednímu vagonu, když k němu dolehly zpoza nástupiště povědomé hlasy. Zarazil se a uslyšel tichý smích, který okamžitě poznal.
Obezřetně se rozhlédl, jestli ho někdo nepozoruje. Nedalo mu to a odplížil se k místu, odkud zněl tichý rozhovor.
Nesmírně opatrně nakoukl za roh zdi a okamžitě sebou hodil zase zpátky. To, co uviděl, už však smazat nedokázal. Hlas Angely poznal už předtím, a i když rozježené černé vlasy a brýle jasně určovaly osobu, která tam byla s ní, nemohl tomu uvěřit. Ještě k tomu bylo víc než jasné, že i kdyby vyšel přímo k nim, nějakou dobu by jim asi trvalo, než by si ho všimli.
Potter a Angela?! To není… To přece… Zatraceně…
V prvé řadě byl Draco šokovaný jednáním Angely. Na druhou stranu ale už dlouho věděl, že chodí tajně na nějaké schůzky a musel by být slepý, kdyby nepoznal za kým. Také s ním však lomcoval vztek. Co si o sobě ta naivka myslela?
Víš přece, co máš udělat, ozval se mu jízlivý hlásek v hlavě.
Zachmuřeně to vnitřní pošťouchnutí ignoroval. I přes nepříjemné překvapení ho v tu chvíli ani nenapadlo, že by měl Angelu a její románek zčerstva napráskat na správných místech. Nejprve by si s ní měl alespoň promluvit. I když pochyboval, že z ní vytáhne nějaké rozumné vysvětlení toho, co právě viděl.
Ty nejsi jen překvapený a naštvaný, rýplo si znovu jeho vnitřní já. Ty jim v hloubi duše závidíš.
„Zavři klapačku,“ procedil si pro sebe mezi zuby, odlepil se od zdi a po špičkách odešel.
Počká si na ni ve vlaku a pak se uvidí. Ale musí to stihnout dřív, než dojedou do Londýna…
*
Draco začal hledat kupé s Angelou teprve tehdy, když se vlak s houkáním rozjel. Našel ji skoro úplně na konci. Seděla v něm sama a četla nějakou nechutně tlustou knížku, která nevypadala zrovna jako učebnice.
Sebevědomě otevřel dveře a suverénně se usadil naproti ní. Angela se ani nehnula, jen oči jí dál rychle jezdily po stránce. Draco se trochu sklonil, aby uviděl na vazbu knížky.
„Prokletí Salemu? Co to je, prosím tě?“ zeptal se posměšně. „To je určitě od nějakýho mudly.“
„Ano, je,“ odvětila Angela, aniž zvedla hlavu. „Je to o upírech.“
„Ty poslední dobou nečteš nic jiného než knížky o upírech.“
„Chci se o nich dozvědět co nejvíc, když teď máme na škole hned dva. I když tahle knížka jsou jen výmysly, je to vlastně jeden pohled mudlů na ně.“
Draco překvapeně zvedl obočí: „Jak to myslíš, že máme na škole hned dva?“
„Nechtěj mě rozesmát, to jsi nepoznal, kdo je ten druhý?“
„Mám dost svých starostí, než abych zkoumal, jestli si do Bradavic Snape nepřitáhl nějaké kámoše,“ ušklíbl se Draco.
„Shiernová přece,“ zamumlala Angela a obrátila stránku.
Dracovi zapadly do sebe pár kousků skládanky, které mu doposud chyběly a zamyšleně přikývl.
„No, ale zrovna upíry jsem s tebou probírat nechtěl,“ řekl tiše.
„Ne? To je překvapení. Co po mě teda chceš?“ zeptala se Angela chladně.
„Jak dlouho už to trvá?“ zeptal se Draco po chvíli ticha.
„Co jako?“
„To s Potterem,“ vyštěkl.
Angela konečně zvedla zrak od knížky a chladně se na něj zadívala.
„O čem to mluvíš?“ zeptala se pomalu.
„Když je to pro tebe tak nepochopitelné – Jak dlouho už chodíš s Potterem?“ otázal se Draco povýšeně a založil si ruce.
Angela ho chvíli nehybně pozorovala.
„To byl blbý vtip, Draco,“ odvětila a znovu se sklonila ke knize.
Draco se k ní naklonil.
„Nemá cenu, abys tady na mě něco nahrávala. Viděl jsem vás na vlastní oči,“ oznámil jí výhružně. „Vaše loučení za nástupištěm bylo fakt dojemné.“
Angela stiskla rty, prudce knížku zaklapla a zjevně se rozhodla přestat zapírat.
„A co s tím chceš jako dělat?“ zeptala se s přimhouřenýma očima.
„No…“ opřel se Draco zpátky do sedadla. „Mám jen jednu otázku. Podle tvojí odpovědi se rozhodnu, co s tím budu dělat.“
Angela odložila Prokletí Salemu, vytáhla hůlku, vytvořila kolem jejich kupé zvuku neprostupnou bariéru a zadívala se na Draca.
„Tak se ptej,“ vyzvala ho bezvýrazně.
„Proč s ním chodíš?“ zeptal se Draco hlasitě a čekal.
V kupé se rozhostilo dusné ticho. Angela mu upřeně hleděla do očí a horečně přemýšlela. Pak se rozhodla, že to riskne.
„Protože ho mám ráda,“ odvětila pevně.
Draco na ni vyloženě vytřeštil oči. Tohle teda nečekal.
„To myslíš vážně?“ zeptal se skoro vyděšeně.
„Naprosto.“
„Uvědomuješ si vůbec, co se může stát, jestli se to někdo dozví?“
„Nestane se nic, když budeš mlčet. A kdyby ti náhodou někde ujela pusa… No, pak bude mou nadějí věrohodná výmluva,“ odvětila Angela tiše. Teď už nebylo cesty zpět.
„Jaká výmluva?“ zeptal se Draco už mnohem víc chladnokrevně.
„Nemyslíš si, že je dostatečnou výmluvou získání naprosté důvěry Harryho Pottera?“
Draco mlčel.
„Chci slyšet tvůj názor,“ pobídla ho Angela.
„Ty chceš slyšet, co si myslím? Dobře. Myslím si, že to není žádná výmluva, ale pravý důvod proč jsi s ním. Hraješ si s ním jako kočka s myší,“ řekl Draco s opovržením v hlase.
Výraz Angely zchladl.
No, jak myslíš, Draco… pomyslela si v duchu.
„To nepopřu ani nepotvrdím,“ odvětila nesmírně potichu.
„Nemyslel jsem si, že jsi taková mrcha,“ vyštěkl.
Angela se ušklíbla: „Zrovna od tebe jsem čekala trochu pochopení.“
„Jdi do prdele s pochopením, Rosierová,“ odsekl ledově, prudce se zvedl, vyšel z kupé a zavřel za sebou dveře tak prudce, až se z nich málem vysypalo sklo.
Angela zírala na místo, kde ještě před chvílí seděl a vnitřně se chvěla obavami.
Jediné čím si musím být jistá, je to, že udrží zavřený zobák, zamumlala si v duchu.
A jak to chceš udělat? zeptal se jí v hlavě uštěpačný hlas.
Uvidíš, odsekla mu s úšklebkem.
*
Na londýnském nádraží už sice chumelilo o poznání méně než na severu, ale mráz tu byl skoro totožný. Na nástupišti 9 a ¾ panoval čilý ruch, jak se všichni snažili co nejrychleji najít své příbuzné a vypadnout domů. Angela vystoupila mezi posledními a pohledem vyhledala Draca, který stál trochu bokem od všeho toho ruchu a nepohnutě čekal. Ještě zahlédla, jak k přepážce ven z nástupiště míří černá čupřina.
Veselé Vánoce, zavolala za ním v duchu a Harry se s úsměvem otočil.
Veselé Vánoce, odvětil a vydal se za Ronem skrz přepážku do světa mudlů.
Angela rychle zamířila k Dracovi, neslyšně stanula vedle něj a povolila kouzlo, které drželo její kufr nad zemí.
„Budeš mlčet?“ zeptala se po chvíli napjatého ticha.
„To si ještě rozmyslím,“ ušklíbl se Draco.
„Tak se rozmýšlej rychle,“ odsekla Angela podrážděně. „Mě by totiž taky mohla někde ujet pusa,“ dodala nevinně.
Draco se na ni úkosem podíval.
„O čem to mluvíš?“
„Však ty víš. Daria je moc hezká, co?“ pozvedla Angela hlas.
Blonďák zvedl udiveně obočí: „Je. A co?“
„Bojíš se, že tě začala nenávidět?“ vytasila se na něj s otázkou. „Za to co jí provedl tvůj otec?“
Draco zaťal pěsti v kapsách a otočil se k Angele úplně.
„Jsi do ní zamilovaný?“ zeptala se s nevyzpytatelným výrazem.
Draco zaskřípal zuby: „Nemáš na ty svoje domněnky žádný důkaz,“ zasykl.
„Ty přece taky ne.“
Chvíli bylo ticho. Na nádraží už byli skoro sami.
„Co takhle se domluvit, že se nebudeme plést do věcí toho druhého?“ navrhla Angela.
„Fajn…“ vypustil Draco po chvíli dusného ticha. „Ruku na to?“
Angela přijala jeho napřaženou pravici a pevně stiskla. Dívali se jeden druhému do očí a snažili se v nich najít nějaký podraz nebo vypočítavost. Po nekonečně dlouhé době se pustili a hned na to se zahleděli směrem, odkud se před chvílí začal ozývat rychlý klapot ostrých podpatků.
Ze stínu pod jedno ze žlutých světel vyšla štíhlá a vysoká žena s dlouhými blond vlasy.
„Dobrý večer, madame,“ pozdravila Angela.
„Ahoj, máti,“ zamumlal Draco pozdrav.
Narcissa jen pokývla hlavou v odpověď a namířila hůlkou na kufry, které vzápětí zmizely.
„Trochu jsem se zdržela, doufám, že jste nečekali moc dlouho,“ zeptala se chladným hlasem bez jakéhokoliv zájmu.
Angela poslušně zavrtěla hlavou: „Ne, madame.“
„Tak jdeme,“ vyzvala je Dracova matka.
Zamířili na druhý konec nádraží směrem od přepážky a za chvíli už se z temných stínů ozvala tři hlasitá prásknutí.
*
„Potěšili jste mě,“ oznámila jim Narcissa, když se s tichým „puf“ objevili na široké zledovatělé cestě, vedoucí k bráně v živém plotu. „Konečně jste vychytali chyby v přemisťování. Jen tak mimochodem… To, že to už umíte, neznamená, že nebudete chodit na kurzy přemisťování,“ pokračovala už v chůzi.
„Ano, matko,“ přitakal Draco znuděně.
Narcissa šla tak rychle, že měli co dělat, aby s ní drželi krok. Když se přiblížili na doslech ke kovové tepané bráně, zpomalila.
„Teď hlavně nic neříkejte,“ zamumlala k nim dozadu.
Draco se už nadechoval k otázce, ale Angela ho zarazila dloubnutím loktu. Zahlédla totiž u dva metry vysokého zasněženého živého plotu temnou postavu, která svírala v ruce hůlku.
„Dobrý večer, madame Malfoyová,“ ozval se hluboký hlas.
„Jak dlouho tady ještě budete slídit!“ vyštěkla Narcissa bez odpovědi na pozdrav.
„Tak dlouho jak to bude nutné, madame,“ odvětil hluše nejspíše bystrozor z ministerstva, jak si Angela domyslela.
Bystrozor rozsvítil náhle hůlku a zahleděl se nejprve Dracovi a pak Angele zblízka do obličeje. Něco si pro sebe zahuhlal a hůlku zase zhasl.
Narcissa zaťala zuby, pomocí své hůlky si otevřela mříže a Angela s Dracem vešli za ní. Brána se za nimi sama zase zavřela. Angela cítila v zádech pohled toho bystrozora, ale neohlédla se.
Z dlážděného chodníku, který se zatáčel ke sloupoví u vchodu do honosného bílého sídla, byl sklizený sníh, takže se jim už šlo o mnoho lépe. Angela viděla ten obrovský dům zvenčí už poněkolikáté, ale pokaždé ji dokázala ohromit jeho velikost a honosnost. I když byla tma, jeho omítka bíle zářila do noci a světlo z dvou velkých oken se horko těžko dralo ven skrz tmavě zelené závěsy.
Vystoupali po několika schodech ke zdobeným dveřím a vešli za Narcissou do prosvětlené a vyhřáté haly, ze které se nahoru do dvou pater točilo mramorové schodiště s vyřezávaným zábradlím.
V mžiku se u nich objevila domácí skřítka a roztřeseně vzhlédla.
„Dobrý večer, paní,“ pozdravila pisklavě.
Oslovená kouzelnice na ni bez zájmu hodila tlustý kožich, až pod ním skřítka celá zmizela a postavila se před zrcadlo, kde si prohrábla vlasy a zkontrolovala dokonalý makeup.
Draco si líně sundal bundu a podal ji skřítce, aby ji pověsila. Angela si svůj kabát pověsila sama a nesouhlasně se mračila při pohledu na zuboženou skřítku Jory.
Narcissa přeletěla pohledem od Draca na Angelu, jako by nad něčím uvažovala. Pak jim pokynula rukou, ať ji následují.
Zamířili za ní vpravo zasunovacími dveřmi do prostorného obývacího pokoje, ve kterém praskal oheň v krbu.
„Tak už jsme tady, drahý,“ zašvitořila Narcissa a přešla k velkému polstrovanému křeslu, ze kterého je pozoroval vysoký muž se stejně blond vlasy, jako měl Draco a s ledovým výrazem v očích.
Angela postřehla, jak Draco ztuhl dva metry od křesla, ale ona sama s úsměvem pozdravila.
„Dobrý večer, pane Malfoyi. Jsem ráda, že vás konečně poznávám.“
580 Celkem zhlédnutí, 1 Dnešní zhlédnutí
Buď první v napsání komentáře...