Skip to content

Kapitola třicátá osmá – Osud

[Celkem: 5    Průměr: 4.8/5]

„Před dvaceti lety, když se lord Voldemort blížil k vrcholu své tehdejší moci, přidávalo se k němu stále více přívrženců a ty, který jsi ho měl v jeho krutovládě zastavit, jsi ještě nebyl na světě, studovala moje matka Mary šestý ročník v Bradavicích. Pocházela z celkem vážené rodiny, ale neměla moc příbuzných. Její rodiče byli v té době už oba mrtví. Rok předtím zahynuli ve službách Pána zla.

Mary a její sestru Marion už odmalička vychovávali pro stejný úděl. Marion byla pouze o dva roky starší, takže po úspěšném složení OVCí se ještě čekalo na Mary, aby mohly být zasvěceny společně. Někdy na konci šestého ročníku se moje matka zamilovala do někoho z čistokrevného rodu z Nebelvíru, jinak o svém otci nevím vůbec nic… Začali se spolu tajně scházet a vůbec nemysleli na nejasnou budoucnost.

Po roce vyšli školu a Mary museli splnit svůj slib, který dala Pánu Zla už ve čtrnácti letech. Byla příliš mladá, aby to tehdy chápala, a přestože ji k tomu přiměli rodiče, nedalo se nic dělat. Složila přísahu, prošla zasvěcením a stala se jeho služebnicí. Ale před mým otcem Znamení zla tajila, takže je celkem jisté, že byl přesně na opačném břehu řeky a proti Voldemortovi bojoval. Od své tety, které se později moje matka svěřila, vím, že se těsně po zasvěcení tajně vzali.

Od chvíle, kdy mi to teta prozradila, se snažím najít o tom sňatku jakýkoli záznam, ale je to dost složité, když ani nevím, kde přesně se odehrál. Marion svou sestru už určitou dobu podezřívala, pak náhodou otevřela dopis, který nebyl určen jí a došla jí velikost problému, do kterého se Mary dostala. Mám také silné podezření, že zjistila i totožnost jejího manžela, ale nikdy mi to jméno neřekla. Uhodila na moji matku a Mary jí všechno vypověděla. Moje teta Marion chtěla pro svou sestru jen to nejlepší, snažila se ji tedy přesvědčit, že přece nemůže žít dvojí život. Musí si jeden vybrat, a radila jí, ať raději pustí svého manžela k vodě dřív, než bude pozdě. Mary ho však milovala a nechtěla se ho jen tak vzdát. Ošklivě se pohádaly a moje matka utekla z domu.

Zamířila za svým mužem do bytu v centru Londýna. Můžu se jen dohadovat, co se v onom bytě odehrálo, ale dá se předpokládat, že mu v zoufalství všechno řekla a doufala, že ji pochopí a ochrání. Nejspíš ale neunesl to, že mu jeho milovaná celou tu dobu lhala a odvrhl ji od sebe. Mary se vrátila domů se zlomeným srdcem a naplno se začala věnovat svému údělu přívrženkyně Pána zla, ale Marion nevěděla, jestli se má radovat nebo bědovat. Mary byla nelítostná a krutá. Tohle se odehrálo v době, kdy ses narodil, Harry.

O dva měsíce později Mary porodila holčičku, tedy mě. Už ve chvíli, kdy ji její láska opustila, věděla, že je těhotná a byla odhodlaná si dítě nechat. Jediný, kdo věděl, s kým Mary svou dceru má, byla má teta. Pokud vím, nikomu jinému to neprozradila. Nedlouho po porodu, zrovna když Mary zařizovala na Ministerstvu nějaké papíry pro novorozenou dcerku, samozřejmě s kolonkou otec vyplněnou jako neznámý, přišel do domu ještě stále manžel Mary. Prý si uvědomil, že ji stále miluje a chtěl ji zpět. Než ho Marion stačila zarazit, vešel dovnitř, odhodlaný si s Mary promluvit a v přízemí spatřil dětskou postýlku. Dožadoval se vysvětlení po Marion a do toho se vrátila Mary. Požádala sestru, ať je nechá o samotě. Teta však i nahoře v pokoji slyšela, jak se můj otec omlouvá, a prosí o odpuštění za to, jak se k ní zachoval, ale moje matka byla neoblomná. Vytkla mu všechno, na co si vzpomněla a vyhodila ho z domu. Byl zoufalý a snažil se stále dobývat dovnitř, ale bez úspěchu.

Můj otec se prý ještě několikrát pokusil Mary obměkčit, ale bylo to k ničemu. O půl roku později se lord Voldemort pokusil zabít malého chlapce, ale to ho připravilo o všechnu moc, zmizel neznámo kam a tobě zůstala z té noci památka na čele. Ministerstvo kouzel začalo pronásledovat a zatýkat bývalé Smrtijedy. Nějakým zázrakem či náhodou nikdo ze zatčených nevyzradil matčino jméno. Ona, její sestra a ještě několik dalších zůstalo v anonymitě a nebýt Znamení zla, nikdo by je ze služby Pánu zla nemohl nikdy obvinit. Uběhly tři měsíce od Voldemortova zmizení, kouzelnický svět oslavoval, ale moje matka moc důvodů k radosti neměla, protože ji zasáhla další rána. Dozvěděla se, že její manžel byl zatčen a uvězněn v Azkabanu jako vrah několika mudlů. Nedokázala si vysvětlit jeho předešlé chování, nemohla pochopit, proč to udělal. V hloubi duše ho stále ještě milovala a úplně se zhroutila.  Řekla mi, že poté, co se trochu zotavila, se už na mě nemohla dívat, ani se mnou žít pod jednou střechou. Pořád ve mě viděla svého manžela.

Nechala mě na starost tetě Marion, nastražila to tak, aby to vypadalo, že zemřela v potyčce se zbývajícími Smrtijedy a odcestovala do Evropy. Prostě a jednoduše se mě zbavila…

Moje teta Marion se od pádu Pána zla změnila. Pochopila, že zlo nikdy nebyla ta správná cesta. Viděla, jak to všechno skončilo a nechtěla, abych já měla stejný osud. Vychovávala mě v nejlepším vědomí a svědomí, ale přesto vždycky pamatovala na to, že se moje matka může zase objevit. Učila mě i věci, které znala z černé magie. Různé zaklínadla a kletby, temnou obranu a samozřejmě i nitrobranu, ve které byla skutečně mistr. Dokonce ji učila nějakou dobu na bystrozorském kurzu.

Když se u mě projevila schopnost věšteckých snů, obětavě se o mě starala, když mi nebylo dobře a chodila se mnou k Mungovi tak dlouho, dokud nepřišli na ty prášky, které potlačují veškeré sny. Měla jsem ji moc ráda… Před dvěma lety však onemocněla chorobou, kterou lékouzelníci při nejlepší vůli nedokázali vyléčit, jen zpomalit. O Vánocích mého pátého roku v Bradavicích, se na prahu našeho domu nečekaně objevila moje matka. Poznala jsem ji dřív, než vůbec něco řekla. Jsem jí totiž dost podobná. Vrhla se ke mě s úsměvem, jako by se vůbec nic nestalo, jako by jsem ji neviděla poprvé po patnácti letech. Nic jsem k ní necítila, jen hořkost a nechtěla jsem s ní mít nic společného. Namítla, že ji přece nemůžu vyhodit z vlastního domu a chtěla na mě uplatňovat nějaká mateřská práva, ale já mohla argumentovat tím, že svoje zmrtvýchvstání by asi těžko vysvětlovala na úřadech. Odešla, ale nevzdala se.

Po smrti Marion na začátku prázdnin se objevila znovu. Přišla jako truchlící sestra, ale brzy mě začala přesvědčovat, že jako moje matka musí vědět, co je pro mě nejlepší. Chtěla, abych se přidala na stranu Pána zla, ke kterému se ona znovu vrátila a nutila mě složit slib, že se po své plnoletosti stanu Smrtijedkou. Byla jsem sama, patnáctiletá holka zlomená ztrátou milované tety a… jejímu tlaku jsem podlehla. Představila mě Pánu zla a od té doby pravidelně odcházím z Bradavic na zvláštní výcvik. V domě jsem však sama zůstat nemohla. Nebyla jsem plnoletá a jiné příbuzné jsem neměla. Mary nechtěla, abych šla do děcáku, tak se spojila se Narcissou Malfoyovou a přesvědčila ji, aby se mě ujala. S Dracem jsem se znala už ze školy, ale doopravdy jsme se spřátelili až o prázdninách.

Matka za mnou párkrát byla, ale přes veškeré mé přesvědčování mi neprozradila nic o mém otci. Slíbila mi však, že mi jeho jméno prozradí, až budu mít na ruce Znamení zla. Jenže to je hranice, za kterou já nechci a nemůžu jít… Vypověděla jsem proto svůj problém Brumbálovi, protože jemu jedinému jsem měla odvahu se svěřit a on mi slíbil, že se pokusí vypátrat toho neznámého muže, i když třeba nepřežil zničení Azkabanu. Matka také chtěla, abych od šestého ročníku studovala ty nejtěžší předměty, což bylo studium na bystrozorku. Ale proti tomu jsem se vzepřela, jak víš. Vždycky mě zajímalo zaklínačství, ale chtěla bych i zaklínadla sama vytvářet a k tomu musím zvládnout i opak, tedy odeklínačství. Matka sice zuřila, ale nakonec se s tím smířila. Přesto… Nemáme zrovna milující vztah matky a dcery.

Pak jsme spolu začali chodit my dva… Zpočátku jsem se těm citům k tobě snažila bránit, ale pak jsem to vzdala. Samozřejmě že jsem věděla, že to nemá logiku – budoucí Smrtijedka a Chlapec, který zůstal naživu, ale s tebou jsem se cítila šťastná a v bezpečí, a i když mě Draco podezříval, že s tebou něco mám, nechtěla jsem se tě vzdát. Často jsem se s ním kvůli tomu hádala.

Pak… na jednom setkání s Pánem zla… prostě se mi podíval do hlavy a skoro tam uviděl nás dva spolu. Naplno jsem si uvědomila, jak moc tě ohrožuju tím, že jsem s tebou, protože kdyby se na to přišlo, určitě by mě využil proti tobě. Už jsem nebyla ochotná to riskovat. Dracovi jsem se přiznala, že s tebou chodím a on se mě stále snažil přesvědčit, ať to s tebou ukončím. Tak jsem se konečně rozhodla.

Všechno to bylo nahrané divadýlko. To, jak jsme si dopisovali v hodině, pustila jsem ten vzkaz na zem schválně, abys ho našel a pak to v Komnatě… Měli jsme tam kouzelnou hranici, která nás upozornila, že jsi za dveřmi a zbytek už znáš. Těsně po tobě se tam objevila i Daria, ale té se mi naštěstí všechno podařilo vysvětlit už dřív. Jsme pořád nejlepší kamarádky, i když to tak navenek nevypadá. A Draco… je můj přítel a mám ho moc ráda, ale nemiluju ho, Harry.

Tak… Teď už je na tobě, jestli mi věříš…“

 

V Komnatě se rozhostilo takové ticho, že by slyšel i špendlík na zem spadnout.

Angela se zhluboka napila ze sklenice vody. Strašně jí vyschlo v krku. Harry ji nehybně pozoroval a nehnul ani brvou. Dívala se mu do očí a trpělivě čekala na jeho reakci. Trnula, co na to všechno řekne.

Harry mlčel velice dlouho a zpracovával postupně všechny informace, kterých se mu dostalo. Nakonec se pohodlněji opřel v křesle a pomalu se nadechl.

„Věřím ti,“ pronesl tichým hlasem. „Ale můžeš mi vysvětlit, proč mi to všechno říkáš až teď?“

Angela nevydržela jeho pohled a sklopila oči k zemi.

„Já… prostě jsem se k tomu pořád nemohla odhodlat. Asi si neuvědomuješ, že když tohle všechno víš, tak jsi v…“

„Já moc dobře vím, co to znamená, být v ohrožení,“ přerušil ji Harry. „Jsem v něm neustále už jen díky tomu, kdo jsem. To ti snad mohlo dojít.“

Angela neodpověděla.

„Kdybys s tímhle vším vyrukovala dřív, mohla jsi ušetřit spoustu trápení mě i sobě,“ konstatoval Harry suše.

„Já vím,“ vydechla Angela nešťastně.

Nastala krátká napjatá pauza.

„Takže ty jsi s Dracem nikdy nespala?“ zeptal se Harry.

Angela konečně zvedla hlavu.

„Harry, za tu dobu, co jsme byli spolu, jsem s nikým jiným nic neměla,“ pronesla pevně.

„A předtím?“ vrátil Harry míček na druhou stranu hřiště.

„Promiň, ale do toho ti snad nic není,“ odpálila Angela. „Já se tě taky nikdy neptala, s kým jsi chodil přede mnou.“

Harry na to sice nezareagoval, ale v duchu jí musel dát za pravdu.

„Co budeš dělat?“ zeptal se po chvíli.

„S čím?“ zvedla Angela tázavě obočí.

„Myslím se svou matkou, teda vlastně… s tvou budoucí kariérou,“ osvětlil jí Harry svůj dotaz.

„Zasvěcení má být až v říjnu…“ odvětila Angela.

„Ale co potom? Co uděláš, až na to dojde?“

„Nevím, Harry. Jsem si jistá jen jednou věcí. Nenechám si na paži vyrýt to proklaté Znamení. Já nechci být jako moje matka,“ řekla pevně.

„Jsem rád, že jsi mi to všechno řekla,“ ozval se Harry a Angela se znovu podívala na něj. „I když jsi to mohla udělat už dávno.“

Angela už chtěla něco říct, ale Harry ji zarazil: „Lepší pozdě, než vůbec.“

Mírně se pousmála, ale hned zase posmutněla: „Nic se tím ale mezi námi nemění,“ řekla tiše.

„Ne, jasně že ne…“ přitakal dutě. „Jen už je mi mnohem líp. Když si vzpomenu, jak jsem se poslední měsíce užíral…“

„Určitě chápeš, že už nemůžeme…“

„Jo, naprosto. To je logické.“

„Takže…“

„No… já už… raději už půjdu.“

„Jasně. Už je dost pozdě.“

„Jo.“

Harry vstal.

„Dávej na sebe pozor, Angie.“

„Budu opatrná.“

„Dobře. Tak zatím…“

„Měj se.“

Harry zamířil rychle ke dveřím dřív, než si to stačí jeho srdce rozmyslet. Stejně se ale zarazil s rukou na klice a otočil se k ní zpátky: „Angelo …“

„Ano?“ zahleděla se mu Angela do očí.

Harry chvíli nejistě přešlapoval: „Já jen… Dobrou noc.“

Angela shrbila záda: „Dobrou.“

Harry se znovu otočil ke dveřím a už chtěl otevřít, když se ozvalo: „Harry?“

Prudce se obrátil: „Jo?“

Angela stála a viditelně se jí chvěly ruce.

„Ale nic…“ vydechla po chvíli. „Tak ahoj.“

Harry přikývl a odhodlaně vyrazil z Komnaty. Vzdaloval se od dveří tak rychle, jak jen mohl, aniž by běžel. Jeho mozek stále ještě chladně přebíral informace od Angely, ale jeho srdce se chtělo vrátit zpět a uchvátit ji do náruče.

Angela jen tupě zírala na zavřené dveře.

Co jsem čekala? Co jsem jen čekala, že jsem tak v depresi? přemítala v duchu.

***

 

Draco po obědě mířil na hodinu obrany. Byl už přede dveřmi učebny, když si vzpomněl na vypracovanou esej o zvycích upírů pro Shiernovou. Nechal ji samozřejmě na nočním stolku, kde ji položil předešlý večer, aby zaschla.

V duchu sprostě zaklel a vypálil zpátky do podzemních chodeb. Ve chvíli, kdy se vyřítil z ložnice, už zvonilo.

„Do hajzlu!“ ucedil Draco mezi zuby.

Shiernová mu určitě napaří trest. Na pozdní příchody byla stejně háklivá jako Snape.

Bral schody do pater po třech, jak nejrychleji to šlo, jenže nebyl jediný, kdo v tu chvíli spěchal na hodinu. A zákonitě na něj musel narazit. Čekalo ho už jen jedno patro, když vší silou vrazil do někoho spěchajícího opačným směrem.

S výkřiky se oba svalili na zem a Dracovi něčí tělo vyrazilo dech. Poté, co se trochu vzpamatoval, zaregistroval přímo před sebou pomněnkové oči. Daria si rovněž uvědomila, že celou svou vahou už poněkolikáté leží na Malfoyovi a měla co dělat, aby se nezačala smát.

„My na sebe máme fakt štěstí,“ pronesla tlumeně a Draco udiveně stáhl obočí.

Neměla by na mě být naštvaná?

Daria se pracně vyškrábala na nohy a podala Dracovi ruku. Tomu málem spadla čelist.

Angela jí to vykecala, napadlo ho konečně a trochu se vzpamatoval. To si s ní ještě vyřídím.                            

„Promiň,“ vytasil se s omluvou ve stejnou chvíli jako Daria.

Rozpačitě se na sebe usmáli a pustili se do sbírání svých věcí ze země. Dracovi se ulevilo, když zjistil, že jeho esej to přežila.

„Opravdu by mě zajímalo, kolikrát se ještě málem přizabijeme,“ pronesla Daria s cukajícími koutky.

„Naštěstí už se blíží konec školního roku, tak to snad už přežijeme,“ odvětil Draco a také se mermomocí ovládal.

Poté na zemi oba ve stejnou chvíli zahlédli brk a najednou se pro něj sehnuli. Zákonitě se museli tvrdě střetnout hlavami, až se jim zatmělo před očima.

Se zaskučením se chytili za hlavu, podívali se na sebe a začali se nezvladatelně smát. Jejich smích se nesl chodbami a kdo by je v tu chvíli viděl, musel by si myslet, že se úplně zbláznili.

Když se konečně uklidnili, Draco se znovu sehnul a podal brk Darie. Dotkl se přitom její dlaně a v žaludku ucítil příjemné chvění.

Daria se mile usmála a díky tomu úsměvu, ledy v Dracových očích v tu chvíli úplně roztály. Pak si ale uvědomil, co dělá a s kým vlastně a stáhl se znovu do sebe. Daria si zase vzpomněla, co slíbila Angele a couvla o krok.

Chvíli naproti sobě rozpačitě postávali a nevěděli, jak náhodné setkání ukončit. Draco náhle vrhl pohled na hodinky.

„Merline, Shiernová mě přizabije.“

Daria se rovněž vyděsila.

„A mě zabije Snape,“ vydechla a vyrazila dolů ze schodů, zatímco Draco se vydal opačným směrem.

630 Celkem zhlédnutí, 1 Dnešní zhlédnutí

Publikováno v povídce: Harry Potter a Poslední z rodu

Buď první v napsání komentáře...

Napsat komentář