You left your heart so far behind
You ran with the devil till your life was almost through
You thought you could get away,
get away with it all
Who´s gonna catch you,
who´s gonna catch you, when you fall?
Blessed by a Broken Heart „Blood on Your Hands“
Angela byla trochu zmatená, když Draco trval na tom, aby se nejprve přemístili na Soví vrch, než zamíří na Hrad temnoty. Ale od toho večera, kdy se jí v něm podařilo prolomit jakousi podvědomou zeď, kterou si kolem sebe vytvářel, mu nedokázala nic odmítnout. Ne, že by to předtím bylo jinak, ale připadal jí teď zranitelnější, ačkoli se choval jako obvykle.
Po přemístění zahlédla zvláštní světla na zahradě za domem a už jí to nedalo.
„Draco, proč jsme měli přijít zrovna…“ zadrhla se ve stejný okamžik, ve který se Dracova ruka sevřela pevněji kolem té její.
Těsně za nimi někdo byl. V první chvíli je to tak vyvedlo z konceptu, že oba úplně ztuhli. Byl to totiž někdo, koho znali. Dracovi trvalo jen o vteřinu déle, než rozpoznal neznámého. Kdyby na ně v ten moment zaútočil, nestačili by zareagovat.
V dalším okamžiku už se oba prudce otočili a v polotmě, která jejich zraku na ostrosti moc neubrala, se dívali do šokované tváře Alexandra Prewetta.
Všichni tři znehybněli. Do korun nízkých stromů nad nimi se opřel večerní vánek, hned vzápětí se od domu ozval zuřivý štěkot a začal se k nim přibližovat.
Na Alexově tváři bylo znát, jak si dává dvě a dvě dohromady a jeho překvapení ustupovalo, až zmizelo úplně a zůstal jen jakýsi povýšený úšklebek. Vlasy měl trochu přerostlé a stažené vzadu do culíku v podobném stylu jako Bill. Angela ho pozorovala obezřetně a potlačovala nutkání vytáhnout z kapsy svou hůlku. Draco si prohlížel obličej svého někdejšího přítele bedlivě, ale s klidem.
„To jsem mohl tušit, že v tom budete mít prsty vy dva,“ prolomil ticho Alex nevraživě.
Hned na to k nim připelášil s mávajícím ocasem Felix a začal šťouchat čumákem Angelu do kolene. Ona ale i přes nezvykle přátelské zvířecí přivítání nespouštěla oči z Prewetta. Za jejich zády zaslechla krátké švihnutí a vzápětí je zalilo světlo z kouzelnické hůlky.
„Takže jste to vy,“ ozval se majitel dotěrného štěněte. „Proč nejdete…“
Harry zmlkl, když je trochu obešel a spatřil třetího přítomného.
„Co ty tady děláš, Alexi?“ vyrazil ze sebe nepříjemně překvapený návštěvníkem navíc.
„Tak trochu špehuju,“ odtušil oslovený kysele.
Felixův ocas neustále lechtal Angelu po lýtkách, štěně si napjaté atmosféry ani nevšimlo.
„Alexi!“ zvolal kdosi další nevěřícně.
V Harryho stopách k nim totiž spěšně došla i Catherine a prosmýkla se mezi nimi tak, že zůstala stát mezi Dracem a svým bratrem.
„Tak tohle bys mi měl vysvětlit!“ vyjela na něj.
Alex konečně spustil pohled z Draca a rozezleně se na ni zahleděl.
„Neřekl bych, že já jsem ten, kdo by tu měl něco vysvětlovat!“ vyštěkl.
„Tys mě sledoval!“ obvinila ho.
Pokrčil rameny: „V podstatě. Jak jinak bych se asi dozvěděl, co vyvádíš za mými zády?!“
„Nejsem už malá holka, abys mě pořád kontroloval! Jsem dospělá a můžu se rozhodovat sama! Nemáš právo-!“
Přiskočil k ní, popadl ji pod oběma rameny a skočil jí navztekaně do řeči: „Dávat na tebe pozor? Pořád jsi moje sestra, Catherine!“
„To ti ale nedává důvod k tomu na ni takhle křičet!“ přidala se ke skupince Daria, kterou přitáhly zvýšené hlasy, a rychle pochopila, v čem je problém.
Alex po ní šlehl pohledem: „To se ozvala ta pravá! Tys mi taky celou tu dobu lhala!“
Harry už se nadechoval, že se do scény vloží, ale Angela ho předběhla.
„Všichni nám museli přísahat, že o nás nikomu neřeknou, Alexi,“ pronesla chladně. „Není to tak, že by před tebou něco tajily úmyslně.“
Zabodl do ní zrak: „Silně pochybuju o tom, že by mi některá z nich o tomhle vašem dýchánku řekla, i kdyby mohla!“ vyštěkl.
„Vzhledem k tomu, jak se teď chováš, tak oprávněně,“ odtušila zamračeně jeho sestra.
Zaměřil se znovu na ni: „Co máš s těma dvěma společného? K čemu tě využívají?“
Cathy se zachmuřila ještě víc.
„K ničemu mě nevyužívají!“ vyjela nasupeně a snažila se vykroutit z bratrova sevření. „Pomáhám jim dobrovolně!“
„Pomáháš? A v čem jako?“
Ale ona byla příliš naštvaná na to, aby to bratrovi byla schopná vysvětlit.
„Do toho ti nic není! A pusť mě!“
„V žádném případě!“ jeho ruce se kolem ní křečovitě sevřely. „Teď hned jdeš se mnou domů!“
„Ne! A pusť! To bolí, Alexi!“
Bratr jako by ji neslyšel.
„Jdeme,“ zasykl a chystal se ji odtáhnout stranou.
Zjistil ale, že to nejde. Dvě bledé ruce ho od jeho sestry bez větších obtíží odtrhly a odstrčily o kus dál, až se zapotácel. Nechápavě se zahleděl do tváře jejich vlastníkovi. Hleděly na něj světle šedé oči.
Zaťal zuby. Draco Malfoy držel jednu jeho paži jako ve svěráku, Catherine byla napůl schovaná za ním. Angela stála kousek za nimi, postoj napnutý, Harry vedle ní pevně svíral hůlku a Daria se ublíženě mračila.
„Ty se do toho nepleť,“ zasyčel na blondýna a chtěl se ze sevření vykroutit, ale ke svému šoku zjistil, že to nedokáže. Malfoy byl příliš silný. A naprosto nehybně na něj civěl.
„To je v pořádku,“ ozvala se tiše Cathy. „Prosím tě, nech ho, Draco.“
Stisk ve vteřině povolil. Alex jen zalapal po dechu.
„Draco?“ opakoval naprosto nevěřícně. „Jak dobře se s ním sakra znáš?“
Cathy neodpověděla, nikdo jiný se nepohnul.
„Mám toho dost,“ prohlásil Alex otřeseně. „Užijte si to tady.“
Otočil se na podpatku a sotva po dvou krocích se přemístil pryč. Rozhostilo se ticho. Všichni zaraženě stáli ve světle Harryho hůlky a nikdo se k ničemu neměl.
Jako první se pohnula Cathy: „Měla bych jít za ním…“
„Ne, počkej,“ zarazila ji Daria. „Lepší bude, když půjdu já. Zkusím mu to vysvětlit.“
Cathy zaváhala, ale nakonec přikývla: „Tak dobře.“
Když zmizela i Daria, světlovláska si s povzdechem přejela rukou po tváři.
„Tak ten začátek se nám moc nevyvedl,“ konstatoval Harry.
„Omlouvám se,“ vydechla Cathy nešťastně.
Dvojice upírů se na ni zahleděla.
„Není důvod,“ reagovala Angela.
„Ostatně jsem počítal s tím, že to udělá,“ odtušil Draco klidně.
„Za to já ne,“ zamumlala světlovláska.
Harry ztlumil světlo vycházející z jeho hůlky. Několik metrů za sebou slyšel výskat Jamese, který odmítal jít spát, dokud neuvidí toho, pro koho byl určený dort.
„Zůstanete?“ nadhodil tázavě a díval se přitom na Draca. „Jestli nebudete chtít riskovat, pochopím to.“
„Jen pokud nebudeš proti, Pottere,“ reagoval chladně Malfoy. „Větší risk na sebe vezmeš ty.“
„Myslíš v případě, že by vás Alex udal?“ zvedla hlavu Cathy a oba najednou přikývli.
„Vždyť já ještě vlastně pořád nevím, proč tady jsme!“ vložila se do toho nechápavě Angela.
Na Harryho tváři se objevil úsměv.
„Ty jsi tady dneska nejdůležitější osoba, Angelo,“ prohlásil, přistoupil k ní, vzal ji za rameno a mírným tlakem začal postrkovat směrem k domu.
„Cože? O co vám dneska jde, že jste tajemnější než Bela Lugosi?“
„Však se to hned dozvíš, jen pojď,“ zubil se na ni.
Draco sledoval, jak ji Potter s rukou kolem ramen vede dozadu do zahrady.
„Alex vás nepráskne,“ ozvala se potichu Cathy.
„Já vím, že ne,“ vydechl Draco ztěžka, aniž spustil pohled ze vzdalující se dvojice.
Catherine se na něj chvíli dívala, než se natáhla a jednoduchým gestem se ho dotkla na lokti, aby upoutala jeho pozornost. Když se na ni podíval, povzbudivě se usmála.
„Tak pojď. Bez tebe asi sotva začneme.“
James nadšeně vykřikl. Ginny se odvrátila od nazdobeného stolu, který ještě naposledy kontrolovala pohledem a zadívala se na svého bratra, který předstíral, že pronásleduje malého Andyho kolem dvou židlí, jež stály bokem v trávě.
I když už bylo docela pozdě a na pozemek kolem Sovího vrchu se snášela tma a večerní chlad, James byl činorodější než ona sama a prostě odmítal odejít do postele. Nakonec svoje úsilí přesvědčit ho vzdala ve chvíli, kdy mu ponocování výjimečně odkýval i Harry.
Už se chtěla vydat za Dariou, která se před chvílí vytratila ve směru Harryho zářící hůlky, aby zjistila, co se děje, když postřehla přibližující se hlasy a došlo jí, že už to není třeba.
Ve světle lampionů se nejprve objevil Harry vedoucí za rameno Angelu Blackovou, která se tvářila upřímně zmateně. Za nimi už viděla obrysy dalších dvou postav.
„Ahoj,“ pousmála se Ginny a podvědomě si založila si ruce na hrudi.
Angela zůstala stát a několik vteřin přejížděla pohledem zahradu, stůl i židle.
„Může mi někdo konečně říct, o co tu jde?“
„To je jednoduché,“ usmíval se Harry spokojeně. „Jelikož přes týden nemá nikdo z nás čas, řekli jsme si, že ty tvoje narozeniny oslavíme dneska.“
„Moje narozeniny?“ opakovala Angela tiše.
„Přesně tak,“ ozval se jí za pravým uchem Draco, který už se na místě objevil zároveň s Cathy. „Ty, které máš ve středu, ale ani sis na ně nevzpomněla.“
Angela se na něj nepodívala, místo toho upírala zrak na malý dort s červenou polevou, který trůnil uprostřed stolu. Ginny se nadechla.
„Říkali jsme si, že bychom si všichni měli odpočinout a tahle příležitost k tomu přímo vybízí. Pozvali jsme jen Dariu, Cathy a Rona, takže taková menší akce, a jen jestli nejsi proti, neradi bychom ti něco vnucovali nebo tak…“ uvědomila si, že začíná drmolit a raději zmlkla.
„Vy jste mi nachystali oslavu?“ vydechla Angela nevěřícně a její hlas zněl trochu přiškrceně. „Požádal vás o to Draco?“
To už se na ni dívali všichni, i Ron a udýchaný James postřehl, že se něco děje, když strýček náhle zůstal stát.
„Ne, Potter s tím za mnou přišel sám,“ odpověděl jí Draco.
Angela mlčela. Ginny přešlápla z nohy na nohu a podívala se tázavě na Harryho. Ten jen mírně pokrčil rameny.
„Ange!“
Mezi dospělými se prodrala malinká postavička a pověsila se Angele na nohu.
„Hrát!“ dožadoval se.
Angela nejprve sklonila hlavu, pak si dřepla a vzala Jamese do náruče. Když se znovu narovnala, Ginny na ni zůstala překvapeně hledět. Přísahala by, že má upírka v očích slzy.
„Děkuju,“ hlesla.
Najednou nikdo nevěděl, co říct. Žádný z nich nebyl zrovna zvyklý na to, vidět Angelu dojatou. Strnulou skupinu probral až malý James, kterého Angela držela na rukou a on tak měl vyšší výhled. A zaujala ho lesklá věc na krku Draca, který stál u Angely tak těsně, že klučinovi stačilo vztáhnout ruku a chňapl jeho přívěsek do prstů.
Harry si nejprve myslel, že je to ten samý drak, kterého kdysi nosila Angela a který byl jedním z mnoha zdrojů jeho tehdejší nevraživosti vůči Malfoyovi, ale když v mihotavém světle lampionů zaostřil zrak, uvědomil si, že přívěsek, který James žmoulá v drobných prstech, má jiný tvar než ten, který znal. A stoprocentně také nebyl ze stříbra ale spíše z oceli. Jen pro sebe se pousmál nad synovou neohrožeností, se kterou se zaobíral vlastnictvím velmi studeně působícího blonďáka. Sám Malfoy se ani nepohnul a díval se na Jamese s jakousi tichou tolerancí a zvláštním leskem v očích.
Catherine se sevřelo hrdlo, když se zadívala na dvojici, jejíž pozornost byla zaměřena na černovlasého chlapce. U obou se v tu chvíli projevila jejich slabá stránka, jen si to žádný z přítomných ani oni sami neuvědomili. Ztěžka vydechla, natáhla se po Ronovi, který stál těsně za ní, a vzala ho za ruku. Cítila na sobě jeho tázavý pohled, ale nic neříkal a ona mu za to byla vděčná.
„Chci to!“ prohlásil sebevědomě James.
Malfoy pozvedl obočí a Harry jen tak tak zadusil v hrdle pobavený smích. Ginny k nim přistoupila s rozpačitým úsměvem a jemně stáhla Jamesovu ruku dolů.
„Tohle se nedělá, Andy,“ pokárala ho. „Ten přívěsek ti nepatří.“
Chlapec zkrabatil čelo.
„Dala jsem ho Dracovi jako dárek a určitě chci, aby si ho nechal,“ ozvala se Angela, ke které James vzápětí otočil tvářičku, ale pořád se chmuřil. „Když budeš hodný, tak ti tvůj táta taky nějaký pořídí, viď, Harry?“ mrkla na něj.
Převrátil zrak: „Na takové hlouposti má času dost. Už i Bill mu chtěl nasazovat náušnice z dračích zubů, copak jste se pomátli?“ zaťukal si na čelo, ale do naštvání měl hodně daleko.
Uvědomil si, že už dlouho se necítil tak dobře, jako právě v tuhle chvíli. I přes nečekaný vpád Alexe panovala na zahradě poklidná, melancholická atmosféra, která ho nutila do úsměvu. James sice něco mručel pod nosánkem, ale neodvážil se vyloženě protestovat.
„A kde je Daria? Mám už rozlít přípitek?“ nadhodila Ginny, v jejímž obličeji viděl stejný výraz, který cítil na sobě.
„Myslím, že začneme bez ní,“ nadhodila Cathy tiše. „Jestli Alex svolí k nějakému rozhovoru, bude to na dlouho.“
Harry si s trochou viny uvědomil, že právě ji bratrovo objevení vyvedlo z konceptu víc než ostatní. Ron a Ginny na ni zůstali udiveně hledět.
„Alex?“ pronesli oba najednou.
„Pojďte si sednout, měli byste vědět, co se stalo,“ vyzval je Harry.
*
Alex vpochodoval do domu zadním vchodem a zuřivě nakopl nejbližší květináč. Nevysoká palma se přitom povážlivě zapotácela a pomstila se mu naraženým palcem.
Všichni mu lhali do očí, všichni do jednoho ho měli za nesvéprávného pitomce, na kterého můžou hrát donekonečna komedii, že se vlastně nic neděje. Až na to, že se po dvou letech vrátil do Anglie vrah jeho matky, zdravý jako řípa, i spolu s tou zatracenou upírkou, co se do všeho pletla. Bylo mu jedno, jestli si hrajou na soukromou válku s Bratrstvem krve nebo s démony, strašně ho štvalo, že jeho ze všeho vynechali. Předem usoudili, že by nebyl schopen to unést a nic mu neřekli. Nikdo z nich.
Do druhého kopance vložil veškerou sílu a ta hnusná zelená věc se poroučela k zemi s šustěním listí i zvukem hlíny rozsypávající se po dlaždicích. Obešel ten bordel, zamířil do kuchyně a rovnou do lednice, ze které vydoloval vysokou lahev z průhledného skla a přímo z ní si přihnul dva pořádné loky. V žaludku ho alkohol pálil se známou neodbytností, ale jeho vztek to neuhasilo.
Teď si mohl připadat jako ten největší idiot v Británii, protože přesně to si o něm určitě mysleli. A hlavně Malfoy…
Malfoy, se kterým se přátelil. Ten, o kterém si myslel, že už ho nikdy nespatří. Ten, co zavraždil jeho těhotnou matku. Bývalý Smrtijed a vrah Malfoy.
A ona mu říká Draco!!
Znovu se pořádně napil. Jeho drahá malá sestra se tedy vybarvila v zajímavém světle.
„Alexi?“
Šlehl pohledem ke dveřím, ve kterých stála Daria. Jeho přítelkyně, jeho už vlastně skoro snoubenka, sestříhané černé vlasy, na které si ještě pořád nezvykl, stažené do krátkého culíku, na krku náhrdelník, který jí dal k loňským Vánocům.
„Co chceš?“ zavrčel.
„Nech si to přece vysvětlit,“ začala mírně.
„Na tom není co vysvětlovat! Klidně se vrať zpátky a dál se můžete vesele bratříčkovat s uprchlíkama z Albaranu!“
„Alexi, my ti nechtěli lhát, ale…“
Nenechal ji domluvit. Kuchyní se rozlehla dutá rána, jak uhodil s flaškou o stůl.
„Tys jim snad složila Neporušitelný slib?“ otázal se prudce.
Daria se zarazila, pak pomalu zavrtěla hlavou: „Ne, já ne. Nechtěli ho po mně. Ale slíbila jsem, že…“
„Takže jsi mi to klidně říct mohla!“
„Alexi, nech mě domluvit!“ zvýšila už hlas i ona. „Slíbila jsem jim, že budu mlčet! A moje slovo něco znamená!“
„A to, co mezi sebou máme my, je proti tomu nic?!“
Zmateně se zamračila: „Proč to vztahuješ na nás?“
„Protože jsme si slíbili, že před sebou nebudeme mít žádné tajnosti! Protože jsem myslel, že ti můžu věřit!“
„Ale to přece můžeš!“
„Ne, nemůžu,“ pronesl náhle o hodně tišeji, ale o to studeněji. „Nemůžu ti věřit, Dario. A to znamená, že s tebou ani nemůžu být.“
Šokovaně vydechla.
„Alexi, prosím tě… To přece nemyslíš vážně.“
„Myslím,“ potvrdil dutě.
„Kvůli něčemu takovému…“
„Právě kvůli něčemu takovému! Jdi pryč. Vrať se k nim, do té vaší soukromé skupinky.“
Nadechla se: „Alexi, já tě přece…“
„Vypadni, Dario!“ vyjel na ni tak prudce, až sebou cukla.
Chvíli byla zticha, oči se jí začaly lesknout. Když si toho všiml, bodlo ho černé svědomí, ale neprobilo se před zuřivost, která v něm bobtnala.
„Dobře,“ hlesla pak. „Když to tak chceš, vypadnu.“
Otočila se na podpatku a zmizela mu z očí. Jeho rozumnější část ho nabádala, ať na ni zavolá, ať ji zastaví, ale udusil ji a zůstal nehybný, dokud neuslyšel cvaknout dveře. Hned na to zase popadl do ruky láhev.
*
Angela věděla, že by měla Harryho zarazit a nenechat ho, aby jim oběma s Dracem nalil už z druhé láhve šampaňského, ale pak se dala přemoct svou lenivější částí. Bylo jedno, jestli se dneska opijí nebo ne. Zítra nic v plánu ani jeden z nich neměl, takže se mohli klidně válet v posteli.
Harry odnesl dvě znovu naplněné sklenice i Catherine a Ronovi, kteří seděli na velké houpačce pár metrů od nich. Při cestě zpátky se zastavil u Ginevry, položil jí obě ruce na ramena a naklonil se, aby viděl malému Jamesovi do tváře. Chlapec byl už pár minut uvelebený v náruči rusovlásky, a ač se tomu zpočátku bránil, konečně začal poklimbávat. Jeho otec navrhl, že ho vezme do postele, ale Ginevra se na něj mírně usmála a ujistila ho, že to udělá sama. Harry ovšem trval na tom, že půjde s ní. Takže se sebrali oba, omluvili se, a odešli do domu.
Draco hned vzápětí natáhl paži, objal ji kolem pasu a přitáhl si ji blíž k sobě. Volnou rukou pak šikovně sebral ze stolu obě skleničky a jednu jí podal. Mlčky si ji vzala a už podruhé toho večera si spolu přiťukli. Dívala se mu do očí, když si opatrně usrkla bublinek, které už jí mírně lezly do hlavy.
Cathy táhnoucí za ruku Rona se přesunula k nim a usadili se na protější lavičku.
„Budeš něco podnikat ohledně Alexe?“ zeptala se vážně.
Draco se na ni zadíval. Bylo zjevné, že otázka byla zaměřena na něj.
„Ne,“ řekl po chvíli klidně a znovu upil šampaňského.
Catherine se až v tu chvíli uvolnila. Ron ji mlčky objal kolem ramen, ale díval se přitom na blondýna, který seděl naproti němu. Angela přesunula sklenici do levé ruky, pravou položila Dracovi na koleno a pohodlněji se o něj opřela.
Byl to zvláštní pocit, takhle klidně sedět u stolu s dalším párem při tom všem, co se v poslední době dělo. Ale příjemný. Ve tmě vycítila přítomnost někoho dalšího. Daria se vracela.
Všichni čtyři ji napjatě vyhlíželi, dokud na její tvář nedopadlo světlo.
„Dario…“ vydechla Cathy.
Černovláska sice vyrazila ze tmy rázným krokem, kecla si na lavici vedle Angely a Draca a popadla první lahev, která jí přišla pod ruku, ale bylo vidět, že ještě před chvílí brečela. Oči měla zarudlé, stejně jako tváře, ze kterých si stírala slzy.
Angela počkala, až se její kamarádka pořádně napije a až poté promluvila.
„Takže vysvětlení nepomohlo, viď?“
Daria si odfrkla: „Kdyby mě alespoň nechal mluvit!“
Catherine se naklonila přes stůl a nešťastně se na ni zadívala: „Co říkal?“
„Rozešel se se mnou,“ procedila Daria mezi zuby a znovu si lokla přímo z lahve máslového ležáku s extra alkoholem navíc.
„Cože?“
Cathy, Angela i Ron zůstali na dívku překvapeně civět. Jen Draco dál nevzrušeně usrkával ze své sklenice šampaňského.
„Prohlásil, že když mi nemůže věřit, tak ani nemůžeme být spolu,“ doplnila černovláska hořce. „A ať vypadnu, tak jsem vypadla.“
Sestra zmíněného se vzpamatovala z prvního šoku a vyskočila na nohy.
„Tak to teda ne!“ vyštěkla. „Já tomu ignorantovi něco hezky od plic povím, to se ještě bude divit!“
„Cathy, počkej!“ hmátl po ní Ron, ale ona už obcházela stůl na cestě pryč.
„Nechal bych ho raději vychladnout,“ ozval se Draco. Cathy zůstala stát a ostatní se po něm podívali. „Zrovna teď nebude poslouchat nikoho, to jako jeho sestra určitě víš.“
Světlovláska se chvíli ani nepohnula, než si povzdechla, vrátila se k Ronovi a ztěžka usedla zpátky na svoje místo.
„Máš pravdu,“ přiznala pochmurně.
Ron chvíli zamračeně civěl na pohodlně usazeného aristokrata s šumivým vínem v ruce, než vyslovil to, co ho svrbělo na jazyku.
„Jak dlouho už vlastně Alexe znáš, Malfoyi?“
Draco na něj zaměřil chladný pohled. Angela a Daria se po sobě podívaly, ale neřekly nic.
„Dlouho,“ dostalo se mu stručné odpovědi.
Weasley nahodil kyselý obličej a otevřel pusu k nějaké rázné reakci, ale přerušil ho příchod Harryho a Ginny, která třímala v ruce obrovský nůž. Harry se tázavě zadíval na Dariu, která si přitáhla kolena k hrudi, v ruce další ležák, ale Angela na něj významně zavrtěla hlavou, tak se raději ani neptal.
„Kam s tou vražednou zbraní, drahá sestro?“ ozval se Ron s povytáhnutým obočím.
Převrátila oči.
„Na to, na co se ty vrhneš jako první, drahý bratře,“ oplatila mu uštěpačně. „Měli bychom načít ten dort, než nám ho zlikvidují škrkny, co vy na to?“
„Nejlepší nápad celého dne,“ reagoval Ron potěšeně.
Cathy ho jemně pleskla přes rameno.
„Co jsem řekl?“ ohradil se dotčeně.
„Tvůj dort to přece není,“ poučila ho pobaveně. „Angelo?“
Nedostalo se jí žádné odpovědi. Angela totiž seděla napjatá jako struna, hlavu nakloněnou a ve tváři soustředěný výraz. Co bylo nejdivnější, stejně se tvářil i Draco. Na alkohol v rukou zjevně oba úplně zapomněli, stejně jako na své nejbližší okolí.
„Angelo?“ opakovala Cathy. „Co je?“
To už se na ně dívali všichni. Ginny pomalu odložila nůž na stůl a Harry měl z nich najednou zatraceně špatné tušení.
Pak Angela zalapala po dechu a otočila se na Draca, jako by se chtěla o něčem ujistit. A blonďák vážně přikývl. To už měl Harry hůlku v ruce.
„Co se děje?“ zeptal se rázně.
Angela k němu zvedla zrak, zatímco Draco už se postavil a poodešel z osvětleného prostoru dál do tmy.
„Upíři,“ pronesla vážně.
Ron ztuhl, děvčata zalapala po dechu. Harry jen zaťal obě ruce.
„Kolik?“
Hnědovláska na několik vteřin zavřela oči a soustředila se.
„Čtyři… Ne, pět,“ řekla vážně. „Jsou už blízko.“
Postavila se a podívala se znovu na Harryho: „Nejdřív jsme si nebyli jistí, ty ochrany kolem nám ztěžují vnímání zvenčí,“ pronesla omluvně.
„Kde?“ položil Harry jednoduše další otázku.
„Na severní straně pozemku,“ odpověděl mu ze tmy Draco.
„Ginny,“ otočil se Harry na napjatou dívku. „Vrať se prosím k Jamesovi, kdyby se náhodou probudil.“
Rusovláska chvíli váhala, bylo na ní znát, že by raději zůstala venku, ale pak pomalu přikývla. Stiskla Harrymu rameno a beze slova zamířila zpátky do domu.
„VY zůstaňte tady,“ zaměřil se pán domu na tři obyčejné smrtelníky. „Nechci vás tahat do problémů,“ zdůraznil tónem, který nepřipouštěl námitky.
Daria i Cathy přikývly, ale Ron převrátil oči v sloup, postavil se na nohy a pořádně se protáhl.
„Snad je ti jasné, že tohle na mě neplatí, Harry,“ zašklebil se na něj a jako první se přidal k Malfoyovi ve tmě, cestou už vytahujíc hůlku z kapsy.
Harry se ho ani nesnažil zastavit a následoval jeho příkladu. Angela ještě zachytila pohled Cathy.
„Buďte opatrní,“ hlesla naléhavě světlovláska.
Upírka jen přikývla a rovněž zmizela ve tmě.
Harry a Ron se plížili mezi nízkými stromky, následujíc světlý bod, který jim poskytovaly Malfoyovy plavé vlasy. Angela už se přidala k němu vepředu, bylo z ní vidět jen světlé tričko. Neustále se vzdalovali od světel lampionů daleko do zadní části zahrady.
„Vědí i oni o vás?“ zeptal se šeptem.
Angela se na chvíli zastavila: „Nejsem si jistá kvůli těm ochranám kolem pozemku, ale řekla bych, že ano.“
„K čemu potom ty štíty jsou?“ zasykl Ron.
„Nemůžou je překročit, Weasley,“ odtušil Draco před nimi.
„Jo, až na velmi otravné výjimky, viď, Malfoyi,“ reagoval uštěpačně.
„Neřekla bych, že je zrovna nejvhodnější doba na pitomé poznámky,“ zasyčela Angela.
„On si začal!“ odsekl Ron bojovně.
„S tebou ani za milion let, zrzulo,“ neodpustil si Malfoy.
„Zavřete klapačky!“ sjel je nevrle Harry.
Angela si neslyšně oddechla, když oba ztichli. Nejspíš jim konečně došlo, že Harry na ně momentálně nemá nervy. Vzápětí se jí zježily chloupky vzadu na krku.
Došli až těsně k ochranné hranici kolem Sovího vrchu, a zůstali stát. Přinejmenším Harrymu a Weasleymu muselo jejich okolí v tu chvíli připadat až příliš temné. Ona sama se stejně jako Draco zaměřila pohledem mezi útlé kmeny stromků před nimi. Ve stínech a šeru rozeznala pohyb. Byli tam. A blížili se k nim. Zvolna a naprosto ležérně.
Angela se zamračila. Vůbec se jí to nelíbilo.
Uslyšela za sebou švihnutí hůlky a vzápětí je zalilo bledě modravé světlo z magické koule nad jejich hlavami. Z nezřetelných stínů se vylouply stromy, keře a pět postav. K jejich uším dolehlo výhrůžné hrdelní vrčení, ale upíři zůstali stát na tři metry od ochranné hranice. Až na jednoho, který postoupil vpřed. Ve chvíli, kdy zvedl hlavu a na jeho tvář dopadlo modravé světlo, Harry ztuhl.
„To se podívejme, koho to tu máme,“ zasyčel Ratus, vysoce postavený člen Bratrstva, pravá ruka Causus Atera a poločaroděj. „Zdálo se mi, že cítím nějaké krysy,“ doložil s opovržlivým pohledem, který zaměřil nejprve na Draca a pak na ni.
Draco nijak nereagoval, ani se nepohnul a ona sama si příchozího upíra pečlivě prohlížela a přemýšlela, proč se tu tak najednou objevili. Chtěli je zastrašit?
Ratus máchl hůlkou a vyslal směrem k nim nějaké neškodné zaklínadlo, které zmizelo ve štítě kolem pozemku. Pak rozkazovačně kývl na jednoho člena svého doprovodu. Ten beze slova vykročil a napochodoval přímo do štítu. Modravé světlo přebila bílá záře, tmu naplnilo bolestné syčení a zanedlouho ryčivý řev, když zaklínadla kolem nich začala pracovat na narušiteli. Kůže upíra syčela a krčila se jako pergamen.
Ratus na scénu před sebou několik vteřin nehybně civěl, než líně mávl hůlkou a vytrhl upíra ze smrtelného sevření neviditelné obrany. Otřesený Weasley zapomněl zavřít ústa, Harry měl ve tváři pochmurný zamračený výraz a jeho prsty kolem hůlky se sevřely pevněji.
„Slušné,“ ohodnotil Ratus překážku před sebou, zatímco jeho kumpán se válel za ním na zemi se sežehnutou pravou paží a části hrudi. Seškvařené maso se lesklo v kouzelném světle, ale Angela viděla, že už se rány začínají pomalu hojit.
„Vypadá to, že od posledně sis to tady vylepšil, Pottere,“ syčel upír dál. „Kdybys měl rozum, tak by to ani nebylo třeba. Jenže tobě jedno varování prostě nestačilo, že?“
Harry švihl hůlkou dřív, než stačil upír dokončit větu. Ale jeho kletba byla utlumena silným štítem, zpomalena a upír ji snadno odrazil někam mezi stromy.
„Má to svoje nevýhody, co?“ zazubil se Ratus škodolibě. „Co kdybys vylezl zpoza té svojí hradby a neschovával se jako zbabělec?“
Angela se po Harrym úkosem podívala. Byl napnutý jako struna a nespouštěl z mluvícího upíra oči. Natáhla se a jemně mu položila ruku na rameno.
„Chce tě jen vyprovokovat, Harry,“ hlesla tiše.
„Já vím,“ zavrčel, aniž jakkoli změnil svou pozici.
„I tvoje ženuška měla větší kuráž a byla s ní větší zábava,“ šklebil se dál nehezky Ratus. „Dostala tři z nás, než konečně udělala chybu.“
Harry sebou škubl a Angela sevřela jeho rameno pevněji.
„Ale je fakt, že kdyby nebyla taková měkkota a nechtěla chránit všechny ty parchanty, co jsme sem kvůli ní přitáhli, a nejen toho tvého spratka, tak by nám to úplně nevyšlo… Co ty, Pottere? Taky seš měkkota?“
To už se po Harrym ohlédl i Ronald, ale ten zůstával na místě, i když Angela cítila, že ho to stojí strašné úsilí.
„No, každopádně… Vzhledem k tomu, že jsi zjevně nepochopil, že nemáme rádi, když je někdo tak zasraně aktivní jako ty, museli jsme ti to přijít připomenout,“ oznámil jim upír.
Angelu ta slova mírně zmátla, stejně jako předtím zmínka o prvním varování. Co Harry udělal, že to Bratrstvu stojí za to riskovat vlastní krky a chodit strašit známého bystrozora?
„Máš k tomu co dodat?“ protáhl Ratus vyzývavě.
„Ne,“ procedil Harry mezi zuby.
Ani na okamžik se neuvolnil, Angela to napětí cítila pod svou rukou.
„Za to já jo,“ ozval se nasupený Ronald a postoupil až těsně k hranici. „Zalezte hezky rychle do té rakve, ze které jste se vyhrabali, než mi dojde trpělivost.“
Ratus se zachechtal.
„Hádám, že tohle nás mělo vyděsit,“ konstatoval posměšně.
Ron zaskřípal zuby a udělal ještě jeden krok, hůlku připravenou, ale to už ho stiskem nad loktem zastavil Draco.
„Neblbni, Weasley.“
„Jen mě nech, peroxide! Je načase, aby těm ohavům někdo vysvětlil, co to znamená vyřizovat si věci jako čaroděj,“ vztekal se zrzek.
„Rone,“ ozval se vážným hlasem Harry. „Je jich moc…“
Ratus je obdaroval dalším ohavným úsměvem.
„Vypadá to, že na nás budeš potřebovat posily, Pottere,“ vyprskl. „Ale rád bych tě varoval, že ani to ti nepomůže. Co sis nadrobil, co si taky sežereš.“
S tím se otočil a zmizel mezi stromy. Ostatní upíři vzápětí za ním, raněný o něco pomaleji, ale i tak stále rychleji než obyčejný člověk.
Angela stáhla ruku z Harryho ramene, Draco pustil Weasleyho. Světelná koule začala pohasínat. Několik okamžiků na místě panovalo ticho. Pak se Angela otočila a zadívala se směrem k domu, kde bylo vidět vzdálené světlo lampionů.
„Harry… Co se přihodilo, že jsou na tebe tak vysazení?“ zeptala se vážně.
Oslovený nějakou dobu mlčel, než se rovněž obrátil.
„Pojďte si na to sednout,“ navrhl tiše, aniž by cokoli zapíral.
*
Corvus procházela spoře osvětlenými chodbami a nevšímala si zvědavých či nevraživých pohledů. V ruce svírala složku s podrobnou zprávou o prvních dvou týdnech výuky Noční třídy v Bradavicích. Rada Vznešených trvala na pravidelných hlášeních o pokrocích mladých upírů, byla to jedna z podmínek, které se vztahovaly k tomu, aby jim to studium vůbec povolili.
Bez zaklepání vešla otevřenými dveřmi do okrouhlé místnosti.
„Ale, madam profesorka…“ ohrnula ret Atheris. „Naše děcka taky učíš takovým způsobům?“
„Nech si ty řeči pro někoho, koho budou zajímat,“ reagovala Margaret suše a přistoupila ke stolu.
„Tsss…“ zasyčela blondýna. „Co chceš?“
„Zpráva pro Radu,“ podávala jí složku, ale upírka se ani nehnula ze své pozice s nohama ve vysokých podpatcích na stole, takže ji prostě položila vedle jiných.
„Kolik těch kouzelnických spratků už za tu dobu omdlelo strachy?“ nadhodila uštěpačně.
Margaret se rozhodla na to raději nereagovat.
„Byl tady někdy v minulém týdnu Serpens?“ zeptala se místo toho. „Za Radou?“
„Nevím, nepamatuju si,“ pokrčila ta nádhera rameny.
„Mohla by ses teda podívat do svých záznamů?“ nutila se do klidu.
„Ne,“ dostalo se jí záporné odpovědi spolu se zářivým úsměvem.
Doprošovat se té krávy teda rozhodně nebudu…
„Fajn,“ oplatila jí falešný úsměv a bez dalších řečí opustila jeskynní kancelář.
Jakmile za ní zacvakly dveře, výraz na tváři Atheris se bleskově změnil. Otráveně si odfrkla, shodila nohy dolů a pak popadla do rukou ne zrovna tenkou složku, ve které začala s překvapivou aktivitou listovat.
*
Centrum městečka na severu Británie tepalo sobotní nocí. Počasí sice nepřálo toulkám v romantických úzkých uličkách, kde se mezi domy plazila mlha, ale o to plnější byl každý dostupný bar a diskotéka. Poblíž jedné z nich postávala na chodníku vysoká tmavovláska v krátké sukni a třpytivé blůze. Poklepávala botou do pokřivené dlaždice a zjevně na někoho čekala. V tmavé uličce za ní se téměř nezřetelně ozývaly podivné zvuky, které by někdo, kdo by nevěděl, co se v ní děje, těžko dokázal přesně identifikovat.
Dívka zkontrolovala čas na zlatých hodinkách na zápěstí a pak obě strany ulice. Netrpělivě se ohlédla za sebe, ale pak se zaměřila na černou Toyotu, která u ní zastavila. Stáhlo se okénko a zevnitř se ozval vybízivý hlas. Neznámá vrhla na řidiče dlouhý pohled. Auto se vzápětí s kuckáním motoru a hysterickým přidáváním plynu znovu rozjelo. Znechuceně ho vyprovodila pohledem až za roh.
Z uličky za jejími zády se náhle vynořila na světlo lamp přibližně patnáctiletá dívčina s prázdným výrazem v obličeji. Otočila se, pořádně si holku prohlédla a pak jí uhnula z cesty. Dívala se za ní, jak trochu nejistě kráčí k fialově osvětlenému vchodu nedaleké diskotéky. Ze tmy mezitím vyšla další postava – mladík s tmavými vlasy, které mu splývaly podél tváře, které vévodily jasně modré oči, jež měly v tu chvíli prapodivný nachový odstín.
„Všechno v pořádku?“ otočila se k němu Ariana.
Kendall jen němě přikývl a otřel si koutek úst hedvábným kapesníkem. Chvíli se mu pozorně dívala do tváře, než přikývla. Hlad zjevně ukojil.
„Tak pojď, doprovodím tě na vaše pozemky…“
„Ještě si chci někam zajít,“ namítl tiše, ale pevně.
Pohodila hlavou: „Už zase?“
„Nemusíš mě pořád hlídat, nejsem už malé dítě.“
„Já vím, že ne. Ale můj drahý strýček by mi utrhl hlavu, kdyby zjistil, že tě někam pouštím samotného. Tebe, jeho jediného následníka a budoucí hlavu Rowannského…“ zarazila se, když viděla jeho výraz. „Prostě to není zrovna příjemná představa, to snad chápeš, ne?“
„Chápu,“ odtušil suše Kendall. „Znám svého otce.“
Zhluboka si povzdechla: „Fajn. Takže stejně jako minule. Chvíli trvalo, než jsme našli někoho vhodného, a pak jsem tě doprovodila domů, jasný?“
„Jako vždycky, Ariano,“ reagoval klidně.
„Oukej. Dávej na sebe pozor,“ upozornila ho ještě a otočila se na podpatku. „Čau!“ a i na těch neskutečných botách po upířím způsobu zmizela někde v ulicích.
Kendall se ještě několik chvil nechal kolébat příjemným pocitem uspokojení, které mu přinášela čerstvá mladičká krev. Pak se odlepil od zdi a normálním lidským pohybem se vydal opačným směrem, aby se dostal mimo centrum. Netrvalo ani pět minut, aby se dostal k bytelným vratům rozevřeným dokořán. Nad vchodem visela jedna stará lucerna a cedule na vratech hlásala cenovou akci večera – míchaný nápoj s Bourbone Whisky.
Vešel do spoře osvětlené chodby, která končila schodištěm vedoucím dolů. S každým dalším schodem slyšel hlasitěji rytmickou hudbu a cinkání sklenic s pivem.
Otevřel si další dveře, tentokrát prosklené, a dostal se tak do dlouhé podélné místnosti rozdělené na dvě části. Ta první byla klidnější se spoustou stolů oddělených dřevěnými přepážkami, ve druhé se nacházel bar a volný prostor s pódiem pro vystupující.
Když upír vešel do místnosti, zadržel na několik vteřin dech a při pomalém procházení první částí, při které ho provázelo hned několik dívčích i ženských pohledů si zvykal na pach cigaret, potu a krve, který naplňoval celý suterén. Dostal se tak až do vedlejší části klubu a aniž se zastavil, cílevědomě zamířil na pravou stranu baru uspořádaného do písmene U.
K tomu, aby přítomnost Lionela vycítil, nepotřeboval svůj čich, který teď úmyslně potlačoval. Jeho spolužák seděl bokem k němu, opřený o barový pult, černočerné vlasy stažené do nedbalého ohonu jako obvykle a kouřil. Ačkoli byly jinak všechny stoličky kolem baru zaplněné, místa nalevo a napravo od Lionela byla volná. Přítomnost cizích lidí jim obvykle nevadila, naopak ji vítali, byli tak méně nápadní. Ale od jistého incidentu, který se přihodil necelý měsíc poté, co do tohohle klubu začali chodit, si k nim nikdo sednout neopovážil.
Kendall se vyhoupl na židli po Liově pravé ruce a kývl na mladého barmana, který mu začal bez řečí čepovat nealkoholické pivo.
„Už jsem myslel, že dneska nedorazíš,“ ozval se Lionel jako první.
„Ariana pro mě přišla o něco později,“ vysvětlil.
Lionel se ušklíbl: „Pořád se krmíš pod dozorem?“
Kendall vzal beze slova z baru jeho krabičku cigaret a jednu si vložil mezi rty. Poděkoval barmanovi pokývnutím za pivo, které před něj postavil a začal hledat v kapsách džínů zapalovač. Ozvalo se cvaknutí. Zvedl oči k plamínku, který držel v ruce Lio.
„Sorry, blbá poznámka,“ doplnil gesto mladší upír omluvně.
Kendall se na něj chvíli díval, než sehnul hlavu a mlčky si připálil.
*
„Nedokázala prostě jen sedět s rukama v klíně, když lidi, které osobně znala, začali umírat. Mohla jim v tom boji s Bratrstvem pomoct, tak se vrátila na Odbor Lovců. I když jsem ji prosil, aby to nedělala,“ Harry při těch slovech seděl nahrbený s rukama v klíně a pohledem vraženým někam do trávy. „Měl jsem ji zastavit, ale když si Sam něco umanula, byla tak strašlivě tvrdohlavá…“
Všichni mlčeli, Draco znovu držel v ruce svou sklenici se šampaňským a Angela seděla vedle něj zachmuřená, ruce založené na hrudi.
„Obula se do toho s takovou vervou, že si jí Bratrstvo všimlo. Nemluvě o tom, že jako bystrozor jsem taky nebyl zrovna nečinný… A s mým zatraceným proslaveným jménem pro ně nebylo těžké zjistit, kdo jsme. A našli si nás. Měl jsem s tím počítat…“ Harry složil hlavu do dlaní.
Angela měla na jazyku štiplavou poznámku, kterou by mu připomněla, co si kdysi o lovu na upíry řekli, ale nechala si ji pro sebe. K ničemu by to v tu chvíli nebylo.
„Proč se tu objevili znovu teď?“ zeptala se místo toho tiše.
„Předevčírem se nám podařilo objevit nějakou menší zásobárnu Bratrstva ve Walesu. A podle všeho mi tam naběhl před hůlku nějaký důležitý násoska,“ odpověděl Harry hořce. „Bylo tam víc upírů, než jsme čekali a některým se podařilo utéct podzemní chodbou.“
„A napráskali tě ostatním,“ dodal zamračený Ron.
„Jak jinak,“ vydechl ztěžka Harry.
„Teď už ti nedají pokoj,“ pronesla Angela zvolna a chladněji než měla v úmyslu.
Harry složil ruce dolů, ale nepodíval se na ni.
„Za ochrannou hranici se nedostanou, jestli se tu objeví znovu, zavolám si pomoc a zbavíme se jich.“
„Sám dobře víš, že tak jednoduché to nebude,“ oponovala. „Nemůžeš pokaždé, když někdo z nich zavrčí v lese, volat o pomoc na Ústředí. A jak dlouho se dá vydržet ten pocit, že je máš neustále za zadkem? Houf krvežíznivých upírů, kteří jen čekají na to, až uděláš chybný krok?“
„A co mám podle tebe dělat, Angelo?!“ vyjel nevraživě Harry. „Tohle je můj domov a já si ho budu bránit!“
Mlčela. Draco do něj zaryl dlouhý studený pohled, ale rovněž neřekl ani slovo.
„Nejsi na to sám, Harry,“ ozval se odhodlaně Ron. „Kdyby něco, ozvi se, pomůžu, jak budu moct.“
„Já vím, díky, Rone,“ pokývl hlavou.
Holky byly zticha. Draco na jeden zátah dopil svou sklenici a Angela se vzápětí zvedla.
„Už půjdeme. Díky za tohle všechno, vážím si toho.“
„Počkej chvíli,“ vyskočila na nohy Ginny. „Dám vám alespoň s sebou kus toho dortu…“
Angela chtěla nejprve zdvořile odmítnout, ale když se podívala rusovlásce do obličeje, rozmyslela si to.
„Dobře,“ pokývla hlavou. „Jinak zítra si myslím pro jednou odpustíme to pátrání v knihovně, všichni potřebujeme pauzu, ale jestli to někomu nedá, tak si tam klidně zítra zajděte, jen my tam nebudeme.“
Cathy zvedla hlavu, zatímco Ginevra krájela dort na několik částí.
„Jak ti to vůbec šlo ve škole?“ zeptala se.
„Jak to víš?“ divila se Angela.
„Ode mě,“ ozvalo se za ní z lavice.
Zamrkala a ohlédla se po nevzrušeném Dracovi, než odpověděla Cathy.
„Docela dobře…“
„Tak tady to máš,“ podávala jí Ginny s úsměvem malou plastovou krabici.
„Děkuju.“
Draco se rovněž postavil, rozloučili se a nechali ostatní na zahradě o samotě. Harry při jejich odchodu neřekl ani slovo.
***
„Žádný dort, Andy, nejprve snídaně,“ slyšel Harry z kuchyně káravý hlas Ginny, když ráno scházel dolů po schodech. Přespala v pokoji pro hosty. Než totiž skončili se včerejším popíjením, už bylo hodně po půlnoci a Harry trval na tom, že ho to nebude obtěžovat, takže nakonec zůstala.
„Já chci!“ trval na svém James.
„V tom případě nedostaneš ani snídani,“ pokrčila Ginny rameny, odsunula misku a opřela se klidně do židle.
Harry se při příchodu do kuchyně zadíval na syna, který svíral v jedné pěstičce lžíci a studoval svou chůvu, jestli to s hladovkou myslí vážně nebo ne.
„Dobré ráno,“ pozdravil s úsměvem.
„Dobré, Harry,“ otočila se k němu Ginny. „Budeš snídat, nebo taky stávkovat jako tvůj syn?“
„Mám hlad jako vlk, takže já budu určitě hodný,“ zachechtal se, a položil Ginny ruku na rameno, když už se zvedala. „Jen seď, taky se umím obsloužit sám.“
Usmála se a přikývla. Zatímco přešel k lince, James začal zkoušet novou taktiku.
„Hlad!“ vyhrkl.
„Takže už budeš jíst?“
„Jo! Dort!“
Přetočila oči.
„To už jsme diskutovali, Andy. Žádný dort, dokud se normálně nenasnídáš. Teta Dory ti snad taky dává sladké před jídlem? Ne. A já tě rozmazlovat nebudu.“
James se mračil a klepal lžící do stolu. Harryho jeho zarputilý výraz bavil, ale rozhodl se Ginny pomoct. Nasadil rodičovský výraz a otočil se k synovi.
„Jamesi, nezlob. Snídaně nebo nic.“
Klučina našpulil rty, ale nakonec se podvolil: „Tak jo…“
Ginny s úlevou vydechla a znovu k sobě přitáhla misku s ovesnou kaší. James už zbaštil dobrou polovinu, když si k nim přisedl i Harry se svou snídaní.
„Jak ses vyspal?“ nadhodila Ginny a otřela Jamesovi bradu.
„Jako dřevo,“ odvětil a pořádně si ukousl toustu. „Je fajn pro jednou nemuset vstávat do práce.“
„Taky na tom měl určitě zásluhu ten šampus, ne?“ pousmála se rozpustile.
„Na tom taky něco bude,“ zašklebil se na ni.
Krátce se zasmála a on si v tu chvíli uvědomil, jak jsou taková rána příjemná. Když byl v domě slyšet umanutý James a ženský smích… Rychle se vrátil k snídani, než stačil dát prostor bolestivým vzpomínkám.
„Škoda, že se nám včera moc nevyvedla ta oslava,“ ozvala se Ginny a vyškrabávala přitom zbytky kaše.
Pozvedl obočí.
„Zase tak hrozné to přece nebylo,“ snažil se ji utěšit.
„Vážně?“ sklesle se na něj zadívala. „Alex, upíři a pak se Angela pěkně naštvala.“
Překvapením přestal jíst. James zpozorněl a přeskakoval pohledem z jednoho dospělého na druhého.
„Vždyť neměla důvod…“
„Proč by asi jinak tak najednou odešli?“
Pokrčil rameny: „Dokážu si svoje problémy vyřešit sám.“
Ginny odložila misku a nechápavě se na něj zadívala: „Většinu určitě ano, ale Angela…“
„Angela není nejchytřejší osoba na světě!“ vyštěkl najednou.
Překvapená Ginny na něj zůstala koukat, James rovněž. Harry se zarazil a prohrábl si rukou vlasy.
„Omlouvám se. Nevím, co to do mě vjelo… Asi zbytkový alkohol,“ pokusil se o vtip, ale s pražádným úspěchem.
Ginny se zvedla a šla opláchnout misku i lžíci do dřezu. Povzdechl si.
„Vím, že byla naštvaná. A taky vím proč. Neměl jsem právo na ni včera tak vyjet. Jen mě prostě rozčílilo, že má skoro vždycky pravdu. Jsem blbec…“
Ginny se k němu otočila: „Co přesně tím myslíš?“
„Už před lety nás varovala, ať nezačínáme znovu lovit upíry. Zachránila tehdy Samanthě život a my jí to slíbili. Jenže když se objevilo Bratrstvo, ani jeden z nás nad tím slibem dlouho nepřemýšlel. V podstatě jsme si to zavinili sami…“
„Kdyby to takhle bral každý, kdo by pak proti Bratrstvu bojoval?“ nadhodila vážně Ginny. „Myslím, že i Angela to chápe, jen jí na tobě hodně záleží, proto tak reagovala.“
Harry se na ni překvapeně zahleděl, až cítila, jak se červená.
„Poslední dobou mě pořád překvapuješ, Ginny.“
„No já… Došlo mi, že ji dokážu pochopit,“ zamumlala a vytáhla Jamese ze stoličky.
„Hmm, asi se jí budu muset omluvit…“ zabručel.
„Bude to určitě v pohodě, Harry,“ ujistila ho. „Jen ti nemrtví mi dělají starosti.“
„Neměj strach… Ale používej raději po setmění vždycky krb. A vyřiď to pak i doma, jo?“
„Určitě,“ přikývla.
*
Protivné zaskřípání ho vytrhlo z temnoty spánku. Zafuněl a převrátil se na posteli. Trochu se mu v tu chvíli obrátil žaludek, ale nevolnost zatím nenabrala reálné podoby. Uslyšel kroky, pak zašustění a přes zavřená oční víčka se mu do očí zabodlo světlo. Nevrle odvrátil hlavu. V příští chvíli mu na čele s mlasknutím přistálo něco mokrého, až sebou škubl a instinktivně to odhodil. Byla to ledově studená utěrka.
„Dobré poledne,“ ozvala se uštěpačně jeho sestra.
Pootevřel oči na úzkou škvíru. Stála nad ním s rukama v bok a probodávala ho pohledem.
„Doufám, že sis užil soukromý opilecký dýchánek,“ pokračovala. „Pokud budeš mít hlad, v lednici máš oběd. A až se vzpamatuješ, tak bych ti radila, aby ses co nejdřív omluvil Darie, jestli o ni nechceš nadobro přijít. Já jdu na Ministerstvo, je možný že pro mě mají nějakou práci. Čau.“
Alex se nezmohl ani na jediné slovo a za jeho sestrou už se zavřely dveře. Posadil se a zaskučel bolestí. V hlavě se mu převalovaly střepy.
Nejprve si vleze do sprchy a až pak hodlal přemýšlet o předešlém večeru. V tu chvíli na to neměl ani pomyšlení.
***
V koutě tmavé místnosti se chvěla strachy drobná dívenka v potrhaných šatech bledě modré barvy. Objímala si rukama hubená kolena a upírala na ni vyděšený pohled široce rozevřených očí.
V Maileen se dožadovala okamžité pozornosti vrčící hladová obluda, ale ona už se několik chvil nedokázala pohnout hrůzou nad vědomím, co by té malé dívce mohla udělat. Cítila na sobě i upřený pohled noblesně usazeného nemrtvého, který byl uvelebený ve vysokém křesle.
Na moment pevně sevřela víčka k sobě, ale když si uvědomila, že díky tmě získává její krvelačnost na síle, vyděšeně je zase otevřela. Pohled jí zcela bezmyšlenkovitě sjel na bledé hrdlo dítěte, které vzápětí zaskučelo hrůzou. Maileen se roztřásla.
„Já nemůžu,“ zachraptěla namáhavě. „Nemůžu…“
Ater se ladně zvedl a postavil se za ni. Tvář jí ovanul ledový závan.
„Poddej se tomu, moje drahá,“ jeho hlas ševelil jako podzimní listí. „Cítím tvůj hlad, není to tak těžké, jak si myslíš.“
„Je to přece dítě,“ vydechla nešťastně.
Vznešený upír se usmál, ale byl to úsměv, který vyzařoval jen krutost.
„Nemusíš ji zabít. Jen se nasytit…“
Ohlédla se po něm: „Takže to můžu zastavit?“
Zvedl ruku a přejel jí ostrým nehtem po rtech. Jen ten letmý dotek ji rozechvěl až do morku kostí.
„Až se to naučíš, tak ano,“ potvrdil klidně.
„Ale dnes…?“ skoro se zalknula vůní mladé lidské krve, která ji lákala z rohu.
„Dnes ještě ne,“ roztáhl Ater rty, a ukázal jí dokonalou řadu ostrých zubů.
Nestačila ani zalapat po dechu, když ji popadl za zátylek a odtáhl k drobné dívence. Neúprosně ji přiměl, aby si klekla. Maileen měla najednou před očima rudo. Už neviděla strach v dětském pohledu, viděla jen pohyb krve v jejích žilách. Nedokázala se ubránit upírské části, která převzala kontrolu nad jejím chováním. A možná… Možná ani nechtěla. Možnost ukojit svůj hlad byla příliš lákavá.
Natáhla ruku a přitáhla si dívenku blíž k sobě, upírův dotek přitom stále cítila vzadu na krku.
Krev ji volala, lákala, pobízela. Ten hlad musela… Ne, chtěla ho ukojit… A to okamžitě.
Ater se usadil na podlahu a spokojeně sledoval svou partnerku, jak hltavě polyká mladou krev z drobného těla. Nehodlal ji zastavit sám, takhle si na to zvykne mnohem rychleji.
Když viděl napnuté svaly jejího těla, vlasy jen zpola zakrývající místo, odkud si brala blahodárnou krev, sukni vyhrnutou až nad kolena, vzrůstala i jeho touha po ní. Také proto si ji vybral. Po těch letech v něm málokterá žena dokázala vzbudit hlad i po něčem jiném než nezbytně nutné krvi. Hlad po těsném tělesném kontaktu s druhou bytostí a chuť na uspokojení sexuální touhy.
Sjel svou rukou dolů po jejích zádech a pak zpět nahoru. Zachvěla se a na moment přestala v krmení. Jeho prsty znovu provedly pomalou cestu po páteři a zastavil se až na hýždích.
Maileen olízla rány na krku dítěte, které už bylo v bezvědomí, a otočila hlavu k němu. Ústa celá od čerstvé krve bylo něco, co si Ater nemohl nechat ujít.
Zmocnil se jich s neochvějnou jistotou jediného, komu Maileen patřila. Krev a jeho dlouhý polibek v ní vzbudily téměř okamžitou reakci. Na dítě, se kterým si předtím dělala takovou hlavu, zjevně úplně zapomněla. Obmotala mu ruce okolo krku a s mnohem větší odvahou než kdykoli předtím se mu posadila do klína. Nebránil se úsměvu šelmy, který se mu usadil na tváři. Tušil, že bude vášnivou milenkou a v tu chvíli mu to začala dokazovat.
Vůbec poprvé od chvíle, co se jejich vzájemný vztah z predátora a bezmocné kořisti změnil na milence, ho políbila sama od sebe. Hltavě a beze strachu.
Vjel jí jednou rukou do vlasů a bolestivě je sevřel. Překvapeně vydechla do jeho úst, když se druhou rukou posunul ze zadku ještě dál a dotkl se přes tenkou látku spodního prádla jejích nejcitlivějších míst. Pohnul prsty a hrubě ji pohladil.
Odtrhla se od něj a z hrdla se jí vydral napůl zoufalý napůl vášnivý vzdech. Byla mu vydaná na milost, zcela. Stačil jen jediný pohyb a chtěla ho celým svým tělem. A on ji hodlal přinutit, aby žebrala o to, aby si ji vzal. Stáhl ruku zpět a ona nespokojeně zaskučela. Přimkla se k němu těsněji a sklonila se k jeho hrdlu. Sjela rukama na hruď. Čekal.
Zvedla hlavu a podívala se na něj rozšířenýma očima, když se nehýbal.
„Prosím…“ zachraptěla.
„Ano?“ protáhl. „Řekni, co chceš, Maileen.“
„Dotýkej se mě, prosím…“
„Mám se tě jen dotýkat?“ reagoval vyzývavě.
Ztěžka polkla, když jí nehty přejel po kůži pod halenkou na zádech.
„Vezmi si mě,“ pronesla přiškrceně. „Vezmi si mě celou. Chci tě.“
Pohnul rukou a s profesionalitou získanou za celá léta zkušeností se ženami zajel pod její sukni. Přivřela oči a znovu vzdechla.
„Pros,“ zasyčel na ni. „Pros mě, Maileen…“
Zoufale se k němu naklonila a chtěla ho políbit, ale to jí nedovolil. Popadl ji za rameno a povalil na ledovou podlahu.
„Tak bude to?“ zavrčel.
Kroutila se v jeho sevření a upírala na něj prosebný pohled.
„Prosím… Prosím, má lásko,“ dolovala ze sebe zlomeně. „Vezmi si mě. Hned teď…“
„Mám tě přimět křičet bolestí?“
Její oči se rozšířily, ale přikývla: „Ano… Ano.“
Ve světle pochodní se znovu zaleskly jeho zuby: „Dobře, má drahá…“
Hlasité zaklepání na dveře, které se ozvalo vzápětí, ho rozzuřilo. Krátce a hrubě Maileen políbil a zvedl se na nohy. Rozrazil dveře s takovým výrazem, že Ratus stojící za nimi okamžitě klesl na kolena.
„Jen dobré zprávy, Ratusi,“ zavrčel na něj.
„Pane… Právě jsem obdržel zprávu… Můžeme je dostat… Já…“ koktal nebohý upír rozklepaný z pohledu, kterým ho jeho pán po otevření dveří obdaroval.
„K věci, Ratusi, jinak budeš skutečně litovat, že jsi na tyhle dveře zaklepal,“ zasyčel Ater ledově.
Upír se nadechl, násilím zklidnil dech a znovu promluvil.
„Ti dva mladí upíři, kteří přicházejí v úvahu pro naši oběť, každé dva až tři týdny odcházejí z Bradavic domů. Nedovolují jim tam pít krev, takže se musí chodit krmit. A jejich domovy nemají ani zdaleka takovou ochranu jako škola. V podstatě žádnou. Bez problémů je dostaneme, jakmile se objeví ve svých rodinných sídlech. To je vše, pane…“
Ratus celý ztuhlý čekal, zda se mu podařilo zklidnit hněv Vznešeného. Dlouhou chvíli panovalo ticho. Pak přece jen Ater promluvil.
„Kdy k tomu bude nejbližší příležitost?“ zeptal se sice stále velmi výhrůžným hlasem, ale který už nevěstil něčí smrt.
„Právě teď se nacházejí ve svých domovech, pane. Jestli dáte svolení, můžeme…“
„Ne,“ přerušil Ratuse Vznešený. „Je ještě příliš brzy. Hlídejte jejich sídla, jednoho z nich vyberu později.“
„Ano, pane,“ přitakal Ratus rychle.
„Počkej tady,“ přikázal Ater a na několik vteřin zmizel v místnosti. Když se zase objevil, vlekl napůl po zemi drobnou dívenku, která v milosrdných mdlobách nevnímala okolí. „Vstaň a odnes ji do cel. A dělej tak, ať to tam přežije.“
„Ano, pane!“ vyskočil Ratus splnit rozkaz, naplněný nezměrnou úlevou, že zase pro jednou přestál ve zdraví hněv Vznešeného nemrtvého.
Tahle pozice chtěla sakra pevné nervy…
553 Celkem zhlédnutí, 1 Dnešní zhlédnutí
Buď první v napsání komentáře...