Generaze Z: Březen

Někdo extrémně dupe, jiný šoupe nohama. On měl velice zvláštní kolínskou. Takže se nevylekala, když se naproti ní posadil v knihovně.

„Potřebuješ něco, Samueli?” Aniž by zvedla hlavu, dál pokračovala v přepisování svých poznámek do přeměňování.

„Tak chtěl jsi mi něco? Musím dodělat tuhle esej. Navíc Albus je nervózní jak sáňky v létě, když jsem někde delší dobu sama. To víš, trpí paranoiou, že se mě někdo snaží zabít. Znovu.” Konečně ke svému společníkovi zvedla hlavu. Odložila pero na stranu a podívala se mu do očí. Na jeho tváři se objevil úšklebek.

„Vidím, sarkasmus tě neopustil. To jsem rád.”

„Tak co mi zbývá, pokud nechci skončit na psychině u Munga.” Sundala si brýle, aby si protřela tvář. Už ani nevěděla, jak tady byla dlouho, ale podle pálení očí to pár hodin bylo. Unavené vzdychla a podívala se na Clarka.

„Asi to není úplně vhodná chvíle, ale přemýšlela jsi o naší spolupráci?” Nervózně zabubnoval prsty o stůl. Averna se opřela do křesla. Nebude lhát, když řekne, že je to velice zajímavá nabídka. Rozhodla se, že si tento půlrok dá pauzu od všech výzkumů. Navíc pracovat s Clarkem by mohla být neocenitelná zkušenost. A taky jeho zásah na ministerstvu byl docela hezkým gestem. Tak trochu se mu cítila zavázána.

„Ano, přemýšlela. Nikdy jsem to ale nedělala. Neměl by to spíš dělat někdo, kdo se věnuje psaní aktivně?”

„To by sice měl, ale četl jsem tvé práce. Krom toho, že tvé texty mají vysokou informační hodnotu, také používáš čtivý jazyk, a navíc máš bezchybnou gramatiku a pravopis. Prosím, nenech mě v tom. Nemůžu ti sice nabídnout peníze, ale slibuju ti, že se nebudeš nudit. Plus samozřejmě moje přítomnost, to je ta největší odměna.” Averna si pobaveně odfrkla.

„Flirtuješ se mnou?”

„To bych si přece nikdy nedovolil.” Oběma zacukaly koutky.

„Fajn, jdu do toho. Ale mám podmínku.” Samuel zvědavě pozvedl obočí.

„První měsíc to budeš dělat se mnou. Potřebuju zaučit, tohle je dost zodpovědná práce. A řekněme si to upřímně, musím myslet na zadní vrátka. Budeme se scházet tady v knihovně, vždycky po večeři.” Oba si podali ruce. Averna se začala balit. Dneska už by stejně nic neudělala. Clark stále seděl a sledoval ji.

„Tak já mizím. Měj se. Jo, a už se mnou neflirtuj. Byla by škoda, aby tě někdo seškraboval ze zdi. Tak čau.” Popadla batoh a odešla. Samuel se zasmál a vyrazil svým vlastním směrem. Ovšem její slova, že to budou „dělat spolu“, mu udělala radost. Existuje spoustu věcí, co by s ní chtěl dělat společně. O tom se ale Averna nemusí dozvědět. Tedy ne teď.

***

„Jak bylo na tréninku?” prohodila z postele Averna. Seděla na Albusově posteli v tureckém sedu a všude měla rozházené pergameny.

„Strašně. Ten protivítr byl nechutný. Navíc si Angelika rozdrtila zápěstí, takže jsem to musel předčasně ukončit.” Albus naštvaně odhodil výbavu do kouta. Byl promrzlý na kost a pěkně mrzutý, ale pohled na jeho princeznu v posteli mu zahřál srdce. Na sobě měla jeho tričko, ve kterém se ztrácela. Vlasy sepnuté do drdolu umožnily pohled na její šíji. Evidentně četla něco, co se jí hnusilo, protože roztomile krčila nos. Ty její grimasy měl moc rád.

„Ale teďka je všechno v pořádku. Hezké tričko. Jdu se osprchovat, nechceš jít se mnou? Myslím, že má záda potřebují extra péči.”

„Uhm.” Vůbec mu nevěnovala pozornost. Okusovala pendrek a něco zuřivě škrtala. Nechal ji samotnou. Prozatím.

„Co to je?” S ručníkem okolo krku se Albus posadil na postel a sebral pergamen. Všude byly čmáranice a poznámky.

„O tom jsem s tebou chtěla mluvit.” Averna začala skládat pergameny do sloupečku.

„Pamatuješ, jak jsem dostala nabídku stáže na ministerstvu? Byl tam tehdy se mnou Samuel Clark, píše pro Bradavický express. Nevím, jestli ho znáš. Moc hodin spolu nemáme. On mi pomohl, abych ze sebe neudělala krávu, a tohle je moje poděkování. Souhlasila jsem, že budu editorkou. Takže tady už několik hodin čtu texty plné sraček. Jupí!” Odhodila papíry na zem a otočila se směrem k Albusovi. Ten se netvářil zrovna nadšeně.

„Ehm. Abych to pochopil správně. Místo, aby ses stáhla někam do ústraní, jsi zvýšila počet lidí, kteří tě budou nenávidět. Výborně. Já se z tebe poseru,” zaúpěl a svalil se do polštářů.

„Neviděla bych to tak tragicky. Co by mi mohl udělat člověk, který ani neumí pořádně gramatiku? Můžu ho přetáhnout třeba slovníkem nebo tak nějak, kdyby se o něco pokusil. Navíc Samuel slíbil, že mi bude pomáhat. Takže nebudu sama.” Potter zlbedl.

„On slíbil, že s tebou bude dobrovolně trávit čas. Aha,” procedil mezi zuby. Moc dobře znal Samuela Clarka. Metr devadesát, nabušený odražeč havraspárského týmu, který měl pověst hodného chlapce. Patřil mezi elitu nejchytřejších lidí z ročníku. Nemohl mu vytknout vůbec nic. Ke všem se choval slušně a ohleduplně. Navíc neměl žádné skandály s holkama, i když po něm jely jako slepice po flusu.

„Na mě si čas neuděláš, ale na toho debila z novinového kroužku ano. Pěkný.” Naštvane zkřížil ruce na prsou.

„Snad bys nežárlil!” Jemně mu rozpojila ruce a přitulila se k němu.

„Pf! Ví o tom Nott? Ať je sebevíc Clark považován za hodného hošana, není prověřený. Klidně to může být on!” Albus vztekle bouchl do přikrývky.

„Ale no tak! Slibuju, že budu opatrná. Navíc já mám slabost jen pro jednoho ňoumu.” Albus si ji přivinul k blíž k sobě. Rozhodně ji nikomu nedá. Je to jenom jeho zmijozelská princezna. Konec zvonec.

„Dobře, ale budete se scházet ve společence. Chci tě mít poblíž, kdyby něco.” Averna mu políbila holou hruď.

„Ano, pokud to bude možné. Už se nečerti a dej mi pusu.” Na to slyšel. Kouzlem zatáhl závěsy a políbil ji.

***

„Tak tohle je taky pecka: „Podle nejmenovaného zdroje byly oba dva vyděni na lávce kde se dohadovaly a pak si natáhly pěsti po oku…”, proč jsem na to přistoupila? Tihle pisálci nepotřebují editora, ale učitele. Tohle už je třetí článek. To je nikdo neučil pravopis? Samueli, trpíš nějakou formou sebemrskačství? Já chápu, že razíš heslo, že všichni mají dostat šanci, ale tohle je fakt síla. Z tohohle nemůže vyjít žádné normální číslo, vždyť to není ke čtení! Stydím se za ně. Musíme něco vymyslet na příští poradu. Rozdělit témata a tak. Možná by neuškodila nějaká hlubší teorie.” Averna frustrovaně odhodila další kus pergamenu na stůl. Musela se trochu protáhnout. Dnes se přesunuli do společenské místnosti. Měli naplánováno pracovat až do noci. Bohužel neměli propustku, aby mohli zůstat po večerce v knihovně. Vstala a začala se vytahovat do výšky a různě kroutit. Sukně se jí vytáhla těsně pod zadek.

„Tohle je sisyfovský úkol! Musím si dát pauzu. Já vím, že je před uzávěrkou, ale potřebuju pět minut, nebo to všechno podpalím.” Averna se otočila na zkoprnělého Samuela.

„Jsi v pohodě?”

„Hm. Rozhodně. Cože? Pauza? Souhlasím.” Nasucho polkl a sledoval Avernu, jak si bere kabát, který měla položený na křesle.

„Jsem hned zpátky.”

„Chceš, abych šel s tebou?” Zavrtěla hlavou a vydala se pryč ze společenské místnosti. Jen, co se za ní zavřel průchod, opřel se lokty o kolena a začal si mnout tvář. Tohle vůbec nebylo dobré. Nejen, že je inteligentní, skvělá a vtipná, ale taky zatraceně sexy. Málem se mu zastavilo srdce, když se jí vyhrnula ta proklatá sukně. V hlavě mu probleskl obraz školačky a jeho jako trestajícího kantora. Tenhle typ představ měl nejraději. Opravdu hodný chlapec. Poslední dobou však tvář neznámé dívky nahradil ten její. Tohle se nesmí nikdo dozvědět. Hlavně ne Potter. Zabil by ho na místě.

Bylo to na začátku čtvrtého ročníku, když Albus vyhlásil, že na Avernu nikdo z mužské populace nesáhne. Ze začátku ho nikdo nebral vážně. Vše změnil incident mezi ním a Frankem Woodem, který si dovolil prohlásit, že by ji bral všemi deseti jako osobní postelovou otrokyni. Wood byl dost namakaný sedmák. Stejně si poležel tři týdny na ošetřovně s otřesem mozku, třemi zlomenými žebry a nosem napadrť. Sam se v tom nenápadně šťoural. Nejen, že cítil senzační téma, ale osobně ho zajímalo, proč nikdo nebyl potrestán. No, ono se těžko vyšetřuje zločin bez svědků a důkazů. Šuškalo se, že Albus sundal Wooda po tréninku v šatnách, kde zůstal poslední. Našel ho až skřítek, který uklízel sprchy. Nebelvírský chytač samozřejmě zázračně trpěl amnézií.

Takže sečteno podtrženo, chceš přežít, tak se k Averně Kingswoodové nepřiblížíš blíž než na metr. Tak znělo pravidlo bradavických chlapců. I když je s podivem, že jeho bratrovi to prošlo. Takže už to asi nebude tak horké. V každém případě se musí mít na pozoru. Přece jenom v  tom začal pomalu, ale jistě lítat. Čím víc času s ní trávil, tím víc se mu zavrtávala pod kůži.

„Do prdele!” vydechl. Za ním se ozvalo zakašlání a on sebou polekaně trhl.

„Copak, Clarku, nemáš čisté svědomí?” Albus se rozvalil v křesle naproti němu a začal si prokřupávat prsty. Sam se zasmál.

„Pamatuješ si na Wooda? Byl to děsný sráč. Tenkrát brečel jako holka. Myslíš, že jsem si nevšiml, jak si prohlížíš moji holku?” Na jeho tváři se objevila tvrdá maska.

„Mám to brát jako přiznání? Šok: Všemi oblíbený Albus Potter je odhalený násilník! Více na straně dva.” Zmijozelovi zacukaly koutky.

„Opravdu? Já to spíš vidím tak, že ses vydal na sebevražednou misi. Ale co tě nemá, já jsem přece hodný kluk. Jen říkám, co jsem slyšel.” Sam se usmál. Věděl moc dobře, že se pohybuje po tenkém ledě.

„Podívej, Pottere,” nahlas si mlaskl při vyslovení jeho jména a pokračoval, „nevím, jakou paranoiou trpíš, ale mezi mnou a Avernou je pouze pracovní vztah. I když musím přiznat, že k ní chovám jisté sympatie. Její práce jsou obdivuhodné… Hlavně se mi líbí její propracované eseje na téma vlivy ministerstva na vzdělávání během druhé války. Četl jsi je, ne? Teď bych ocenil, kdybys vypadl, protože máme dost práce.” Přerušil oční kontakt a začal se věnovat úpravě článku o jarních trendech. V duchu si oddechl, když uslyšel, jak pod Potterem zavrzalo křeslo a on vypadl.

„Promiň, trochu jsem se zdržela. Polepším se.” Averna se na něj provinile usmála a začala se věnovat korekci. Věděl, že ten její výraz ho bude pronásledovat nejen v noci.

***

V jednom mudlovském pořekadlu se říká: „Březen, za kamna vlezem.” Což bylo momentálně dost vystihující pro všechny obyvatele Bradavic a vlastně i celého kouzelnického světa. Koncem března se zase ochladilo a všichni odmítali opustit vyhřáté společenské místnosti či ložnice. Avšak existoval jeden člověk, který myšlenku vyhřátých společných prostor odmítal. Překvapivě se jednalo o mladého zástupce rodu Malfoyů, který využíval prázdné chodby jako své tréninkové místo. Dokonce i ředitelka nic nenamítala a ponechala jeho řádění bez trestu. Chodby byly liduprázdné, takže nehrozilo, že by někoho, kromě sebe, zranil. I když to byl Malfoy, všechno po sobě opravoval, takže nedocházelo k žádným škodám na majetku školy .

„Kde je Scorpius? Ne, neodpovídej, někde zkouší svůj práh bolesti.” Averna se zdviženou rukou přistoupila k Albusově posteli. Majitel obří dřevěné konstrukce ji pozoroval malou škvírkou, kterou si vytvořil v peřině. Vůbec se mu nelíbilo, že má jeho kočička na sobě kabát a kulicha.

„Okamžitě si sundej ten vaťák a šup ke mně. Potřebuju lidské teplo. Respektive tvoje,” zavrčel a významně poplácal matraci. Zmiozelka si jenom odfrkla.

„Zapomeň. Nebudu o víkendu zalezlá v posteli. Přeležená záda nejsou nic moc.”

„Rád ti je promasíruju. Víš, že mi to jde moc dobře.” Dívka si povzdechla a usadila se na kraj postele.

„Podívej, neříkám, že naše obchmatkávání není super, ale potřebuju něco víc, než jenom žhavé polibky a Řachtavého Petr. Navíc mám po uzávěrce čísla, takže žádné opravování nesmyslů. Potřebuju prostě vypadnout z hradu a vyčistit si hlavu.”

„No konečně! Už žádný Clark, chvalme Merlina… Ale zpátky k tématu. Znám jeden osvědčený způsob, který ti pomůže vyhnat všechny myšlenky a uvolnit celé tělo. Myslím tím samozřejmě hop šup dostaveníčko. Mrk, mrk. Hlásím, že jsem svolný ke všem špatnostem.” Kolikrát mu říkala, že na to ještě není připravená. Pokaždé, když se pokusili o něco víc, ztuhla a začala brečet. Každým dnem se to sice lepšilo, ale podvědomí stále spouštělo varovné červené světlo. Poznámku o Samuelovi raději přešla. Poslední, po čem toužila, byla hádka.

„Zapomeň na to, co se ti honí v tvé tvojí makovičce. Jenom tě to zbytečně stresuje. Pojď ke mně, prosím.”

„Albusi, promiň. Nejde to. Mrzí mě to, ale musíš mi dát čas.” Sklopila hlavu a protřela si tvář. Čapl po jejich rukou a vtáhl do obětí. Jemně ji pohladil po tváři a dal pusu na spánek.

„Já vím. Co chceš teda dělat?”

„No, napadlo mě, že bychom se mohli projít po okolí a zkontrolovat Scorpiuse. Víš, jestli někde neleží mrtvý.” Albus odmítavě kroutil hlavou a zkoušel hrát mrtvého sám. Averna jeho marné pokusy odměnila otráveným mlasknutím.

„Vždycky je možnost, abych šla samotná. Možná bych mohla říct Clarkovi? Změna, co třeba James? Dlouho jsme se neviděli. Poslední dobou tráví dost času s Chloé. Divím se, že mu John nedal pěstí, když mu teď brousí sestru.”

„Cože dělá můj bratr?” Albus se začal oblékat. Popadl ze země podvlíkačky a začal se do nich soukat.

„No, jak jsem řekla. Tvůj bratr James dělá tajně skopičiny s Chloé. Musím teda uznat, že jsou dost vynalézaví, ale mně, jakožto ostřílenému pozorovateli, nic neunikne. Vem si čisté ponožky, prosím tě. Minule se schovali za gauč ve společence. Dokonce na té pohovce seděl John a bavil se s tou svojí princeznou, která teda moc inteligence nepobrala, ale tak nikdo nemůže být tak skvělý jako já. Málem jsem si cvrnkla, když jsem je pozorovala, jak se snažili nenápadně vylézt. První Chloé, potom James. Tuhle mikinu mám nejraději, ale možná by sis měl vzít tu teplejší.” Prostě normální konverzace páru, kterému je šestnáct a jsou spolu pár týdnů.

„Ženská, přestaň mě laskavě komandovat, nebo vypuknou plameny,” zaburácel na celý pokoj Albus.

„Jasně, když nemáš argumenty, začneš s plamenama! Jak dospělé! Dělej si, co chceš, ale budu to opět já, kdo pronese tu úžasnou větu: Já jsem ti to říkala.” Zmijozelka vyplazla jazyk a začala stlát peřiny.

„Averno, já tě upozorňuji, že jestli okamžitě nepřestaneš, tak ti opravdu naplácám.”

„Jasně, ty toho vždycky naslibuješ.” Otočila se zpátky k polštáři, aby ho načechrala. No, nestihla se ho ani dotknout a už ležela na Albusových nohou a ten ji lehce plácal přes zadek.

„Au, tys mě kousl!”

„Jenom lehce, tak zas z toho nedělej domácí násilí. Už budeš hodná? Stoupni si ke dveřím, opovaž se na něco sahat nebo komentovat?” Averna přikývla. Nasupeně se postavila čelem ke dveřím a zkřížila ruce na prsou.

„Šikovná holčička.” Albus ji poplácal po hlavě a drapl za ruku. Společně se vydali na ledové toulky hradem a pozemky.

***

Chodbou se ozývaly rány dopadajícího skatu doprovázené tlumenými nadávkami a hekáním. Dneska se mu nedařilo. Zkoušel všechno možné, ale devadesát procent času ležel na zemi. Kdyby to nebylo jeho oblíbené prkno, s radostí by ho rozmlátil na milión kousků.

„Možná by sis měl dát pauzu.” Scorpius zvedl oči ke své milé, která se stejně jako on umí zjevovat odnikud. Naučil ji svou tajnou chůzi ninjů, ale teď toho hluboce litoval. Jeho srdce tlouklo jako o závod a měl pocit, že si málem nadělal do kalhot.

„Dám ti zvoneček!” Lily se zasmála a přistoupila k němu. Nechápala, jak může být jenom v tričku a košili. Dokonce nepoužíval ani zahřívací kouzlo. Přivinul se k ní a políbil na čelo.

„Dneska jsem marný. Čím víc se snažím, tím víc je to v prdeli. Za tři měsíce je kvalifikace na letní závody a já nejsem schopný ničeho.”

„Už se na to dneska vykašli. Mám nápad, který ti určitě zvedne náladu. Co takhle zajít do zašívárny. Myslím, že mám něco, co by tě mohlo motivovat.” Provokativně na něj mrkla a skousla si spodní ret. To byl pro něho spouštěč a on už na nic nečekal. Popadl prkno, Lily za ruku a sprintem se rozběhli do Komnaty nejvyšší potřeby.

***

„Jaký máš teď vztah s mými bratry?” Lily se pohodlně zavrtala do Malfoyovy náruče. V komnatě příjemně hřál krb a vzduchem se nesla vůně dřeva.

„To je nějaký chyták, že jo?” Začala mu pomalu naskakovat kopřivka. Ne, že by se bál bratrů Potterových, ale nějaký respekt tam byl. Hlavně teda co se týkalo Albusova pravého háku. Lily se přetočila na břicho a prohlédla mu do očí.

„Téhle diskuzi se nevyhneš. Takže se ptám znova, jaký máš vztah s mými bratry.”

„Řekl bych, že asi dobrý. Když zprůměruju hodnoty, které chovám k Albusovi a odečtu ty k Jamesovi. Kam tím míříš?” Dívka stáhla obočí a začala bubnovat prsty o Scorpiusovu nahou hruď.

„Jak dlouho jsme spolu?” Tohle je určitě nějaká blbá zkouška. Hlavně nepropadej panice. Hlava mu pracovala na plné otáčky. Nervózně polkl. Dívka z něj nespustila oči. Začaly se mu potit dlaně.

„Jsi tak nádherná. Miluju tvoje smaragdy, kůži, vůni. Jsi moje světlo. Nejsemsijistýasidvaroky. Jsi tak skvělá a chytrá. A já jsem šťastný, za všechny ty dny, co jsme spolu. Dej mi hubičku.”

„Pokus dobrý, ale jsou to dva roky, tři měsíce a čtyři dny. Jsem ráda, že si to tak přesně pamatuješ. A myslím si, že je na čase říct o nás mým bratrům.”

„Ehm, Lily, lásko, nemůžeme třeba počkat, až to budou třeba tři roky, čtyři měsíce a pět dní?”

„Proč? Averna a třičtvrtě školy o nás stejně ví. Je jen otázkou času, kdy na to přijdou ti dva.”

„Ano, ale Averna nemá vražedné pěsti,” zamumlal a odvrátil od své lásky oči.

„Malfoyi, ty se bojíš, že dostaneš přes hubu? Ale no tak, Albus tě má rád. Nikdy by ti neublížil, jsi jeho nejlepší přítel.” Lehce ho cvrnkla do nosu a široce se usmála.

„Tak děláš si ze mě prdel! Malfoyi, nechceš mi říct, že jsi tady prováděl sex s mou malou sestrou, že ne? Tohle se mi totiž jenom zdá. Je to jenom sen. Zkusím zavřít oči a tohle všechno zmizí. Ne, je to ještě horší. Ty parchante, co náš bratrský kodex? Bod číslo deset. Lily, vypadni, ať z něho můžu vymlátit duši, jak praví naše smlouva.” Lily zaječela a přitáhla si deku blíž k hrudi. Scorpius se toužil propadnout do země.

„Hej, Albusi, ehm, tohle je trapný. Takhle jsme si to zrovna nepředstavovali, že se to dozvíš,” zamumlal bledý Malfoy.

„Vstaň! Nebudu to opakovat, ty sráči!”

„To stačí! Jsi trapný, Albusi!“ zapištěla rudá Lily.

„Ty se do toho laskavě nepleť. Spolu si to vyříkáme později, a přizveme i Jamese.” Albus pěnil vzteky, ale nebyl sám. Ona totiž Lily Potterová byla po své mámě taky dost temperamentní a hlavně dost obranářská. Její prvotní stud přebil vztek.

„Najednou se staráš, bratříčku? Kde jsi byl, když mě partička holek, které jsi ojel, šikanovala? O, já zapomněla, brousil jsi někde další. Víš, kdo mi tenkrát pomohl? Scorpius. Víš, kdo se o mě staral, když mi bylo blbě? No, kdo jiný než Scorpius. A do třetice, víš, kdo mě utěšoval, když tátu tenkrát zranili na misi? Překvapivě zase Scorpius. Takže ty nemáš ani kousek práva mu dát přes hubu, protože ty jsi jako bratr naprosto selhal.” Její hlas nabíral na síle. S každou větou se k němu nebezpečné přibližovala, až mu výhružně zabodla prst do hrudi. Oba se propalovali navzájem.

„Tak se pěkně uklidníme. Lily, ty si něco obleč, stejně jako ty, Scorpiusi. Já a tady pan Rozzuřený býk se za okamžik vrátíme a vyřešíme to jako dospělí lidé.” Averna čapla Albuse za ruku a odtáhla pryč z místnosti.

Jen co se ocitli na chodbě, praštil Albus vší silou do zdi. Ozvalo se křupnutí.

„Výborně, to jsme tu dlouho neměli. Stačilo to? Už ses uklidnil? Merline, ukaž mi to.” Averna jemně uchopila Albusovu ruku a začala ji zkoumat. Majitel pazoury měl opřenou hlavu o stěnu. Se zavřenýma očima těžce dýchal. V hlavě mu zněla sestřina slova. Měla pravdu, jako bratr naprosto selhal. Je to sobecký parchant, který myslí jenom na sebe.

„Co mám dělat?” zamumlal. Jeho pohled byl plný bolesti a zklamání.

„V první řadě by ses měl omluvit. Choval ses jako naprostý idiot. Chápu, že ses to mohl dozvědět za jiných okolností, ale stalo se. Jsou tak zlatí. Většina lidí jim fandí.” Jak jako většina?

„Počkej, ty jsi o tom věděla?” zeptal se Albus.

„Ano, všichni o tom vztahu ví, takže logicky i já. Přece jen, Scorpius je můj nejlepší přítel. Navíc jsou spolu prakticky pořád, takže jen slepý by si toho nevšiml. Nikdy ti nebylo divné, že je Lily na ošetřovně pokaždé, když se zranil? Nebo že spolu jen tak sedí ve společence a on mívá hlavu složenou v jejím klíně, nebo naopak?” Albus byl tady v tomhle hrozný. Zaroveň se v něm zase zvedla vlna vzteku.

„Proč jsi mi nic neřekla? Udělala jsi ze mě totálního debila!” zakřičel z plných plic. Cítil se podvedený.

„Já? Nemůžu za to, že tě nezajímají lidi kolem tebe. A laskavě na mě přestaň řvát! Je to jejich vztah, ne můj nebo tvůj. Tak se s tím smiř a nehraj si na ublíženého.” Averna už toho měla taky plné zuby.

„Tak děláš si prdel? Myslel jsem si, že jsme k sobě upřímní a věříme si. Co jsi mi ještě zatajila? Taky máš nějaký tajný románek, co?” Albus hrubě chytil Avernu za paže, až sykla bolesti.

„Přestaň se chovat jako idiot a laskavě mě pusť. Bolí to.” Jeho duhovky potemněly a ona začala mít strach. Takového ho ještě neznala.

„Tak mluv! S kým se ještě taháš? Je to Clark, že jo? Mě to bylo jasný, že jsou to jenom kecy. Promiň, nemám čas, musím do knihovny. Tajně se spolu scházíte v temných zákoutích knihovny, že? Tak kolikrát jste si to rozdali mezi regály? Já jsem ti věřil. Nejsem ještě připravená. Kecy, kecy, kecy. Dal jsem ti své srdce na stříbrném podnose! Měl jsem se na tebe vysrat a nechat tě Lushovi napospas. Seš devka, nic jiného! ” Cítila, jak  ji začínají štípat oči. Hlavně žádné slzy. Co se to s ním proboha stalo?

„Nech toho! Se Samuelem máme jenom pracovní vztah. Dělám editorku pro Bradavický express, takže je to dost časově náročná práce, stejně jako tvoje tréninky. To přece víš! Tkaže laskavě přestaň, prosím.” Opravdu se držela, aby se nerozbrečela, ale bylo to těžké. Absolutně ji neposlouchal. Jakoby měl na uších klapky.

„Jasně, to jsou jenom kecy. Vím, jak se na tebe dívá. To není jenom pracovní vztah! Svlíká tě pohledem.”

„To není pravda! Albusi, prosím.” Pustil ji, cítila, že se schyluje k něčemu hroznému. Přestala dýchat a zavřela oči. Najednou se ozvala rána těsně vedle její hlavy. Bála se jenom pohnout.

„Seš stejná jako ostatní. Ne, vlastně nejsi. Ony mi aspoň daly.” V ten moment se to v ní zlomilo. Strach vystřídala zlost. Pravačka ji zaštípala, ale facka sedla.

„Jdi do hajzlu! Je mi z tebe zle. My dva jsme skončili. Definitivně. Jak ve vztahu, tak jako přátelé!” Odstrčila ho z cesty. Až teď si všimla, že tam stojí Scorpius a Lily. Nevěděla, kolik toho viděli nebo slyšeli, ale bylo jí to jedno. Lily měla v očích slzy a Scorpius se tvářil, že Albuse zabije.

„A já kráva si myslela, že tobě dám to nejcennější, co mám. Že budeš můj první a poslední. Ach, jak já jsem naivní. Hloupá, hloupá Averna. Víš co? Naser si! Ty už na mě nikdy nesáhneš. Myslíš, že nevím o tom tvém velkém gestu ve čtvrtém ročníku? Tenkrát jsem byla ráda, že mě někdo chrání. Ale víš, co teď? Je mi to u prdele. Kam mě tvoje ochrana dostala? Udělal jsi ze mě exkluzivní zboží, na které všichni žárlí. Ani bych se nedivila, kdyby se mě snažily zlikvidovat holky, které jsi zprznil a odkopl. Sobecký ubožáku!” Ukázala na něj prostředníček a vydala se pryč. Lily se smutně podívala na Scorpiuse a ten jen pokýval hlavou. Políbil ji na čelo a ona odešla směrem za Avernou.

„Celou dobu jsem jí to měl za zlé, že tě odmítala. Dokonce jsem si chtěl vybrat tebe místo ní, ale teď vidím, že by to byla osudová chyba. Už jsi to slyšel, takže ti to zopakuju. Jsi ubožák.” Scorpius ho tam nechal a rozjel se za holkama.

722 Celkem zhlédnutí, 1 Dnešní zhlédnutí