Skip to content

GENERACE Z: Alter ego: Indictio, pekelná brána otevřena

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Bylo to, jakoby jste se probudili z nočních děsů. Vytřeštila oči a zhluboka se nadechla. První vteřiny byla dezorientovaná, ale pak její mysl zasáhly vzpomínky na hořící budovu bystrozorů a spoustu mrtvol okolo. Některé byly nelidsky znetvořené. Vytryskly jí slzy, když se jí vybavili bystrozorové houpající se na stěžni s rozříznutým břichem. Ten jejich vyděšený výraz nikdy nezapomene. Unikl jí vzlyk. Mohla za to. Tolik školáckých chyb. Rychle se snažila ztlumit do dlaní. Do pokoje ihned vrazil statný muž.

„Zlato, ššš. Nic se neděje, jsi v bezpečí.“ Podívala se na Albuse, který měl ruku v menší ortéze. Tmavé kruhy pod očima mu svítily na celou místnost. Pár škrábanců. Co se to sakra stalo? Otázku však nahlas nevyslovila. Muž ji okamžitě v táhl do náručí. Chtěl jí slíbat ty slzy, které se jí třpytily na tvářích. Vdechovala jeho vůni. Bezpečný přístav. Dvě slova, která jí okamžitě napadla.

„Sereno, jsi vzhůru!“ vydechl Harry Potter a společně s Theem vstoupili do místnosti. Nott se mračil. Vypadala sice lépe, ale stejně její obličej utrpěl spoustu malých trhlinek. On jí z náměstí přemístil a moc dobře věděl, jak vypadají její záda, které teďka zakrývala nemocniční košile. Žena se odtáhla a obrátila pozornost na příchozí. Albusovi se to samozřejmě nelíbilo. Chtěl ji mít jenom pro sebe. Měl trvat na tom, aby výslech, který teď přijde, posunuli na později.

„Tak, co chcete vědět?“ zeptala pevným hlasem a vzala si od Albuse sklenici s vodou, „předpokládám, že to ministr hodil na mě.“ Harry a Theo se na sebe podívali.

„Prosím vás, přestaňte se tvářit, že nastal konec světa,“ snažila se odlehčit situaci.

„Ministr chce tvoji hlavu,“ promluvil Harry.

„To si musí stoupnout do fronty,“ zamumlala. Sykla, když se opřela o polštář. Promnula si zápěstí. Výborně, kostirost zabral celkem rychle. Koutkem oka sledovala Albuse, jak se napnul.

„Je za tím Gowdie – ne, neumřel, měla jsem vám to říct, když jsem na to přišla. Osvobodil Lushe, i když tady si nejsem úplně jistá, jestli náhodou Lush neslouží Gowdieovi. Předpokládám, že Temný řád dal o sobě vědět. Ještě nevím, co mají přesně v plánu, ale nebude to vůbec pěkný,“ řekla Serena a podrbala se na čele.

„Ale ty něco tušíš,“ odvětil Theo.

„Samozřejmě. Jsou dvě věci, po čem Gowdie touží a bohužel já jsem mu k nim pomohla. Musel mít ten plán vymyšlený roky. Připadám si teďka jako zneužitá panna,“ povzdechla a podívala se na svatou trojici. On věděl, že ho dostane do věznice.

„Nicméně, první – ovládnutí světa. Když myslím světa, myslím jak kouzelníky, tak mudly. Voldemort byl oproti němu žabař. No, a ta druhá má co dělat s magickým potenciálem.“ Otec Potter zakroutil hlavou. Serena předpokládala, že jako jediný ví, o co se jedná.

„Proto chtěl věznici? Aby měl dostatek materiálu na pokusy?“

„To je jedna z mých teorií. Ovšem, ať už je Gowdie jakýkoliv, nerad plýtvá skupinou F. Takže začne od těch nižších skupin. Většina vězňů patří ke skupině D. Pár éček a hrstka právě nejvýše postavené skupiny ef. Ty nechá naposledy. Ale spíš z těch vrahounů vytvoří armádu.“

„Souhlasím s tebou, Sereno. Obávám se, že spíš potřeboval ochromit ministerstvo. Myslím, že se inspiroval útěkem Bellatrix Lestrengové z Azkabanu.“ Vernová přikývla. Musela si promout spánky, migréna se hlásila o slovo.

„Omlouvám se, ale musíme to nechat na později. Chtěla bych být se svým synem. Můžete ho, prosím, pustit dovnitř?“ Albus nahlas polknul.

„Já, já,“ koktal, „on totiž…“

„Co on? Prosím tě, Pottere. Vymáčkni se. Pokouší se o mě migréna,“ zavrčela otráveně a znovu si mnula spánky.

„Temný řád unesl Lucase. Je mi to líto, Sereno.“ Ticho, protnul hysterický smích. Není možné, aby se to stalo. Přívrženci Temného řádu by na takovou akci neměli čas. Povstání začalo kolem půlnoci a jen hrstka se dokázala dostat k hůlkám…

„Jasně a Voldemort měl ještě viteál, který jsi nezničil… Blbost. Z Indictia se nemohli dostat tak rychle. Thomas uzavřel kruh proti přemístění. Viděla jsem tu zář na vlastní oči. A portál na Levenish jsem během útoku z větší části zničila. Na opravu potřebují mnohem větší chytrolíny,“ snažila se ujistit spíše sebe.

„Ron zjistil, že Lush si na svou stranu přetáhl pár studentů Kruvalu i Bradavic. Udělal z nich něco jako spící agenty. Nemohli jsme je odhalit dřív, protože žili mezi námi zcela skrytí. Jedna z nich byla redaktorka Patricia Mottová, která unesla Lucase.“

„Ta Mottová, ta hyena z Nápoje lásky? Děláte si srandu!“ Serena se rozhodla postavit, ale Albus ji v tom zabránil. Podívala se na něj dost nenávistným pohledem a on sebou ošil.

„Nesahej na mě. Svěřila jsem ti to nejcennější, co mám a ty jsi ho předhodil té největší zrůdě z mediálního světa. Uhni. Jdu si pro něj.“ Znovu se pokusila vstát z postele. I druhý pokus byl neúspěšný.

„Sereno, nevíme, kam se s ním přenesla. Bylo to rychlé. Vyprovokovala situaci, vytvořila štít a přenesla se s Lucasem pryč. Zůstalo po ní jenom znamení. Albus s tím nemohl nic dělat,“ řekl ustaraně Theodor.

„Ale já vím, kam ho odvedla. Přímo Lushovi do náruče. Stihla to přesně za pět dvanáct. Vypadněte!“ zakřičela. Ti tři se na sebe podívali.

„Musíš se uklidnit. My teď odejdeme…“

„Ano, Pottere, vezmi si sebou svého podělaného syna. Už ho nikdy v životě nechci vidět. Protože, kdybych měla hůlku, tak ho na místě zabiju.“ Albus se zvedl hlavu. Podíval se ženě do obličeje. Zasáhla ho vlna čisté nenávisti. Všichni tři vyšli z pokoje. Serena se zhroutila do polštářů a propukla v zoufalý pláč. S tímhle rozhodně nepočítala. Spící agenti, únos syna. Tohle opravdu nezvládla.

***

Vlny se rozbíjely o předek lodi. Mlha, která se všude rozpínala, přidávala na depresivní náladě. Pohlédla na Thomase, který byl značně zelený. Křečovitě svíral opěrku a snažil se nepozvracet. Serena zalovila v batohu a vytáhla malý flakonek.

„Vypij to,“ přikázala mu. Vděčně od ní přijal lektvar proti kocovině. Normálně, by nad nevolností mávl rukou, ale houpání lodi bylo smrtící. Stařec seděl kousek od nich. Vypadal, že si jich vůbec nevšímá. Hladil si plnovous a snažil se prohlédnout opar. Žena se přisunula blíž ke svému kolegovi.

„Thomasi, teď mi slib, že uděláš všechno, co ti řeknu. I kdyby jsi s tím nesouhlasil. Je to hrozně důležité. Nevěř nikomu a tohle si dej do kapsy.“ Nenápadně mu podsunula drobný kámen. Muž se na ní nechápavě podíval. Raději se na nic neptal, a udělal to, co mu přikázala.

„Za deset minut se sejdeme na zádi. Zvládneš to?“ Lehce přikývl. Serena se postavila a vydala se za kapitánem.

„Zdravím, nebude vám vadit, když s přítelem půjdeme na záď lodi a uděláme pár fotografií. Nevím, jestli vám váš nadřízený řekl o našem výzkumu,“ řekla a podívala se na námořníka. „Jo, řekl. Vypadá to, že se mlha začíná zvedat. Ti ptáci tam budou určitě. Teďka je jejich období. Několikrát vám obkroužím ostrovy, abyste to měli ze všech stran. Stále platí, že vás vysadím na Hirtě?“ Námořníka tento požadavek překvapil. Za celou dobu se mu nestalo, že by tam někdo zůstal. Vždycky jenom pár desítek minut a šup pryč. Neměl to tam rád. Vždycky měl na hrudi takový svíravý pocit.

„Moc vám děkuji. Ano, stále to platí. Nebude vám vadit, když si zakouřím? Zkouším s tím přestat, ale jde to těžko.“ Kapitál se usmál a zakroutil hlavou. Sám byl vášnivý kuřák. Prošla kolem Gowdieho.

„Jdeme s Thomasem vyfotit Levenish. Přidáš se na selfie?“

„Myslím, že nemusím být všude.“ Serena pokrčila rameny a podala mu knihu s křížovkami a obyčejnou propisku.

„Kdyby ses náhodou nudil.“ Scott se na ni usmál a dárek přijal.

„Kdo je ten stařec?“ konečně se zeptal Carter a vytahoval stativ. Serena se otočila k bývalému šéfovi zády a nenápadně zašeptala Ševelissimo.

„Thomasi, máme problém. Takže v rychlosti, než si všimne, že je něco špatně. Dělej, že něco nastavuješ.“ Muž nenápadně přikývl a sklonil se k aparátu.

„Před několika lety se stala na oddělení nehoda. Umřela u toho dívka. Zkoumala ten zpropadený portál. Všichni jsme jí říkali, aby se na to vykašlala, ale nedala si říct. Za pár dní, jsem ji našla mrtvou. Nejhorší na tom bylo, že vypadala jako sušenka.“ Muž zamrkal. Opatrně vzal zrcadlovku a začal měnit objektiv.

„Oddělení šéfoval Scott Gowdie, to je ten chlap, co nám sedí za zadkem. Šílenec, který stvořil Indictio. On přišel s nápadem magického potenciálu a jeho využívání, spíš zneužívání moci kouzelníka. Bystrozorům to trvalo dlouho, ale nakonec ho obvinili ze smrti dívky. Důkazů bylo mnoho, ovšem jak chceš někoho uvěznit ve věznici, kterou stvořil? Bylo jasné, že když ho odsoudí, dostane doušek smrti. Snažil se, aby to vypadalo, že se zbláznil a nakonec spáchal „sebevraždu“. Velice přesvědčivou. Byla jsem jediná, kdo ho prokoukl. Dělala jsem mu asistentku. Místo pohřbu jsem se vydala sem do Skotska, a nechala mu vzkaz na hrobě jeho sestry. Ano, byla chyba mlčet,“ povzdechla si. Vytáhla si cigaretu.

„Gowdie něco chystá a bude to zlý. Myslela jsem, že nám jenom předá nějaké informace a zase zmizí. Nepočítala jsem s tím, že nás bude doprovázet.“

„Proč ho tedy nespacifikujeme?“ nadhodil Thomas.

„Protože je neskutečně silný a prohnaný. Rozšlápl by nás jako pavouky. Proč myslíš, že ta holka umřela? Vycucal její kouzelnický potenciál, aby obnovil svou moc. To je jedna z věcí, proč je bezpečné mlčet o… Vždyť víš. I když máme nejvyšší skupinu, nemáme na něj. Propadl temnotě a touze po moci. Bohužel on chce tahat za nitky jako nějaký zasraný iluminát,“ vydechla kouř a vážně se na něj podívala.

Bohužel ho potřebují, aby je dostal k portálům na Saint Kildě – ta informace totiž ve svazcích chyběla. Gowdie si to všechno pojistil. Do věznice se dostanou sami, ale jedině on ví, kterou cestou ke kamenům. Serena cítila, že jí uniká pod prsty něco důležitého a to ji iritovalo.

„Na celém souostroví se nemůže přemísťovat. Jediná cesta je přes portály nebo po skále. Nevím jak ty, ale já nejsem horolezec a šíleně se bojím výšek.“ Všimla si, že se Gowdie postavil, zrušila tedy kouzlo. Kapitán začal zpomalovat a kroužit kolem prvního ostrůvku. Levenish. Pokynula, aby Thomas začal fotit. Skála připomínala obličej – Charon. Odtud se přemísťují vězni. Následně projdou portálem, který je přenese rovnou do podzemí věznice na ostrově Soay nebo Boreray. Záleží na podstatě zločinu. Ty lehčí se posílají na sever, kde je magická ochrana tvořena pouze dvěma kameny – Stac an Armin a Lee. Oni mířili do samotného pekla západního ostrova.

Serena vytáhla drobný přístroj a zvedla ho nad hlavu. Pacičky se otáčely velice pomalu. Znamenalo to, že je zde ochrana dostatečná. Začala do mapy zaznamenávat různé odchylky.

„Zajímavé,“ promluvil Gowdie a sledoval ty dva při práci.

„Ano. Seznamte se. Novinka od Malwicka a zrcadlovka,“ zamumlala sarkasticky, „vstupní brána je v normě. Večer se podíváme na fotografie. Thomasi, běž za kapitánem, aby popojel.“ Muž odložil výbavu a odešel.

„Zajímavý člověk. Cítím z něho podobný magický potenciál jako u tebe. I když je to mudlovský kouzelník.“ Odfrkla si a típla cigaretu. Samozřejmě, že cítil.

„Chceš něco? Máme dost práce.“ Zakroutil hlavou.

„Víš, že tě znám roky. Na mě nemusíš hrát tuhle šarádu.“

„Fajn. Proč jsi mi prostě nepředal chybějící informace od Indictiu a nezmizel? Vím, že chystáš nějakou levárnu. Nepodaří se ti to. Anna si to nezasloužila. Kdybych tě nepotřebovala, dávno bys ležel vedle své sestry,“ zavrčela. Stařec se jenom usmál. Byla silná kouzelnice, ale na něj neměla.

„Oba víme, že by tě to stálo mnoho sil. Mysli na syna. Teď je mu kolik? Devět? Už jsi o něm řekla jeho otci? Dle tvého výrazu jsem udeřil na citlivé téma. Necháme toho, oba.“ Ať už byl Gowdie jakýkoliv, Sereně by nikdy neublížíl. Až příliš si cenil její moci a vědomostí. Byla jako jeho dcera. Přistoupil k ní blíž a pohladil ji po tváři. Roztřásla se.

„Jsi jako moje vlastní, nenuť mě, abych ti připomněl své schopnosti.“ S tím se otočil a odešel zpět do kajuty. Oddechla si.

Postupně objeli všechna místa a blížili se na Hirtu. Dřív byla osídlena, ale v roce 1930 všechny mudly i čaroděje přesídlili. Ostrov sice využívala mudlovská armáda, ale před osmi lety ostrov získalo ministerstvo kouzel. Mudlové mohli dělat pouze okružní plavby s krátkou zastávkou na Hirtě a potřebným povolením. Ostrov hlídali bystrozorové. V původní vesnici měli základnu a pomocí portálu se přemisťovali dle služeb do jednotlivých věznic. Službu mohli vykonávat pouze ti s tou nejvyšší prověrkou. Kouzelnická veřejnost neměla potuchy, kde se Indictio nachází. Prakticky to věděli pouze vybraní lidé z ministerstva. Po ukončení ať už volebního období, nebo funkce na ministerstvu, byla všem zaměstnancům vymazána paměť. Tohle měl na starosti právě vedoucí Odboru záhad. Proto byla Serena trnem v oku ministrovi. Nechtěl, aby se mu vrtala v hlavě. Nevěřil nikomu z těhle „pošuků“.

Rozloučili se s kapitánem. Serena sledovala, jak statný námořník odplouvá a vduchu si přála, aby na palubě byla s ním. Pohodila si batoh a vydala se za muži k domku, kde sídlili bystrozoři. Přivítal je vedoucí skupiny a odvedl do své kanceláře.

„Těší mě, slečno Vernová. Tak se zase setkáváme.“ Serena se ušklíbla a posadila se na nabízenou židli.

„Victore, od kdy si vykáme? Cartera znáš a tohle je Magnus. Jeden ze zakladatelů tohohle pekla.“ Muž se usmál a potřásl si pravicí se staříkem.

„Stále piješ whiskey? Panové?“ Všichni přikývli a nechali si nalít ostrou pálenku. Žena ukázala na cigaretu a Victor jí pokynul na znamení souhlasu.

„Všimli jsme si toho před pár dny. Stalo se to vlastně úplně náhodou. Vězni se pokusili o vzpouru. Někdo zapomněl napsat do záznamů, že Lush je zvěromág. Překvapil nového strážce a sebral mu hůlku – i když ten mlaďoch věděl, že ji nemá mít u sebe, pokusil se přemístit. Naštěstí se mu to nepodařilo, ale jednoduchá kouzla nebyla problém. Naštěstí mladík použil tu magnetickou zbraň a Lushe pár šoků odrovnalo.“ Sereně vypadla cigareta z ruky. Rychle ji sebrala a snažila se dělat jakoby nic. Gowdie si toho všiml a nepatrně se ušklíbl. Carter sebou, při jméně Amaredona Lushe, trhl.

„A jak je to teď? Která kouzla se dají vyvolat?“ zeptal se Carter.

„Všechna třídy jedna. Lumos, Virgadium…“ Serena vytáhla hůlku a šlehla. Z knihovny vystřelily knihy a začaly kroužit po místnosti.

„Výborně. Jde to rychleji, než jsem čekala. Tohle bylo kouzlo třetího stupně. Začneme hned,“ zavelela Serena, „Magnume, jdeme. Promiň, Victore. Díky za pálenku.“ Popadla Scotta za paži a pokynula Thomasovi. Vedoucí bystrozorů jim rozdal speciální mince, které sloužily jako vstup do jednotlivých míst.

***

Čtrnáct dní. Tak dlouho už byli na ostrově. Ať se snažili sebevíc, magie stále nabírala na síle. Nemohla spát a vyjímečně za to nemohl měsíc v superúplňku. Zvedla se z postele. Thomas vedle ní spokojeně spal. Protáhla se. Vzala si bundu a cigaretové pouzdro. Opatrně za sebou zavřela dveře a vyšla ven na zápraží. Vlny lehce narážely do skal. Zapálila si a poslouchala. V hlavě si začala procházet všechny kroky, co za poslední dny udělali a nic nedávalo smysl. Magii se stále nedařilo zkrotit. Odklepla popel a podívala se na zvedající se skaliska. Na kopci zahlédla zář. Odhodila nedopalek. Další záblesk. Tentokrát o pár set metru vedle.

„Ten šmejd,“ zavrčela. Zamířila k pokoji, kde měl spát Gowdie. Hůlkou přejela přes dveře. Žádná detekce života. Vrátila se do pokoje.

„Thomasi, vstávej.“ Málem se srazili hlavami.

„Promiň,“ zamumlal a protřel si obličej, „co se děje?“

„Ten hajzl, Gowdie, nám sabotuje práci. Nemáme čas, obleč se.“ Poslechl ji. Začal se oblékat, mezitím ona balila věci do batohů.

„Běž pro Victora. Sejdeme se na starém pohřebišti za deset minut.“ Thomas přikývl. Popadl nabízený batoh. Začala odříkávat zaklínadla. Na jejich postelích se začaly zhmotňovat magické postavy. Repliky. Na zem vyryla několik run a zavřela dveře.

„Sereno, co se děje?“ zeptal se ospalý vedoucí bystrozorů.

„Gowdie,“ řekla pevným hlasem.

„Ten je mrtvý… Nechceš mi říct, že je to ten stařec, který vám ukazuje portály.“

„To nemyslíš vážně, sám jsem jeho případ dostal na starost. Byl jsem na místě výbuchu a našel vcelku jenom jeho malíček.“ Serena kroutila hlavou.

„Smrt předstíral, ale to je teďka vedlejší. Musíš okamžitě informovat svoje bystrozory. Něco se chystá. Magie nepolevuje, protože nám naše pokusy sabotuje. Teďka je někde venku a mění naše ochranné runy. Je mi to líto. Já ho sem přivedla, ale netušila jsem, o co mu jde.“

„Nemá smysl se teď obviňovat. Jestli je to tak, musíme jednat.“ Thomas přešlápl a podíval se na vzdálenou budovu.

„Vrátil se,“ řekl. Victor a Serena se podívali k velitelství. Najednou se ozval řev.

„Chytil se do pasti. Je půlnoc. Máme asi šest hodin, než začne svítat. Victore, musíš poslat sovu na Boreray, aby uzavřeli všechny portály a ministrovi, že je potřeba další bystrozory na obranu. Předpokládám, že jiná alternativa komunikace neexistuje.“ Victor zakroutil hlavou.

„Pokusím se, ale dobře víš, že ta sova na ministerstvo nedoletí včas. Můžu poslat někoho přes Levenish.“ Ozvala se obrovská rána. Serena vytáhla hůlku a vyběhla na kopec. Celý ostrov Soay hořel. Až sem slyšela křik. Hořící těla padala ze skal do vody. Do nosu ji udeřil puch spáleného masa. Po tvářích ji tekly slzy. Vedle ní se objevil Thomas.

„Merline.“ Slyšela, jak pronesl. Victor sprostě zaklel.

„Jdu poslat ty sovy a připravit všechny zbývající na boj.“ Serena přikývla.

„Thomasi, musíme uzavřít portály, aby se sem nedostali. Dokážeš to? Jsou jenom tři. Sejdeme se na Stac Biorach.“ Přikývl a zmizel. Otočila se na bystrozora.

„Victore, víš, co je tam za zrůdy. Smrt je řešení. Nelíbí se mi to stejně jako tobě, ale pro ně je to potěšení.“

„Vím, co mám dělat. Půlku z nich jsem pochytal. Viděl jsem ty rituály krve. Udělej to nejlepší.“ Přitáhl ji do náruče.

„Jakmile uzavřeme rituálně ostrov, stane se z něj peklo. Nemá cenu ho bránit. Zmizte.“ Podívala se mu do očí. Oba věděli, že tohle je naposledy, co se vidí.

Honesta mors turpi vita potior. Čestná smrt je lepší než hanebný život. Vím, co jsem složil za přísahu.“ Serena pozvedla tři prsty, které políbila a poté mu přiložila na čelo.

Mors principum est. Smrt je jenom začátek. Bojuj za bezbranné. Bojuj a chraň.“ S tím se rozloučili.

***

„Thomasi, musíš mě teď poslouchat.“ Thomas se chytil za hlavu. Ozvala se další detonace doprovázená zoufalým křikem. Klela k němu.

„Ten kámen, co jsem ti dala, musíš mít stále u sebe. Nesmíš ho ztratit, jinak tě nemůžu dostat pryč. Rozumíš?“ Zatřásla s ním. Přikývl.

„Vedl sis skvěle. Teď musíme obnovit bariéru proti přemístění a zničit Levenish. To udělám já. Musíš se dostat na Stac Shoaigh. Dokončíš tam runový vzorec. Uzavřeš celou Saint Kildu. Chybí poslední dvě runy. Algiz patří na začátek a celý to uzavřeš do Ingwazu. Začínáš zprava. Nesmíš doleva, změníš tak význam na proces místo prostoru. Jakmile uzavřeš vzorec, rozsvítí se portál. Utíkej, neohlížej se. Musíš se dostat na Sgeir Cúl an Rubha. Je to poslední ostrov v jižním cípu. Po celé straně je velice úzká pěšina. Nachystala jsem ti tam světelné značky. Jsou světle modré. Všímej si jenom jich. Na konci bude malý portál s jednosměrnou a jedinou cestou. Jakmile projdeš, uzavře se. Nemáme čas.“ Chtěl něco říct, ale nedokázal to. Chtělo se mu zvracet. Nikdy nebyl v boji. Neviděl všechny ty zrůdnosti. Před očima viděl tvář mladého bystrozora, kterého přímo před ním podřezali. Nebýt Sereny, která ho včas vtáhla do jiného portálu, dopadl by jako on. Určitě si ho ta banda vězňů všimla. Zhluboka dýchal. Probudilo ho až lusknutí.

„Je to odporné, zvířecí, ale tohle je válka. Tohle dělá Temný řád. Mučí a zabíjí pro své potěšení. Tady nejde o nějaký vyšší cíl, čistou radu nebo další sračky. Lush chce všechny ovládnout jako tyran. Kecy o nadvládě kouzelníku jsou jenom zástěrka. Přeskočilo mu. Totálně. Teď se musíš vzchopit, prosím. Sama to nezvládnu.“ Přikývl.

„Sereno, nezklamu tě.“

„Nezklam sám sebe. Nevracej se, neotáčej, nehledej. Poslední věc,“ na chvíli se odmlčela, aby zkontrolovala hodiny, „jakmile dorazíš na Rubhu, najdi značku Ihwaz. Bude někde kolem tisu. Kámen ti prozradí, kdy přijde čas. Musíš obětovat krev. Stačí říznutí. To je všechno. Uvidíme se.“ Na nic nečekala a strčila ho do nově otevřeného portálu.

„Sereno Vernová, jsi očekávána! Vím, že si někde tady. Cítím tvoji magii,“ hlas magicky zesílen zněl celým ostrovem. Otřásla se. Zvedala se jí žluč odporem. Musí to překonat. Čeká ji práce. Utáhla si popruhy na batohu. Podívala se na propast pod sebou. Tak nesnášela výšky. Tři, dva, jedna, skočila. Prudce mávla hůlkou.

Valvae Levenish,“ zakřičela. Těsně před hladinou se objevil portál. Tvrdý náraz. Prudká bolest v zápěstí. Otočila se na záda a přitáhla zlomené zápěstí k hrudníku. Bolestí jí tekly slzy. Nádech, výdech. Opatrně si sundala batoh a vytáhla malou lahvičku a vypila ji. Lekvar začal působit téměř okamžitě. Prsty na zraněné ruce začali nepříjemně brnět a pálit. Pravá ruka se jí klepala, ale musela pokračovat. Vytáhla černou křídu. Čtyři značky, ty musí nakreslit na zem. Každou do jedné světové strany.

„Sereno, máme tvého přítele. Je tak nadaný. Nezaslouží si zemřít.“ Znovu ten hlas. Věděla, že to není pravda. Jenom si s ní hrál. Zatla zuby a pokračovala ve složitém runové vzorci, který tvořil kruh kolem ní. Syrová latina smíchaná s keltštinou naplňovala jeskyni Levenishe. Jednotlivé znaky začaly zářit a spojovat se v kopuli. Kombinace keltské magie s antickou, se přestala používat zhruba před tisíc pět set lety, kdy přestala být provincie Británie součástí Římské říše. Tato magie patřila k nejnebezpečnějším. Čím silnější kouzlo, tím větší oběť kouzelníka. Označení krvavé magie by bylo přesnější. Proto druidové hledali způsoby, jak se tomu vyhnout a nakonec začali používat různé hole, které se nakonec zmenšily do hůlek. Inspirovali se u kouzelníků, kteří se na britské ostrovy dostali s nájezdníky z římské říše. Po téměř pět staletí společně zdokonalovali ovládnutí magie. Proto spousta kouzel má základ v latině, která dokáže přesně pojmenovat kouzlo. Runy zase skvěle usměrňují energii, proto

se používají například k regulaci nebo ochraně. Každý z Odboru záhad měl nějakou specializaci. Serena se specializovala na starodávnou runovou magii. Thomas na antickou.

Zvedla hlavu, zbýval poslední. Z kapsy vytáhla stříbrný nožík. Položila ho před sebe. Začala se svlékat, až zůstala úplně nahá. Oblečení naházela do batohu, který zapálila. Nic nesmí zůstat.

Opatrně se vrátila zpět do namalovaného kruhu. Řízla se do levé ruky. Musí to být od srdce. Na to nesmíš zapomenout. Slova jí zněla v hlavě. Zakrvácenou dlaň přiložila na srdce, kam se obtiskla. Poté udělala tečku doprostřed čela. Pravou rukou si přiblížila hůlku k hlasivkám.

„Alea iacta est. Kostky jsou vrženy, Lushi,“ vyřkla a zlomila hůlku, kterou položila před sebe.

Krev namířila na runu Gebo – oběť. Jakmile se kapička dotkla značky, ozval se výbuch. Levenish se začal rozpadat. Cítila, jak se jí svírá hrdlo, tlak na prsou začal být nepříjemný. Něco ostrého ji projelo po zádech. Zvrátila hlavu dozadu, slunce už dávno vyšlo. Po tváři jí stékala osamělá slza. Modrý záblesk a pak se propadla do tmy.

***

Thomas klečel na zemi. Ruce se mu třásly. Hůlkou vyrýval runy do kamene. Už jenom poslední. V hlavě mu znělo stále doprava. Chtělo se mu zvracet. Ostrov začínal zahalovat hutný kouř, který ho škrábal v krku. Rychle si nos přikryl rukávem levé ruky. Oči ho začaly štípat, ale nepolevoval. Posledních pár mávnutí a je to. Ozval se výbuch a kolem něj proletěl zelený paprsek.

„Ale, ale. Koho to tu máme?“ Thomas rychle zvedl hlavu. Naproti němu stál chlap jako hora. Půl obličeje měl skrytý pod ulepenými – kdysi černými vlasy. Mířil na něj hůlkou.

„Ty budeš ten druhej, o kterým mluvil mistr. Škoda, že tě chce živýho. Tak rád, bych si s tebou pohrál,“ temně zasyčel, „když nad tím přemýšlím, mám tě donýst živýho, ale nikdo nezakázal menší zábavu.“ S křivým úsměvem vytáhl z kapsy ostrý předmět. Thomas pohledem zabloudil k předmětu. Upravená kovová lžíce. Polkl. Rychle se vyškrábal na nohy a zaujal bojový postoj. Chlap se usmál. Chybělo mu pár zubů. Olízl se…

„Ty mi čteš myšlenky. Tak to mám rád. Když se oběť hezky brání, je to mnohem větší zábava.“ Carter se podíval rychle na zem, do uzavření mu chybělo asi pět centimetru.

„Vím, kdo jsi. Nataniel Bor, přezdívaný Noční běs. Zabil jsi třicet mudlorozených žen, dívek a dětí. Ty jsi měl zemřít!“ zavrčel Thomas a odplivl si. Podíval se na toho netvora, který se usmíval.

„A jak na to rád vzpomínam. Všechny tak zvláštně chrochtaly. Jako když podřízneš podsvinče,“ mlaskl. Dermié. Zaznělo Thomasovi v hlavě. Okamžitě si představi blonďatou dívku s vřelým úsměvem. Jeho první láska. Pohádali se a on ji poprvé ten večer nedoprovodil. Druhý den našli její tělo před bytem. Tenhle souboj bude velmi osobní.

„A co si myslíš, že uděláš, chlapečku. Než mě uvěznili, bylo jich na mě deset. Teda dvanact, ale ty jsem si pěkně vychutnal.“ Bor se hrdelně zasmál a vyslal kletbu. Thomas na poslední chvíli odskočil. Bor udržoval oční kontakt a pomalu se přibližoval. Mladík nikdy nestál v souboji. Sice měl základní kurz boje, ale vždy probíhal v uzavřeném výcvikovém středisku. Ruse se mu třásly. Protivník se ušklíbl. Neunikla mu Thomasova nervozita. Rychlé mávnutí hůlkou, na které Thomas reagoval Protegem. Kletba se odrazila. Držel kouzlo a rychle zkoumal možnosti v okolí. Nebylo tu nic. Jen skalnatý plácek s menšími kameny. Další krok protivníka blíž k němu a zlověstný paprsek odražený od štítu. Tohle se opakovalo třikrát, až se Bor dostal na tři metry k runám. Na jeho tváři se objevil nechutný škleb. Už nesmí ani o krok. Thomasovi stekla po tváři kapička potu, teď nebo nikdy. Zrušil štít a vyslal rychle Ferulu – kouzlo na svázání osoby a následně Waddiwasi – očaroval nemagické předměty – kameny a vyslal přímo na protivníka. Bor se snažil rychle uskočit, ale větší kámen ho trefil do ramene. Ozvalo se křupnutí a upustil hůlku. Thomas rychle vyčaroval ochranný kruh kolem sebe a run. Bylo to natěsno. Protivník se rozběhl přímo na něj. Naštěstí ho neviditelná síla odrazila pár metrů dozadu. Thomas držel jednou rukou ochranný kruh. Druhou vytáhl z kapsy černou křídu a namaloval ochranné runy na zem. Runové kouzlo vystřídalo štítové. Rychle vzhlédl, aby zkontroloval situaci. Bor už stál. Rameno měl mírně dole a tvář zbrunátnělou vztekem. Ruka se mu klepala, ale i tak vyslal další kouzlo. To se odrazilo od ochrany. Thomas doufal, že netvora nenapadne hodit kámen. Ochrana sice drží před magií – ano, i před kouzelníky, kteří ji mají v sobě, ale takový obyčejný kámen dokáže rychle zrušit ochranu. Klekl si a začal vyrývat poslední runu.

„Sereno, máme tvého přítele. Je tak nadaný. Nezaslouží si zemřít,“ ozvalo se. Thomas trhl hlavou a podíval se na Bora. Vedle něj se objevil Lush. Vysoký v otrhaném vězenském stejnokroji. Lehce zjizvený obličej, který částečně zakrývaly dlouhé mastné vlasy. Nicméně sálala z něho temná aura. Nehnutě ho pozoroval temným pohledem. Kdyby uměl zabíjet, byl by mladík jistě na místě mrtvý.

„Alea iacta est. Kostky jsou vrženy, Lushi,“ ozvalo se a to byl pro Cartera jasný signál. Poslední tah a dílo bylo dokonáno. Runy začaly pomalu svítit. Postupně. Jak Serena slíbila, otevřel se portál. Byl od jeho magické hranice pár metrů. Lushovi zasvítily oči poznáním.

„Hůlku, Bore,“ přikázal. Muž nechtěl, ale jeho pán byl nekompromisní. Stiskl mu poraněné rameno a vyrval mu ji z ruky. Bor hekl a klesl na kolena.

„Nesnáším, když mi někdo odporuje. Nathanieli, zapomínáš, kdo ti daroval život?“ Mužovi klesla hlava mezi ramena. Podrobený a odevzdaný. Thomas se díval na scénu před sebou. Trnula mu krev v žilách. Najednou se ozval výbuch, zem se trochu zachvěla. V ten moment se rozhodl Carter pro skok do portálu. Přeskočil runovou hranici a utíkal. Země začala pukat, skočil. Ostrá bolest v paži. Dopadl na jednu ruku, rychle se otočil. Poslední, co viděl, byla modrá záře a naštvaný obličej Lushe. Oddechl si. Zvládl to. Ostrov je uzavřen. Lehl si na záda. V ruce mu nepříjemně tepalo. Magicky i fyziky byl úplně vyčerpaný. I přes bolest se mu oči zavíraly a on prostě té tmě podlehl. Schován pod kamenným převisem, usnul.

***

Gowdie seděl na židli a sledoval Amaredona Lushe. Mladík ho fascinoval.. Téměř třicetiletý muž seděl v koženém křesle a nechal si stříhat vlasy. Díval se na mladou ženu, která se krčila před jeho pohledem. Za ní stálo v půlkruhu asi třicet přisluhovačů Temného řádu. Všichni měli hlavy skloněné a nepatrně se třásli. Jejich vůdce ani jednou nezvedl hlas, ale stejně dokázal vyvolat obrovskou vlnu strachu. Tahle scéna, které byl stařec přítomen, trvala nějakou dobu. Někdo proměnil bývalou ubikaci bystrozorů na solidní sídlo. Z přízemí udělali něco jako přijímací sál, kterému vévodilo kožené křeslo. Lush to musel mít všechno do detailu promyšlené. Gowdie si připadal jako někde ve středověké dvorárně.

„Tak dobře. Ještě jednou mi to zkus vysvětlit. Dostala jsi jediný úkol. Důležitý úkol a teď mi tady klečíš, téměř brečíš a žádáš o odpuštění?“ řekl Lush hlubokým hlasem. Pokynul další ženě, která ho přestala upravovat a okamžitě odstoupila stranou.

„Připomeň mi, nebyla jsi to náhodou ty, která mi před jedenácti lety slíbila věrnost až za hrob? Přísahala jsi, že uděláš cokoliv, o co tě požádám výměnou za místo v mém kruhu a prostoru k pomstě. Já svou část dohody splnil. Vytáhl jsem tě ze sraček, dal ti peníze, tak, že jsi mohla vybudovat své malé trapné mediální vydavatelství,“ zasyčel a postavil se. Vězeňský mundúr byl už dávno spálený v prach. Gowdie přemýšlel, jak se Lush mohl dostat k tak drahému oblečení. Košile i kalhoty musely být šité na míru. S přemýšlení ho vytrhl jekot ženy. Temný řád nebyl vyjímkou v mučení, ovšem co stihl vypozorovat, Lush preferoval spíše středověké mučící prostředky. Vypalování, řezání a další nechutné způsoby. Dva muži drželi ženu, které Amaredon pálil dlaň. Svíjela se, brečela. Smrad spáleného masa začal zaplňovat místnost.

Temný řád nebyl tak úplně Lushův. Žádní smrtijedi věřící v nadvládu a čistotu kouzelnického světa. Šlo jen o touhu po moci. Získanou za jakýkoliv podmínek. Utrpení za utrpení.

Ovšem začátek Temného řádu se datoval pár let po konečné válce s Voldemortem. Zakládajícími členy byli kouzelníci toužící po pomstě, lidé s obrovskou nenavistí v srdci. Spřádali plány, ale bez větších akci. Pak přišel první velký vůdce – Grüz. Začal Temný řád dávat dohromady, až vytvořil menší terorizující skupinku. Pár atentátů na mudly nebo kouzelníky. Nic zásadního, ale stejně společenství rostlo. Dalo by se to označit za takovou větší terapeustistickou skupinku, kteří při společných setkáváních probírali svoji bolest a frustraci. Občas z toho vznikla nějaká větší akce, ale nic co by mělo za následek velké ztráty na životě. Vše se změnilo s příchodem zlomeného chlapce, kterého přinutili opustit jediného člověka, který mu kdy rozumněl. Životní lásku, která na něj zapomněla a vyškrtla ze svého srdce. Třináctiletý student Kruvalu dokázal Grüze svými znalostmi a umem překonat. Stačily mu k tomu pouze dva roky. Amaredon Lush se stal neoficiálním mistrem v patnácti letech. Grüz byl sice považován za vůdce, ale vše řídil Lush. Nejvíc se soustředil na nábor nových a věrných členů. Byli to hlavně zlomení kouzelníci a čarodějky, kterým na oplatku za svou poslušnost nabízel prostředky k pomstě, novou rodinu a zázemí. Tři věci, které jim chyběli ke štěstí. Ze skupinky se stalo společenství a nakonec Temný řád, který nešetřil na obětech. Když dosáh Lushl plnoletosti, stal se nefalšovaným a jediným vůdcem. Grüz posloužil jako obětní beránek během atentátu na mudlovského ministerského předsedu. Na svobodě Lush sice dlouho nepobyl. To jen díky léčce Averny Kingswoodové a Theodora Notta. Nicméně jeho verní mu pomáhali a zůstali. Dokonce spousta věznů se stala vazaly Temného řádu. Ve vězení jenom sílil a jeho moc se upevňovala.

Nicméně, tolik utrpení kvůli jedné neopětované lásce? Gowdie tohohle sociopata potřeboval. Měl s ním vlastní plány. Vědecké. V jeho očích to byl fascinující objekt ke zkoumání. Stařec dvakrát zamrkal a opět se začal věnovat dění v místnosti. Žena si držela ohořelou ruku a vypovídala.

„Já nevím, co se stalo. S tím děckem jsme se přemístili sem, tak jak si chtěl, ale jak se země otřásla, pustila jsem ho a on mi utekl. Mistře, omlouvám se. Prosím, najdu ho.“ Lush se ušklíbl a usadil se zpět na křeslo. Pokynul rukou a přistoupila k němu opět žena, aby dokončila úpravu zevnějšku.

„Moji věrní přátelé, podařilo se, jak jsem vám slíbil. Všichni jste bojovali za naši věc statečně a srdce mi trhá, že ta lůza bystrozorská zabila patnáct členů. Věřte mi, že budou potrestání všichni, kteří to všechno dopustili. Naše síla je v pomstě. Žene nás kupředu a to oni nemají. Většina těch hlupáku žije pouhým přeludem moci, ale my jim ukážeme! Dokázali jsme svrhnout jejich nedobytné Indictio. Serena Vernová sice uzamkla oblast vůči přemístění, ale nebojte. Všechno mám pod kontrolou. Tomu, který jako první najde jejího syna, vyplatím štědrou finanční odměnu a bude mu patřit místo po mé pravici.“ Sálem zašumělo. Lush se ušklíbl. Tohle bude zábava. Vernová vůbec netuší, co na svého syna přivolala.

45 Celkem zhlédnutí, 1 Dnešní zhlédnutí

Publikováno v povídce: Nezařazené

Buď první v napsání komentáře...

Napsat komentář