Generazce Z: Květen

Scorpius a Lily seděli společně na snídani. On četl noviny, ona psala dopis, který měla rozepsaný na několik pergamenů. Ozvalo se zavrčení a on ji automaticky chytil za ruku.

„Nestojí to za to, dobře to víš.“ Vycítil pohled Lily, ale od novin nevzhlédl.

„Jak můžeš být tak klidný? Točí se kolem něj jako Ďáblovo osidlo a on je naprosto v klidu. Ještě si to užívá.“

„Moje drahá Bojovnice, není všechno tak, jak vypadá.“ Konečně složil noviny a věnoval jí plnou pozornost.

„Jak to myslíš?“ Pokrčil rameny a políbil ji na klouby ruky. Oba se podívali směrem, kde seděl Albus a na něm nalepená Claire, obklopeni hloučkem kamarádek. Albus vypadal, že si společnost užívá plnými doušky.

„Teď tě zasvětím do tajemství těla tvého bratra. Zaměř se prosím na jeho obličej, respektive na jeho oči.“ Lily nechápala, ale poslechla. Zkoumala bratrovu tvář a během chvíle pochopila. Na tváři mu sice hrál úsměv, ale jeho oči byly prázdné. Žádná jiskra, kterou viděla pokaždé, když byl se Scorpiusem nebo Avernou. Několikrát si prohrábl vlasy a podíval se směrem ke vstupu. Vyhýbal se přímému líbání na rty, o které se její spolužačka několikrát pokusila. Pokaždé jí nastavil pouze tvář. Na malý okamžik mohla zahlédnout, jak se mu tvář zkřivila do nechutného úšklebku, ale byl to vždy jen okamžik.

„Něco nehraje.“

„Samozřejmě. Vždyť je s ní jenom proto, že ho vydírá.“ Lily zalapala po dechu.

„Cože?“ vypískla, ale okamžitě si zakryla ústa, vědoma, že to bylo dost nahlas.

„Cože?“ zašeptala a naklonila se blíž ke svému příteli.

„Tady ne. I stěny mají uši. Vysvětlím ti to na našem místě. Buď tam dnes po večeři.“ Políbil ji na tvář a odešel. I Albus si všiml jeho odchodu a nemohla uvěřit, že v jeho výrazu vidí lítost. Nikdy by nevěřila, že její bratr může disponovat i tímto pocitem.

„Ahoj, vím, že jsme spolu nikdy nemluvili.“ Zakuckala se čajem a podívala se na Samuela Clarka, který se posadil na místo Scorpiuse. Přeměřila si ho pohledem. Vypadal dost strhaně. Tmavé kruhy pod očima, kravata ledabyle zavázaná a vlasy byly úplně stvořené pro vrabčí hnízdo.

„Clarku, jaká čest.“ Věnoval jí posmutnělý úsměv. Nervózně si promnul prsty.

„Omlouvám se, jestli tě ruším při snídani, ale chtěl jsem se zeptat, jestli nevíš něco o Averně. Dlouho jsem ji neviděl a mám o ni strach.“ Lily se usmála do hrnku nad jeho chováním. Tohle byl přítel pro Avernu, ne její bratr, který upřednostňuje sám sebe před ostatními.

„Bohužel.“ Přikývl a promnul si obličej.

„Vím, že nejsme přátelé, ale prosím, kdybys o ní něco věděla, dala bys mi vědět? Já…“ Zajiskřily jí oči. On miluje naší Avernu.

„To je jedno. Omlouvám se na vyrušení.“ Zvedl se, ale Lily ho chytila za ruku a stáhla k sobě.

„Jen ti dám radu. V budoucnu své city neskrývej a poděl se o ně s tou dotyčnou dřív, než bude pozdě. “ S tím ho zanechala samotného a odešla na hodinu přeměňování.

***

„Přišel jsi o minutu a půl později,“ okomentovala příchod Scorpiuse, aniž by zvedla hlavu. Ten si z toho nic nedělal a políbil ji na čelo.

„Co tady dělá?“ Lily vyskočila naštvaně z křesla. Za Malfoyem stál Albus, který kopal špičkou boty do země. S rukama v kapsách sledoval svoji sestru, která vypadala jako bohyně pomsty.

„Co chceš? Už jsi zjistil jaká je Claire mrcha?“ vyštěkla na něj.

„Tak se zase uklidníme. Albus ti přišel něco říct.“ Scorpius mu pokynul, aby se posadil a podal mu sklenici s hnědou tekutinou.

„Díky, brácho,“ zamumlal a panáka hodil do sebe. Scorpius se posadil vedle své milované a vytáhl hůlku.

„Petrificus Totalus.“ Scorpius vyslal kouzlo na Pottera.

„Víš, nerad to dělám, ale musíme se přesvědčit, že jsi to ty, nebo že nejednáš pod kouzlem. Není v tom nic osobního. Ten lektvar zabere do pár minut.“ Lily nevěřícně sledovala svého přítele, který naprosto v klidu zaútočil na jejího bratra.

„Nott?“

„Přijde do deseti minut. Možná i dřív.“ Mlčky vyčkávali. Scorpius si ťukal hůlkou o nohu a nespouštěl ze svého bývalého přítele oči.

„Omlouvám se, že jdu pozdě. Musel jsem si ještě něco zařídit. Skvělá práce, pane Malfoyi. Tak se na vás podíváme, pane Pottere.“ Nott zamumlal nějaké kouzlo. Albuse obklopila záře, která po pár sekundách zhasla.

„V pořádku, není ani pod vlivem kouzla. Můžete ho pustit.“ Scorpius zrušil kouzlo a chytil zmatenou Lily za ruku.

„Tak s pravdou ven. Docela bych ocenil, kdybys nevynechal žádné informace.“ Albus si pročistil krk a promnul zápěstí.

„Vydírá mě,“ vyhrkl okamžitě.

„A ty si to necháš líbit? To určitě,“ zasmála se uštěpačně Lily.

„Ty tomu nerozumíš, seš jenom malá hloupá holka!“ vypěnil Albus. Jeho život se změnil behem chvíle. McMoorová byla šílená. Všude za ním lezla. Měl štěstí, že jí zvládl uniknout přes pánské záchody. Ještě, že se nebojí výšek.

„Tak to by stačilo! Začni mluvit,“ vyzval ho drsně Scorpius, „už dva dny za mnou chodíš, že se mnou nutně potřebuješ mluvit. Tak teď máš prostor.“ Nott tomu všemu jen přihlížel, zatím neviděl důvod, aby do toho vstupoval. I když sám měl nutkání Potterovi jednu natáhnout.

„Fajn! Moc si z té oslavy nepamatuju…“ Lily si jenom odfrkla a nijak dál nereagovala, protože jí Malfoy výstražně zmáčkl ruku.

„Ráno jsem se probudil s hroznou kocovinou a pamětí plnou děr. Vedle mě ležela nahá Claire. Nevím, jestli jsem s ní spal, ale byl jsem nahý. Takže jsem předpokládal, že jo. Ona sama mi řekla, že jsme se spolu „milovali“.“ To poslední slovo ze sebe vyplivl.

„Neměl jsem důvod jí nevěřit. Všechno sedělo. Před tím, než odešla, mi řekla, že budeme spolu. Jinak mě nahlásí ministerstvu, že jsem s ní spal, jakožto dospělý s nezletilou. Tak jsem souhlasil. Nechci přijít o možnost hrát závodně famfrpál a skončit v Azkabanu.“

„Jaký to je, když na vlastní kůži cítíš, že Merlinovy mlýny melou pomalu, ale jistě? Nic jiného si nezasloužíš, potom co jsi udělal Averně.“ Lily si dnes opravdu nebrala servítky. Albus vyskočil z křesla, což nabudilo ostatní k obezřetnosti.

„Ty si jako myslíš, že jsem s tím v pohodě? Že nelituju dne, kdy jsem vypustil ze své držky tolik hnusných slov? Ublížil jsem člověku, který pro mě znamenal celý svět. Víš, jaké to je, žít s pocitem, že jsem ztratil navždy svou životní lásku? Od té oslavy jsem se s ní snažil setkat, ale nedaří se mi to.“

„Averna už tady není od svých narozenin. Kdybys vytáhl tu tvoji sobeckou hlavu z prdele dřív, mohla být mezi námi. Živá a zdravá! Všechno je to tvoje vina! V tom Azkabanu bys měl shnít. Zničil jsi všechno!“ Albus se zarazil a upřel šokované oči na Lily.

„Zopakuj to znovu? Co je s Avernou!“

„Je mrtvá! Už to chápeš? A všechno je to tvoje vina.“ Její slova ho zasáhla jako potlouk. Zhroutil se zpět do křesla.

„To není pravda! Lžeš,“ šeptal.

„Pane Pottere, obávám se, že vaše sestra nelže. Averna Kingswoodová zemřela. V noci z dvacátého prvního na dvacátého druhého dubna jsem ji nalezl mrtvou na chodbě. Byla to bojovnice, podle důkazů se nevzdala.“

„Moje Averna? Ona? NE!“ To bylo poprvé, co ho jeho sestra viděla brečet.

„Albusi, vím, že je to pro vás těžké, ale prosím pokračujte. Chceme vám pomoci.“ Scorpius se postavil a přešel k Potterovi a dřepl si k němu.

„Albusi, podívej. Vím, že to mezi námi poslední dobou nebylo úplně ok. Ale myslíme si, že jsme se ocitli v nějaké temné hře. Udělej to pro Avernu. Určitě by nechtěla, abys skončil ve sračkách. Musíš nám pomoct dostat ty, kteří za tím stojí.“ Albus přikývl a přešel k baru. Když zahlédl láhev oblíbeného Avernina rumu, ucítil na hrudi nesnesitelný tlak. Pohladil jemně etiketu a nakonec si nalil.

„Když nad tím přemýšlím, tak není možné, abych v takovém stavu něco dělal. Pár záblesků mám. James mě táhne do postele, a pak že si ke mně někdo lehá. Myslel jsem, že je to Averna. Teda ta vůně, ale musel jsem se splést. Ten hlas mi říkal něco, ve smyslu, že mě miluje a že přišel čas… Fakt nevím. Musel jsem pak usnout…“

„Nebylo ti ráno něco divné?“ Albus si promnul čelo.

„Všechno bylo divné. Hlavně ona. Vše bylo v pohodě do té doby, než jsem řekl, že na vztah nejsem. Pak se změnila. Bylo v ní něco zvráceného, co hraničilo s bláznovstvím. Jak se na mě dívala…“ Nalil si dalšího panáka.

„Víte, možná je to kravina, ale když nad tím tak přemýšlím. Nikdy nebyl na tvrdý sex. Jakože plácnout po zadku, pohoda. Ale škrábance nejsou můj styl. Myslíte, že si to udělala, aby měla jakože důkaz?“

„I to je možnost. Musíme počítat se vším.“

„Kurva, jsem takový kretén. Co mám teď dělat?“ Scorpius se poškrábal na bradě a nepatrně kývl na Notta.

„Je mi líto, ale budete muset hrát tu hru dál. Aspoň do plesu, než přijdeme na nějaké řešení.“ Albus přikývl. Věděl, že z těhle sraček nevyklouzne lehce. Holt jednou to muselo přijít.

„Díky… Musím jít.“ Scorpius ho poplácal po rameni. Lily s Nottem jen přikývli a sledovali, jak se za ním zavřely dveře.

„Mohl byste to doručit? Nechci, aby to padlo do špatných rukou.“ Lily podala Nottovi neoznačenou obálku.

„Samozřejmě. Scorpiusi, nad čím přemýšlíte?“

„Že Averna měla pravdu. Hra právě započala.“

„Mýlíte se, tuhle šachovou partii začal někdo už dávno. Na nás je, abychom ji dohráli do konce.“ S tím se s nimi rozloučil.

***

Velká síň nikdy nebyla tak noblesní jako dnes – v den plesu k výročí ukončení války. McGonagallová si dala opravdu záležet a nakonec souhlasila se škraboškami. Samuel Clark nervózně přešlapoval před vstupem. Jeho doprovod měl zpoždění. Bál začal před hodinou. Teď litoval, že přistoupil na anonymní pozvánku, kterou mu předala Lily. Ale zpráva o smrti Averny ho zasáhla. V půlce května jim to ředitelka oznámila při večeři. Nemohl tomu uvěřit, ale McGonagallová přece nikdy nelže. Tohle byl až moc důvěryhodný zdroj. Nechtěla se k tomu vyjadřovat, vždyť to nebylo nic příjemného. Dostávaly se k němu různé teorie, ale nevěřil jim. Docela se divil, že ředitelka nezrušila ples, když ve škole zemřela studentka, ale neměl sílu se v tom šťourat. Věděl, že to nemá smysl. Mc mu nic neřekne. Vztekle kopl do brnění.

„Nebyla by škoda, kdyby sis zničil společenské boty jinak než tancováním?“ Ten hlas ho ochromil. Určitě má halucinace. Otočil se a zatajil dech. Před ním stála dívka v dlouhých purpurových šatech. Krátké hnědé vlasy měla jemně zvlněné. Hnědé oči se schovávaly za karnevalovou masku.

„Omlouvám se, že mám zpoždění, ale měla jsem problém se šaty.“ Jemně se na něj usmála. Odpustil jí všechno, srdce mu divoce tlouklo. Kdo to je? Měl pocit, že ji zná, ale zároveň ho všechno na té dívce mátlo.

„Tak můžeme vyrazit? Nebo sis to rozmyslel?“

„Promiň, samozřejmě.“ Nabídl jí rámě a společně vstoupili do sálu. Zábava byla v plném proudu. Ministr, přeživší z Války, studenti a profesorský sbor. Stoupli si poblíž pódia.

„Dámy, pánové, studenti. Jsem ráda, že jste všichni přijali pozvání na tento ples. I když je Válka za námi, neseme si stále jistá zranění. Někteří více než jiní. Na začátek plesu bych ráda uctila památku všem obětem. Proto prosím o minutu ticha.“ McGonagallova mávla hůlkou a na kouzelném stropě se objevily portréty obětí. Všichni sledovali výjevy z války, které reflektovaly hrůzostrašnou bitvu. Dívka, která stála vedle Samuela, pozvedla hůlku ke stropu. V tichosti provedla kouzlo. Začal ohňostroj, který ukončil purpurový letící Fénix. Všichni začali tleskat a ředitelka dala pokyn orchestru.

„Zatančíme si?“

„Už jsem se bála, že se nezeptáš.“ Neznámá se na něj usmála a ruku v ruce se přemístili doprostřed parketu. Sam dívku jemně uchopil. Usmála se na něj a jemu začalo bít srdce o něco rychleji.

„Kdo jsi?“

„Kdo bys chtěl, abych byla?“

„Chtěl bych, abys byla dívkou, která má od mého srdce klíč.“ Začervenala se a zakroutila hlavou.

„Je mi líto, že nemůžu naplnit tvé přání a být tou dívkou.“

„Proč jsi mě pozvala?“

„Protože jsem chtěla.“ Samuel se zamračil. Proč nemůže odpovědět normálně? Dohrála píseň a ona ho uchopila za ruku. Propletla prsty s těmi jeho. Toto gesto ho překvapilo, ale nic nenamítal. Odvedla jej do staré učebny a zamkla za nimi dveře.

„Samueli, jsi jeden z mála lidí, kterým můžu věřit. Bohužel jsem tě podvedla a je mi to opravdu líto. Stal ses součástí mé partie, kterou dnešní večer dohraju.“ Byla k němu zády. Otočila se a mu čelem a sundala škrabošku.

„Averno! Pro Merlina, ty jsi v pořádku!“ Vtáhl ji do medvědího objetí a líbal do vlasů.

„Já, ty… Ty žiješ.“ Držel ji za hlavu, palci ji přejížděl po čelisti. Čelo si opřel o to její a hleděl jí do očí. Najednou ho políbila. Byl to jemný dotyk, do kterého vtiskla spoustu něhy.

„Ale proč? Proč všechny ty tajnosti a tvoje smrt. Merline!“

„Protože to bylo součástí plánu. Víc ti říct nemůžu.“

„Co se děje? Ochráním tě.“ Položila mu prst na rty a zakroutila hlavou.

„Je mi to líto, odpusť mi. Mdloby na tebe.“ Nechtěla to udělat, ale bohužel neměla na výběr. Nenáviděla se za to, co se z ní stalo. Co z ní udělal on, když započal tuhle hru. Nikdy nechtěla využívat lidi. Pohladila Samuela po tváři a opustila třídu. Bylo na čase zaútočit na prvního pěšce.

Ta malá štětka McMoorová se motala kolem Albuse. Ten se nepokoušel o jakýkoliv odpor, měla ho v kapse. Averna ho chtěla litovat, ale mohl si za to sám. Karma je zdarma. Chvíli je oba pozorovala. Popadla sklenici a rozhodným krokem se vydala ke dvojici.

„Pardon, omlouvám se. Jsem to ale nešika.“ Averna vychrstla džus na tu malou pijavici.

„Ty krávo blbá. Víš, kolik ty šaty stály?“ Claire vybuchla.

„To rozhodně nevím, ale můžu tě ujistit, že jsem tobě i ostatním prokázala laskavost. Jsou vážně příšerné. Myslela jsem si, že tohle je ples, ne nějaký večírek v kabaretu.“ Ten hlas vytrhnul Albuse z letargie. Tohle není dobré. Postavil se mezi neznámou a Claire. Ne, že by chtěl chránit čest vyděračce, ale nestál zrovna o větší pozornost. S tou brunetou naprosto souhlasil. Šaty jeho společnice byly vážně vhodné spíš do bordelu. Claire okamžitě odkráčela na toalety a neznámá za ní. V poslední chvíli se tajemná dívka na Albuse usmála. Tělem mu projela tolik známá energie. Tohle dokázal udělat jenom jeden člověk, i kdyby měla tisíc převleků.

Claire stála před zrcadlem v umývárně ve třetím patře. Nebyla zrovna z těch, kteří by ovládali jakákoliv údržbová kouzla, takže jí nezbývalo nic jiného, než drhnout flek ručně pomocí ubrousků a mýdlové vody. Najednou se ozvalo tleskání a Clair sebou trhla.

„Ach, jak jsi ty mohla být vybrána, abys mě odstranila, a přitom nejsi ani schopná poradit si s jednoduchou skvrnu od rybízového džusu.“ Claire zamrzla v pohybu.

„Co… Ty máš být mrtvá!“ zapištěla překvapená Nebelvírka na druhou dívku, která si sundala zdobenou škrabošku.

„Překvápko!“ Mladší dívka zamaskovala prvotní šok a odvrátila se od zrcadla, aby mohla sledovat Avernu, která vytáhla zdobený náramek a zamávala jím dívce před nosem.

„Takový krásný rodinný klenot předávaný z matky na dceru, a ty si ho necháš strhnout dívkou, která byla na pokraji smrti. Tleskám. Tohle může udělat jen naprostý břídil.“ Averna sledovala obličej Claire, který začal brunátnět.

„Nezkoušej to na mě. Je to pouhá atrapa našeho dědictví. Pravý náramek je uložen v našem trezoru. Dostanu ho, až budu plnoletá. Nemáš na mě vůbec nic.“ Zmijozelka si povzdechla a zakroutila hlavou.

„No, tak se na to můžeme zeptat tvých rodičů. Určitě nebude vadit, když bystrozoři tuhle věc přezkoumají a vyžádají si od tvé mamá přístup do trezoru, ne? Přece jenom je to v jejich zájmu, odhalit vraha nebohé premiantky. Navíc, nikdo by nechtěl, aby jejich dcera byla obviněná z vraždy.“

„Vždyť ty nejsi mrtvá! Takže si nech ty šarády. Věděla jsem, že je to jenom nějaká hra, protože havěti se zbavuje těžce,“ zavrčela Clair.

„Taková slova chvály! Nech toho, nebo se budu červenat! Bohužel pro tebe – oficiální zpráva hovoří jasně, o to je smutnější, že budeš souzená jako vražedkyně. V tu noc jsem útočníka, v tvém případě útočnici, dost poškrábala. Dokonce mi zůstala kůže pod nehty. Kde že jsi přišla k těm strašlivým jizvám, které se skrývají pod těmi rukávy? Špatně se hojí, co?“

Averna věděla, že v den svých narozenin se jí pokusí Clair odstranit. Jak věděla, že to bude ona? Stačilo získat pozvánku na narozeninovou oslavu Albuse. Tvůrce si dal opravdu záležet, aby bylo provedení perfektní. Originál magicky rozmnožil a zanechal nechtěně na pergamenu svůj magický podpis. Na to příšel Nott a bystrozorský rozbor vše potvrdil. Nebylo potom těžké zjistit, kdo měl na starosti pozvánky. Claire McMoorová – pisatel vzkazů. Nicméně zpět k napadení Averny. Několik dní Lily, Scorpius a Nott sledovali Nebelvírku. Ta byla drobné Zmijozelce v patách. Mapovala její denní rutiny, kudy chodí, s kým se stýká. Zjistila, že si Averna dáva pozor na to, co jí a pije, takže další otrava neměla smysl. Tlačil ji čas, takže musela něco udělat. Byla zoufalá a rozhodla se pro přímý útok. A když se ocitla sama v opuštěné chodbě, zaútočila. Averna to čekala. S Nottem vytvořili plán. Bystrozorovi se absolutně nazamlouvalo, že  bude Zmijozelka bude volavka. Bohužel nutně potřebovali další důkazy.

Za nehty si nakapala směs na hubení třížalek. Zdravé kůži nic neudělá, jakmile se dostane do kontaktu s krví, způsobuje u čarodějů kožní problémy. Rány se špatně hojí a na to všichni spoléhali. Musela to být rychlá akce. Claire tedy zaútočila na Avernu, která hrála opilou. Na poslední chvíli Nott, skryt pod zastíracím kouzlem, vyslal na Nebelvírku Confundus. Zmijozelka v rychlosti vypila lektvar na potlačení životních funkci. Nott kouzlo ukončil a začal dělat hluk, aby McMoorovou vyplašil. Rychle pohlédla na ležící dívku a utekla. Měli to, co potřebovali. Přesun na ošetřovnu a nakonec do pitevny.

„Dobrý pokus, ale kdybys nebyla taková upejpavá, tak bys věděla, že Albus to má rád tvrdě a tohle mi udělal on. Ups, takže nemáš vůbec nic.“ Clair se zlověstně zasmála a dala ruce v bok.

„Ty jizvy jsem ti nikdy neudělal. Tu noc jsem byl tak na sračky, že se divím, že jsem neměl otravu alkoholem.“ Obě dívky se otočily na nově příchozího. Potter začal vidět rudě a Averna věděla, že ho musí nějak zastavit, jinak to posrané doznání od McMoorové nikdy nedostane.

„A kdo ti tak bude věřit, Pottere? Řeknu ti přesně, jak to bude. Já jsem přece nezletilá čarodějka, která byla k pohlavnímu aktu přinucena plnoletým Albusem Potterem. Chudáček holka. Je to slovo proti slovu, a já vyhraju.“ Claire se vítězoslavně usmála a založila si ruce pod prsa.

„Kruci, ty jsi tady chyběl,“ zamumlala si Averna pro sebe, „Pottere, vypadni. Tohle je holčičí pokec a dost ho narušuješ.“ Albus chytl Zmizelku za ruku a stáhl ji za sebe.

„Mluv, Claire. Holku jsem nikdy nezmlátil, ale u tebe udělám klidně výjimku.“

„Výborně, takže znásilnění mladistvé ti nestačilo. Přidáš k tomu ještě fyzické násilí. To má ale Potter senior vizitku.“ Potter nestihl ani pohnout rukou a skácel se k zemi, která se začala zabarvovat do ruda. Averna mrskla Claiřinu hůlku k jejím nohám.

„Měla by sis ji víc hlídat. Tak, McMoorová, konec srandy. Chtěla jsem s tebou uzavřít dohodu, ale myslím, že Azkaban bude lepší volba. Tenhle útok na studenta, a ještě k tomu se svědkem, ti neprojde.“ Zmijozelka přistoupila k zaskočené Nebelvírce a lehce ji poplácala po tváři.

„Jestli si myslíš, že tě tvůj komplic zachrání, tak se pleteš. Jsi pouhý pěšák, na kterém mu absolutně nezáleží. Můžu tě ujistit, že tě moc rád obětuje, což už vlastně udělal. Prakticky to na tebe celé ušil. Už teď má místo tebe náhradu, která mu bude věrná až za hrob. Myslíš si, že ta vaše dohoda, jak ti pomůže získat tohohle joudu, někdy platila? Měla si mě vyřadit, ne zabít. On chyby neodpouští.“ Averna se ušklíbla na dívku, která zbledla.

„Já… To… Blafuješ! Tohle by Lush nikdy neudělal. Máme dohodu.“

„Omyl. Chtěl jenom mě a pomstu. Potterovi jsou trnem v oku pro spoustu lidí, kteří i tolik let po válce věří v čistotu krve a novou temnou stranu, pro kterou potřebují obětovat dědice dvojí krve. Nějaká naivní holka, která je zoufale zamilovaná do svého idola a je ochotná udělat pro jeho získání cokoliv, se jim jenom hodila do krámu.“

„Lžeš! Tohle by nikdy neudělal. Udělala jsem všechno podle pokynů. Odstranila jsem tě z cesty.“

„Hlupačko, udělal, a ty díky důkazům půjdeš do Azkabanu. Můžeme se na to rovnou zeptat McGonagallové a vedoucího bystrozorů. Co si o tom myslíte, profesore Notte? Řekla jsem to takhle správně?“ Jmenovaný přistoupil k dívkám.

„Myslím, že je čas na úplné doznání, slečno McMoorová. Následujte mě do ředitelny. Pro jistotu si vezmu vaší hůlku, kdyby vás napadla nějaká hloupost.“ Averna osaměla s Potterem v umývárně.

„No, co s tebou udělám, ty pakoni? Vždycky musíš všechno zesrat,“ povzdechla si a klekla si k němu.

„Viděl jsem Notta, takže se akce podařila… Ou.“ Scorpius se zastavil ve dveřích.

„No jo. Dal si menšího šlofíka. Tady moje práce skončila. Pozdravuj Lily, uvidíme se.“ Postavila se a vyrazila ke dveřím.

„Tak pojď, kamaráde. Dneska si vážně přebral, na chvíli si poležíš na ošetřovně.“

613 Celkem zhlédnutí, 1 Dnešní zhlédnutí