I want to tell you a story
About a little man
If I can.
A gnome named Grimble Crumble.
And little gnomes stay in their homes.
Eating, sleeping, drinking their wine.
He wore a scarlet tunic,
A blue green hood,
It looked quite good.
He had a big adventure
Amidst the grass
Fresh air at last.
Wining, dining, biding his time.
And then one day – hooray!
Another way for gnomes to say
Oooooooooomray.
Look at the sky, look at the river
Isn’t it good?
Look at the sky, look at the river
Isn’t it good?
Winding, finding places to go.
And then one day – hooray!
Another way for gnomes to say
Oooooooooomray
Doupě; 15. června 2010
Z jednopatrové nevelké vily, postavené podle římského vzoru kolem atria s malou vodní nádrží, se vyhrnuly děti, popadly košťata uložená v přístěnku u dveří a rozběhly se na hřiště. Ginny šla pomalu za nimi, píšťalku na krku. Usmívala se. Měla radost stejně jako její žáci, že skončila ranní hodina matematiky a jdou trénovat famfrpál. Byla to nejoblíbenější část dne nejen dětí, ale i její. Ginny děti rozdělila do dvou družstev. Vždy dbala na to, aby týmy byly postaveny pokaždé jinak – nechtěla mezi dětmi pěstovat zbytečnou řevnivost, té si dost užijí po rozdělení do kolejí v Bradavicích. Stejně tak střídala i role v týmu, chtěla, aby se všichni stali co nejvšestrannějšími.
Každé družstvo mělo pět hráčů, Hermionin Joshua byl tentokrát kapitánem, spolu s ním byl v týmu Morgan Flack a jeho sestra Abigail, Percyho Molly a Maud Petersonová. Zbytek starších dětí vedla Charlieho Furtuna, která přijela na měsíc navštívit své britské příbuzné. James se trochu vztekal, musel tentokrát zůstat v bráně a to ho opravdu nebavilo. Nejvíc mu ale vadilo, že není kapitán, hlavně když soupeřícím kapitánem byl Josh. Ti dva byli sice nejlepší kamarádi, ale přesto, nebo právě proto, spolu často soupeřili.
Molly Weasleyová po chvíli odvedla menší děti, které se chtěly na famfrpál alespoň dívat, když už jej zatím nesměly hrát, zpět do učebny. Připravila jim kouzelnické scrabble, na kterém chtěla procvičit pravopis.
Měli teď otevřenou už docela velkou školu. To vlastně původně neměli vůbec v úmyslu, ale s kouzelnickými dětmi do jedenácti let byla trochu potíž. Někteří rodiče posílali děti do mudlovských škol. To ale nikdo z rodiny nechtěl, hlavně kvůli Joshuovi ne. Ani u ostatních dětí si nemohli být jisti, že se u nich někdy neprojeví divoká magie. Zejména James a Fred byli dost temperamentní. Kouzelnické základní školy téměř neexistovaly, byli jen ve větších městech a v některých kouzelnických obcích – například v Godrikově dole a v Prasinkách. Nechtěli ale děti posílat ani tam, každodenní přemísťování na větší vzdálenosti lékouzelníci nepovažovali pro děti za vhodné a do internátu tak malé děti posílat také nechtěli. Ginny se proto rozhodla, že děti bude učit sama, tak jak to ostatně dělala řada kouzelnických matek.
S výukou začala nejdříve jen sama a jen pro členy rodiny; ostatní se jí skládali na plat. Když se počet dětí začal rozrůstat, připojila se i Molly Weasleyová. Poté, co pan Weasley odešel na odpočinek, zapojoval se někdy i on. Jednou týdně přijela i Fleur a učila děti francouzsky. Občas přispěli i ostatní členové rodiny – děti byly nejvíce nadšené, když si trochu času při svém pracovním vytížení našel Harry. Jejich původně rodinný podnik se postupně stal opravdovou školou, když jim děti svěřilo i několik rodin z okolí – Christopher Flack zapsal své tři děti, Seamus Finnigan a Eddie Carmichael po dvou, Deiondra Petersonová, jedna z Ginniných sestřenic, přihlásila svou devítiletou dcerku. Celkem nyní měli devatenáct dětí ve věku od šesti do jedenácti let. Z Rumunska jim navíc občas posílal své děti, Furtunu a o dva roky mladšího Dorina, Charlie. Chtěl, aby se naučily dobře anglicky i aby poznaly své britské příbuzné. Nejstarší žák, Teddy Lupin, byl již prvním rokem v Bradavicích, v Nebelvíru. V září přijdou o další čtyři žáky, ale měli žádosti o přijetí dalších dětí. Rodinný podnik prosperoval, Ginny dokonce uvažovala o přijetí další učitelky.
Molly byla spokojená, děti měla vždy ráda, a i když se někdy cítila unavená, výuka ji bavila. Hlavní břemeno ostatně nesla Ginny. A Ginny vypadala šťastná – byla očividně ráda, že není jen ženou v domácnosti, ale že má i vlastní povolání, ve kterém je úspěšná. To vše jako matka tří dětí – jedenáctiletého Jamese, sedmiletého Albuse a šestileté Lily.
Bill měl dobrou práci u Gringottových, kde na mezinárodním obchodím oddělení pracovala i Fleur. Oba byli rádi, že se mohou díky Ginny věnovat svým profesím, a přitom je o jejich tři děti postaráno. Jejich nejstarší, Vicky, se narodila brzy po válce, přesně v den výročí bitvy o Bradavice, o čtyři roky později následovala dvojčata Dominik a Louis.
Percy stále pracoval na ministerstvu a dařilo se mu. Před rokem byl jmenován ředitelem odboru pro dohled nad nezletilými kouzelníky, což jejich škole značně usnadňovalo situaci. Oženil se s Audrey Bonesovou a nyní měli ve škole jejich dvě dcery – desetiletou Molly a osmiletou Lucy.
George pokračoval ve svém podnikání. Vzájemné utěšování s bývalou přítelkyní Freda Angelinou Johnsonovou skončilo jejich svatbou a záplavu zrzavých vlasů Mollyiných dětí a vnoučat teď doplňovaly dvě kudrnaté černé hlavy devítiletého Freda a sedmileté Roxanne.
Ron se stal úspěšným hráčem famfrpálu, měl řadu přítelkyň, ale žádnou trvalou známost. A žádné dítě, pokud Molly věděla. Zdálo se, že mu to tak vyhovuje. Doma se příliš nezdržoval, měl svůj vlastní život.
Hermiona žila stále s nimi a podobně jako Ginny s Harrym měla nyní domek hned u Doupěte. Se svými rodiči se pravidelně navštěvovala, ale skutečnou rodinou jí byli Weasleyovi a Potterovi. Pracovala jako tajemnice Starostolce – připravovala žaloby, zkoumala podklady od bystrozorů i podněty ostatních kouzelníků a spolu s několika kolegyněmi a kolegy zajišťovala celé složité soukolí kouzelnického soudního dvora. Byla stále sama a tvářila se, že jí to tak vyhovuje. Jestli někoho měla, tak to velmi dobře tajila. Molly o žádné její známosti nevěděla. A ostatně nic nevypátrala ani zvědavá Rita Holoubková. Ta svůj nos do záležitostí Harryho, Rona a Hermiony strkala neustále, přestože hlavně Harry a Hermiona si své soukromí úzkostlivě chránili. Dokonce se jim podařilo od nežádoucí mediální publicity uchránit i Joshuu. Zdálo se, že tisk o jeho existenci neví, a to bylo dobře.
„Maureen, jaké ‚i‘ se píše po ‚ž‘?“ ukázala Molly na slovo „žýžala“, které vytvořila Maureen Finniganová.
Holčička chvíli přemýšlela a pak si postěžovala: „Ale když já měkké nemám. Tak jak to mám jinak udělat.“
„Musíš vymyslet jiné slovo. Ukaž, co tam máš. Zkus ‚mýval‘.“
„Jé, trpaslík!“ zvolala najednou Lily a všechny děti se nahrnuly k oknu.
Molly si vzdychla. Těch plenitelů zeleninové zahrady se stále nemohla zbavit. A v poslední době se o to už ani nepokoušela. Hermiona se je snažila chránit, tvrdila, že jde o myslící tvory, i když myslí jinak a jednodušeji než lidé. Děti je navíc rády pozorovaly.
„Podívejte, letí sem sovy!“ ukazoval na tři tečky přibližující se zdálky Sean Finnigan. Molly vyšla s dětmi před dveře. Sovy! To budou nedočkavě očekávané dopisy z Bradavic! Děti se rozběhly k famfrpálovému hřišti, kam zamířily i sovy.
„Proč jsou ale jen tři?“ zeptal se Albus.
Hráči famfrpálu zatím přílet sov nezpozorovali. James s Joshuou se zrovna hnali za Zlatonkou. Ginny pískala a volala:
„Jamesi, když jsi brankář, nemůžeš být zároveň chytač! Ve famfrpálu si neděláme, co chceme!“
James si z ní ale nic nedělal. Byl výborný chytač a nenechá svůj tým prohrát jen proto, že je chytačem zrovna Luke Carmichael! Molly se zadívala na dychtivé tváře chlapců. Jak společně letěli za Zlatonkou, vypadali skoro jako bratři. Stejný zaujatý výraz, stejná křivka úst. James byl hodně podobný Harrymu, ale Joshua také, uvědomila si s překvapením Molly. Ta podoba nebyla nápadná, šlo spíše jen o náznak. Jen oči měl Joshua jiné, hnědé, ale ne oříškové jako jeho matka, ale temné, skoro černé. Kdo je vlastně Joshuův otec? Hermiona jim to nikdy neřekla. Samozřejmě, podle únorového data narození chlapce by k početí mohlo dojít až po Hermionině zmizení, ale Molly tehdy, když se Hermiona vrátila, připadal na svůj věk příliš vyspělý. Joshua se vítězně rozhlížel a ukazoval všem Zlatonku.
Dívala se na dceru, která kárala svého syna. Své podezření si nechá pro sebe. Ginny nic takového nenapadlo, a to bylo dobře. A Harry Ginny očividně miloval, vztah měli hezký. Ostatně si nejspíš jen něco namlouvá, jen se jí něco zdálo.
Sovy už přistávaly u dětí. První odevzdala dopis Vicky, druhá Morganovi a třetí Jamesovi. Joshua jen překvapeně a smutně pozoroval, jak děti nedočkavě lámou pečetě pergamenových obálek.
„Je to zvací dopis!“ volal James. „Ale proč je podepsán Snapem? Ředitelka je přece McGonagallová.“
„Profesorka McGonagallová, Jamesi,“ opravila vnuka Molly. O tom, že zvací dopisy podepisuje Severus Snape, věděla. Rodiče dětí to už rozebírali a většině se to nelíbilo. Sice i Brumbál někdy pověřoval psaním dopisů svou zástupkyni, kterou tehdy byla právě Minerva McGonagallová, to ale bylo něco jiného. Znamenalo to totiž, že Snape má přístup k záznamům studentů. A přestože byl Snape plně zbaven Starostolcem všech obvinění a po nějaké době jej dokonce bradavická ředitelka jmenovala svým zástupcem, přetrvávaly v kouzelnické veřejnosti pochybnosti o jeho roli v poslední válce. Jeho dvojí role byla natolik úspěšná, natolik přesvědčivá, byl tak blízko Vy-víte-komu, že nebylo možné, aby se osobně na řadě zločinů nepodílel. Pochybnosti o jeho roli nedokázalo rozptýlit ani svědectví Harryho a Minervy. A řada Smrtijedů v soudních procesech v tomto smyslu i vypovídala. Navíc od Teddyho věděli, že na něj ředitelka přenáší řadu svých povinností, mnohem více, než měl kdy ve zvyku Brumbál pověřovat ji. Teddy si dokonce i všiml, že Snape chodí do ředitelny, jako by to byla jeho pracovna. Mohlo to být způsobeno tím, že Snape koneckonců svého času ředitelem školy byl, i když jmenovaný Smrtijedy a jako Smrtijed, a že Minerva cítí určité rozpaky z toho, že jej Správní rada ve funkci nenechala, napadlo Molly.
„A profesor Snape,“ doplnila s důrazem na slově ‚profesor‘ Ginny. „Zvykejte si. Budete se muset naučit, že k učitelům musíte být uctiví. Jinak ze školních trestů nevyjdete. Jako tvůj otec,“ usmála se na syna.
Molly hledala očima Joshuu. Neviděla jej. Až po chvíli ho zahlédla, odcházel pryč. Za ním běžela Furtuna. Molly ji následovala. Chápala, že mu je těžko, že neví, proč dopis nedostal. Molly však byla přesvědčena, že se to vyřeší. Neznala jiné dítě, které by bylo magicky nadané tak jako on.
„Joshuo, počkej,“ volala na něj Furtuna. „Já jsem přece taky nedostala dopis.“
„Ale ty nejsi tady odtud,“ odpověděl jí chlapec zamračeně. „Jsi tu jen na návštěvě. Jsi z Rumunska.“
„Joshuo,“ vložila se do rozhovoru paní Weasleyová, „ty ale vlastně také nejsi odtud. Narodil ses v Austrálii.“ Chytila jej kolem ramen. „Neboj, to bude v pořádku. Ty jsi kouzelník. O tom přeci nemůžeš pochybovat.“
Joshua chvíli přemýšlel a pak se s novou obavou podíval na paní Weasleyovou. „A nebudu muset do australské školy? A je tam vůbec nějaká? Přece bydlím tady, ne? To by bylo nespravedlivý, kdyby mě poslali jinam.“
Molly se zarazila. Vlastně o tom nic nevěděla. Co když Joshuu skutečně pozvou do australské školy? Budou to moci zvrátit? Bylo by kruté, kdyby se měl rozloučit se svými přáteli a být tak daleko od své rodiny.
„To zjistíme, Joshuo,“ řekla nakonec. „Nedělej si s tím starosti. Vyřešíme to. Když bude potřeba, zajdu za ředitelkou školy nebo i za ministrem.“
„A Furtuna? Bude chodit taky s námi do Bradavic?“
Furtuna se zasmála. „Ne, nebudu. Nechci. Mluvili jsme o tom s Charliem a Vulpe a dohodli jsme se, že zůstanu doma. Dorin ostatně taky. My vlastně spadáme do Kruvalu, ale tam mě poslat nechtějí. A dračí lidé si stejně obvykle nechávají děti doma.“
„Ale šlo by to zařídit, ne? Vždyť sem taky trochu patří,“ obrátil se Joshua na paní Weasleyovou.
„Asi ano, Joshi.“
„Ale já nechci,“ rezolutně prohlásila dívka. „Z toho, co o té škole vím, mi připadá tak nějak kostěná.“
„Myslíš zkostnatělá?“
„Jo. Pořád jen musíš, nesmíš a školní tresty. Domácí úkoly až do večera. A žádní draci. A ten příšernej Snape. A Filch. Táta o nich povídal celý horory. Ne, nechci. V horách je to lepší. A letět na drakovi je úžasný,“ zasnila se Furtuna.
Joshua se na ni překvapeně podíval. Nechápal, jak někdo může nechtít do Bradavic. A trochu ho mrzelo, že tam nechce právě ona. Vlastně tak trochu počítal s tím, že tam bude s ním, z celé rodiny ji měl nejraději.
„Ale to se neuvidíme.“
„Vždyť budu jezdit o prázdninách. A ty taky můžeš za mnou přijet. Přijedeš, viď?“
Joshua přikývl. Bude mu chybět.
„Naučím tě krotit draky. Ty to dokážeš,“ usmála se Furtuna a rozběhla se zpět k ostatním dětem.
879 Celkem zhlédnutí, 2 Dnešní zhlédnutí
Buď první v napsání komentáře...