Madame Pomfreyové stačil jeden pohled na bledou, třesoucí se Dariu, která se začínala pomalu probírat a už chvátala pro nějaký povzbuzovací lektvar a samozřejmě hromadu čokolády. Angela pomohla Darie z lehátka na postel a šlehla pohledem po Snapeovi.
„Přivedl byste sem laskavě pana ředitele, pane profesore?“ ozvala se jízlivě.
Kdyby pohledy mohly zabíjet, Angela by se v tu chvíli skácela k zemi.
„Nemyslím, že by pana ředitele zajímaly vaše nehorázné výmysly, Rosierová,“ odvětil ledově Snape.
V tu chvíli Ron, Harry i Angela vyskočili jak zuřiví čertíci, ale než stačil někdo z nich nejspíš dost drze něco odseknout, Hermiona je naštěstí předběhla.
„To ale nejsou žádné výmysly, pane,“ ozvala se hlasitě, ale klidně a tlačila Rona zpátky do sedu. „Daria je toho živým důkazem. V lese byli mozkomorové a…“
„Na váš názor se nikdo neptal, Grangerová,“ přerušil ji Snape neomaleně.
Madame přichvátala k posteli a vnutila Darie sklenici s nějakou hustou béžovou kapalinou.
„Severusi, dojděte prosím pro profesora Brumbála,“ oslovila ho Poppy v chůzi. „O tom útoku by se měl okamžitě dozvědět.“
Snape jen zamrkal. Madame všechny přinutila, aby se posadili a do ruky jim dala misku snad s půl kilem čokolády.
„Neodejdete odtud, dokud ta čokoláda nezmizí, jasné?“ nakázala jim přísně a odklusala s Dariinou prázdnou sklenicí.
„Jak si můžete být jistá, madame, že je napadli mozkomorové?“ zavolal za ní Snape úlisně.
Madame se zastavila a pohlédla na něj, jako by se zbláznil.
„Vykazují přece všechny příznaky,“ odvětila udiveně a zmizela ve vedlejší místnosti.
Snape se zatvářil, jako by kousl do citronu, přeletěl je všechny vražedným pohledem a odplachtil z ošetřovny s hlasitým prásknutím dveří.
„Kretén,“ zašeptalo v tu chvíli najednou šest hlasů. Všichni se po sobě udiveně podívali a většině zacukaly koutky. Pak se ale raději rychle vrátili ke své čokoládě a vzácná chvíle souznění byla pryč.
Namísto toho teď zavládlo na ošetřovně dusné ticho.
Angela se se svou miskou posadila na parapet okna, Malfoy se natáhl a dal si nohy na opěradlo postele, Hermiona se uvelebila u Darie na pelesti, Ron se o její nohy opřel zády a Harry se usadil obkročmo na židli a lokty si opřel o opěrku.
„Je to ale hodně divné, viďte?“ ozvala se po dlouhé době ticha, přerušované jen chroupáním tvrdé čokolády, Hermiona. „Pochybuju, že mozkomorové čekají, až se náhodou někdo dostane do lesa, aby ho pak mohli napadnout.“
„Velice správně,“ souhlasil Ron. „To je naprostá blbost.“
„Museli o nás vědět,“ řekl tiše Harry.
„Někdo je na nás poslal,“ odtušila Hermiona. „Ale kdo?“
„O tom večerním trestu jsme věděli jen my, Snape a nejspíš i McGonagallová,“ uvažoval Harry.
„McGonagallovou můžeme škrtnout,“ řekla Daria.
„A tebe taky,“ reagovala Hermiona.
„Já, ani Ron nebo ty Hermiono, jsme to určitě nebyli,“ dodal Harry a zabodl pohled do Malfoye.
Ten si jich okázale nevšímal a ládoval se svou čokoládou. Angela celou dobu pozorně sledovala jejich rozhovor. Teď pohlédla na Harryho.
„Já taky ne,“ řekla tiše a pevně.
Všichni kromě ní upřeli pohled na Malfoye.
„Takže… Kdo nám tak asi zbývá?“ ozval se Ron hlasitě.
Malfoy se konečně posadil: „Jestli si myslíte, že jsem takový cvok, abych poštval sám na sebe mozkomory, tak už vám asi definitivně hráblo,“ konstatoval suše.
„Právě naopak,“ odsekl Harry. „Na tebe třeba neútočili doopravdy. Co když jsi s nimi byl domluvený? Jen aby na tebe nepadlo podezření, že bys s tím mohl mít něco společného.“
Draco se postavil a z jeho očí se staly tvrdé kameny.
„Teď jsi na to kápl, Pottere. Seš fakt borec,“ vyštěkl ironicky.
To už stál na nohou i Harry a odsunul židli, která stála mezi nimi.
„Tak to popři,“ vyzval ho. „Řekni, že to není pravda.“
Dracova ruka sjela k hůlce, když ucítil na rameni něčí ruku. Pohlédl na Angelu, která se objevila těsně u něj. Chvíli si beze slova hleděli do očí a pak se Malfoy znovu posadil na postel.
„Nestojíš mi ani za odpověď, Pottere,“ vyprskl posměšně.
Nech to být, Harry. Aspoň prozatím… vyslala Angela k Harrymu prosebně.
Harry po ní šlehl tvrdým pohledem, ale ona neuhnula. Dveře na ošetřovnu se rozlétly dokořán a dovnitř majestátně vešel ředitel školy. Všechny oči se na něj upřely. Snape kráčel za ním s výrazem vraha.
„Jste všichni v pořádku?“ otázal se Brumbál vážně.
Nebelvírští kývli hlavou.
„Naštěstí nám nic není, pane profesore,“ řekla tiše Hermiona.
„Kde přesně na vás ti mozkomorové zaútočili?“ obrátil se Brumbál na Malfoye a Dariu.
Žádné pochyby, či zjišťovací dotazy. Prostě jim věřil a přímo se ptal na podstatné věci.
Daria se podívala na Malfoye, ale ten se očividně neměl k odpovědi.
„Docela blízko okraje lesa, pane,“ odpověděla tedy za oba.
„Kolik jich bylo?“
Daria si zaryla nehty do dlaní a trochu zbledla, když si vzpomněla na temné postavy.
„Asi tucet,“ odvětil Malfoy tiše.
Brumbál se zachmuřil. Chvíli bylo na ošetřovně hluché ticho. Pak se ředitel otočil na Snapea.
„Chtěl bych vás, Severusi, požádat, abyste neukládal našim studentům tresty venku a zvláště ne v Zapovězeném lese,“ řekl chladně a oči mu jiskřily.
„Samozřejmě, pane řediteli,“ odvětil Snape prkenně.
Brumbál se obrátil k madame, která právě vcházela, aby se přesvědčila o poctivém pojídání čokolády.
„Budou se moci všichni vrátit na své koleje, Poppy?“
„Ano, Albusi. Slečnu Prescottovou bych si tu možná nechala, ale vypadá v pořádku, takže to nebude třeba.“
Daria sklopila oči k podlaze a vší silou ovládala třas rukou.
„Výborně, musím ještě zařídit, aby se vyšetřilo, kde se tu ti mozkomorové vzali. Tak tedy dobrou noc,“ řekl Brumbál a chvatně odkráčel.
Angela se chvíli zamyšleně a nerozhodně dívala na zavřené dveře, pak seskočila z parapetu a rychle zamířila k nim.
„Kam si myslíte, že jdete?“ zeptal se Snape chladně.
„Hned se vrátím,“ zamumlala Angela neochotně, ani se k němu neotočila a dveře za ní zaklaply.
Snape skoro vzteky zaskřípal zuby, ale ovládl se. Přeletěl vražedným pohledem po studentech, kteří na něj upřeně zírali.
„Váš trest na zítřek samozřejmě platí, pane Malfoyi. Vyřiďte to i Rosierové,“ vyštěkl nabroušeně a otočil se k odchodu.
„Ještě moment, pane.“
Snape ztuhl a chřípí se mu rozšířilo. Prudce se obrátil k Potterovi, který stál za ním.
„Ano, Pottere?“ zeptal se nebezpečně ledově.
Harry se mu na moment díval do švábovitých očí, pak se sklonil a pobral z jedné postele malé pytlíky.
„Tady máte,“ oznámil uštěpačně a štítivě mu je podával. „Víc jsme nasbírat nestihli.“
Snape mu je vyškubl z ruky a vypálil z ošetřovny tak rychle, že si ani nevzpomněl na to, aby mu ubral body za drzost.
*
„Počkejte prosím chvíli, pane profesore,“ zavolala Angela za Brumbálem, který se nacházel už na konci chodby.
Brumbál se udiveně zastavil a otočil se čelem ke klusající Rosierové.
„Ano, slečno?“ zeptal se mírně. „Jak vám mohu pomoci?“
„Já jen, no… Potřebovala bych s vámi mluvit, pane profesore,“ dostala ze sebe Angela po chvíli. „Samozřejmě, že ne hned, až budete mít chvíli čas…“
Brumbál ji chvíli zamyšleně pozoroval, přičemž si Angela připadala jak pod rentgenem a pak se pousmál.
„Přijďte za mnou do ředitelny v pátek v osm. Heslo jsou Skákavé kuličky.“
„Děkuju, pane profesore,“ vydechla Angela.
*
Když se vrátila na ošetřovnu do napjatého ticha, všichni měli své misky prázdné. Nacpala do sebe svůj vlastní zbytek a po chvíli je madame Pomfreyová propustila. Předtím, než se skupina rozdělila na dvě části, pohlédla na Harryho.
Za hodinu v Komnatě.
Harry jen mírně přikývl.
*
Angela pozorovala neproniknutelnou tmu za sklem. Nerozsvítila si žádné světlo uvnitř. Pokaždé když vydechla, utvořil se na studeném okně zamlžený kroužek, který po chvilce zmizel. Venku se prudce ochlazovalo.
Harryho za sebou spíš vycítila než uslyšela.
„Kdo si doopravdy myslíš, že to byl?“ zeptala se tiše. „Kdo je poslal?“
Harry dlouhou dobu mlčel.
„Snape. Nikdo jiný mě nenapadá. Když to Malfoy nebyl,“ dodal stále nevěřícně.
„On to ale opravdu nebyl,“ řekla Angela pevně.
„Jak si tím můžeš být jistá?“
Angela se k němu otočila tváří: „Znám ho líp než ty. On by to neudělal. Vždyť skoro dostal jejich polibek, copak jsi to neviděl?“
„Viděl,“ odvětil Harry, ale rozhodně ne přesvědčeně.
„Taky si myslím, že to byl Snape,“ zamyslela se Angela.
„Hmm, ale nemáme na to žádný důkaz.“
„Ne, to nemáme.“
„Jak dobře Malfoye znáš?“ zeptal se Harry nečekaně.
„Harry, prosím tě…“ Angele se vytvořila na čele jemná vráska.
„Odpověz mi,“ naléhal Harry. „Přece po tobě nechci tak moc.“
Angela si povzdychla: „Dobře. Nikdy jsem se s ním moc nebavila, měla jsem ho za arogantního fracka z bohaté rodiny. Pak jsme se díky jeho matce a mojí… tetě, se kterou se madame Narcisa dobře zná, poznali trochu víc a sblížili se. Po smrti tety jsem se nastěhovala k nim domů na Malfoy Manor. Nemám jiné blízké příbuzné a kdyby se mě neujali, musela bych do nějakého ústavu…“
„A dál?“
„Jsme jen kamarádi,“ odsekla Angela. „Kolikrát ti to mám ještě opakovat?“
„No jo, tak se nezlob,“ objal ji Harry smířlivě. „Jen tě s ním nerad vidím, to je všechno.“
Angela se k němu přitiskla: „Prostě si ho nevšímej,“ zamumlala mu do ucha.
„Kdyby to tak šlo… Podívej, začíná sněžit. Letos nějak brzy.“
Angela se sklesle zadívala ven oknem, za kterým skutečně padaly drobné sněhové vločky. Už ani Harryho náruč z ní nedokázala vyhnat pochmurné myšlenky. Ne v ten večer.
752 Celkem zhlédnutí, 1 Dnešní zhlédnutí
Buď první v napsání komentáře...