Generace Z: Září 1. část

„Avada Kedavra!“ S hlubokým nádechem se posadila na posteli. Tahle dvě slova ji už několik měsíců budila ze spaní.

Byl to jen sen, do kterého se zhmotnila vzpomínka z dětství. Tak už se prober. Zakroutila hlavou, aby si potvrdila své domněnky. S výdechem si promnula oči a natáhla se pro brýle na noční stolek. Venku už začalo svítat. Věděla, že znovu neusne. Kocour na ni hleděl s ustaraným pohledem.

„To nic, zase ten hloupý sen. Neboj se o mně,“ broukla směrem k rezavému chlupáčovi, který s nesouhlasem opět zavřel oči a pokračoval ve spánku. Pomalým a tichým krokem se vydala přes chodbu do koupelny na konci prvního patra. Musela se pohybovat velice opatrně, aby nevzbudila ostatní děti. S myšlenkou na voňavou horkou levandulovou koupel otočila kohoutky vany. Za poslední rok se s jejím tělem událo mnoho změn. Ve škole si toho nevšimla, protože se věnovala výhradně studiu. Zkoušky by zvládla s menším zápalem, ale musela přece dokázat té náně Weasleyové, kdo je v lektvarech a přeměňování nejlepší. Potutelně se usmála, když si vzpomněla na pláč té ubohé nanynky po zkoušce z lektvarů. Jsem prostě lepší. Se s tím smiř, nebelvírská vlezdoprdelko.

Když v zrcadle sledovala své nahé tělo, musela uznat, že změny nejsou špatné. Mohla se pochlubit správně tvarovanými ženskými křivkami. Akorát ty vlasy by už konečně mohla zastřihnout. Padaly jí téměř k bokům. Možná by se hodila nějaká barva k té tmavě hnědé, skoro až černé. Taková ta modrá nebo šedomodrá? Třeba by mi Daphné něco vytvořila.  Z tajné zásuvky si vytáhla krabičku cigaret a zapalovač, které položila na stolek vedle vany a opatrně prsty zkontrolovala teplotu přichystané koupele. Pomalu se ponořila. Vytáhla „retko“, jak říkal Albus, a zapálila si. Se zavřenýma očima spokojeně vyfoukla.

***

„Daphné, máš čas?“ Oslovená žena se podívala na dívku zabalenou v županu a usmála se.

„Jistě. Chceš si popovídat? Celé léto jsme na sebe neměly čas.“ Dívka se rozpačitě usmála a přikývla.

„Jsi vzhůru brzy. Nervózita?“ prohodila Daphné směrem k ní a pustila se do přípravy čaje a snídaně pro všechny.

„Zapomněla jsem, jak umíš být vtipná. Chtěla jsem si v klidu dát koupel, než vstanou caparti,“ hnědovláska se usmála a podala ženě svůj oblíbený hrnek.

„Výborně. Ty vajgly jsi doufám vyhodila.“ Dívka zrůžověla a přikývla. Neposedný pramen si zastrčila za ucho.

„Nebohla bys mi prosím udělat něco s vlasy? … Prosím.“ Zamrkala na ženu a usmála se. Ta na nic nečekala, položila konvici doprostřed stolu a přistoupila k dívce.

„Miluju tvé vlasy. Jsou jako havraní peří, ne jako ty moje. Víš, kolik kouzelných kravin do nich musím napatlat, abych tohle měla na hlavě? Kdyby neexistovala magie a musela to všechno dělat po mudlovsku. Nevím, v kolik bych musela vstávat, abych všechno stihla. A co chceš? Ale dopředu ti říkám, že na mikádo zapomeň!“ a pobaveně s ní zatřásla.

„Tak zastřihnutí by určitě nebylo do věci. Spíš jsem si říkala, že asi částečně obarvit. Víš, jak jsme spolu byly nakupovat v tom mudlovském obchoďáku, a byla tam ta holka s těmi barevnými vlasy? Tak co třeba modrou nebo šedomodrou?“ Žena s odporem zakroutila hlavou a začala se nadechovat k protestu.

„Ne celou hlavu, promerlina, ale jen pár pramenů. Nebo tak, jak to má lady Malfoy. Prosím, myslím, že si zasloužím vypadat víc sexy , možná i dospěle. Podívej, co mi narostlo. Už nejsem dítě!“ Rozepla si župan a otočila se podél osy.

„Ano, stala se z tebe žena. Ale pamatuj si, že odteď si župan svlékat nebudeš. Nechci, aby na mě přišla kouzelnická sociálka s tím, že nutím nezletilé čarodějnice k obnažování. Dobře, něco vymyslím. Běž se obléknout, koupila jsem ti nové šaty, a přijď.“

***

S hlasitým ahoj se před budovou nádraží odtrhla od početné skupinky dětí doprovázených Daphné. Věděla, že ji potřebují mnohem víc než ona. Do Bradavic jede po šesté, takže o pusu na čelo a objetí opravdu nestála. Je už přece velká holka, i když se svými 165 centimetry tohle slovo mohla použít pouze nadneseně. S Daphné se rozloučily, když si vytahovala kufr z magicky upraveného auta. Oběma bylo líto, že už na sebe nemají tolik času, ale mladší děti byly v domě priorita. Daphné ji pohladila po nově upravených vlasech. S nevyřčeným rozloučením ji propustila. Teď už osamělá prošla přepážkou na nástupiště. S povzdechem zamířila k lokomotivě. Nehodlala měnit tradici. Vždy seděla v prvním kupé prvního vagonu vpravo u okna.

Čas na poslední cigáro. Vytáhla si poslední cigaretu z krabičky. Schovaná za nejbližším sloupem si užívala výhled na dlouhou řadu vagonů, ke kterým se začali hrnout studenti a rodiče. Jak patetické.V duchu se ušklíbla, když sledovala objímající se skupinku. Típla špaček o sloup a hodila ho do kolejiště. Urovnala si světle modré kostičkované šaty na ramínka, zkontrolovala čistě bílé tenisky a zapletený cop, ve kterém se mísily prameny černých a modrých vlasů. Od malička jí Daphné vštěpovala, že dívka má být vždy bez poskvrnky a upravená, bez ohledu na to, z jakého rodu pochází. Z jakého rodu bych taky mohla pocházet? Spanilý rod dětí z děcáku Daphné Greengrassové. Zašklebila se a vykročila zpoza sloupu zpátky do vlaku.

Ani nemusela zvednout hlavu, když se otevřely dveře. Jejich parfémy už na ně upozornily dostatečně dopředu.

„Ale, ale. Podívejme se, kohopak to tu máme! Není to naše milovaná, všemi oblíbená zmijozelská princezna? Pane Malfoy, pospěšte si, abyste se mohl pokochat. Přes léto nám ještě více zkrásněla. Obávám se, že se tento rok už neudržím.“ Obrátila oči v sloup a konečně se otočila na příchozí. O futra se úšklebkem opírali její nejlepší přátelé.

„Máte pravdu, pane Pottere. Mám chuť o ní napsat sonet, báseň či celou operu. A ty budeš ten blbec, kterého odkopne, protože si vybere mě. Krásného a sličného prince z rodu Malfoyů.“

„Albus Severus Potter a Scorpius Malfoy, chodící parfumérie, dva troubové, kteří mi nikdy nedají pokoj. Kde jste sakra tak dlouho?“ založila si ruce na prsa a mrkla na ně.

„Sorry, ale dostával jsem kázání o tom, jak bych se měl chovat – dívky nejsou žádné hračky. S čímž samozřejmě nesouhlasím, protože pak bych si neměl s kým hrát a můj kompletní vývoj by dostal prasklinky. Matka prostě nechápe, že moje životní láska mě nechce. Takže musím zkoušet štěstí jinde, že, slečno Kingswoodová.“

„Pottere, ty holky jsou s tebou jenom proto, že seš nejlepší chytač od dob tvýho fotra a máš dost dobře namakaný tělo.“ Oslovený se vyprsil a krasoňovsky se usmál.

„Čistá závist, Malfoyi. Takže, Averno… Copak si dělala celé léto? Jsem celý na trní, abych se dozvěděl nějaké pikantnosti z tvých letních radovánek. A jestli se ti dostal někdo do kalhotek. A aby ses nestyděla, tak já teda začnu,“ skočil na protější sedačku a zaujal polohu á la nahý Dionýsos, á la  „čučte všichni na mě, jaký jsem fešák“. Scorpius si sedl vedle ní a založil si ruce na prsa, stejně jako ona, v plném očekávání. Potterovy děvkařské příhody milovali. Od doby, kdy si Albus uvědomil, že má penis a vládne uměním slov, takzvaným „Potterovským oblbovákem buchet“, vydal se na cestu zdolávání dívčích srdcí. K jeho smůle měli jeho rodiče dost informací, protože James a Weasleyová ho kdykoliv s potěšením naprášili. Ach ti Nebelvírští a jejich smysl pro čest.

„Takže, jelikož můj bratr prohlásil, že on teda bude celé léto pracovat, tak já jsem se rozhodl, že budu zase trénovat a lovit v klidu buchtičky. Ty svaly se prostě neudělají samy, že? Každý den jsem si ráno a večer pěkně zaběhl dvě až čtyři míle, podle možností výskytu samiček. Při jednom takovém běhu jsem narazil na prvotřídní kost. Ta by se ti, Malfoyi, líbila. Malá, dlouhé světle hnědé vlasy, prsa hebká a nádherně tvarovaná a ten zadeček v mini kraťáscích… No co ti budu vykládat. Totálně mě dostala. Pár dní jsem si ji jen tak oťukával. Znáte to: úsměv, pozdrav. Prostě jsem hodný klučina. Pak jsme se dali do řeči. Bylo jí sedmnáct, přestěhovala se k nám z Londýna, a že se hrozně nudí. Tak jsem jí navrhl, že večer něco podnikneme. Hnedka mi na to kývla, tak chápeš, ne? Podívej se na mě. Jsem prostě kluk, ze kterého vyzařuje ochranitelský komplex… Že ano, Kingswoodová.“ Ta se jen zašklebila na Scorpiuse, který její škleb opětoval a začal hladit Buráka, který mu mezitím vyskočil na klín. Albuse pak poslouchala jen jedním uchem. Všechno to vždycky skončilo sexem. Sexem v posteli, na louce, v parku, na záchodcích, ve sprše… Nebylo místo, o kterém by ho neslyšela vyprávět. Chápala ty dívky. Jeho jiskra v oku byla jako magnet. Navíc přes prázdniny pořádně zapracoval na svém těle. Nebylo pochyb, že dívky v jeho náručí zapomínají na obezřetnost, slušné vychování a jsou svolné k čemukoliv. Ona ho znala od jedenácti. Jeho jediná starost byla, jestli bude moct hrát famfrpál už od prvního ročníku. Takže tento nával touhy k němu opravdu necítila.

Musela přiznat, že zmužněl. Rysy ve tváři mu víc vynikly, i když si začal pěstovat vousy, které část ostře řezaných čelistí zakrývaly. Oči zářily nadšením pro věc a rošťáctvím, sice je schovával za brýlemi, ale i tak byly nápadné. Hnědé vlasy měl ledabyle zastrčené pod kšiltovkou, kterou nosil vždy plochým kšiltem dozadu. Líbil se mu mudlovský styl a konstantně odmítal nosit hábit. „Nejsme ve středověku, abych nosil ten kus hadru! Kouzelnický svět je zaostalý.“ Tohle vždycky vykřikoval na profesory, když si ho musel oblékat. Pousmála se, když si vzpomněla, jak loni demonstrativně spálil hábit na hranici a vykoledoval si týdenní trest a huláka z domova.

Zato Malfoy byl odrazem klidné hlubiny. Mluvil jenom, když se mu chtělo. Pokaždé stála odpověď za to. Vlasy si vždycky česal do speciálního elegantního „rozcuchu“, ledově modré oči zůstávaly na veřejnosti, respektive ve společnosti jiných lidí, vždy klidné a většinou bez emocí. Byl takové to princátko, které prostě na základě prvního dojmu odsoudíte jako namyšleného parchanta. A to se mu líbilo. Vždycky měl vestičku, uplé kalhoty a mudlovské boty Vans, protože miloval skate. Kvůli rodinné minulosti se jeho matka rozhodla, že musí poznat mudlovský svět. Do toho kusu dřeva se jednoduše zamiloval na první pohled. V Bradavicích neexistovaly schody a zábradlí, které by nepoznaly jeho prkno, a zem, která by se blíže neseznámila s Malfoyovým pozadím nebo končetinou.

„Ty mě vůbec neposloucháš! Teďka měla přijít ta část, kdy mi řekneš něco peprného, jako že umřu na pohlavní choroby nebo že budu do sedmnácti otcem,“ šťouchl ji do kolene Potter a nahodil ublížený výraz.

„Promiň, asi mi tvůj příběh nepřipadal zajímavý.“

Malfoy vyprskl smíchy: „No jo, už prostě ničím nešokuješ. A jsi si jistý, že nejsi někde fotrem?“ Albus se na něho ušklíbl a začal se přehrabovat v batohu.

„Jste na mě zlí, a proto se s vámi odmítám rozdělit o nejlepší řízky paní Potterové.“ Averna ztuhla a podívala se na Malfoye.

„To nám nemůžeš udělat! Celé léto se na ně těším a odmítám si brát do vlaku matčiny francouzské bagety. Dej je sem! Podívej se na Avernu, ta chudinka málem umírá hlady. Kdo ví, jestli kromě cigára a černého čaje měla něco k jídlu. Slibujeme a přísaháme, že budeme poslouchat tvoje trapné příběhy až do konce.“ Averna vážně přikyvovala a hláskovala prosím. Dokonce se pokusila o ztrápený pohled číslo dvě, který používala na Daphné, když se jí nechtělo jít na nějakou dětskou oslavu. Albus to dlouho nevydržel a podlehl nátlaku. Oba zavýskli, zběsile mu vytrhli pečlivě zabalené sáčky a s radostí se pustili do jídla.

„Brzy tam budeme. Jestli chceš, můžeš se dívat, jak se převlékám, a potom vyhodím Malfoye a podívám se, co skrýváš za prádélko. Možná i něco víc…,“ mrkl na ni Potter a začal vytahovat školní uniformu.

„Díky, raději hodinu o samotě s tvojí sestřenicí,“ načež se zvedla, a šla ven na chodbu. Opřela se hlavou o okno a sledovala pohybující se krajinu. Nevšimla si, že k ní zezadu někdo přistoupil, dokud jí nezakryl oči. Navenek nedala nic znát, ale uvnitř se jí všechno sevřelo.

„Jsi nádherná. Myslel jsem na tebe celé dny,“ zašeptal jí s touhou do ucha a otřel rty o její šíji. Doufala, že tohle skončilo v létě a ve škole se jí nebude věnovat. Prudce ji otočil k sobě čelem a začal si jí prohlížet. Pomalu se nadechla, aby se uklidnila. Už se chystala, že mu něco řekne, ale jako zázrakem se otevřely dveře kupé.

„Můžeš mi prosím uvázat kravatu? Jsem si… CO tady děláš, bratře?“ Averna začala zrychleně dýchat. Albus stál v rozepnuté košili s vázankou kolem ramen a ostře sledoval záda svého bratra. Za ním vykukoval Malfoy, a když spatřil scénu před sebou, okamžitě mu ztvrdl pohled. James spustil ruce z Averny a otočil se. Ta využila situace a zapadla zpátky do kupé. Postavila se tváří k oknu a poslouchala.

„Čekám na odpověď,“ zaznělo tvrdě z chodby.

Chvíli se nic nedělo, a pak se ozvalo: „Všechny ti nepatří, bratříčku.“ A ozvaly se vzdalující kroky. Slyšela, jak se zavírají dveře a nastalo ledové ticho. Věděla, co přijde, jen doufala, že se toho nedočká.

„Co to mělo znamenat?“ Neotočila se, jen sklopila hlavu a podívala se na své zkřížené ruce na prsou.

„Nic.“

„Averno, otoč se!“ Nadechla se, napřímila se a připravila si kamennou masku.

„Když říkám, že nic, tak opravu myslím NIC. Mohli byste prosím počkat na chodbě, chtěla bych se taky převléct. Kravatu ti uvážu za chvíli,“ s rukou na kufru ukončila jakoukoliv budoucí diskuzi. Oba poslechli a opustili ji. Když se za nimi zavřely dveře, s úlevou si oddechla a začala se převlékat do uniformy. To nám to pěkně začíná.

542 Celkem zhlédnutí, 2 Dnešní zhlédnutí