Skip to content

Generace Z: Prosinec 2. část

[Celkem: 3    Průměr: 3.7/5]

Probudilo ji Albusovo skřípání zubů. Dělal to vždycky ve spánku, když se moc opil. Snažila se vymanit z jeho sevření, aby se mohla jít osprchovat. Okamžitě si ji přitáhl blíž k sobě. „Albusi, pusť mě, potřebuju jít do koupelny.“

„Hmm, ještě chvilku. Strašně hezky voníš,“ zabručel jí rozespale do ucha, „seš tak hebká.“

„Jestli mě okamžitě nepustíš, počůrám se tady a ty v tom budeš ležet!“ A byla volná. Bosky se vydala k velkému zrcadlu. Začala se prohlížet a zkoumat všechna viditelná zranění. Kolem zápěstí a na pažích se rýsovaly podlitiny – ty půjdou dočasně zakrýt dlouhým rukávem. Na krku měla pár škrábanců, nic hrozného, bohužel tu modřinu, která se jí vybarvila na tváři, zakryje těžko. Povzdechla si a začala klepat prsty o bradu. I když byla přiopilá, včerejší zážitek si vybavovala do detailů. Musí vymyslet nějakou výmluvu. Pak vzala ze země zbytek nenávratně zničených šatů. Tak z toho se nevykecá. Přešla do koupelny, kde se posadila na¨vanu a otočila kohoutky. Pokud řekne pravdu, že se ji Lush pokusil znásilnit, obviní syna jednoho z nejváženějších kouzelníků a zároveň donátora sirotčince. Daphné by mohla přijít o spoustu peněz, to jí přece nemůže udělat… Ale má mu to projít? Co když se o to pokusí znovu? Kluci s ní nemůžou být každou minutu. Položila se do myšlenek a přeslechla tak klepání na dveře.

„Promiň, neozývala ses,“ promluvil Albus. Díval se všude možně po místnosti, jen aby nezíral na polonahou dívku.

„Hm…, zamýšlela jsem se. Co se děje?“ Upřela na něj své oříškové oči, které byly plné starostí. Chlapec za sebou zavřel dveře a přistoupil k dívce.

„Už ti neublíží. Postarám se o něj,“ šeptal jí do vlasů, zatímco ji držel v náručí. Nechala se hladit po páteři. Co se to s ní děje? Včera málem zažila znásilnění a dneska se chvěje pod Albusovými dotyky jako osika. Cítila uvnitř sebe doutnající oheň. Zvedla hlavu a jejich pohledy se střetly. Jeho oči byly plné něhy a lehce se usmíval. Jemně ji pohladil po tváři. Dívka zamručela pod jeho doteky. Ať si nalhává co chce, s ním se cítí v bezpečí. Je to její hrdina.

„Vypadni, nebo to nedopadne dobře.“ Na jeho tváři se objevil vševědoucí škleb. Sklonil se a Averna zavřela oči. Lehce ji políbil na čelo a odešel.

***

Hromadu dárků nechala netknutou u nohou postele. Oblékla si černý rolák a dlouhé kalhoty. Tvář zakryla vrstvou makeupu a učesala si vlasy tak, aby šrám schovala pramenem. Naposledy se zkontrolovala v zrcadle a vyrazila na pozdní snídani.

Z jídelny se ozývalo veselé štěbetání. Byli tam úplně všichni. Tedy celý klan ze sirotčince, Malfoyovi a nejmladší Potter. Posadila se mezi Albuse, který dostal od rodičů povolení zůstat až do Silvestra, a Scorpiuse.

„Averno, byla jsi úžasná! Kde ses naučila tancovat?“ oslovila ji Chloé. Zmijozelka se začervenala a sklopila zrak.

„To jsem ji naučil já!“ mrkl na mladší dívku Albus, „kdybys chtěla, můžu ti dát soukromé lekce.“ Najednou mu přistál lívanec na tváři. Javorový sirup mu stékal na bílé tričko.

„Na mou sestru nesáhneš ani rukavicí!“ zavrčel na něj přes stůl John. Ostatní se začali smát.

„Samozřejmě, Camemberte,“ oplatil mu Albus a vztekle si otíral obličej.

„Pro tebe pan Cameron.“ Averna vyprskla smíchy. Potter si odfrkl a raději se věnoval svému talíři.

„Ale, ale. Tady někdo ostrouhal. Albusi, ty jsi vážně tragéd.“ Scorpius smutně poplácal svého přítele po zádech.

„HA-HA, tady chce někdo dostat čelo, že kamaráde. Odcházím! Pro dobrotu, na žebrotu.“ Dramaticky se postavil a všechny sjel ublíženým pohledem.

„Ale Albusi, notáák, vždyť je to legrace. Vrať se, lásko! Miluji tě. Už jsem se rozhodla. Chci se stát tvojí ženou!“ volala za ním Averna. Možná si měla tohle popichování pořádně rozmyslet. Albus evidentně nebyl dobře naladěn a každá akce vyvolá reakci, jak praví základní fyzikální pravidlo. U rozhněvaného chlapce to platilo dvojnásob. Dlouhé měsíce odolával svým pocitům a chtíči po Averně. Navíc ta dnešní koupelnová scéna už byla na jeho sebekontrolu moc. Dneska už ne, za své poznámky zaplatí, ušklíbl se a vrátil se ke stolu. Drapl svou tajnou lásku, která ho tak nesmyslně provokovala, vytáhl ji ze židle a divoce políbil. Její mysl explodovala a podlomila se jí kolena. To, co v ní vyvolávaly Jamesovy polibky, nebylo ve srovnání s Albusem nic. Celé nitro se jí rozhořelo. Konečně se od sebe odtáhli, celá jídelna mlčela a sledovala, jak to dopadne. Některým dokonce odpadla šokem lžíce od úst.

„Já miluju tebe. A ty to víš. Nicméně, s tím manželstvím si to ještě rozmyslím. Nevěřím totiž na svátost manželskou, jsem spíše zastáncem otevřených vztahů, kočičko.“ A prostě odešel. Averna byla úplně mimo. Erotické napětí vystřídal vztek.

„Nikdo z vás se k tomu nebude vyjadřovat!“ zaječela najednou na všechny přítomné a obdařila je rozzuřeným pohledem. Jak na povel začali všichni tleskat. Dokonce i malý Charles plácal ručičkama o sebe. Ne, že by ho k tomu Draco, kterému seděl na klíně, nenutil.

Averna sebrala housku ze stolu a vydala se na opačnou stranu domu.

„Tak já ji asi půjdu zkontrolovat,“ prohodila k obecenstvu Daphné a vydala se po stopách rozzuřené dívky.

***

Daphné našla Avernu trucovat na pohovce v zimní zahradě. Opírala si bradu o skrčená kolena a drtila housku na malé kousíčky.

„Ještě, že tu mají domácí skřítky. Nevím, jak bys to bez hůlky uklidila.“ Dívka odfrkla a natočila se na opačnou stranu.

„Nevěděla jsem, že chodíš s Albusem.“

„Nechodím!“ zavrčela a odpinkla kuličku zmuchlaného pečiva.

„Ehm, takže spolu spíte? Takhle silný výboj napětí jsem zažila jenom s jednou osobou, kdysi dávno… Ehm… No, vraťme se zpátky k věci. Myslela jsem, že to bude později. MNOHEM později, ale měly bychom si tedy promluvit o ochraně…,“ Daphné pokračovala nevzrušeně dál.

„Přestaň! Nespím s ním, ani s nikým jiným. A nikdy spát nebudu…“ Najednou Averně vytryskly slzy. Daphné k ní přisedla a vtáhla do objetí.

„Zlatíčko, co se stalo?“

„Nic. Netrap se tím.“

„Někdo ti ublížil? Mně to můžeš říct, jsem tady pro tebe.“ Averna zaváhala a ošila sebou.

„Nic se mi nestalo!“ Daphné ji začala zkoumat. Něco jí na její svěřenkyni od rána nesedělo. Nikdy nenosila takovou vrstvu make-upu.

„Na, utři si slzy,“ záměrně jí podala látkový kapesník.

„Díky,“ Averna si utřela tváře a vysmrkala se. Starší žena jí okamžitě uchopila za čelist a prudce otočila k sobě. Dívka sykla bolestí.

„Kdo ti to udělal? Okamžitě mluv, Averno!“ Pohyb ukázal šrámy na krku. Daphné jí vyhrnula rukávy a zalapala po dechu, když spatřila vybarvené otisky prstů.

„Nech to být.“ Dívka si snažila okamžitě sundat rukávy zpátky.

„Nenechám! Evidentně tě někdo zbil,“ Daphné na ni nekompromisně zaútočila.

„Nech toho,“ zakňourala a schovala tvář do dlaní.

„Fajn, když mi to neřekneš ty, ostatní budou sdílnější! Zajdu okamžitě za Albusem a Scorpiusem.“ Vyskočila na nohy a vykročila ke dveřím.

„Ne, Daphné, prosím. Nech to být. Nic se nestalo. Byl opilý, určitě měl jenom nějaký zkrat. Vždyť ho znám od dětství. On mi nechtěl ublížit,“ poslední větu spíš zamumlala do země.

„To ti udělal Amaredon Lush? Já věděla, že to nebyl dobrý nápad ho pozvat. Slyšela jsem povídačky, že ho vyhodili za násilnosti z Kruvalu! Nevěřila jsem tomu, ale evidentně na každém šprochu pravdy trochu,“ žena byla nepříčetná, „tady není prostor pro diskuze. Okamžitě mi řekneš, co se včera stalo. Dávám ti třicet sekund, abys to vyklopila, jinak se na to půjdu zeptat rovnou jeho, a to si za rámeček nedá.“ Averna ji chytila za ruce a kroutila hlavou.

„Řekni jí to,“ ozvalo se od dveří. O futra se opíral Albus a mračil se.

„Albusi, mlč! Tady není prostor si hrát na hrdiny. Nevíš, co je v sázce.“ Averna ho prosila očima, aby už nic neříkal.

„Amaredon Lush se pokusil tvou dceru znásilnit.“ A bylo to venku. Daphné zalapala po dechu a vtáhla dívku do náruče. Ta propukla v hysterický pláč. Albus odvrátil zrak, její vzlyky mu drásaly duši. Nemohl se na ni dívat. Cítil, že selhal. Neuhlídal ji a ona zase trpěla. Vztek v něm začal doutnat. Otočil se a odešel pryč.

***

Daphné hladila svou dušičku po vlasech. Averna jí položila hlavu do klína.

„Říkal mi, že jsem stejná jako moje matka a babička. Co tím myslel? Byl tak zlý a odporný. Strašně jsem se bála. Teď si připadám jako největší zbabělec na světě.“ Averna na ni upřela oči. Daphné si promnula čelo a povzdechla si.

„Tohle si nesmíš říkat. I když jsi silná, a všichni to víme, jsou situace, kdy seš jenom žena. Mužskému chtíči nejde utéct. Dobře, je čas, aby ses dozvěděla něco o své rodině. Jsi si jistá, že to chceš slyšet právě teď? Můžeme to nechat i na později.“ Averna přikývla a přitiskla se k ní blíž.

Před mnoha a mnoha lety existoval vznešený rod Kingswoodů. Patřil mezi nejčistokrevnější a nejváženější rodiny z celé Evropy. Jeho kořeny sahaly až do dob druidů. Každý mocný kouzelník chtěl být s Kingswoodovi spřízněn. Ženy tohoto rodu byly velice mocné čarodějnice, ale jejich moc je začala přemáhat. Začaly dělat špatná rozhodnutí, která se negativně odrážela na stromu života. Před 60 lety rod téměř vymřel. Na dům zaútočila skupina kouzelníků, kteří bez milosti vraždili všechny a dům nakonec podpálili. Všemu tenkrát unikla jen čtyřletá Fraya, kterou za nevysvětlitelných okolností našli mudlové polomrtvou a špinavou na schodech kostela. Nevěděli, o koho se jedná, protože Kingswoodovi žili daleko za vesnicí. S nikým nenavazovali kontakt a byli vůči mudlovskému světu uzavřeni. Nálezci neznámou dívenku převezli do nemocnice, ve které dostala příjmení Grayová. Odtud putovala do sirotčince.

Nenáviděla to tam, s nikým si nerozuměla, protože se jí stávaly divné a nepochopitelné věci. Děti i ošetřovatelky se jí bály, a když ji přišel navštívit zvláštní gentleman s pozvánkou do internátní školy, všichni si oddechli úlevou. A tak dívka začala navštěvovat Bradavice, konečně měla pocit, že někam patří, a tak se všem otevřela, což ve Zmijozelu nebylo úplně žádoucí. Pro většinu čistokrevných byla jenom špínou ze sirotčince, a dávali jí to bez okolků najevo. Samozřejmě za zdmi koleje a bez svědků. Do šestnácti se to dalo ještě vydržet, ale jakmile dospěla v ženu, stala se pouhou sexuální hračkou pro své spolužáky. Pod výhrůžkami násilí všechno trpěla. Vlastně nikdo nevěděl, proč si parta kolem Luciuse Malfoye vybrala zrovna ji. Možná to bylo proto, že byla jiná. Taková lehce éterická a nádherná bytost, co k nim nepatřila. Po škole chtěla pracovat v ministerské knihovně, ale osud ji zavál do podniku nevalné pověsti. Bez prostředků neměla jinou možnost na přežití. Myslela si, že se z toho vyhrabe, ale po nějakém čase si zvykla a stala se nejoblíbenější hračkou smrtijedů, lapků a dalších kriminálníků.

Čas letěl, Voldemort sílil a Fraya otěhotněla, bohužel nevěděla, kdo je otcem, nebo to tak tvrdila madam Clayové. Bordelmamá ji k jejímu překvapení nechala u sebe. Začala tam uklízet a starat se o všechno ostatní, co bylo potřeba k prosperitě bordelu. Narodila se jí dcera, kterou pojmenovala Rhiannon. Nikdo nevěděl, proč Fraya neuposlechla zákaz nočního vycházení, ale ráno ji našli mrtvou. Její čtyřměsíční dcera zůstala na krku madam Clayové. Odmítla ji dát do sirotčince a uplatila tenkrát ministerského úředníčka, který navštěvoval podnik. Staraly se o ni všechny dívky a snažily se jí dát vše, co potřebovala. Rhiannon nastoupila do Bradavic. Měla víc štěstí než její matka a našla si kamarády a dokonce přítele. Adriana milovala celým svým srdcem. Bohužel ji opustil kvůli nátlaku rodičů, kteří mu předhazovali její původ a všemožně bránili, aby ti dva byli spolu. Nechápala to, excelovala ve všech předmětech, zmijozelskou kolej reprezentovala příkladně a dokonce ji Snape doporučil jako primusku. Zhrzená láskou zůstala ve vykřičeném domě. Madam ji zaměstnala jako provozní. Snažila se podnik pozvednout na vyšší třídu, což se jí dařilo, ale bohužel k moci opět přišel Voldemort a jeho přisluhovači. Vpadli do podniku jako velká voda a začali si brát všechno. Byli hrubí a nemilosrdní. Madam ji prosila, aby do toho nestrkala nos, ale Rhiannon byla neoblomná. Po jedné takové návštěvě malém umučili jednu z dívek, a to pro ni byla poslední kapka. Rozhodla se bojovat. Nestála se členkou Řádu, bojovala se Smrtijedy sama. Všechny jejich návštěvy sabotovala, podávala jim otrávený alkohol nebo jídlo. Když už to vypadalo, že by mohli zvolit jiný podnik, objevil se osobně hlavní velitel s tím odporným hadem. Okamžitě její malý odboj odhalil a krutě potrestal. Bylo to jeho varování a prakticky si tak podnik přivlastnil. Nevěstinec se stal baštou pro všechny jeho následovníky a Rhiannon jeho obětí. Bez milosti si ji bral pokaždé, když měl příležitost. Nikdo nevěděl, proč si vybral zrovna ji, možná to bylo proto, že ona jeho být nechtěla a bránila se. Její zuřivá obrana ho vzrušovala. Těsně před bitvou o Bradavice se u ní zastavil. Byl krutý a samolibý. Zřídil ji neuvěřitelně, prosila smrt, aby si ji vzala. Poznal, že chce, aby ji zabil, ale on se jen ďábelský usmál a prozradil jí tajemství, z jakého rodu prochází. Nejčistší z nejčistších.

Naštěstí Voldemortova krutovláda skončila, ale Rhia utrpěla obrovská zranění jak fyzická, tak psychická. Uzdravila se téměř po roce, a poté prostě zmizela. Madam Clayová ji nehledala, věděla, že až dozraje čas, vrátí se…

Plynuly roky a objevila se s dvouletou holčičkou. Nikdo se na nic neptal, všichni to prostě tak přijali. Všechno se vrátilo do kolejí před druhým nástupem Voldemorta. Rhia podnik nechala celý předělat a dotáhla bohatou klientelu.

Byly Vánoce. Zůstalo jich tam jenom pár a rozhodly se, že si udělají hezký večer. Rhia chovala své dítě v náručí, když do podniku vtrhl neznámý muž. Vše se stalo velmi rychle. Začali se dohadovat mezi sebou, až vytáhl hůlku a zařval smrtící kletbu. Ženu zasáhl přímo do prsou, jen malý kousek od děťátka – od tebe. Najednou se ozval zvuk tříštícího se lustru, který dopadl na útočníka a na místě ho zabil.

Averna se podívala na Daphné: „Jak to všechno víš?“ Její opatrovnice se napila kávy a zavřela oči.

„Znala jsem tvoji matku. Potkala jsem se s ní v Bradavicích. Byla o pár ročníku výš. Byla tak elegantní, milá a spravedlivá ke všem. Obdivovala jsem ji, jak snášela ty pohledy ostatních. Nikdy si nic nedělala ze zlých poznámek o jejím původu. Prostě ji nikdo nesrazil na kolena. No a taky když jsem tě našla, byl tam dopis.“ Averna se přitiskla k Daphné. Ta jí hladila po vlasech.

„Byla by na tebe určitě pyšná. Jsi nejsilnější osoba, kterou znám, Averno. Ale i ti nejsilnější potřebují pomoc.“ Dívka se začervenala, ale nic neřekla. Musela vstřebat všechny informace.

***

Dny plynuly a všichni si na Malfoy Manor užívali společné chvíle. Ani se nenadáli a byl před nimi Silvestr. Vyvstala otázka ohledně organizace oslavy. Starší 15 let si stáli za tím, že nebudou trávit čas s dospělými, a dospělí jim to rozhodně nechtěli schválit. Nakonec John přišel s návrhem, že do deseti budou všichni společně na Malfoy Manor, a pak se skupinka 15 + přesune někam do soukromí. Daphné hrozila strašnou a bolestivou smrtí těm, kteří by byť jenom pomyslili na to, že se opijí do bezvědomí, případně za pár měsíců přijdou s tím, že jsou v očekávání.

Byl to nečekaně opět John, který navrhl, že by mohli zajít do klubu na okraji sousedního města. Albusovi se samozřejmě rozsvítily oči a vehementně přikyvoval. Přece jen je to lovec žen. Scorpiusovi to bylo jedno, zatímco holky byly nadšené z představy tanečního parketu. Bylo tedy ujednáno. Malfoy zaúkoloval skřítka, aby je tam po rozpuštění party „s dozorem“ postupně přenesl.

***

Averna oproti Chloé rozhodně neprahla po okatě pozornosti. Vyřadila všechno oblečení typu vábnička. Byl to těžký a nerozhodný boj, ve kterém nakonec vyhrály černé kalhoty s vysokým pasem, bílá košile s náprsní černou kapsou na levé straně, černá kožená bunda a bílé kotníkové boty. Vlasy si svázala do ležérního drdolu. Za půl hodiny už neměla nic na práci a přemístila se do obýváku.

„Verno, ahoj!“ mávala na ni teta Pansy. V jedné ruce držela sklenku červeného a druhou ukazovala všem po místnosti. Na prsteníčku se jí třpytil obří diamant. Evidentně už potřetí našla svého muže snů.

„Vidím, že máš novou lásku života. Tak kdo to je tentokrát?“ Dívka objala rodinnou přítelkyni a začala si prohlížet broušený šutr.

„Ach, ty moje nezbednice. Nevím, kdo se tady líbá s Potterovic kluky. A já že hraju vysokou hru. Hmm, ano, moje životní láska se jmenuje Alan, ale já bych raději zaměřila pozornost na tvé románky.“ Pansy si usrkla vína a pobaveně sledovala červenající se dívku.

„Ha-ha, vtipná a dotěrná jako vždy.“

„Tak, kdo je tvého srdce šampion, jen se svěř své milované tetičce. Ulev svojí dušičce. Já bych tipovala, že to bude ten mladší. Slyšela jsem, že je to pěkný proutník. Sex s ním musí být zábava… Kdyže má sedmnáct?“ Averna plácla ženu po ruce a otočila se směrem, kam se dívala. Albus zrovna přišel. Oblečen v černých kalhotách a upnutém bílém tričku, pod kterým se rýsovaly svaly. Přes rameno měl přehozenou koženou bundu a vlasy upravil do jemného rozcuchu. Kšiltovce už asi odzvonilo. Dívka se snažila dívat jiným směrem, ale místo toho se kousla do rtu a upřeně ho pozorovala.

„No páni! Vy jste se úplně sladili, jste tak sladcí,“ švitořila nadšeně po několikáté vdaná panička. Avernu to probralo z rozjímání.

„Výborně, jdu se převlíct! Protože tohle přesně budu poslouchat, celý večer,“ zavrčela. Rozhodně netoužila po tom, aby to vypadalo, že jsou pár. Vykročila k východu, bohužel ji zadržel zmíněný Zmijozel.

„Hezky zvolený aufí. Ale zapl bych ten knoflíček. Nemám rád, když mi někdo čumí na holku,“ zazubil se a zvedl ruce k jejímu dekoltu.

„Dej ty svoje oplzlé pracky pryč! Klidně ti je urazím. Uhni, jdu se převléknout.“

„Proč?“ zašklebil se ublíženě Potter. Averna ho nechala stát na místě a vystřelila z místnosti.

Pansy celou tu scénku pobaveně pozorovala: „Výborně, takže je to mladý Potter. Koho mi jen ten jejich náboj připomíná?“ Ozval se zvonek, i když nebyla hostitelka, šla otevřít. Na prahu stál s lahví whisky Theodor Nott.

„Bože, ten večer nemůže být lepší!“ zavýskla. Se slzami smíchu v očích ho pustila dál.

***

„Averno, počkej!“ Albus ji doběhl až u dveří do pokoje. Chytil ji za rameno a otočil čelem k sobě.

„Promiň za ty kecy.“ Dívka založila ruce na prsa a vyšpulila na něj bojovně pusu.

„Víš, že mi to vůbec neulehčuješ?“ Potter se opřel jednou rukou o dveře těsně u její hlavy a sklonil se k ní ještě blíž. Napětí vzrůstalo rychlostí světla. Byla tak ztracená v jeho očích, že lehce pootevřela ústa. Celou váhu přesunul na dveře a levou rukou jí začal hladit čelist. Na tento moment čekala. Rukou nahmatala kliku a otevřela. Plán to byl skvělý, jenže on byl chytač. Sice sebou zaparkoval na koberec, ale vzal s sebou i ji. Pevně Avernu sevřel v náručí. Nestihla ani říct famfrpál a ocitla se pod ním. Snažila se zpod něj dostat, ale on se jen vesele usmíval a užíval si pocit společné blízkosti.

„Už jsi skončila? Ne-dě-lej-to-s-tě-mi-rty! Ty malá bestie.“ Zase je na něho špulila. Teď už si ji nenechá proklouznout mezi prsty. Každý den myslel na jejich vánoční polibek. Ten proud, který jím projel, byl jeden z nejlepších pocitů, co kdy zažil. Nutně potřebuje další dávku. Znovu a znovu ochutnat její rty. Zavřela oči a to byl pro něj jasný povel, teď nebo nikdy…

„Ehm, děti. Je čas vyrazit, hledáme vás po všech čertech! A vy si tady užíváte.“

„Kurváááá, Scorpiusi, ty kreténe. Vypadni!“ zařval Albus a vyskočil na nohy. Averna si oddechla a přešla ke skříni.

„Vypadněte oba dva, nebo vás prokleju! Dejte mi deset minut. Musím se převléknout, abych s Potterem neměla nic společného ani od pohledu.“ Slyšela bouchnutí dveří, vztekle si vyměnila košili za tričko s potiskem: Nemam zájem, jsem tu jenom kvůli pití, které si strčila do kalhot a přes to si přehodila černou dlouhou vestu po kolena. Popadla zelený kabát s šedým šálem a vyrazila za nimi.

***

Klub praskal ve švech. Lidi byli prostě všude.

„Johne, TO jsi nějak nepromyslel,“ zavrčel podrážděné Scorpius, když už do něj někdo potřetí vrazil loktem. Nebelvír si odfrkl a zařval, aby se chytili za ruce. Všichni zakroutili hlavou, ale poslechli ho. Ve vláčku: John, Chloé, Scorpius, Averna a Albus se prodírali kupředu. Předposlední vagón, nebo spíše vagonka soupravy, sice protočila oči, že se musí držet za ruce zrovna s Albusem, ale udělala to. Společně se prodírali divoce se zmítajícími těly, až dorazili k prostoru pro VIP. John mávl na ochranku a ten je pustil.

„Oukej, beru zpět,“ zahuhlal Malfoy sundal si bundu a čepici. Všichni se rozhlíželi po úžasné místnosti. Prostor byl rozčleněn menšími boxy, křesly nebo designovými prvky. Všechno bylo útulné a intimní. Hudba hrála tlumeně, aby si návštěvníci mohli například nerušeně povídat. Mrk. Mrk. Z druhého konce místnosti na ně mávala Lily. Scorpius se nenápadně usmál a vykročil k velké pohovce a křeslům. Skupina se rozrostla z pěti jedinců na deset. Počkat, jedenáct…

„Výborně, chce se mi blejt. Malfoyi, zavolej skřítka, jdu domů. Nenechám si posrat Silvestr pohledem na tuhle šlápotu,“ zavrčela Averna s pohledem upřeným na Rose Weasleyovou, která se líbala, nebo spíš prováděla předehru, s nějakým týpkem u vedlejšího stolu. Měla na sobě upnuté elastické červené šaty na ramínka s výstřihem ala dobrý den, kozy ven. Její oběť jí hladila holá stehna, protože šaty se jí vyhrnuly těsně pod zadek.

„Ví vůbec, že není v bordelu, ale na veřejnosti?“

„Averno, no tak. Nikam nejdeš, prostě se na ni nedívej.“ Lily ji začala uklidňovat.

„Fajn, v tom případě mě omluvte, jdu na panáka.“ Odhodila zelený kabát na křeslo vedle zasněného Scorpiuse. Ten nemohl z nejmladší dívky spustit oči. Potterová zvolila zelenou sukni do pasu a krátké bílé tričko, jehož ramínka měla na pažích. Vlasy si natočila a přední prameny měla sepnuté vzadu květinovou sponou. Kadeře jí padaly na holé klíční kosti. Měla ho. Na krku se jí houpal stříbrný medailon, který jí Malfoy nechal vyrobit k Vánocům. Uvnitř se skrývala jejich začarovaná fotka.

„Výborně, půjdu s tebou.“ Lily vstala z křesla a mírně se o Scorpiuse otřela, když kolem něj procházela. Ten zaúpěl. Jak to ta malá mrška dělá? Úplně si ho omotala kolem prstu. Jeho city se prohlubovaly každým dnem, a byla jen otázka času, kdy to bude chtít zveřejnit. I za cenu pravého háku jeho nejlepšího přítele.

„Jdu s vámi.“ Okamžitě vystřelil a následoval dívky. Když se ztratili z očí skupinky, popadl Lily za ruku a odtáhl pryč, aby si mohli „vyříkat“ dlouhé dny, kdy se neviděli.

„Tři panáky Zacapy a pivo,“ zaječela Averna na barmana. Opřela se o pult a čekala. Hráli tu fakt dobře, tak si podupávala do rytmu.

„Tady to je.“ Barman před ní postavil objednávku. Averna vytahovala peníze z kapsy, ale muž ukázal na pásek, co měla na ruce. Jasně, výhoda VIP salónku. Okamžitě do sebe všechno naházela, zapálila si cigaretu a objednala si další pivo.

„Páni, holka, ty máš teda splávek.“ Otočila se na cápka, co stal vedle ní. Hezký tmavovlasý mudla. Tipovala mu tak dvacet. Měl roztomilý úsměv.

„Dobrý triko. Můžu ti něco objednat?“ Averna obrátila do sebe pivo, zakroutila hlavou a ukázala na nápis. Dneska se cítila přesně tak, jak měla na tričku. Chtěla se jen opít a tancovat. Nechala ho tam stát bez odpovědi a vydala se na parket. Začala se vlnit a úplně všechny ignorovala. Nehodlala přemýšlet nad zmatenými pocity, které měla k bratrům Potterovým. James taky vypadal k nakousnutí. Červená kostkovaná košile, lehké strniště a džíny mu moc slušely. Vůbec nevypadal na to, že je mu sedmnáct. Averna zatřepala hlavou, aby zahnala dotěrné myšlenky. Ne, dneska už žádný pitomý románek.

Zatímco se Averna snažila o samotu, Albus toužil po společnosti. Repektive po její. Chvíli ji hledal, ale v klubu byla hlava na hlavě. Nakonec to vzdal. Věděl, že nedělá dobře, ale tohle byla jediná cesta, jak se nezbláznit. Byl tak frustrovaný, že začal flirtovat s dívkami.

James sledoval svého bratra a kroutil hlavou. Nemusel být expert na vztahy, aby na Albusovi poznal, jak se trápí. Vlastně ty stejné pocity prožíval poslední měsíce. Když překonal všechny fáze vzteku, rozhodl se ustoupit. Během vánočních prázdnin pochopil, že k sobě nepatří. Má ji rád, ale nemiluje, proto se tuto kapitolu rozhodl ukončit.

„Jamesi, proč vlastně nemáš holku?“ Chloé na něj zamrkala z křesla. Johnova sestra byla moc milá a James muse uznat, že jí to dneska opravdu slušelo. Usmál se na ni. Roztomile se začervenala a usrkla si džusu.

„Asi mám smůlu. Možná je čas s tím něco udělat. Nevím, co si o tom myslíš?“ Chloé se zachichotala.

„Johne, kde máš tu svoji novou holku?“ zaútočila Chloé na bratra. Pochopila Jamesovu narážku. Už v loni si uvědomila, že se jí James moc líbí. Tajně si na něho myslela, ale netušila, jak na sebe upozornit. Záviděla Averně, že si oba Pottery omotala kolem prstu, a zároveň nechápala, co na ní oba vidí.

„Ještě nepřišla, nebo nevím. Možná se nemůže dostat za námi. Je pravda, že je tu dost narváno. Možná bych ji mohl jít naproti. Jamesi, pohlídáš Chloé?“ Přikývl.

„S radostí. Královsky se o ni postarám,“ mrkl na rudou dívku.

„Díky.“ John odešel a ti dva zůstali u stolu sami. Je čas se pořádně seznámit.

***

„Ještě pivo a panáka.“ Byla z toho tancování úplně vyprahlá. Hlavně alkohol ještě úplně neovlivnil její mysl. Během čekání se rozhlížela kolem sebe. Lidi se zběsile líbali, lezli po sobě, zvraceli nebo se motali. Averna se rozhodla, že je čas odejít. V klidu si dopije své pití a vyrazí. Za klubem si zavolá skřítku.

Dopila a vyrazila pro své věci. Ve VIP místnosti Averně nikdo nevěnoval pozornost, což se jí hodilo do krámu. Naštěstí se z klubu vymotala docela rychle a bez újmy na oblečení. Zapálila si cigaretu a pomalým krokem směřovala k uličce za klubem. Vrátila se těsně před půlnocí. V obýváku bylo živo. Malé děti už spaly a dospělí vzdávali hold alkoholu. Všude se válely láhve. Pansy zrovna něco vysvětlovala Dracovi a šíleně gestikulovala. Ten se jen smál a plácal ji po rameni. Astorie se řechtala na sedačce s Claudií, a ostatní neznala. Nikde neviděla svou opatrovnici. Vzala tedy nenápadně láhev šampaňského a vydala se do svého pokoje.

„Proč jsi přišel?“ Averna se zastavila a schovala se za obrovskou sochu. Na chodbě před ní stala Daphné a vyšetřovatel Nott. Oba k ní stáli profilem. Dívala se na muže, který se na její opatrovatelku díval s něžností v očích.

„Protože mě pozval Draco. Jsem jeho přítel a pamatuju si doby, kdy jsem byl i tvůj.“ Daphné si odfrkla a opřela se o zeď.

„Chválím za ten minulý čas.“

„Přestaň, Daphné. Odešel jsem jenom kvůli tobě. Ty jsi mě vystrnadila ze života. Já v něm chtěl být!“ Nebyla to zloba v jeho hlase, spíš smutek. Avernu to zaujalo. Daphné nikdy nemluvila o své minulosti. I když byl tu jeden večer. Před dvěma lety seděly Daphné a Pansy v obývacím pokoji sirotčince. Bylo pozdě v noci. Dívka si tenkrát šla pro pití a částečně vyslechla rozhovor, který končil zmínkou o nějakém kryptonitu Daphné Greengrassové. Je možné, že mluvili o Nottovi?

„Pff, přestaň mi tady vědět bulíky na nos. Už mi není dvacet, abych ti všechno uvěřila a odpustila.“ Nott se k ní přiblížil a Daphné v obraně skřížila ruce na prsou.

„Víš moc dobře, že jsem tě nikdy nepodvedl. Ušil to na mě. Škoda, že se nemůžeme zeptat hlavního záškodníka Mana, když hnije v zemi.“ Přiletěla mu facka. Vůbec ho to nerozhodilo. Chytil Daphné za ruku a přitáhl si ji do náruče.

„Klidně se zeptej Pottera a Weasleyho, kteří vyšetřovali úmrtí tvého snoubence. Nikdy nevypátrali, co se mu stalo, ale potvrdí ti, že se u něho našly lektvary, které sloužily k trávení. Proč jsi skončila u Munga? Byla jsi na pokraji mentální smrti. Našel jsem tě na terase, když jsi chtěla skočit. Mluvila jsi o tom, že bez dětí nemá smysl žít. Prosil jsem tě, abys šla za mnou, ale ty jsi mě vůbec neposlouchala. Byla jsi tak mimo, že když jsem tě omráčil, spala jsi týden v kuse. Léčitelé se domnívali, že se nikdy nezotavíš, a já musel odjet na Balkán. Když mi psali, že ses probrala a tvá léčba je skoro u konce, chtěl jsem se vrátit, ale byl ženatý. Nikdy jsi neodpověděla na mé dopisy. Všechno jsem ti v nich psal!“ vydechl teď už mírně frustrovaně. Daphné se zavrtěla. Ano, psal jí. Ani jeden dopis neotevřela, nedokázala to. Přesto díky Pansy věděla všechny novinky, co se týkaly vyšetřovatele. Snažila se na všechno zapomenout, ale nešlo to. Myslela na něj dnem i nocí. Rozhodla se mlčet.

„Chci pro tebe to nejlepší, tak se přestaň chovat jako malá umanutá holka a dej mi šanci. Ochráním tebe i tvé děti. Nikdy jsem tě nepřestal milovat.“ Nastalo ticho. Averna se ani nepohnula. Jen sledovala scénu před sebou. Hlavní vyšetřovatel Nott se jí začal zamlouvat a dlouhou dobu si přála, aby měla Daphné někoho, kdo by jí pomohl.

„Mám pro tebe nabídku. Teď tě políbím, a pokud nic neucítíš, už nikdy se tě nedotknu a nechám tě na pokoji.“ Averna byla svědkem zázračného okamžiku. Snad se i zablesklo, ale nebyla si jistá. Nakonec se odklonila a tiše odešla.

***

Začala odbíjet půlnoc. Seděla v okně a sledovala měsíc.

„Snad bude tenhle rok lepší, než ten minulý. Šťastný a veselý, Averno,“ zašeptala do ticha a napila se z láhve.

643 Celkem zhlédnutí, 1 Dnešní zhlédnutí

Publikováno v povídce: FanfikceGenerace Z

Buď první v napsání komentáře...

Napsat komentář