Skip to content

Část šestá – VI. Úder

[Celkem: 1    Průměr: 5/5]

Bylo to od začátku školního roku vůbec poprvé, co Lionelovi vůbec nic ve Velké síni nelezlo na nervy.

Nenávistné zírání jistých studentů povzneseně ignoroval, brebentění jeho mladších spolužáků ho jen těšilo, jelikož měli ty zatvrzelé rasisty očividně taky pěkně na háku, Corvus i ředitelka vypadaly, že k nim vysílají varovné pohledy už jen z povinnosti a Filch plížící se kolem s chrastěním sbírky stříbra mu byl k smíchu.

Ani obvyklá směsice vůní a pachů vznášejících se nad plnými talíři mu tak nevadila. Dokonce chytl slinu a přitáhl si k sobě nejkrvavější steak v dosahu, dumajíc, čí byl nápad na tenhle upgrade slavnostní tabule pro upírskou část studentstva. Ačkoliv je zvířecí krev nebo maso nikdy nemohly plně uspokojit, byly lepší než cokoliv jiného, co se dalo v Bradavicích sehnat. Flákota sice trochu páchla jako kráva, ale aspoň si mohl být jistý, že je to fakt hovězí.

Ten večer se měly dva tucty jejich kouzelnických spolužáků vracet do školy z vánočních prázdnin. Bradavická expres-rachotina se ovšem kvůli neustávajícímu přívalu sněhu na kolejích pěkně vlekla, takže se na opozdilce nečekalo a jídlo bylo dávno na stolech. Noční třída, stejně jako většina ostatních žáků vysedávala hezky v teple a mnozí už vesele dlabali.

Přes všechny roztržky mezi studenstvem byla obecná atmosféra podezřele povznesená, i když si teda nevybavoval nějaký speciální důvod. Napadlo ho jen, že přes celé vánoční svátky nepřinesl ten nabubřelý kouzelnický plátek žádné další ohavné a ještě ohavnější novinky o démonských útocích. Vůbec byl nějak podezřelý klid, co se toho posraného Bratrstva krve týkalo…

Nad zmijozelským stolem sice stále panovalo napjaté dusno, ale odřízl to od sebe a zvysoka se vykašlal na vražedné pohledy Alvina Smithe i jeho kamarádů. Nebyli nějak extra nadšení, když se s Kendallem vrátili z neoficiální návštěvy sídla Malfoyů zase do školy. Dobře jim tak, o to lepší náladu měl on. V jeho momentálním rozpoložení mu byla jejich zaslepená xenofobie totálně u zadku.

Sotva se pustil do jídla, když se ve dveřích zjevila i poslední dosud chybějící učitelka jejich Třídy. Feles napochodovala do Síně v docela parádních vysokých kozačkách, které na ní ještě neviděl. Tipnul by si, že to byl od Sokola dáreček na usmířenou.

Když procházela kolem, Lionel k ní letmo zvedl zrak. Spiklenecky na něj mrkla a jinak beze změny výrazu kráčela dál. Nacpal si do úst pořádný kus steaku, aby zakryl nutkání pitomě se usmívat. Feles byla podle všeho taky v náladě, takže krize v malfoyovském sídle byla stopro zažehnána.

S plnými ústy si pak všiml, že na něj z protější strany stolu kouká přimhouřenýma očima a s ležérně podepřenou bradou Kendall.

Mám chuť olíznout tu krev, co ti teče po bradě…

Skoro se dalším soustem udusil.

„Co blbneš?“ ohlédla se po jeho vykašlávání dost znechuceně Isidora.

„Nic,“ zachrčel pracně a radši odložil příbor, aby s ním někam nehodil.

Když se konečně dokázal normálně nadechnout, důrazně si otřel ústa ubrouskem a vypálil Kendallovým směrem smrtící pohled. Ovšem ten naprosto nevinně napichoval na vidličku smažené cibulové kroužky, kterých by se běžně určitě ani nedotkl, a okatě si ho nevšímal.

To mi děláš schválně! vypálil po něm v duchu.

Jeho přítel ležérně napíchl další kroužek: Nemůžu si pomoct.

Jo, je mi jasný, že jsem naprosto neodolatelný, reagoval kysele.

Samozřejmě, dostalo se mu poklidného ujištění.

To by sis měl máknout na sebekontrole.

Kdybych se neuměl ovládat, už by nás dávno oba vyrazili ze školy za perverzní chování.

Dal si sakra záležet, aby mu nad představou případného divadélka uprostřed školního dvora nezacukaly koutky.

Musíš mít vždycky na všecko chytrou odpověď?

Byl bys raději, kdybych neměl?

Rozhodně!

Kecko. Za chvíli by ti to chybělo.

Lionel se nepatrně ušklíbl: Víc se mi zamlouvá, když používáš jazyk k jiným věcem než k mluvení…

Ten povýšeně pobavený úsměšek konečně zmiznul druhému upírovi ze rtů. Tentokrát Kendallovi trvalo několik vteřin, než vymyslel reakci. K takovému úspěchu si mohl gratulovat.

Zrovna teď ho sice nepoužívám, ale to se dá snadno napravit. Třicet kroků odsud je náš oblíbený přístěnek…

Večeřím, nech si zajít chuť.

Pozdě.

To mě tam chceš odvléct násilím? zabořil do něj vyzývavý pohled.

Zvažuju to…

Neměl bys snadnější mě svést?

A daří se mi?

Tipni si.

Kendallovi se na tváři objevil pobavený úsměv, který vzápětí nenápadně zakryl dlaní. Tentokrát to vypadalo na nerozhodný výsledek jejich myšlenkového souboje.

Celá Třída už věděla, že se Kendallovi paměť vrátila. Měli z toho upřímnou radost, ačkoliv pořádné vysvětlení jim nepodal, vzhledem k tomu, že je Feles zapřísahala, aby o tom experimentu s krví Vznešeného drželi jazyk za tesákama. Ovšem nikdo nemohl být nadšenější než on. Zpětně nechápal, jak to mohl bez Kendalla vydržet.

Odvrátil se od svého provokatérského přítele a chtěl se znovu věnovat docela dobrému jídlu, když do Velké síně vrazil postarší čaroděj, který vypadal jako bystrozor. Přehnal se kolem studentských stolů jako uragán, zabrzdil až před profesorskou tabulí a něco ze sebe vychrlil tak rychle, že než se na něj stačil soustředit, zaslechl už jen ´Prasinky´.

Na několik vteřin zavládlo u stolu učitelů šokované ticho, i studenti zvolna umlkali a ohlíželi se po nenadálém vyrušení. Pak se zvedla pobledlá Feles, hned po ní Corvus, nasadily upíří rychlost a v momentě byly obě pryč.

„Pane Vebersky, profesore Lesterne, běžte s nimi, prosím,“ díval se na rty ředitelky školy, když ta slova očividně otřesená vyslovovala.

Oba čarodějové opustili po příkladu upírek Síň, kterou už se rozléhal zvědavý šum a šepot. Ředitelka McGonagallová se ztěžka postavila a přešla před studenty. Jak viděl její výraz, ani nemusela nic říkat k tomu, aby věděl, že se zase něco posralo. Ve Velké síni se rozhostilo napjaté ticho, ale i tak ředitelce trvalo několik vteřin, než dokázala promluvit.

„Mám pro vás špatnou zprávu… Vlak, který vezl vaše spolužáky zpět do školy z prázdnin, byl napaden. Podle prvních informací se sem mezi nás už nikdo z nich nevrátí…“

Po těch slovech na několik vteřin jako by všichni zamrzli. Pak nad stoly proletěla vlna šokovaných výdechů a vzápětí se na ředitelku valila záplava otázek.

„Uklidněte se, prosím!“ zvýšila McGonagallová hlas, ale to na vyděšené studenty neplatilo. U zmijozelského stolu se razantně postavil Lionelův nejméně oblíbený spolužák.

„Kdo to udělal?!“ přeřval všechny ostatní Alvin Smith.

Ředitelka McGonagallová se na něj vážně zahleděla: „Neřekla bych, že je to v tuto chvíli podstatné, pane Smithi.“

„Já si ovšem myslím pravý opak, paní ředitelko,“ odsekl Alvin zuřivě a on s ním i výjimečně souhlasil. „Byli to upíři, ne?“

McGonagallová očividně váhala s odpovědí: „Pane Smithi…“

„Tak byli nebo ne?!“ trval si na svém ten křikloun.

Ředitelka se narovnala a nejspíš usoudila, že nemá cenu vyhýbat se pravdě: „Ano. Byli to členové Bratrstva krve. Se vší pravděpodobností Posedlí.“

Alvin se toho okamžitě chytnul: „Tady to máte! A vy po nás chcete, abychom se s nimi kamarádíčkovali?!“ a dost očekávatelně ukázal prstem na jejich Třídu.

Všichni upírci včetně něj mlčeli a nijak na jasné obvinění nereagovali. I když on by tomu blbounovi celkem rád ručně vysvětlil, že si plete pojmy s dojmy.

Nejprve se ke Smithovi souhlasným hučením přidali jeho kumpáni, pak Zmijozel a nakonec se Velkou síní rozléhalo nasupené bučení a barvité nadávky. Do toho většina mladších studentek brečela a Filch rádoby nenápadně pokládal kolem jejich části stolu stříbrný řetěz, který přivlekl Bulagra věděl odkud.

Lionel od sebe zachmuřeně odstrčil nedojedený talíř. Toliko k povznesené náladě…

„TICHO.“

Kouzlem zesílený hlas Minervy McGonagallové, ve kterém se zničehonic objevilo ledové ostří, doslova přinutilo všechny mladé čaroděje, aby zavřeli klapačky.

„Na této škole se nebudou vznášet žádná neopodstatněná obvinění, ani se tady nebude propagovat rasismus či kolektivní vina,“ hlas ředitelky až rozechvíval plamínky svící nad nimi a její oči ostře sledovaly všechny tváře obrácené k ní. „S Bratrstvem krve a démony se potýkáme všichni stejně a vy to víte. I čarodějové jsou oběťmi posednutí a páchají skutky, které by jinak nikdy neudělali. Noční třída na dnešní tragédii nenese žádnou vinu, ač jsou také upíři. Mějte trochu úcty k těm mrtvým dětem.“

Alvin Smith se ztěžka svezl zpátky na své místo, a skoro vypadal, že bude zvracet. Nikdo se neodvážil ani pípnout ještě minutu poté, co ředitelka domluvila.

Lionel přeletěl pohledem nejprve své mladší spolužáky, kteří se svorně zachmuřeně mračili. Pak opatrně stočil zrak a jeho oči se znovu střetly s těmi Kendallovými. Oba si v tu chvíli pomysleli stejnou věc. Jejich chvíle klidu skončila. Lamideus udeřil. A udeřil nelítostně.

*

Skoro všichni zůstali ve Velké síni, dokud se nevrátily Corvus s Feles. Obě měly v bledých tvářích ztuhlý výraz, se kterým ředitelce stručně referovaly situaci na nádraží v Prasinkách.

„Opravdu nikdo nepřežil?“ vydechla zrovna šeptem ředitelka, když Kendall zaměřil své smysly až k profesorskému stolu.

Obě upírky svorně zavrtěly hlavami.

„Neušetřili nikoho včetně strojvůdce,“ reagovala pochmurně Corvus.

McGonagallová se dvakrát zvolna nadechla, než se obrátila přímo na mladší upírku: „Slečno Whiteová, odveďte prosím jako první vaši Třídu a zkuste s nimi promluvit.“

„Myslíte kvůli ostatním studentům?“ došlo Feles rychle.

Ředitelka školy přikývla, přistoupila k ní a vzala ji za loket stranou k oknu, mimo doslech ostatních.

„Jakmile jsem to oznámila, začali žáci obviňovat upírské studenty. Obávám se, aby se nám vzájemné vztahy zbytečně ještě víc nevyhrotily. Promluvím se zbytkem sboru a budeme situaci hlídat, ale potřebuji si být jistá, že ze strany Noční třídy nevzniknou zbytečné potíže.“

„Jinak řečeno, vyžadujete po nich, aby si nechali líbit obviňování a urážky od ostatních jen proto, že nejsou lidé.“

Takovou reakcí si u Kendalla přidala pár bodů k té vysoké hromadě, co už měla.

„Žádám pouze o toleranci,“ odvětila ředitelka poněkud toporně. „A to jak všechny studenty, tak vás, Angelo.“

Měl takové tušení, že Feles se ten tón moc nelíbil, ale jen přikývla a bez dalších řečí se od ředitelky odvrátila. Napochodovala pak přímo k nim a požádala Třídu, aby ji následovali. Mlčky poslechli a ignorovali ostré pohledy a šeptané urážky ostatních.

Teď teprve začne ta správná zábava, ozval se po cestě Lionel.

Když tomu tak chceš říkat… reagoval pochmurně.

Brečet strachy nebudu. I kdyby se k Alvinovi přidala celá škola.

Však já vím, jak jsi to myslel…

Feles je odvedla do jejich obvyklé učebny, zřejmě kvůli zabezpečení kouzly. Až tam si sundala brýle a ztěžka se opřela o katedru, zatímco oni zůstali všichni stát na opačném konci učebny.

Kendall byl nejprve zvědavý, jak to chce podat, ale když viděl její výraz, v očích pořád hrůzu z toho, co určitě viděla na nádraží, rozmyslel si to. V takové chvíli nebylo od věci jí spíš trochu pomoct.

„Nebudeme dělat zbytečné problémy, Feles,“ pronesl do vážného ticha.

Překvapeně vzhlédla a všichni jeho spolužáci do jednoho se k němu otočili.

„Pokud na nás někdo zaútočí, budeme se bránit, ale jinak je pod naši úroveň přikládat nějaký význam ubohým urážkám,“ pronesl s důrazem na množné číslo.

Chvíli na něj zkoumavě hleděla, než se narovnala: „Všichni ostatní s tím souhlasí?“ rozhlédla se po zbytku Třídy.

Když k jeho úlevě nikdo nic nenamítal, zadívala se očekávatelně přímo na druhého ´vedoucího´ Třídy: „Lioneli?“

Ten pokrčil rameny: „V zásadě jo, ale nic neslibuju. Nenechám urážet sebe ani ostatní jen proto, aby si na nás nějaký pitomeček mohl zchladit žáhu.“

Neslyšně si povzdechl. Jak jinak.

„S tím souhlasím i já,“ podpořila ho rázně i Isidora.

„Můžu očekávat aspoň snahu?“ reagovala Feles takovým tónem, až Lionelovi zmrzl úšklebek na rtech.

„Jasně, že jo,“ zabručel pochmurně. „Nejsem tak zabedněný jak někteří naši drazí spolužáci. Jsme v těchhle sračkách všichni spolu. Jenže jim to ještě nedošlo.“

Hlavně, že tobě ano, podotkl k němu v duchu.

Neprovokuj, nebo si to ještě rozmyslím, odpálil ho jeho přítel nevraživě.

Feles si ztěžka povzdechla: „Sice bych se vyjádřila slušněji, ale jinak musím říct, že máš pravdu. Vraťte se do ložnic a snažte se vyhýbat konfliktům, ano?“

„Vynasnažíme se,“ slíbil znovu za všechny Kendall a myslel to vážně. Opravdu se hodlal snažit o udržení situace mezi Noční třídou a ostatními studenty v mezích. A věřil, že ostatní mu v tom pomohou, včetně Lionela. Jenže se brzy ukázalo, že to nebude tak jednoduché…

61 Celkem zhlédnutí, 1 Dnešní zhlédnutí

Publikováno v povídce: Krev pro Tebe

Buď první v napsání komentáře...

Napsat komentář