Skip to content

Generace Z: Červen/Červenec

[Celkem: 2    Průměr: 5/5]

„Jsem tak ráda, že jsi v pořádku.“ Daphné objala Avernu kolem ramen. Drobná dívka se snažila přinutit Charlese, aby si oblékl pyžamo. Ten měl z toho legraci a dál skákal na posteli.

„Charlesi, jestli si okamžitě nenatáhneš to zpropadené pyžamo, tak ti zabavím všechny sladkosti, co máš schované v kufříku se zlatonkou.

„Nesníš, protože by tě bolelo bříško, a taky bys byla tlustá a nikdo by tě nechtěl,“ odpověděl v klidu malý dareba a dál pokračoval v činnosti. Averna se nafoukla a skočila po něm. Drapla ho a uzemnila na posteli.

„Ty malý skřete! Za tohle budeš pykat.“ Daphné s úsměvem sledovala, jak se kočkují. Neměla v plánu do toho zasáhnout. Když jí Theodor oznámil, že je Averna mrtvá, myslela, že jí pukne srdce žalem. Nejhorší byla ta chvíle, kdy seděla před pitevnou u Munga. Ruce se jí klepaly a žaludek měla na vodě.

„Děkuji, že jste dorazila tak rychle, slečno Greengrassová,“ mladý lékouzelník jí podal ruku a otevřel dveře, aby mohla vejít.

„Chtěla bych počkat na bystrozora Notta, prosím.“ Nabízenou ruku nepřijala a pohled raději směřovala do prázdné chodby s nadějí, že se objeví Theo. Mladík přikývl. V tichosti čekali.

„Omlouvám se, byl jsem u ministra.“ Okamžitě mu vpadla do náruče a vdechovala jeho vůni, která ji vždycky dokázala uklidnit. Theodor pokynul mladíkovi a společně vstoupili do místnosti. Daphné se raději nerozhlížela, stačil jí stůl uprostřed, na kterém leželo tělo zahalené v oparu. Postavila se těsně ke stolu, kouzelník mávl hůlkou a opar začal mizet. Nevydržela to napětí a zhroutila se Nottovi do náruče.

„Ano, je to ona,“ prohlásil pevně bystrozor. Daphné, začala vzlykat a odmítala se na tělo podívat. Věřila mu.

„Slečno Greengrassová, potřebujeme, abyste i vy identifikovala tělo,“ mladík se nedal odbít.

„Averna byla mou studentkou, trénoval jsem ji, takže bezpochyby je to ona. Od kdy je ministerstvo a vedení Svatého Munga tak striktní. Coolmene jsem si stoprocentně jistý, že vám tady leží moje studentka, teď vás prosím, abyste si vytáhl hlavu z prdele, zakryl její tělo a dovolil nám odejít,“ bystrozor nebezpečně zavrčel a popadl Daphné do náruče.

„Identitu jste si ověřili. Kdy si můžeme převzít tělo? Rádi bychom ji pohřbili, co nejdřív.“

„Tělo dívky dostane rodina až po řádném vyšetření. Nezemřela vlastní vinnou. Teď to přebíráme my, Notte. Kvůli blízké vazbě na rodinu oběti, jsi na případu skončil.“ Oslovený zvedl hlavu. Na prahu místnosti stál Harry Potter.

„Nemůžeš mi vzít případ. Averna je jako moje dcera, musím zjistit, kdo jí to udělal.“

„Právě proto, odveď Daphné domů. Budu tě o výsledku informovat.“

„Tvý synové by za ní položili život, jsi do toho zainteresovaný úplně stejně. Nemáš nikoho, kdo ví o tomhle všem víc než já. Děláš chybu!“

„Případ přebírá Kant a Lee.“ Vedoucí bystrozor se naposledy podíval na dvojici a zmizel.

***

Trvalo to pár týdnů, než se Claire k činu doznala. Většina kouzelnického světa chtěla, aby byla souzena jako dospělá. Zasedla tedy komise, která se po dalších dlouhých týdnech rozhodla čarodějku zplnoletnit. Její rodiče se snažili zfalšovat výsledky o jejím duševním zdraví, aby byla brána jako psychicky narušená a nemusela do Azkabanu. Bohužel jejich tah odhalil nový bystrozorský tým velice rychle. Samozřejmě díky dobře placenému práskačovi z řad zdravotního personálu. McMoorům tedy nezbylo nic jiného, než dvacátého osmého června sledovat svoji dceru, jak ji ze soudní síně odvádějí bystrozorové na dvacet let do Azkabanu. I když se Starostolec snažil vyloučit média ze soudní síně, potažmo celého případu, nepodařilo se to. Bulvární i seriózní plátky si našly skulinky – za peníze si koupíte téměř kohokoliv. Čtenáři hltali jakoukoliv informaci. Averna každé ráno jen kroutila hlavou nad tím, co jsou média schopná napsat.

„Hele, tady píšou, že budu mít prvního července oficiální pohřeb se všemi poctami. Taková blbost. To bych o tom musela něco vědět,“ zasmála se u ranní kávy, „navíc tomu nikdo nemůže uvěřit. Je to několik měsíců od mé údajné smrti.“

„Ehm. No, budeš. O tom jsem s tebou chtěl mluvit,“ Nott si odkašlal a odložil šálek stranou.

„Jasně a budu tam ležet ve skleněné rakvi a okolo bude stát sedm trpaslíků a budem dělat, že se nerozpadám. To přece bude všem podezřelé… Budou si šeptat, hele neměla by se už rozpadat?“ zasmála se vlastnímu vtipu, ale zmrzl jí úsměv na rtech. Daphné a Theo se na ni dívali s dost zvláštním výrazem.

„Hm… Jsme ve světě  kouzel, tady se biochemické procesy dají i na pár měsíců obejít. Co třeba balzamování, známé z dob velkého Egypta… Jo, a když budeš chtít, tak tam pár domácích skřítků postavit můžu.“ Averna zaskočila slina a začala kašlat. Pomohla až Daphné, která pohotově přiskočila na pomoc. Láskyplně ji hladila po krátkých vlasech.

„Děláš si čurinu. Do žádné skleněné rakve nevlezu.“

„Dobře, tak jinak, do pracovny. Hned.“ Nott vstal od stolu a vyzval Avernu, aby se k němu připojila. Jakmile se za nimi zavřeli dveře, vytáhla si stříbrné pouzdro na balené cigarety.

„Mluv,“ vyzvala bystrozora – v brzké době i adoptivního otce. Přesně tak. Daphné a Theodor se rozhodli do toho praštit a svatba byla naplánovaná na půlku srpna, ale to odbočujeme.

„Jsi rozumná. Oba víme, kdo za tím vším je. Navíc podle zdrojů se vrátil zpět do Anglie. Chceš to nechat jenom tak? Pokud to nedotáhneme do konce, budeš muset pryč. Myslím tím do jiného státu se změněnou identitou a doživotním zákazem vrátit se zpět. Ty už nikdy nechceš vidět svoji rodinu?“ Dívka se posadil na parapet otevřeného okna. Na zahradě si hrál Charles s malým psem, kterého dostal od Theodora.

„Fajn. Tak jaký máš plán?“

***

Na pohřeb Averny Kingswoodové se sjel snad celý kouzelnický svět. Skleněnou rakev umístili na podstavec poblíž hřbitova ve vesnici kousek od sirotčince. V první řadě stály děti ze sirotčince vyjma Charlese, kterého Daphné pro jistotu nechala doma se skřítky. Nikdo se nad jejím činem nepozastavoval, protože všichni chápali, že by malé dítě nemělo být vystaveno takovému stresu. Daphné stála vedle Chloe a držela ji za ruku. Averna byla oblečena do bílých dlouhých šatů. Ve vlasech měla věnec z kopretin. Prostě nevinnost sama. Scorpius držel Lily za ruku a oba se dívali směrem na Albuse.

„Obliviate,“ zašeptal Scorpius s přiloženou hůlkou na Albusově spánku. Neměl jinou možnost, než příteli upravit paměť předtím, než ho přenesl na ošetřovnu.

„Pane Malfoyi, co se stalo?“ Madam Pomfreyová převzala chlapce v bezvědomí.

„Našel jsem ho na chodbě. Asi byl společensky unaven a upadl. Bude v pořádku?“

„Samozřejmě. Dáme vašeho přítele do pořádku. Nebojte se. Vím, že to máte teď těžké, když slečna Kingswodová…“ Malfoy ji zastavil mávnutím ruky. Madam si odkašlala a začala se věnovat mladému Potterovi.

Nejmladší chlapec z rodu Potterů statečně bojoval se slzami. Stále tomu nemohl uvěřit. Každý den litoval všech svých slov a činů, které jí provedl. Jeho milovaná Averna je opravdu pryč. Teď, když ji viděl ve skleněné rakvi, se jeho deprese prohloubila ještě víc. Věděl, co udělá. Přijme nabídku od trenéra reprezentačního týmu Irska a odjede. Představa, že by dál navštěvoval Bradavice, ve kterých už nikdy nepotká svou lásku, pro něho byla nepředstavitelná a hlavně nesnesitelná. Matka sice nesouhlasila, ale po dlouhé diskuzi, ve které ji argumentačně přebil, souhlasila s jeho odjezdem a pobytem v Irsku na dobu neurčitou.

Po smuteční řeči a kondolování zarmoucené rodině, mohli lidé přistoupit k rakvi a položit květiny. Na tu malou chvíli sundali skřítkové horní část. Úplně poslední přišel na řadu Albus. Obklopila ho známá vůně. Ten parfém jí dával na každé vánoce od třináctých narozenin. Vanilka.

„Je mi to líto. Všechno, co jsem řekl a udělal. Tak mě to mrzí, kočičko. Už před lety jsem věděl, že jsi jediná, která bude mít od mého srdce klíč. To já jsem ti dal tenhle dětský prstýnek, o kterém si říkala, že ti nosí štěstí. Ať tě jeho moc provází i tam. Odcházím z Anglie. Kývl jsem na nabídku národního týmu v Irsku. Nemůžu tady zůstat, když tady nejsi ty… Miluju tě,“ zašeptal. Na prsteníček jí nasadil cetku, kterou koupil na prvním společném výletu do Prasinek, a poté jí ho anonymně dal do batohu.

„Na vždy budeš má,“ zašeptal a jedna z jeho slz dopadla Averně na tvář.

Tak moc si přála celou šarádu ukončit a skočit mu do náruče. Měla tolik otázek, například, jaktože má ten prstýnek, vždyť ho dala Marlon, za její služby. Bohužel to už se nedoví, protože jim nikdy nebylo souzeno, aby byli spolu. Pro jeho bezpečnost a bezpečnost všech.

***

Poslední sluneční paprsky ozařovaly skleněnou rakev a vytvářely spoustu barevných odlesků. Poslední truchlící odešli před několika hodinami a Averna začala být netrpělivá a upřímně dost znuděná. Nott jí dal speciální lektvar, který způsobil, že vypadala jako mrtvá, ale ve skutečnosti vnímala úplně všechno. To byla taky její podmínka. Podle výzkumů by měl ten nechutný hořký patok působit šest hodin. Nebyla si jistá, kolik hodin tady ještě v tomhle stavu bude trčet. V hlavě jí zněla Albusova slova. I přes to, co jí udělal, tak ho milovala. Celým svým srdcem, ale věděla, že to tak mělo být. Hotovo tečka. Z přemýšlení ji vytrhlo hlasité prásknutí. Někdo se přemístil.

„Taková škoda. Tolik jsme toho mohli spolu dokázat, kdybys spolupracovala.“ Amaredon Lush. Kdyby nebyla nadopovaná lektvarem, pozvracela by se z toho slizkého hlasu.

„Moc ti to sluší, takhle nějak jsem si tě představoval jako mojí nevěstu. Kdybys byla poslušná, místo pohřbu by byla svatba.“ Cítila jak odstranil skleněný poklop a začal ji hladit po tváři. Zhnusení u ní stoupalo na maximum, ale musela vydržet. Ne, že by měla jinou možnost. Jenom doufala, že Nott je opravdu poblíž a zasáhne.

„Víš, každý den si vzpomenu na naši prosincovou noc. Škoda, že nás vyrušili ti dva, ale neboj se, tentokrát to vyjde…“ Lush obcházel rakev dokola a něco chystal. Ticho jenom utvrzovalo její domněnku.

„Myslela sis, že mě převezeš? Moc dobře vím, že nejsi mrtvá a nikdy si nebyla.“ Hrubě ji chytil kolem pasu a přehodil si ji přes rameno. Očekávala známé škubnutí, ale nic se nestalo.

„Co to ku…“ Lush se prudce otočil.

„Pane Lushi, položte tělo slečny Kingswoodové zpět do rakve. Je čas si promluvit.“ Oslovený mladík nehnul ani brvou. Pouze namířil hůlkou na kouzelníka, který se opíral o sloup výzoby.

„Konečně se setkáváme, bystrozore Notte. Otec o vás přímo básní. Nejlepší lektvarista v zemi.“ Pohodil si Avernu na rameni a obezřetně pozoroval Notta.

„Oba víme, že není mrtvá. Nikdy nebyla. Hezky jste to vymysleli. Chvíli mi trvalo, než jsem vaší šarádu odhalil,“ svá slova doplnil o zlověstný smích, „vlastně jste mi to dost ulehčili, pro svět je mrtvá. Nikdo ji nebude postrádat, takže co kdybyste zrušil kouzlo a já se mohl v klidu přemístit?“ Nott zakroutil hlavou a usmál se.

„Oba víme, že hra skončila. Máme spoustu důkazů, které vám zajistily jednosměrnou jízdenku do Azkabanu. Proto znovu. Položte Avernino tělo zpět do rakve.“

„Dobrá, chtěl jsem vás ušetřit, protože jako lektvarista jste excelentní. No, škoda vás. Rozloučil jste se s vaší snoubenkou?“ Lush položil Avernu zpět do rakve. Jemně jí odstranil vlasy z tváře a políbil na čelo.

„Jenom si tady něco vyřídím, drahá. Potom si tě konečně odnesu domů, k mým oddaným. Seš totiž posledním dílkem do celé skládačky.“ Všechno slyšela, a kdyby mohla rovnou by se pozvracela. Nechápala, co se z něho stálo za monstrum. Ovzduší se naplnilo magickým napětím. Jakoby se blížila bouřka, která se změní v ničivý živel. Varovné ticho proťaly výkřiky kleteb a zvuky boje. Tak moc chtěla otevřít oči, pohnout končetinami, bojovat. Ucítila kouř, který se jí cpal do nosu. Štiplavý zápach se stupňoval a provázelo ho zlověstné praskání. Od boje vzplála výzdoba pietního místa. Bystrozor ohlédl, aby zkontroloval plameny, které spalovaly a ničily. Jedno mrknutí a do hrudi mu narazil světelný paprsek, který ho odhodil na podstavec. Nepěkně se uhodil do hlavy, okamžitě upadl do bezvědomí. Jeho hůlka mu vypadla z ruky a zůstala ležet na zemi vedle těla. Ozval se huronský smích. Mladý kouzelník se vydal k muži.

„Myslel jsem, že vydržíš víc,“ mladík si podřepl a položil špičku hůlky na bystrozorovo srdce.

„Bojoval si docela dobře, ale spíš se budeš hodit jako demonstrace síly nového Temného řádu. Škoda, že jsi nestál na mé straně… Nedá se nic dělat,“ poplácal rukou Notta po tváři a postavil se, „bez vašeho dovolení, si beru konečně to, co je moje a co je mi souzeno. Princeznu Dvojí krve. Avada…“

„Přece sis nemyslel, že tohle je konec? Zábava teprve začíná, Lushi!“ Mladíkovi do hrudi udeřila kletba, která ho odhodila. Vyrazila mu dech. Klečel na zemi a pokoušel se nadechnout. Najednou ho nadpřirozená síla zatlačila čelem k zemi. Hůlku ale nepustil. Pevně ji držel v ruce a snažil se nasměrovat špičku k dívce, která se ho snažila držet v šachu. Otočila se na Notta. Stále byl v bezvědomí. Kvůli školácké chybě povolila v ostražitosti a málem ji zasáhl červený paprsek. Poslední minutě uskočila.

Musím znovu uzavřít prostor pro přemisťování, jinak uteče. Honilo se jí hlavou. Kalkulovala. Potřebuje se k němu dostat blíž. Na velkou hranici nemá schopnosti ani sílu.

„Proč já?“ Lush se konečně postavil.

„Ale no tak, Averno. Proč se mě ptáš na tak hloupě otázky, když odpovědi znáš.“

„Chtěla jsem se jenom ujistit, že ti regulérně přeskočilo. Temný řád neexistuje. Je to pouhá legenda vytvořena pošuky jako byl Voldemort nebo Grindelwald.“ Snažila se ho rozptýlit, ale jako by jí četl myšlenky.

„Vím, o co ti jde, ale oba moc dobře víme, že se ti to nepodaří. Přemístíme se pouze spolu a to rovnou ke mně do ložnice.“ Averna se zasmála a zakroutila hlavou.

„To se nikdy nestane. TY se maximálně přemístíš do Azkabanské cely.“ Při další rychle výměně kouzel upadla na kamenitou zem. Odřela si přitom kolena. Hůlku křečovitě svírala v ruce. Tady čistý kouzelnický boj nepomůže.

„Takhle jsem si to nějak představoval. Rozpálená z boje s rozevlátými vlasy. Dost jsi mě naštvala, když sis je ostříhala, ale ony dorostou. Do té doby můžeš nosit paruky stejně jako teď. Víš, ale ze všeho nejvíc jsem se těšil, jak budeš klečet na kolenou. A konečně jsem se dočkal,“pokračoval dál ve svém perverzním proslovu. Oči mu hořely vzrušením. Přibližoval se. Hůlkou se snažila vytvořit štít, ale pomalu jí docházely síly. Přece jenom teprve před chvílí jí konečně začaly fungovat svaly. Cítila, jak ji štít pomalu praská. Najednou jí odletěla hůlka stránou. Lush ji popadl jednou rukou za krk a vytáhl na nohy. Hůlkou jí mířil do obličeje. Averna se snažila vzrůstající tlak na krku oddálit sevřením jeho ruky svojí pravačkou. Už od začátku to byla špinavá hra, ve které nehodlala prohrát.

„Použij všechny dostupné prostředky!“ znělo jí v hlavě. Zavřela oči a vší silou ho nakopla do rozkroku. Účinek se dostavil okamžitě. Pustil ji a předklonil se. Adrenalin ji naplnil až po okraj. Sebrala kámen a bouchla ho do hlavy. Svalil se na zem. Dívka odhodila zkrvavenou žulu stranou a popadla hůlku, co mu vypadla z ruky. Přiblížila se k němu. Ležel na zádech, ale byl při vědomí.

„Děvko, za tohle mi zaplatíš. Nikdy mě neporazíš,“ sípal ze země. Usmála se.

„Teďka se o tebe postará spravedlnost. Věř mi, že mám chuť tě zabít, za všechno, co si způsobil mně a lidem, které si zmanipuloval do své šílené hry. Ale kdybych to udělala, byla bych stejná jako ty a ta tvoje domnělá banda šílenců. Smaž se v Azkabanu. Mdloby na tebe!“ Lush se skácel k zemi. Pro jistotu ho ještě spoutala. Přistoupila k bystrozorovi. Po čele mu tekla krev, ale nebylo to nic hrozného.

„Tak vstávej, ty staříku.“ Polila ho vodou z hůlky. Nott zamrkal a pomalu se posadil.

„Zavolej kámoše, já už jsem tady skončila.“ Hodila mu do klína Lushovu hůlku a vydala se zpět ke skleněné rakvi.

***

„Udělal si správně.“ Scorpius poplácal Albuse po zádech a podal mu panáka. Seděli na verandě u Potterů doma. Dnešní noc byla pro Áčko poslední na dlouhou dobu.

„Já vím… Teda nevím, možná,“ nešťastně do sebe hodil hnědou tekutinu. Povzdechl si a zahledel se do dálky. Scorpius vedle něj dolil skleničky. Oba mlčky seděli a dívali se na zapadající slunce.

„Možná byste mohli jít dovnitř,“ nadhodila Lily, která se objevila zčistajasna.

„Merline, ty mě přivedeš do hrobu, ženská jedna!“ Scorpius zaječel jako holka a chytil se za srdce. Albus se usmál. Jeho nejlepší přítel mu bude chybět, ale tohle je život. Něco končí a něco začíná. Bolest se zmírní, ale nikdy nezmizí.

„Nic, vy dvě hrdličky, jdu si zkontrolovat, že mám všechno.“ Potter se postavil, poplácal Malfoye po rameni a vydal se trochu vrávoravým krokem do pokoje.

Měl je rád, ale potřeboval být sám. Posadil se na postel a sebral rámeček s fotkou Averny. Vyplazovala na něj jazyk a mávala na něj. Na sobě měla žluté krátké šaty a slaměný klobouk. Opět ten pálivý pocit v očích a za chvíli dopadla první slza na ochranné sklo. Lehl si na záda a fotku si položil na srdce. Zavřel oči a nechal všechno plynout.

Cítil ji vedle sebe. Otočil se a opravdu vedle něj ležela. I když bylo šero, dívala se mu do očí a usmívala se. Opatrně si ji přitáhl k sobě blíž. Zavrtala se mu do náruče a oba vdechovali vůni toho druhého. Za chvíli zvedla hlavu a nežně ho políbila. Ze začátku opatrně, ale postupem času naléhavěji. Vytáhl si ji na sebe. Sedla si na jeho klín.

„Už jsem připravená,“ zašeptala a rozepla si žluté šaty. Nenechal se pobízet. Čekal na to tak dlouho. Milovali se.  Konečně přešli k lásce fyzické. Všechno bylo tak reálné, tak skvělé… Takové, jak to má být.

„Albusi, vstávej, snad nepropásneš poslední snídani s rodinou.“ Do pokoje mu vletěl James a hodil po něm polštář.

„Zabiju tě! Měl jsem sen. Nádherný sen.“ Albus se otočil na záda a hleděl do stropu. Zhluboka se nadechl a měl pocit, že cítí vanilku. Už musí pryč, začíná mu dost hrabat.

„Tak dělej! Máma je celá běsná.“

„Jo, už jdu!“ zařval a hodil polštář na zavírající se dveře. Odkryl peřinu a posadil se. Vůbec si nepamatoval, že by se svlékal. Ale jen nad svojí nahotou mávl rukou. Včera dost popili a navíc byla horká noc, takže se určitě svlékl, jak to měl ve zvyku. Podíval se na rámeček fotografie, který ležel zase na stolku. Natáhl si spodní prádlo a oblékl se do bílého trička a hnědých bermud. Zívl a vydal se dolů do jídelny, kde byla nastoupená celá rodina. Po dlouhé době se usmíval. A vše díky snu, který nikdy nevyžene z hlavy.

592 Celkem zhlédnutí, 1 Dnešní zhlédnutí

Publikováno v povídce: FanfikceGenerace Z

Jeden komentář

  1. Neville Neville

    To byl milý příběh 🙂. Škoda že nepokračuje. Docela bych si přál, aby Albus přestal blbnout a zase se za čas, až vyroste z puberty se s Avernou potkal a dali se ti dva konečně dohromady a měli spoustu malých Potříků 🙂. Hlavně aby si odpustili 🙂. Happy end 👍

Napsat komentář