Paralela snů: 25. – Loutka

Slyšela, jak za jejími zády něco vzplálo a vzápětí utichlo, ta trocha zvědavosti však neměla sílu ji přimět se od něj vzdálit. Musela počkat, až dokud neuslyšela rozrušený hlas svého bratra, aby se konečně vzchopila natolik, že opustila své útočiště.

„Lyn? Co se stalo?“

Vymanila se ze Snapeových neodporujících paží a přiměla se obrátit. Brumbál naštěstí pochopil, že úkol vysvětlit situaci připadne jemu, a v krátkosti Cathaíra seznámil s otřesnými novinkami. Bratrovi zabralo několik vteřin, než je dokázal vstřebat, načež se oslaben zapotácel a sesunul do jednoho z křesel. Lyn se k němu pomaličku přisunula.

„Bráško,“ zašeptala.

„Jak se to mohlo stát, Lyn?“ zadíval se na ni nevěřícně. Lyn zadusila vzlyk dlaní; měla pocit, že jí něco rozežírá vnitřnosti.

„Strašně mě to mrzí,“ chraptěla vrtíc hlavou. Cathaír na ni nechápavě zíral, tvář plnou zoufalství. „Udělala jsem hloupost, přesně takovou, před jakejma mě varoval táta.“ Hlas ji na okamžik zradil, ale jakmile nad ním opět získala kontrolu, vhrkla překotně: „Je to celý moje vina. Připravila jsem nás o otce.“

„Vaše sestra se nevědomky dostala do společnosti člověka, který proti své vůli poskytuje Pánovi zla přímý přenos dění na škole,“ ujal se vysvětlení Snape slyšitelně naježeným tónem. „Je to vina nepředvídatelných okolností a její obětavosti. Obětavosti, která by ji před malou chvílí v pokusu odčinit domnělou chybu vehnala do spárů Smrtijedů, kdybychom ji nezadrželi.“

„Lyn,“ začal Cathaír rozhodně a Lyn se připravila na nejhorší. „Znám tě. Cokoli jsi udělala, nikdy bys tím vědomě neohrožovala ničí život. Dotýká se mě, že se bojíš, že bych ti něco vyčítal.“ Když Lyn s úlevou vypustila zadržované vzlyky, natáhl k ní paže. „Pojď sem.“

Přitáhl si ji na klín, kde se mu schoulila do klubíčka, a houpal ji jako malé dítě. Cítila jeho bolest, která ho rvala vejpůl; semkla víčka a pokoušela se utéct před všemi těmi pocity.

„Jak se ksakru po škole volně prochází někdo, kdo je takovým rizikem pro bezpečí studentů?“ obořil se Cathaír přes Lyninu hlavu na Brumbála. Lyn tušila, že za normálních podmínek by si nic takového nedovolil, jeho žilami však proudil ledový jed a neponechával příliš prostoru pro úctu.

„Není to jeho vina a až do nedávna jsme nevěděli, že se to skutečně děje a v jakém rozsahu je Pán zla schopen čerpat informace skrze tento kanál,“ vysvětlil ředitel mírně. „Momentálně děláme vše pro to, abychom toto spojení zabezpečili. Velmi mě mrzí, že se to podepsalo na vaší rodině, ale předvídání Voldemortových kroků není zrovna exaktní věda. Omlouvám se.“

„Budete potřebovat zavést nová bezpečnostní opatření,“ prohlásil Snape a elegantně se posbíral ze země, kde dosud seděl. „Pro vyřizování základních věcí budete posílat domácí skřítky, najatý personál nebo ochotné a nepříliš blízké známé. Víme, že Pána zla zaujal zatím nenaplněný potenciál vaší sestry, ale vašimi talenty a znalostmi rozhodně nepohrdá, a když teď má vašeho otce, je odhodlaný vás dostat oba. Neusnadníte mu to lehkovážným chováním.“ Lyn ucítila poryv vzduchu, který signalizoval, že se Snape přesunul na druhou stranu místnosti.

„Uděláme všechno pro to, abychom byli v bezpečí,“ neodporoval Cathaír, ačkoli jeho hlas zněl dutě. „Ale všichni víme, že to není to hlavní, na co se s Lyn budeme chtít soustředit. Dokud ho bude Voldemort používat, aby se dostal k nám, udrží ho naživu, a to nám dává naději.“

To Lyn přimělo zvednout hlavu. Podívala se na Cathaíra a viděla v jeho očích sílu, kterou ona teprve hledala.

„Chystáš se vytáhnout na Voldyho?“ hlesla překvapeně. Cathaírovy koutky se mírně nadzvedly v neveselém úsměvu.

„Já nejsem ten správný bojovný typ, ale vím přesně, co budeš chtít dělat ty.“

Lyn si otřela oči a posadila se vzpřímeně. Kdesi z hlubin svého zmučeného srdce vylovila zbytek důstojnosti a nové odhodlání.

„Ten zmrd bude litovat, že vstal z hrobu,“ zachraptěla.

„Máte vy tu nejmatnější představu o tom, jak mizivou máte šanci dostát svým slovům?“ zasyčel v odpověď Snape a odvrátil se od pozorování dění z okna. Lyn se pod silou jeho pohledu zachvěla. „Pán zla nesklopí hůlku a neodevzdá se trpně vašemu svatému hněvu jen proto, že na něj zamrkáte těma laníma očima. Přibližte se k němu a zajme vás, zlomí vás a nakonec mu budete vděčně líbat nohy a poslouchat ho na slovo.“

Brumbál od svého stolu smírně pozvedl ruku s otevřenou dlaní. „Profesor Snape má pravdu. Obdivuji vaše zapálení a samozřejmě nesmíte ztrácet naději, ale jít proti Voldemortovi není veselá a snadná hra. Nebýt profesora Snapea, který pro tebe dnes riskoval svůj život, aby ti zabránil jít na nádraží, měl by dnes v hrsti dvě nové posily. Severus musel tvoji nepřítomnost na místě schůzky obhájit přímo jemu; určitě si umíš představit, jak těžké je být poslem špatných zpráv pro někoho jako on.“

Snape se při jeho řeči mírně ošil; zjevně jen nerad dovolil řediteli, aby prozradil, jakou tíhu mlčky nesl. To málo z jeho údělu, co tehdy v léčebně prosáklo z jeho uzavřeného nitra, v poslední době nabíralo stále ostřejší tvary, počínaje Faridiným bratrem a konče jeho neústupným odhodláním nepustit Lyn do záhuby. Sevřelo se jí srdce – napůl byla vděčná, napůl zoufalá z představy, co musel zažívat.

Brumbál mezitím nerušeně pokračoval, netečný k jejím myšlenkovým pochodům: „Abyste mohli vůbec uvažovat o eventualitě, že se vám podaří otce vyrvat z jeho spárů živého a zdravého a při tom sami nepřijít o život, budete potřebovat posily, informace, zbraně a zatraceně dobrý plán. Nějaký, který obratem neohrozí všechny, jež přispějí k jeho úspěchu.“

„Nic jiného mě ani nenapadlo, pane řediteli,“ pousmál se Cathaír. Lyn vylétlo obočí, ale vzápětí je spustila. Ona neměla ani páru, co bude dělat, ale bylo vidět, že její chytrý, vzdělaný bratr kompenzoval nedostatek bojovnosti hojností zdravého rozumu. Cítila se hned ještě o něco lépe. Dokážeme to – spolu. Zřejmě nastal čas otestovat všeobecnou teorii o tom, že budou skvělý tým.

„Budeme mít štěstí, pokud se nám vůbec podaří utajit, že nemáte v úmyslu ani uvažovat o vstupu do jeho řad,“ zavrčel Snape. „Jakmile se to totiž dozví, váš otec už mu nebude k ničemu dobrý.“

Lyn i Cathaír se otřásli tou představou.

„Co teda navrhujete?“ podívala se Lyn na Snapea. Jeho oči se na okamžik zadívaly do jejích, jako by byl překvapen, že to Lyn neřekla jízlivě, ale s důvěrou. Toho momentu využil Brumbál a promluvil místo něj.

„Nic z toho, co proběhlo v této místnosti, ji neopustí,“ řekl prostě. „Nikdo, počínaje ostatními studenty a konče vašimi nejbližšími příbuznými, není mimo riziko.“

Lyn pomalu, neochotně přikývla. Jakmile jí připomněl, že má rodinu, pocítila nutkavou potřebu jít za nimi a svěřit se jim, podělit se o své strádání a požádat je o pomoc. Neuměla si představit, že by odmítli, nebo je snad zradili. Na druhou stranu tu ale také byl Avery… a Lyn přese všechny své hřejivé city ke své nové rodině věděla opravdu málo o tom, kdo jsou a čeho jsou schopni.

„Naše rodina je tým,“ namítl Cathaír místo ní. „Nenechají nás ve štychu, nebudou šířit informace a udělají všechno pro to, aby nám pomohli.“

„Tím jsem si naprosto jist,“ pousmál se Brumbál nevesele. „Ale jistě ne všichni jsou dospělí, zdatní a ochotní riskovat své zdraví a život při extrémně nebezpečné činnosti. Váš otec je alespoň odpovědný čaroděj a ostřílený duelant; Smrtijedi by se také ale mohli začít soustřeďovat na ty daleko bezbrannější členy.“

Lyn zaťala čelist při návalu nenávisti, které v ní svými slovy vzbudil. Měl pravdu; na vánočním obědě sice bylo minimum dětí, nějaké však v jejich blízkém okruhu příbuzných byly – princezny Sheehanova klanu. Ačkoli s nimi Lyn nestihla prohodit ani slovo a pravděpodobně by si s nimi neměla moc co říct, v žádném případě nehodlala dovolit, aby kdokoli vztáhl ruku na kteroukoli z nich, obzvlášť maličkatou Erin.

„Když jste teda mluvil o posilách, měl jste na mysli někoho konkrétního?“ pátrala, protože si vzápětí vzpomněla na rozhovor se Snapem v léčebně. Brumbál jí to potvrdil přikývnutím.

„Zřejmě už oba víte, že vedu organizaci zvanou Fénixův Řád. Jsou to lidé, kteří se podobnými situacemi zabývají denně. Voldemort se zatím neprojevil ve velkém, ale tu a tam se někdo nevrátí domů… Můžeme pomoct; není nás mnoho a naše možnosti jsou omezené, ale uděláme vše pro to, abychom vám navrátili otce živého a zdravého. Pokud chcete,“ dodal jemně a tázavě se na oba zadíval.

Sourozenci se na sebe podívali a přikývli.

„Budeme vděčni,“ hlesl Cathaír.

„Asi bych potřebovala víc než to,“ nadhodila však Lyn. Mluvila pomalu, v hlavě se jí teprve formovala konečná podoba toho, co tím vlastně myslela. Snape však jako by to věděl dřív než ona a opět se k ní otočil s divokým varovným výrazem. Slova se jí na moment vzpříčila v hrdle, když se pohledem setkala s jeho očima.

„Co tím myslíš, Lyn?“ zamračil se Cathaír. Brumbál se na ni zpoza stolu s očekáváním usmál, jako by v to, s čím se chystala přijít, na rozdíl od Snapea doufal, a pokynul jí, aby pokračovala.

„Potřebuju se ujistit, že něco takovýho udělá co nejmenšímu počtu dalších lidí,“ rozváděla nejistě a snažila se vyhýbat Snapeovu pohledu. „Jakmile mu bude jasný, že mu nikdy nebudeme zobat z ruky, naše rodina se stejně stane cílem, ať už o únosu budou vědět, nebo ne. Nemůžu od toho jen tak odejít, ani s otcem v bezpečí doma. Jestli mu přijdeme dostatečně cenný, nepřijme ‚ne‘ jako odpověď a nenechá nás na pokoji. Nemluvě o stovkách dalších lidí, který trpěj jeho existencí, včetně těch, na kterejch mi záleží.“

Při posledních slovech se na něj nedívala, byla si však jistá, že si z nich Snape vzal to podstatné. Nedělala si z toho však těžkou hlavu, neboť tušila, že už dávno měl všechny informace, které by potřeboval k tomu, aby ji zničil – nevyužil toho. A ač jeho chování v posledních dnech nebylo nejněžnější, ukázalo se, že pro ni riskoval víc, než jí kdy byl ochoten přiznat. Možná to nebylo osobní, ale to jeho zásluhy nijak neumenšovalo.

A vzhledem k tomu, že se jí za těch několik měsíců nepodařilo vyléčit se ze slabosti pro něj, nejspíš už mohla i sama sobě s klidem přiznat, že jí na něm sejde.

„Co se tím snažíte naznačit, Downeyová?“ zalechtala ji v uchu jeho se zavrčením pronesená skrytá výhrůžka, přestože její autor stál dobrých několik metrů daleko. Brumbál, zjevně potěšen jejím myšlenkovým proudem, ji však předběhl.

„Chtěla by ses do Řádu přidat, Lyn?“

„Myslím, že jo,“ přikývla. „Ještě si to určitě promyslím a prodiskutuju to s bráchou,“ hodila na Cathaíra rychlý pohled, „ale předběžně mám zájem.“

„Downeyová, Řád je pro lidi, kteří odboj myslí smrtelně vážně – s důrazem na smrtelně,“ přihlásil se o odcizené slovo Snape. „Nepřidávají se proto, že se jim to zrovna hodí. Jsou připraveni obětovat všechno a chtějí bojovat až do konce, ať je jakýkoli. O nedostudované mladé čarodějky tam nikdo nestojí.“

Lyn cítila, jak z jeho pevně uzavřeného nitra prosakuje panika. Zatím dal svůj postoj najevo jen navenek, ale nyní ji začínal děsit. Oči mu žhnuly a chřípí se chvělo. Zaváhala.

„Severus naznačuje,“ navázal Brumbál plynule, „že takové rozhodnutí byste neměli dělat narychlo a pod tlakem. Uvědom si, Lyn, že tvoje členství v Řádu bude muset zůstat utajeno; lord Voldemort by jistě nebyl šťastný z toho, jak rychle ses zařadila mezi jeho vyslovené nepřátele.“

„A když je Voldemort nešťastnej, předpokládám, že jsou nešťastný i všichni kolem něj, co?“ zavrčela znechuceně Lyn.

„Nesmírně,“ zdůraznil temně Snape.

„A když se každý bude krčit doma ve strachu, že se na něj vztáhne podobná štědrost, kdo nakonec zbude, aby se mu postavil?“ ozval se zničehonic Cathaír. Zřejmě poslední výměnu využíval k rozhodování, co bude dělat on. „Kdo nás nakonec ochrání, jestliže všichni sklopíme hlavu a půjdeme s davem?“

V jeho hrudi sice jeho nově nalezená kuráž sváděla nelítostný boj se strachem, ale nabírala na síle a začínala vyhrávat. Lyn se na něj zahleděla s obdivem. Věnoval jí malý úsměv.

„I kdybych nechtěl, budu tě následovat, kamkoli se budeš chtít vydat,“ řekl prostě. „Táta by mě stejně zabil, až by zjistil, že jsem tě nechal podnikat něco tak nebezpečného samotnou. Už by ale aspoň uznal, že zabránit ti v čemkoli jde zvlášť od návratu z ústavu opravdu těžko.“

Jeho slova rozčeřila chmurnou hladinu Lynina nitra a vylovila z ní pobavené uchechtnutí. Snapeovi unikl poražený povzdech a zavrtěl nevěřícně hlavou, nic už však neřekl. Brumbál sklapl dlaně k sobě.

„Uspořádáme tedy schůzku, na kterou budete pozváni, a uvidíme, co na to ostatní členové,“ usmál se. „Jsi sice nedostudovaná, Lyn, ale věřím, že s dodržením určitých pravidel můžeš mnohým přispět i bez kouzlení. Probereme situaci vašeho otce a zahájíme přípravu akce na jeho osvobození. Dám vám ještě vědět. Mezitím zařídím zabezpečené letaxové spojení s vaším domem ve Filadelfii, předpokládám, že budete chtít prozatím zůstat tam. Vím, že je dobře chráněný, a trocha bezpečí vám teď rozhodně neublíží.“

„Děkujeme, profesore,“ přikývl Cathaír.

„Chvilinku to ale potrvá. Lyn, určitě budeš chtít, aby tvůj bratr pobyl v Bradavicích, alespoň než se budete moci vydat domů? Na koleji je pár volných pokojů, kterých může využít.“

„To by bylo super,“ pousmála se Lyn ztěžka.

„Příštích několik dní bude velice náročných,“ povzdechl si Brumbál a sepnul ruce nad svým stolem. „Profesor Snape mě informoval ještě o další věci, která nám práci ztíží. Voldemort ho pověřil tím, aby tě takříkajíc postrkoval tím správným směrem. Jeho úkolem je přimět tě přistoupit na jeho podmínku jakýmkoli způsobem nekompromitujícím jeho cenné postavení zde na škole. Voldemort předpokládá, že s tebou automaticky získá i Cathaíra, který je podle něj ještě na opačném konci světa v blaženém nevědomí. Nebude lehké přesvědčit nejedny informované oči o tom, že se profesor Snape snaží svůj úkol splnit k pánově spokojenosti, pokud jim vlastním chováním nenaznačíš, že se tak skutečně děje. Ze srdce doufám, že v sobě máš nějaké herecké vlohy, abys dokázala uvěřitelně předstírat, že jsi stále v rozhodovacím procesu, kdykoli to na veřejnosti vyplyne ze situace.“

Lyn bodlo u srdce a vyloudila neveselý úsměv. „Hrát já umím obstojně, profesore, nebojte se.“ Neprokazatelná nehmatatelná entita je mi toho svědkem.

Brumbál se na ni jen s úsměvem zadíval. V očích měl ten vědoucný pohled, jež často popisoval Harry. Lyn se ošila a uhnula zrakem jinam.

„Neděste se, až si vás sem tam vylovím z hloučku na chodbě, abych si s vámi ‚promluvil v soukromí‘,“ ušklíbl se od okna Snape. „Můžeme ten čas věnovat třeba dalšímu doučování, ale zvenčí to bude vypadat jako důkaz toho, že se vás pokouším naverbovat, kdy jen můžu.“

„Budu s tím počítat,“ řekla Lyn neutrálně, přestože srdce jí poskočilo.

„Je to také další pádný důvod udržet všechno v tajnosti,“ dodal Brumbál. „Pokud jakýmkoli způsobem vyjde najevo, že o všem informoval vás i mě, způsobí to nepěkné a možná nevratné potíže nejen vašemu otci…“

Lyn mimoděk semkla víčka, když jí tělem projela ostrá bolest. Zamrkala a snažila se dělat, že se to nestalo, ale v duchu se nemohla zbavit děsivé vzpomínky na fotografii bezvládného těla Faridina bratra, který tentokrát nabral podobu Snapea. Byla rozhodnuta se za žádnou cenu nepodívat profesorovi lektvarů do obličeje.

„Jestliže se ale pokusíme osvobodit tátu,“ nakousla neochotně, „Voldemort se dozví přinejmenším to, že pan profesor selhal ve svým úkolu. Jakým způsobem hodlá obhájit tohle, aby z toho vyšel celej?“

„To už nechte na mně, Downeyová,“ řekl Snape tiše a Lyn po zádech přeběhl mráz. Zrak odhodlaně zabodávala do desky ředitelova stolu.

Připadala si jako nechutný sobec. Cokoli Snape mohl chtít, vždy to musel profiltrovat sítem toho, co by mu prošlo u Voldemorta – nebo co by dokázal nevydat ze své mysli při každé rutinní nitrozpytné inspekci. Včetně žen, které by chtěl mít jakýmkoli způsobem rád. Její představa o osamělosti a hrůznosti jeho údělu už nabrala téměř finální podobu. Cítila se mu vzdálenější než kdy předtím.

Začalo jí být do breku z úplně jiného důvodu. Tentokrát by však jeho náruč stěží pomohla. Naopak by to všechno udělala horší a bolestivější. Snapeův život nebyl jeho. Dovolit si vůči ní jakékoli city pro něj znamenalo ohrožení. A ona ho nehodlala ohrozit.

K jejímu vrcholnému studu se jí nepodařilo proud slz zastavit. Vytryskly si svobodně nedbaje na její snahu utajit zlomené srdce. Skryla obličej v dlaních a jen doufala, že její výlev přičtou na vrub situaci jejího otce. Cathaír ji objal a konejšivě pohladil po zádech; ačkoli jindy na ni měl blahodárné účinky, nyní jen zdůraznil její nenaplnitelnou touhu po objetí někoho jiného.

Naštěstí už je Brumbál konečně hodlal propustit. Lyn se vzchopila dostatečně, aby svedla z pracovny odejít po svých. Cathaír už mizel na schodech a ona se chystala zavřít dveře a následovat ho, k její panice však Snape vstoupil na práh a zadržel ji. Brumbálovým očím zůstali skryti několika centimetry dřeva. Lyn se přinutila podívat se Snapeovi do očí a dělala, co mohla, aby se neroztřásla.

„Pokud vám má někdo věřit, že uvažujete o té schůdnější cestě, jak zachránit otce,“ nadhodil tiše, „možná by nebylo od věci, kdybyste se cestou osvěžila v umývárně.“ Vztáhl k ní ruku a tím nejněžnějším dotekem jí setřel z tváře slzy. „Vypadáte zlomeně,“ zašeptal ještě a v očích měl bolest.

Trhavě přikývla. Do očí se jí opět násilím draly slzy, ale zvládla vykvíknout „udělám to“ a stihla se odvrátit, aby před ním skryla další vlnu pláče. Spěšně seběhla točité schody a na jejich úpatí vděčně popadla bratrovu ruku, načež se spolu vydali chodbou. Díval se na ni soucitně, ale na nic se neptal a Lyn ho za to zbožňovala.

420 Celkem zhlédnutí, 1 Dnešní zhlédnutí