Nazítří při snídani už všichni plánovali, jak co nejlépe využít první víkend, který byl za dveřmi. Poté, co Harry prozkoumal svůj rozvrh, s potěšením zjistil, že má ten den jen dvouhodinovku kouzelných formulí a odpoledne už nic. Hermiona pak ještě čekaly starodávné runy, ale Ron měl volno také.
„Tak co podniknem?“ mrkl po tomto potěšujícím zjištění Ron Harryho směrem.
Jeho kamarád jen pokrčil rameny.
„Mohli byste se věnovat úkolům,“ poznamenala Hermiona důležitě.
Ron po ní jen blýskl pohledem typu ´to se dalo čekat´ a raději neodpověděl. Zato Harry stále nenápadně pokukoval ke zmijozelskému stolu. Na svou včerejší schůzku s Angelou myslel dlouho do noci.
„Harry!“ ozval se Ron. „Ty snad ještě spíš nebo co!“
„Co je?“ zeptal se Harry s nezájmem.
„U Merlinových kalhot, on je úplně mimo,“ obrátil Ron oči v sloup.
„Máš tu poštu, Harry,“ oznámila mu Hermiona.
Harry se málem zadusil jablečným džusem, ze kterého upíjel, jelikož si opravdu ničeho nezvyklého nevšiml.
„Člověče, neber si to tak,“ divil se Ron, zatímco ho bušil do zad. „Je to jen pták.“
Harry konečně zaostřil pohled na nehybně sedící černou sovu s velkýma očima, která měla u nohy malý lístek. Skoro mu připadalo, jako by měla v očích, kterými na něj upřeně zírala, výsměšný výraz.
Odvázal jí vzkaz od nohy a sova se bez dalšího zdržování ladně vznesla.
„Tak tohle určitě školní sova nebyla,“ zamumlala si pro sebe Hermiona.
Harry si přečetl na lístku své jméno, napsané celkem úhledným vysokým písmem. Rychle mu došlo, od koho asi bude.
„Ty to neotevřeš?“ otázal se Ron, když Harry stále jen zíral na obálku.
„Tady teda ne,“ odsekl a lístek zasunul do kapsy.
Hermiona s Ronem se po sobě udiveně podívali.
*
Po celkem zajímavé hodině formulí už měl mnohem horší náladu než ráno.
Harry bezmocně zatínal pěsti, aby se udržel a ještě si to nezhoršil. Vztekle pozoroval Snapeův mizející hábit na konci chodby.
Prý že už nemůže být horší! Nejradši by hned teď Rona za tu poznámku zaškrtil. Celý týden školní trest! A kvůli ničemu! Zahořklý náfuka to je a nic jiného! Navenek však nedal najevo nic ze svých myšlenek.
Koutkem oka postřehl nějakou postavu. Asi o pět metrů dál se o zeď opíral Malfoy a posměšně se ušklíbal. To Harrymu dodalo.
„Co se tak pitomě křeníš!“ vyletěl hlasitě, i když se měl raději otočit a odejít.
Malfoyovi zmizel úsměv z tváře, ale mlčel.
„No jo, moc důvodů ke smíchu zrovna nemáš, co? To už jsem ti zůstal jen já?!“ pokračoval Harry jízlivě a dlouho dušené pocity z něj vystřelovaly ven jako kulky. „Jak se daří tatíkovi v base?“
Malfoy ztuhl a Harry se zarazil. Tohle nemělo smysl… Obrátil se a chystal se odejít, když se konečně ozval Malfoy v odpověď.
„Můj otec je aspoň dost chytrý na to, aby se nenechal pro nic za nic zabít.“
Harry zůstal stát, jako by do něj uhodilo.
„Chybí ti co?“ pokračoval Malfoy stejně jízlivě jako před chvílí Harry. „Tvůj milovaný kmotříček. Taková hloupá smrt,“ protáhl naoko lítostivě.
Harrymu zakryl rozumné uvažování nach vzteku nad urážkami Siriusovy památky. Bleskurychle se otočil a v momentě mířil na Malfoye hůlkou.
Nebyl však sám. Malfoy to čekal, a teď tu stáli oba s připravenými hůlkami a nenávistí v očích. Oba se nadechli, aby jeden druhého jakýmkoli způsobem zakleli, když se zcela nečekaně mezi hroty jejich hůlek objevila dívčí postava.
Na poslední chvíli se zarazili.
„Nechte toho!“ sjela je oba Angela. „Blíží se sem McGonagallová! Budete mít průser!“
Harry ji zaraženě sledoval a Malfoy zlostně stáhl obličej.
„Co se to toho pleteš!?“ vyprskl Malfoy. „Nic ti do nás není!“
„Můžu se plést, do čeho chci!“ odsekla Angela. „A schovejte konečně ty hůlky!“
Oba hůlky sklonili a Malfoy přistoupil k Angele blíž.
„Začínáš být dost drzá, Rosierová. To by se ti nemuselo vyplatit.“
„To mi jako vyhrožuješ?“ zeptala se chladně Angela.
„Jen tě upozorňuju,“ ušklíbl se Malfoy s obličejem těsně u jejího.
Harry uslyšel blížící se kroky, schoval hůlku a přistoupil k nim.
„Nech ji na pokoji,“ vyzval Malfoye chladně.
Malfoy na něj vrhl opovržlivý pohled, ale McGonagallová už se objevila na dohled.
„S tebou si to vyřídím později, Potříku,“ zasyčel Harryho směrem a rychle odešel.
McGonagallová se podezřívavě zadívala jejich směrem.
„Dobré odpoledne, paní profesorko!“ pozdravila Angela hlasitě s falešným úsměvem.
„Dobré odpoledne,“ odvětila zamyšleně McGonagallová a zvolna odkráčela svým původním směrem.
Angela se otočila k Harrymu.
„Neměla jsi nás přerušovat,“ vyhrkl Harry bez přemýšlení. „Byl bych …“
„Byl bys co?“ přerušila ho Angela zamračeně.
V Harrym se ozvala dotčená hrdost a stále v sobě cítil bobtnající vztek.
„A co je ti vůbec do toho?“ vyjel na ni nevrle.
Tvář Angely nabyla chladného výrazu a Harry okamžitě svých slov zalitoval. Chvíli ho nevyzpytatelně pozorovala.
„No, jak myslíš,“ řekla tiše, obešla ho a zabočila do chodby vedoucí k učebně starodávných run.
Harrymu něco zašustilo v kapse. Vytáhl ven ještě neotevřený vzkaz. Nejraději by si v tu chvíli nafackoval, ale už bylo pozdě.
*
Harry se v dost pochmurné náladě dovlekl do skoro prázdné společenky a usadil se v rohu do křesla. Chvíli obracel dopis v ruce a uvažoval, jestli má vůbec cenu ho otevírat.
Nakonec roztřesenými prsty roztrhl obálku a rozložil malý pergamen.
Pokud sis to nerozmyslel, budu na tebe čekat v sobotu v devět večer v učebně dějin. Tam určitě nebude ani noha, takže budeme mít dostatek klidu … Těším se.
Angela
S povzdechem vzkaz složil a schoval do kapsy. Čím dál víc ho začínalo hryzat svědomí kvůli tomu, jak na ni vyjel. Možná si to dokonce rozmyslí a vůbec nepřijde…
Na schodech do ložnice se objevil Ron a zamířil si to k podmračenému Harrymu.
„Tak už jsi něco vymyslel?“
„Co?“ vytrhl se Harry ze zamyšlení.
„No, snad fakt nechceš psát úkoly, jak nám navrhla naše zlatá Hermiona.“
„Jasně, že ne,“ vzpamatoval se Harry.
„Tak co?“ podepřel si hlavu Ron.
„Mohli bychom zajít za Hagridem,“ vytanula Harrymu na mysli spásná myšlenka.
„Skvělej nápad, pokud se k němu doplazíme skrz to nechutné vedro,“ poznamenal Ron a pomalu se zvedl.
„Jen aby neměl zrovna hodinu,“ ozval se Harry.
Ron se vzdálil k dokořán otevřenému oknu.
„Řek bych, že nemá,“ oznámil při návratu. „Zrovna se vracel s Tesákem od jezera.“
„Fajn, tak jdem,“ vstal i Harry a oba se lenivě vydali skrz obraz do školních chodeb směrem k hlavnímu vchodu.
628 Celkem zhlédnutí, 1 Dnešní zhlédnutí
Buď první v napsání komentáře...