Hermiona měla pravdu jako vždycky. Už z dálky, když přicházel spolu s ní, Katie a Ronem, Harry spatřil na okraji famfrpálového hřiště houf mumlajících nedočkavců z Nebelvíru s košťaty v rukou. Když si uvědomil, že je kapitán a veškerá organizace vlastně zůstává na něm, otráveně se ušklíbl.
Tole bude dlouhé dopoledne, pomyslel si ne zrovna s nadšením.
Když pomalu došli až k davu, všichni zmlkli, všechny pohledy se obrátily a ulpěly na Harrym. Hermiona se šla posadit na tribuny. Harry přehlédl zástup před sebou, opřel si koště o zem a zhluboka se nadechl.
„Tak jdeme na to!“
*
O dvě hodiny později měl před sebou ve vzduchu na košťatech vybraných deset kandidátů na místa střelců a šest na místa odrážečů. Kromě nich se tu však objevili také zájemci o místo brankáře. Harryho to sice trochu zaskočilo, ale musel Rona nechat, aby svůj post obhájil. Upřímně doufal, že to zvládne.
S Katiinou pomocí, kterou samozřejmě nechal v mužstvu, nakonec vybrali překvapivě Ginny a její kamarádku Dariu na místa střelkyň, které musely trénovat o prázdninách jako divé, jinak nemohly být tak hezky sehrané. Našli i výborné odrážeče, vysokého a svalnatého blonďáka ze čtvrtého ročníku, nějakého Dana Mathewse a páťáka s černým ježkem, Roberta Singera. Katie podotkla, že mají přirozený talent a Harry s ní musel souhlasit. A taky se mu nesmírně ulevilo, když se Ron nenechal vyvést z míry a svůj post s přehledem obhájil.
„Jen aby mu to vydrželo až do zápasu,“ zašeptala mu Katie do ucha, když před nimi stál jejich nový tým.
První zápas sezony se měl ten rok konat až na konci listopadu, ale i tak to nebylo moc daleko. Harry naplánoval pravidelné tréninky o víkendu a v pátek odpoledne, kdy se to naštěstí všem hodilo, jelikož se nutně potřebovali sehrát. Pak konečně mohli s úlevou zamířit na oběd.
*
V úterý při obědě Angela zamyšleně ukusovala z teplé buchty s povidly a upřeně pozorovala Draca, sedícího naproti ní. Po chvíli už to mladému panu Malfoyovi začalo lézt na nervy a nevrle se na ni podíval.
„Co je?“
„Co? Nic,“ vytrhla se ze zamyšlení Angela a sklopila zrak ke stolu.
„Jo, jasně,“ odfrkl si Draco. „Tak to vybal.“
„No… Už máte toho nového střelce?“ zeptala se pomalu a váhavě.
Draco se opřel lokty o stůl: „Ne. Proč?“
„Hmm, já si to nechala projít hlavou a změnila jsem názor.“
„Vážně?“ zeptal se Draco s nádechem ironie v hlase. „Od kdy ty měníš názory?“
Angela dojedla a zvláštně se na něj podívala: „Na tebe jsem ho přece taky změnila.“
Na to neměl co říct a mlčel.
„Takže…“ pokračovala hnědovláska. „Chtěla bych to zkusit. Dostat se do týmu.“
„A jak ti to jde? Už jsi ho někdy hrála? Říkala jsi, že tě nikdy nebavil,“ vyptával se Draco.
„To neznamená, že ho neumím hrát. Stačí, když si mě prozkoušíte jako každého jiného.“
„Fajn. To mi zatím stačí.“
„A kdo je vlastně teď kapitán?“
„Já. Bohužel.“
„Proč bohužel?“
„Protože si budu muset podat ruku s Potterem,“ ucedil Draco.
Angela jen obrátila oči v sloup.
*
Zbytek října a hrubá většina listopadu utekla jako voda. Harry se mezitím naučil vyčistit si hlavu od jakýchkoliv myšlenek a bránit se tak úspěšně Snapeovým, stále úpornějším, snahám dostat se mu do hlavy a také už se bezvadně dorozuměl s Angelou. Tušil, že její rady a lekce mu hodně pomohly i v nitrobraně a byl jí zato vděčný.
Vešlo ve všeobecnou známost, že spolu Ron a Hermiona chodí a ani to nevyvolalo příliš velký rozruch. Ve vyučovacích hodinách neměli chvíli oddechu a venku se zuby nehty drželo slunečné počasí, i když k ránu bývaly husté mlhy, které se během dopoledne rozpadly. Časté tréninky nebelvírského mužstva se vyplácely a celý tým byl ve výborné formě. Harrymu spadl kámen ze srdce, když viděl, že se dá s novými členy v pohodě vyjít a nikdo nemá nějaké problémy s ostatními. Vždyť první zápas se Zmijozelem byl už za dveřmi…
*
„Nazdar všichni! Srdečně vás vítám v tomto trošku sychravém listopadovém ránu na prvním letošním famfrpálovém zápase! Dnes se opět po dlouhé době utkají odvěcí rivalové – Zmijozel proti Nebelvíru!“ hulákal něčí chlapecký hlas na famfrpálovém stadionu, zatímco nebelvírské mužstvo konalo poslední přípravy k odchodu ze šatny.
„Kdo je vůbec nový komentátor?“ zeptal se Harry svých spoluhráčů, zatímco si navlékal druhou chytačskou rukavici.
„Myslím, že je to nějaký McTiczon nebo tak nějak,“ odvětila Ginny. „Ale vím určitě, že je z Mrzimoru.“
„Tak to dokonce můžeme doufat, že bude komentovat nezaujatě,“ zabručel mírně pobledlý Ron.
„Na tom přece nesejde,“ položil mu Harry ruku na rameno. „Soustřeď se jen na hlídání branek a ne na komentář a je to.“
„To se ti snadno řekne,“ zamumlal jeho kamarád.
Harry přehlédl svůj tým v červeném.
„V trénincích jsme byli skvělí, takže se zkuste snažit stejně jako u nich a určitě si neutrhneme ostudu,“ pronesl s úsměvem. „Tak jdeme,“ zavelel rozhodně.
*
„A už jsou tady! Nebelvírské mužstvo se právě objevilo se svým novým kapitánem Potterem v čele! Však je zmijozelský tým už nedočkavě očekává!“ rozlehlo se stadionem.
Harry pevným krokem mířil ke skupince v zeleném a madame Hoochová se už také blížila. Kapitánský odznak na prsou Malfoye s ním ani nehnul. Věděl o jeho novém postavení od Angely. Pak však sjel pohledem po ostatních a překvapeně strnul. Před odrážeči stála, opírajíc se o Nimbus 2001, samotná Angela a sledovala ho nečitelným pohledem.
Harryho to dokonale šokovalo. Proč mu o tom neřekla? Nechtělo se mu hrát proti ní, ale s tím se v tu chvíli nedalo nic dělat.
„Kapitáni, podejte si ruce,“ zavelela madame a Harry se konečně zaměřil na Malfoye stojícího se svým typickým výsměšným úšklebkem před ním.
Na jeden kritický moment se ani jeden z nich neměl k pohybu a probodávali se očima. Když je však madame sjela káravým pohledem, natáhli se a navzájem se pokusili rozdrtit si kosti.
„Nasedněte na košťata!“ vykřikla madame rozkazovačně a vložila si píšťalku do úst.
Harry ještě vrhl jeden pohled na Angelu, která ale hleděla jen upřeně před sebe a pak už se ozvalo ostré hvízdnutí.
„A už jsou ve vzduchu!“ skoro zaječel onen nový komentátor McTiczon a zelené i rudé moře na tribunách zabouřilo.
Začátek zápasu se vyvíjel celkem dobře. Katie dala dva góly a Ginny s Dariou po jednom, pak se ale dostali k Camrálu zmijozelští a Rona popadla jeho obvyklá nervozita. Když pustil už pátý míč a Zmijozel znovu jásavě zabouřil, nechal na moment Harry bedlivého rozhlížení se po Zlatonce a přiletěl ho povzbudit.
„Rone! Vzpamatuj se! Já ti věřím!“
Poněkud rudolící brankář přikývl a zatvářil se o něco jistěji.
Ginny se konečně dostala k Camrálu a nahrála ho Darie. Té ho však nečekaně přebrala Angela a rozletěla se s ním znovu k nebelvírské brance. Tam už byla Katie a zahradila jí cestu. Angela neměla komu nahrát, ale alespoň se Katii pokusila přehodit. Camrál zachytil Ron a znovu ho nahrál Ginny. Nějakou dobu cestoval Camrál stále sem a tam vzduchem, aniž by padl jediný gól.
Fanoušci už začínali nespokojeně bučet a povzbuzovat hráče k větší snaze. Harry s Malfoyem s rozmyslem poletovali nad zápasem a neustále se rozhlíželi po jakémkoli zlatém záblesku.
Nakonec Elena ze Zmijozelu spolu s Angelou prolomily Ronovu obranu a daly další gól. Nedlouho nato provedly Ginny s Dariou manévr záhadný i Harrymu a Camrál proletěl zmijozelskou obručí.
Zápas se táhnul další hodinu. Skóre bylo už 120 ku 80 pro Nebelvír, když Harry konečně zahlédl vytoužený záblesk. Bylo to zrovna ve chvíli, kdy na Malfoye mířily oba Potlouky najednou, takže byl zaměstnaný a nevšiml si jí. Než se jich zbavil, byl už Harry v poloviční vzdálenosti od malého míčku s křídly.
Malfoy se rozletěl co nejrychleji za ním, ale neměl šanci ho dohnat. Harry už se chtěl jednou rukou pustit koštěte, když těsně před ním přeletěla zmijozelská střelkyně se světle hnědými vlasy svázanými do uzlu. Jejich košťata se skoro střetla a Harryho to naprosto vyvedlo z konceptu. Prudce strhl koště na stranu, a když se naštvaně otočil, Angela už odlétala směrem k Darie, která měla v náručí Camrál.
Harry vztekle vyletěl znovu nahoru. Všiml si, že Draco něco s úsměvem prohodil k prolétávající Angele a zaťal zuby.
Je to přece hra, řekl si pevně.
V další půlhodině se skóre skoro nepohnulo z místa. A Zlatonka pořád nikde. Obloha nad stadionem se pomalu zatahovala a začínalo mrholit. Harry automaticky už před zápasem naštěstí použil na své brýle voděodolné kouzlo a bedlivě sledoval okolí. Náhle se daleko za ním ozval dívčí výkřik. Prudce se na koštěti otočil zrovna ve chvíli, kdy Darie sklouzla i levá ruka z koště a ona bezmocně padala dolů. Nad jejím skákavě poletujícím koštětem se právě ve vzduchu zastavil pobledlý zmijozelský odrážeč. Z tribun se ozvaly zděšené výkřiky. Všichni ztuhli hrůzou a sledovali bezvládnou Dariu letící k zemi.
Harry se ve zlomku vteřiny vzpamatoval a vytáhl svou hůlku ve stejnou chvíli jako na tribunách Brumbál a Snape, ale to už by bylo pro Dariu pozdě, kdyby se najednou pod ní prudce nezastavil zelený hábit.
Daria šokovaně a tvrdě dopadla do něčí náruče. Koště se pod nimi prudce zhouplo dolů, ale hráč ho hned narovnal. Madame Hoochová konečně ostře zahvízdala, aby přerušila hru, a rozletěla se k nim. Když se Angela ujistila, že je Daria v pořádku, odlétla pro její koště, které se rychle vzdalovalo.
Daria se s prudce bušícím srdcem nejprve pevně chytila a až poté se podívala na svého zachránce. Nebyl to nikdo jiný než Draco.
„Pro všechny draky, slečno! Není vám nic?“ ve vzduchu před nimi prudce zabrzdila madame Hoochová, zatímco se k nim pomalu slétávali i ostatní hráči.
„N-ne,“ vykoktala Daria, která, aniž se vzpamatovala z jednoho šoku, hned přešla do druhého. Cítila, jak ji Draco pevně drží a celá se přitom rozechvěla.
„To byla opravdu výborná reakce, pane Malfoyi,“ poznamenala poněkud pobledlá madame a pak se otočila k onomu odrážeči, který do Darie vrazil. Harry později zjistil, že se oba snažili vyhnout jednomu z Potlouků a Daria zároveň držela Camrál, takže po srážce se na koštěti neměla šanci udržet.
„Já to opravdu neudělal schválně,“ zabručel onen hromotluk.
„Já vím, pane Cewrsne,“ pokývla madame. „Ale dávejte větší pozor. Mohlo to dopadnout velmi špatně, nebýt pana Malfoye.“
A to už tu byla Angela se Dariiným koštětem a s prapodivným výrazem sletěla těsně vedle nich. Daria se s Dracovou a její pomocí stále trochu roztřeseně přesunula na svou Kometu 11.
„Můžete pokračovat ve hře, slečno?“ otázala se madame starostlivě, zatímco ji všichni pozorovali.
„Ano,“ prohlásila Daria pevně, i když ji trochu brnělo rameno.
„Dobrá.“
„Výborně! Madame Hoochová mi dává znamení, že jsou všichni hráči připraveni pokračovat! To je pro Nebelvír veliké štěstí, jelikož ta nešťastná srážka vypadala opravdu hrozivě! Tak tedy pokračujeme!“
Hráči se znovu rychle rozlétli na svá místa a hra se rozjela. Bohužel netrvalo ani deset minut a došlo k dalšímu incidentu. U Camrálu byla opět Angela a rychle mířila k ostražitému Ronovi. Harry postřehl oba zmijozelské odrážeče, jak jí letí po boku a dostal nepříjemný pocit.
Ron se soustředil pouze na Angelu, takže neviděl, že na něj oba odrážeči s krátkou časovou mezerou vypálili oba Potlouky. Asi dva metry od něj si toho však všimla Angela, prudce se zarazila a varovně vykřikla.
Ron spatřil dva tvrdé míče pouhých pár metrů od sebe a pokusil se jim vyhnout. Bylo však už pozdě. První ho tvrdě udeřil do žaludku, až na koštěti odletěl kus dozadu a druhý ho k Harryho zděšení trefil přímo do spánku.
Ron se svalil na koště plnou vahou a Potlouky prudce odlétly. Madame Hoochová ostře zahvízdala a to už Ron vrávoravě slétával dolů. Harry se k němu okamžitě rozletěl, zatímco se nad nimi začala Angela něco vztekle křičet na oba své spoluhráče. Po chvíli k nim přiletěl Malfoy a rázně je uklidňoval.
Když Harry sletěl až dolů, Ron se právě zhroutil k zemi. Madame se k němu o chvíli později sklonila. Červené moře bouřilo urážkami na adresu Zmijozelu.
„Co je mu?“ vyhrkl Harry.
„Je v bezvědomí,“ vzdychla madame a zamávala k profesorské tribuně. „Doufám, že to nebude nic vážného.“
„Takže musíme dál hrát bez něj,“ ozvala se sklesle za Harrym Katie.
„Ano, bohužel,“ potvrdila to madame. „My se o něj postaráme, ale zápas musí pokračovat.“
„Takže vážení!“ zaječel McTiczon, aby překonal stále panující vřavu na tribunách. „Nebelvírské mužstvo pokračuje ve hře bez svého brankáře! Což je pro Zmijozel samozřejmě velkou výhodou! Ale madame Hoochová se rozhodla vyloučit ze hry také jednoho ze zmijozelských odrážečů, který dnes způsobil už dvě kolize!“
Fanoušci na obou stranách začali pobouřeně pokřikovat, ale to už hra pokračovala na nebelvírské straně v o něco skleslejším duchu. Skóre bylo 120 ku 100 stále ještě pro Nebelvír.
Během dalších nekonečných dvou hodin zmijozelští Nebelvír tvrdě zadupávali do země. Nehlídanými obručemi stále prolétával Camrál a body se prudce změnily. K poledni už to bylo 260 ku 120 pro Zmijozel. Ten už však také začínal polevovat.
Hráči už toho měli plné zuby a skoro všichni z tribun toužebně sledovali dva chytače, jak bezradně krouží nad nimi.
Angela obletěla Ginny a nahrála tmavovlasému střelci ze Zmijozelu.
„Ano, jak se dalo očekávat, skóre je 270 ku 120!“ nahlásil McTiczon chraplavě.
Harry proletěl nad zmijozelskými brankami, zatímco Malfoy právě letěl nad těmi nebelvírskými, když koutkem oka oba ve stejnou chvíli zahlédli zlatý záblesk. Okamžitě se probrali z únavy a vystřelili směrem, kde ji zahlédli. Harry věděl, že když ji teď chytí, bude to jen remíza, ale bude to mnohem lepší, než kdyby ji dostal Malfoy. To by byla porážka na hlavu. Přitiskl se ke koštěti a soustředil se na třepotající míček ještě daleko před sebou.
„Je to konečně tady!“ zařval McTiczon. „Naši chytači se řítí k vytoužené Zlatonce!“
Angela po tomto komentáři střelila pohledem po dvou rozmazaných skvrnách a bleskově si spočítala skóre. Pak popadla pevněji Camrál, který před chvílí přebrala Ginny a prudce zamířila znovu k nebelvírským brankám.
Zlatonka prudce zahnula a Malfoy s Harrym se skoro srazili. Teď už letěli bok po boku a jeden druhého se snažili odstrčit.
„Tak kdo to bude?! Malfoy či Potter!?“ zavřískl McTiczon.
Katie postřehla Angelu s Camrálem v náručí a došlo jí, co chce udělat. Bleskově se připravila bránit nebelvírské obruče.
Dan – nebelvírský odrážeč – přeletěl do cesty jednomu Potlouku a vší silou ho odpálil za chytači, co nejvíc nalevo, kde byl Malfoy. Všichni teď napjatě sledovali vyrovnaný boj.
Angela uviděla Katii, ale vůbec nezměnila směr. Dál letěla směrem nahoru k prostřední obruči.
Do Malfoye náhle narazil Potlouk a on ztratil vzácné vteřiny za Harrym. Ten už se chystal pustit jednou rukou koštěte. Zlatonka byla přímo před ním.
Katie se prudce rozlétla bránit prostřední obruč, ale Angela nečekaně změnila taktiku a podlétla ji směrem doleva a vyhodila Camrál do výšky.
„A Potter už natahuje ruku a… co se to děje? Zmijozelská střelkyně se snaží ještě dát gól, ale to snad není možné!“
Harry sevřel dlaň kolem malého zlatého míčku, přesně ve chvíli, kdy Zmijozel propukl v neuvěřitelný jásot. Za šokovaných pohledů přihlížejících Camrál na poslední chvíli proletěl nebelvírskou obručí.
„Ano! Je to možné!“ zařval McTiczon. „Potter chytil Zlatonku, ale Zmijozel vítězí rozdílem pouhých deseti bodů! Díky nové zmijozelské střelkyni Zmijozel vyhrál!“
K Angele zamířilo pět zelených skvrn. Zelené moře nadšeně bouřilo a Nebelvírští byli neobvykle zticha. Harry sedící na koštěti nad tím vším, svíral v ruce Zlatonku, bezmocně plácající křídly a nemohl se z toho nečekaného zvratu vzpamatovat.
„Po opravdu dlouhé době se dnes může Zmijozel radovat z vítězství nad Nebelvírem 280 ku 270! Byl to dnes neuvěřitelný a dlouhý zápas, ale myslím, že jsme si to všichni užili!“ dodal chraplavě McTiczon a konečně zmlkl.
Nebelvírské mužstvo pomalu slétávalo dolů k jásajícímu zelenému moři, které se vyřítilo z tribun.
Angela si nechávala už na zemi dávat hobla. Celé mužstvo spousta zmijozelských poplácávala po ramenou a nadšeně pokřikovali.
„To, že nás dneska porazili, přece neznamená, že je boj o pohár ztracený,“ řekla Katie tiše.
„Ne, to neznamená,“ souhlasil Harry s pohledem upřeným ke středu bouřícího davu. „Ale myslím, že tahle porážka nás bude ještě dlouho mrzet.“
720 Celkem zhlédnutí, 1 Dnešní zhlédnutí
Buď první v napsání komentáře...