Kapitola třetí – Dům Rosierových

„Tak už máš sbaleno?“ ozval se tichý hlas od otevřených dveří jejího pokoje.

Angela zaklapla poslední kufr a s úsměvem se k Dracovi otočila.

„Jo, mám,“ přikývla a posadila se na židli, aby si mohla obout své oblíbené sandále.

„Závidím ti,“ povzdychl si Draco.

Hnědovláska se narovnala a zamyšleně se na něj zadívala: „Vlastně ani skoro nemáš co,“ odvětila a vstala. „Teď se budu s matkou vídat mnohem častěji, než mi bude milé…“

„Zato my už se moc neuvidíme… Otec říkal, že náš výcvik je u konce.“

„Vím, matka mi to taky oznámila. Ještěže tak. Už jsem těch zakázaných lektvarů, kleteb a zaklínadel měla plné zuby.“

„Zaklínačství tě baví mnohem víc, co?“

„Jasně, jinak bych ho asi nechtěla studovat,“ Angela se postavila před zrcadlo a pomocí gumičky si svázala do ohonu své dlouhé vlasy. Venku bylo pořád hrozné horko.

„Pomalu už půjdu, matka už na mě nejspíš čeká. Jestli chceš, dám ti adresu a můžeš někdy přijít,“ navrhla vstřícně.

Draco trochu pookřál: „Vážně?“

„Jasně. Stejně tam budu často sama…“ na chvíli se odmlčela. „Ale dej mi vědět předem. Náš dům je dobře chráněný, tak tě budu muset nejdřív pustit. Tu adresu ti napíšu hned,“ dodala a rozhlédla se po nějakém papíru.

„Budu rád.“

„Máti ji určitě vašim řekla, ale aby ses jich nemusel doptávat, tak tady máš,“ podala mu Angela kousek pergamenu s napsanou adresou.

Draco si jej s díky vzal a zastrčil do kapsy.

„Ale myslím, že bys raději chodil za někým jiným, viď?“ mrkla na něj Angela a šla si pro sluneční brýle, které si zahákla o výstřih trička.

„Nevím, o čem to mluvíš,“ reagoval zvolna blonďák.

„Jen se nedělej,“ zakřenila se na něj, ale náhle jí úsměv povadl. „Nedělám si iluze, že se přes prázdniny už neuvidíte. Podle toho, jak jste se tvářili na té diskotéce… Ale Draco, dávejte si pořádného majzla.“

Chvíli na ni hleděl, než otevřel ústa k odpovědi: „Bylo by lepší, kdybychom se už neviděli.“

„Ale stejně za ní zajdeš, když už víš, kde bydlí, že jo?“

Na to jí neodpověděl.

„Dobře, dobře, nebudu se v tom rýpat,“ povzdychla si Angela a popadla svůj kufr a černou tašku přes rameno. Pak se na něj vážně zahleděla: „Kdyby něco… Kdyby sis třeba chtěl promluvit, tak klidně přijď. Však víš, že jsme na jedné lodi,“ pronesla vážně a pak už se vydala ke dveřím.

Draco reagoval, až když už sahala na kliku: „Děkuju, Angie.“

Angela se udiveně zastavila: „Za co prosím tě?“

„Za to, že jsi… taková.“

Angela se rozpačitě usmála: „A jak mám tohle jako chápat?“

„Tak jak to slyšíš.“

Na chvíli se oba odmlčeli a nerozhodně se po sobě dívali.

„To s tou lodí,“ začal nakonec Draco váhavě. „Spíš mi připadá, že jsme na ní nedobrovolně, schovaní v podpalubí… Jestli chápeš, jak to myslím.“

„Naprosto,“ povzdechla si těžce. „Na tu loď jsme nechtěli, ale přesto s námi pluje po širém moři. Ale něco ti řeknu, Draco. Než bych se tou lodí nechala stáhnout ke dnu, tak radši skočím přes palubu.“

Mladý Malfoy na ni nechápavě vyvalil oči. Angela najednou položila kufr na zem, spontánně ho objala a vlepila mu pusu na tvář: „Tak se tu měj, Dráčku,“ rozloučila se rozverně.

Draco se zvládl otočit, až když vyšla na chodbu: „Počkej!“ vyběhl za ní.

Angela se zastavila a ohlédla přes rameno.

„Jak jsi to myslela?“ zeptal se se sevřeným hrdlem.

Nadechla se a pak se smutně usmála: „Zkus na to přijít sám…“ a vzápětí odkráčela směrem ke schodišti.

Draco Malfoy zůstal stát, kde byl a ještě dlouho zíral do prázdné chodby.

*

„Tak už jsem hotová, můžeme jít!“ ohlásila Angela dole v hale matce, která už na ni netrpělivě čekala.

„No, to je dost!“ vyštěkla Mary Rosierová, a nikdy oficiálně neuznaná Blacková. „Já už jsem tam byla. Zavazadla jsou naskládaná ve vstupní hale, takže je můžeš všechny vybalit.“

„Ale já myslela…“ začala Angela s pohasnutým úsměvem.

„Něco mi do toho vlezlo, tak snad se tam dokážeš dostat sama, ne?“

„Samozřejmě, že ano, ale…“

„Taky aby ne, když jsi tam bydlela tak dlouho,“ přerušila ji matka neomaleně. „Tak se nezapomeň rozloučit s Malfoyovými a poděkovat jim. Jsou v obývacím pokoji.“

Angela se vzdala nějakého vyptávání: „Jistě, mami. Hned za nimi zajdu.“

„Fajn. Uvidíme se tak za tři hodiny,“ dodala Mary a zamířila ke vchodu do sklepa. Přece jen se raději ona i Lucius pohybovali mezi okolím a sídlem tajnou chodbou, i když na první pohled sídlo Malfoyů nikdo nesledoval.

Angele v tu chvíli něco přišlo na mysl: „Mami?!“

Mary se nevrle otočila od odtajněného vchodu: „Co ještě?“

„Já jen… Kde jsi vlastně do dneška bydlela, když ne v našem domě?“

„Tvoje zbytečné otázky vyřešíme až později, jasné?! Teď na to nemám čas,“ odvětila její matka chladně a aniž by počkala na reakci, byla pryč.

Angela si s povzdechem položila kufr k ostatním taškám a nechala si jen tu přes rameno. Soustředila se a kouzlem nechala svá zavazadla zmizet. Počkala, až se úplně uklidní, nasadila úsměv a zamířila k obývacímu pokoji.

*

Narcissa byla jen ráda, že konečně vypadnu, pomyslela si Angela ve chvíli, kdy se přemístila na okraj rozlehlé zahrady patřící k jejich domu a rozhlédla se po svých kufrech. Ale čím dál míň se mi líbí ty Luciusovy ksichty. I když se mu Draco podobá vzhledově, nemůže bý víc jiný, než jeho otec.

Kufry našla pod vysokým dubem, vznesla je kouzlem do vzduchu a přes trávník se vydala k zadní terase domu, který byl sotva poloviční velikosti v porovnání s Malfoyovic sídlem, přičemž pokračovala ve svých úvahách.

A kam to vůbec máti tak spěchala? A vrátí se až za tmy. Co má najednou tak důležitého, když jsme byly domluvené, že se nastěhujeme společně?

Nízké podpatky jejích sandálů zaklapaly na dlaždicích, které vedly k nedalekému bazénu.

To by mě zajímalo jestli už viděla ty mudlovské vymoženosti, co tu máme.

Angela se sama pro sebe usmála, když si vzpomněla na Dariin nápad a jak si teta ty věci oblíbila. Ona sama zbožňovala bazén. S Dariou v něm během těch několika společných prázdnin strávily spoustu času.

Teta Marion proti Darie nic neměla. Byla úplně jiná než moje matka…

Angela přešla terasu s kufry ve vzduchu před sebou a zadní prosklené dveře se před ní samy otevřely. Vešla do příjemně chladné průchozí haly, obešla jednoduché schodiště do patra a své věci nechala spadnout k hromadě u hlavních dveří.

Se zvláštním pocitem se rozhlédla. Dokud se v něm znovu neocitla, ani jí nedošlo, jak moc jí její rodný dům chyběl.

*

Bylo už hodně pozdě, když Angela zaslechla z haly kroky a rychle si knížku o famfrpálu pomocí hůlky vyměnila za černou magii. Kroky se na chvíli ztratily v kuchyni, ale pak zamířily neochvějně směrem k Angele. Do rozlehlého obývacího pokoje laděného do černé, bílé a zelené kombinace zasunovacími dveřmi vešla unavená Mary Rosierová.

„Dobrý večer, mami,“ pozdravila Angela, aniž zvedla hlavu od knížky. „Večeři máš v lednici.“

Mary si sedla do pohodlného křesla naproti a unaveně si přejela rukou po čele: „Kde?“ zeptala se nechápavě.

„To velké bílé v rohu kuchyně, uvnitř je chladno,“ vysvětlila Angela otráveně.

„A jo… Mudlovské krámy. Můžeš mi říct, proč jste to všechno s Marion kupovaly?“

„Jestli chceš taky někdy jíst a domácího skřítka odmítáš, tak si budeš muset zvyknout. Jako já. Uvidíš, že je to mnohem pohodlnější,“ poučila ji dcera.

Mary něco nevrle zahučela, pohodlněji se opřela a upřeně se na Angelu zadívala: „Chci s tebou o něčem mluvit,“ začala pomalu.

„O čem?“ zeptala se bez zájmu.

„O tvé budoucnosti,“ odvětila matka.

„O té už jsme se přece nařečnily dost, ne?“ pohodila Angela hlavou.

„Nebuď drzá,“ ucedila Mary. „Tvoje zasvěcení proběhne prvního října, stejně jako Dracovo, ale tohle jsem nemyslela.“

Angelu to konečně zaujalo a odložila knihu: „A co jsi tedy myslela?“

„Už jsem o tom mluvila s Malfoyovými a shodli jsme se na tom, že našim dětem chceme zajistit co nejlepší budoucnost.“

No, ta bude fakt zářivá, když z nás mají být Smrtijedi, pomyslela si Angela.

„A?“ pobídla matku nahlas.

„Ještě před zasvěcením se zasnoubíte,“ řekla Mary se spokojeným úsměvem.

Angela zvedla údivem obočí: „Kdo jako?“

„Přece Draco a ty.“

„Cože?!“ Angela měla co dělat, aby nevyprskla smíchy. „To je vtip?“

„Myslím to naprosto vážně, Angelo,“ odvětila Mary chladně.

Angele úsměv z tváře zmizel. Pochopila…

„Tak to ne!“ vyštěkla rázně a postavila se. „Nežijeme někde ve středověku, abys mi rozhodovala o tom, koho si vezmu! Ještě k tomu jsem na vdávání moc mladá!“

„Uklidni se, zlato,“ pronesla Mary studeně. „Čistokrevných kouzelnických rodin valem ubývá a váš sňatek bude to nejlepší pro oba rody.“

Angela si opovržlivě odfrkla: „Zapomeň na to, máti! Ani Draco s tím nebude souhlasit!“

„Bude muset. A ty také…“

„A když ne?“ ucedila Angela vyzývavě.

Mary se postavila: „Tak se podívej, děvenko. Nejsi plnoletá a já jsem tvoje matka, takže mě budeš poslouchat. Do konce prázdnin tě Draco požádá o ruku a ty budeš souhlasit, rozumíš?“

Angela se matce dívala do očí a v duchu zuřila.

„Nikdy si Draca nevezmu!“ vyhrkla prudce, otočila se na podpatku a skoro vyběhla z pokoje.

Když odezněly rychlé kroky nahoře na schodech, Mary se chladně usmála: „To se ještě uvidí…“

*

Angela vztekle práskla dveřmi svého pokoje a potmě zamířila k otevřeným proskleným dveřím na malý balkon. Už začínala mít opravdu dost toho, jak jí matka chtěla řídit život.

To jsem zvědavá, co na to řekne Draco, uchechtla se jen pro sebe v duchu.

Vážně uvažovala nad tím, že si zapálí cigaretu, ale po chvíli tu možnost zavrhla. Jen se opřela o dřevěné zábradlí a zahleděla se k temnému obrysu lesa za jejich zahradou. Dole v obývacím pokoji se tak naštvala, že si ani nevzpomněla na to, že se matky chtěla zeptat na to její bydlení. No co, nechá to na jindy.

Pomalu se uklidňoval a vzpomněla si na jednorožce v Zapovězeném lese. Ještě by chybělo, aby zase začali mít problémy s upíry a ona to musela znova řešit. A samozřejmě jí myšlenky utekly taky k Harrymu… Na ten jeho výraz, když ji uviděl sedět u stolu s Lupinem. Neměla tam chodit. Jen rozjitřila pořád otevřenou ránu…

Povzdychla si, otočila se a chtěla zavřít, když náhle zaslechla šumot křídel. Chvíli počkala a uvědomila si, že se zvuk přibližuje. Zanedlouho rozeznala obrys letící sovy. Ustoupila ode dveří a nechala ji vlétnout dovnitř. Rozsvítila malou lampičku nad postelí a odvázala malé černé sově dopis z nohy.

Sovička zůstala sedět na hlavě postele a mžourala na Angelu očima. Ta se unaveně posadila na pelest a roztrhla obálku. Jak čekala, dopis byl od Draca a začínal pěkně ironicky:

Má budoucí drahá polovičko,

předpokládám, že už tu novinku víš od své matky. Otec mi to řekl takovým tónem, jako by oznamoval, že jsem právě s okamžitou platností zdědil celý jeho majetek. Nutno říct, že to by mě rozhodně potěšilo o hodně víc.

S našima jsem se pohádal, ale od toho nesmyslu se sňatkem neustoupili. Určitě máš na to stejný názor jako já, takže… Co budeme dělat?

Chtěl bych se za tebou zítra stavit. Napiš, kde se sejdeme.

Draco

Angela vstala, sedla si ke svému psacímu stolu a naškrábala odpověď ve stejném duchu.

 Můj nejmilejší Draco,

málem jsem vyhodila dveře z pantů, jak jsem naštvaná. Matka tvrdí, že chce pro mě jen to nejlepší a mě se chce z těch jejích keců zvracet. Naprosto s tebou souhlasím. Je to nesmysl!

Zítra v deset dopoledne se sejdeme v té slepé uličce u diskotéky. Pak ti pomůžu přemístit se k nám domů. Budeme mít soukromí, máti tu určitě nebude.

Zatím se měj, pokud to jde.

Angela

Dopis pořádně zalepila, přivázala jej sově k noze a ta hned vzlétla. Vylétla ven k nočnímu nebi a zanedlouho utichl zvuk jejích křídel.

***

 

Nazítří dopoledne byl dusný klid zahrady Rosierových narušen zdvojeným pufnutím a pod stromy se objevila Angela držící Draca za ruku. Jakmile se však ocitli na místě, pustila jej.

„Tak, odteď už se sem můžeš přemisťovat normálně. Ale jen tady na zahradu, dům je chráněný,“ osvětlila Angela a jelikož se ocitli ve stínu vysunula si sluneční brýle z nosu nahoru do vlasů. „A kdyby tě náhodou napadlo objevit se u hlavního vchodu, tak to raději nedělej. V okolí tady sice žije dost mudlů, ale nějaký zvědavec by si tě mohl všimnout.“

„Je mi to jasný,“ odvětil Draco a zvědavě se rozhlížel.

„Tak pojď,“ pobídla jej. „Sedneme si na terasu. V lednici už na nás čeká kola s ledem.“

„Kde že?“ ušklíbl se Draco nechápavě.

Angela jen mávla rukou: „To neřeš.“

Zvolna došli až k domu, Draco pohlédl náhodou vlevo a zarazil se na místě: „Vy tu máte i bazén?!“

„My tady máme mudlovských blbostí, to by ses divil,“ odvětila Angela už ve dveřích. „Klidně se posaď,“ zavolala ještě a zamířila do kuchyně.

Draco se tedy usadil v rohu terasy do pohodlné židle s opěrkami a přejížděl očima udržovanou zahradu. Už když se s Angelou zdravili nedaleko Batimovy dvacet, všiml si, že je stejně roztěkaná a rozmrzelá jako on. Měli těch výmyslů plné zuby oba.

Za chvíli se hnědovláska objevila s podnosem v náručí. Na malý stolek položila dvě vysoké sklenice s tmavou tekutinou a cinkajícím ledem uvnitř a s povzdechem se posadila naproti Dracovi.

„Čtvrt na deset a vedro jak v poledne,“ postěžovala si a zhluboka se napila ze své sklenice.

„Kde máš vůbec máti?“ zeptal se Draco.

„Co já vím, kde se pořád fláká,“ odvětila Angela nevrle. „Půjdeme raději k věci, ne?“

„Souhlas,“ přikývl.

„Fajn, takže… Naši milí páni rodiče si usmysleli, že se ještě před zasvěcením máme my dva zasnoubit a nejspíš po škole i vzít. Souhlasí to?“

„Jo,“ zamumlal Draco a také se s potěšením napil.

„Chceš si mě vzít?“ otázala se ho tónem, kterým dávala jasně najevo, že zná odpověď.

„Ne,“ odtušil suše.

„Výborně. Já tebe taky ne, takže na tom se shodneme.“

„Teď je otázka, co budeme dělat, když nás k tomu nutí,“ reagoval Draco.

„Co myslíš, že udělají, když za nimi oba spolu zajdeme a řekneme, že se brát nebudeme a hotovo?“

„Těžko říct,“ zamračil se. „Ale můžeme to zkusit.“

„Nejspíš je to dost naštve,“ zamyslela se Angela. „Ale když ani jeden nechceme, tak nás k tomu přece nemůžou donutit!“

„Nenapadá mě čím,“ souhlasil Draco.

„Ale jsi ochotný to se mnou podstoupit? Sranda to nebude…“

„Rozhodně.“

„Fajn, takže teď jen musíme zařídit, aby byli pohromadě a nečekaně jim to oznámíme,“ uzavřela to Angela.

„Tak to bude poprask,“ uchechtl se Malfoy mladší, ale nebyla v tom ani špetka humoru.

589 Celkem zhlédnutí, 2 Dnešní zhlédnutí