„No, Dario, kde se tak dlouho couráš?“ vyletěla Dariina babička z kuchyně, jakmile cvakly dveře.
„Promiň, babi, zdržela jsem se,“ odvětila černovláska klidně.
„To jsem si všimla! Vždyť si byla pryč přes šest hodin! Víš přece, jak je to teď venku nebezpečné!“
„Ale babi, nebyla jsem sama…“
„Já vím!“ vyštěkla paní Merillová a pomalu rudla v obličeji. „Jak to, že se někde potuluješ s Malfoyovic klukem?! Vždyť ti jeho otec zabil oba rodiče! To ti není hanba!?“
„Babi, nekřič. Ano, byla jsem s Dracem Malfoyem, no a co? On přece není jeho otec!“ zastala se své lásky Daria.
„Prosím tě, co si to tu namlouváš! Malfoyovi byli vždycky zkažení až běda!“
„On takový není! Já ho znám! A přátelí se i s Angelou!“
„Na tom vůbec nesejde! Ty se s ním prostě scházet nebudeš!“
„Co prosím?“
„Už jsem řekla! Nikam tě s ním nepustím!“
V Darie přetekl pohár trpělivosti s odůvodňováním něčeho, co po dlouhém boji sama se sebou považovala za správné. Vybuchla v jediné vzteklé větě, kterou by normálně nikdy neřekla.
„Nejsi moje matka, tak si na ni nehraj!“ zaječela se slzami v očích a vyběhla nahoru do svého pokoje.
Babička Merillová se za ní sklesle dívala.
*
Draco se snažil co nejtišeji proplížit ke schodům nahoru, ale Narcissa byla jako ostříž. Sotva udělal pět kroků, objevila se ve dveřích obývacího pokoje.
„To je dost!“ vyštěkla. „Kde se tak dlouho couráš? Kde jsi byl?!“
Draco se zastavil a nevinně se na matku zahleděl: „Venku,“ odpověděl s naprostým klidem.
„Nedělej si ze mě legraci!“ zasykla madame Malfoyová ledově.
„Nedělám, matko. Byl jsem se projít.“
„Tak ty ses byl projít! A to ses procházel přes šest hodin?!“
Draco pokrčil rameny: „Jo. Tady se to stejně nedá vydržet.“
Narcissa mírně zčervenala a přistoupila k němu: „Co tím chceš říct?“
„Vůbec nic. Jen, že mě deprimují ty neustávající řeči o mém zasnoubení.“
„Tak poslyš, Draco. O tom už je rozhodnuto, tak to zase nevytahuj.“
Její syn se drze ušklíbl: „Stejně si Angelu nevezmu.“
Narcissa vytřeštila oči a chvíli vypadala, že dostane infarkt. To bylo poprvé, co ji Draco viděl tak rozzuřenou. Téměř nikdy se nepřestala ovládat. Zdálo se, že si to také uvědomila a červená barva, u ní tak nepřirozená, začala z jejího obličeje mizet.
„Jen počkej, až přijde domů otec! Ten už si to s tebou vyřídí,“ ucedila chladně.
„Co si mám s Dracem vyřídit?“ ozval se za Narcissou známý hlas.
Teď už Dracova matka úplně zbledla.
„Ach, drahý, ty už jsi doma?“ otočila se ke svému manželovi, který k nim rychle mířil.
„Tak co se tu děje?“
Draco mlčel. Narcissa si začala nervózně upravovat vlasy.
„Rozčílila jsem se, protože byl Draco dlouho pryč, drahý. Nic víc. Nedal mi vědět, kde je, víš?“
Lucius Malfoy se chladně zadíval na svého syna: „Kde jsi byl?“
Draco cítil, jak se mu rovná páteř a snažil se vyhnout Luciusovu přímému pohledu.
„Tak odpovíš mi laskavě?“ vyzval jej otec hlasem tvrdým jako kámen.
Narcissa mu položila konejšivě ruku na rameno, ale on si jí nevšímal a jen přibíjel Draca pohledem k zemi.
Draca napadla jen jediná záchrana.
„U Angely,“ odpověděl pevně a byl rád, že jej nezklamal hlas.
„Skutečně?“
„Ano. Snažili jsme přijít na nějaké rozumné argumenty, jak vás odradit od toho úmyslu nás zasnoubit,“ lhal Draco dál.
Lucius jej ještě chvíli pozoroval: „No, dobrá. Já si to ověřím. Narcisso, pohlídej ho na chvíli.“
Jeho manželka kývla a Lucius se vydal zpět k tajné chodbě.
Draco se usadil s matkou v obývacím pokoji a horečně přemýšlel. Ještě by ji stihl varovat, kdyby… Byl to sice podraz, ale neměl jinou možnost. Kdyby tomu otec neuvěřil, tak má průser jako blázen.
Narcissa se začetla do nějakého magazínu a Draco na ni neviděn seslal uspávací kouzlo. Doufal, že až se probere, bude jí to připadat, jako by neuběhla žádná doba. V některých chvílích byl za svůj výcvik budoucího Smrtijeda vděčný. Jakmile jí poklesla hlava, vrhl se Draco ke krbu. Hodil do něj Letax a vyhrkl do plamenů:
„Golden Street třicet tři!“
Jeho hlava se objevila v krbu obývacího pokoje Rosierových. Moc času neměl. Jen než se Lucius dostane z ochranného pole jejich domu a pak se přemístí do zahrady Rosierových. Doufal, že Angelina matka není doma jako obvykle.
„Angelo!“ zařval z plných plic.
Z nedaleké kuchyně se ozvalo vyděšené vyjeknutí a třesk rozbíjeného skla. Na to dívčí hlas něco tlumeně zaklel.
„Angelo!“ zavolal Draco znovu.
Volaná vletěla do obýváku s nadávkami na jazyku: „Co tady řveš?! Víš, co jsem kvůli tobě…“
„Na to teď není čas!“ skočil jí do řeči. „Přijde sem můj otec. Musíš mu tvrdit, že jsem tu byl asi od desíti do půl šesté! Prosím, uděláš to pro mě?!“
„Ale proč?“ zeptala se Angela zmateně.
„Za chvíli tu bude, pak ti to vysvětlím! A kdyby se ptal, tak jsme probírali to co včera, jasný?“
Angela už se neptala. Pochopila, že Draco nutně potřebuje, aby jej kryla. Jinak by jeho hlava asi nečouhala z krbu.
„Dobře,“ přikývla a pohled jí padl skrz okno do zahrady. „Už je tady,“ hlesla a bleskem se vrátila do kuchyně, aby uklidila ten binec.
Draco pro změnu škubl hlavou zpátky do jejich domu. Sedl si na své místo a stejně nenápadným gestem jako předtím matku probral. Ta jen potřásla hlavou, zmateně se na něj podívala, ale pak se zase začetla do svého časopisu…
*
Angela se soustředila a jediným mávnutím sklidila ten nehorázný bordel z rozbité skleněné mísy, ve které připravovala těsto na sladké zákusky.
Věděla, že matka už oběma Malfoyovým povolila vstup do domu, jinak by se do něj nedostali. Vrhla se ke kuchyňské lince a šmahem si začala připravovat sendvič, jako by se nic zvláštního nedělo.
Zadní dveře se otevřely a v hale zazněly rychlé kroky. Angela zvedla hlavu a s udiveným výrazem se zadívala ke dveřím, ve kterých se objevila vysoká postava Luciuse Malfoye.
„Dobré odpoledne, Angelo,“ pozdravil nesmírně chladně.
„Pane Malfoyi! To je nečekaná milá návštěva,“ usmála se. „Ale jestli jdete za matkou, tak ta tady momentálně není.“
„Ne, nejdu za Mary, ale za vámi,“ ucedil Lucius a probodával štíhlou brunetku pohledem.
„Opravdu?“ stáhla Angela obočí.
„Draco už tady není?“ vypálil na ni nečekaně otázku.
„Draco? Ne, ten už odešel… Copak se ještě nevrátil domů?“ Angela pevně věřila, že to hraje přesvědčivě.
Luciusova ledová grimasa trochu povolila. Přišel k Angele blíž a upřeně jí hleděl do očí: „Ale ne, vrátil… Jen, kdy asi odešel?“
Angela byla ráda, že má záminku uhnout před tím studeným pohledem. Otočila se k nástěnným hodinám za sebou. Ukazovaly skoro šest.
„Hmm, myslím, že před půl hodinou,“ odvětila klidně.
„No, dobrá. Děkuji vám, Angelo.“
„Nemáte za co, pane Malfoyi.“
„Už několikrát jsem vás žádal, abyste mi říkala Luciusi,“ řekl Malfoy starší s vtíravým úsměvem.
„Nějak si nemůžu zvyknout, promiňte,“ usmála se Angela bezelstně.
„Tak snad si zvyknete, když teď budete patřit do rodiny,“ dál se usmíval Lucius a položil jí ruku na holé rameno.
Angelin výraz o poznání zchladl. Nadávala sama sobě, že si ráno vzala pouze tílko. Ten dotyk jí mrazil krev.
„Víte, ne že bych měla něco proti vaší rodině, to vůbec ne, ale…“
„Už jsem slyšel, že se do vdávání zrovna nehrnete,“ přerušil ji Malfoy. „Ale ještě nám budete oba vděční.“
Angela se dál tvářila všelijak.
„Tenhle výraz vám nesluší, Angelo. Usmějte se trochu. Nechte si to ještě v klidu projít hlavou a určitě změníte názor.“
„Možná,“ pokrčila Angela rameny, z nichž na jednom stále spočívala váha Luciusovy dlaně a měla co dělat, aby necouvla.
„Jste velice krásná a chytrá dívka. Byla by vás škoda pro nějakého čaroděje z obyčejného rodu,“ pokračoval Malfoy tiše a ještě víc přiblížil svůj obličej k jejímu.
„Děkuju za poklonu,“ odvětila potichu.
„Nemáte vůbec za co.“
Lucius dál svíral její rameno a Angela se modlila, aby už vypadnul, i když jeho chování tomu neodpovídalo, když se od dveří kuchyně ozval udivený hlas.
„Luciusi! Co tady děláš?“
Malfoy ji konečně pustil a otočil se k příchozí, zatímco Angele se ve tváři objevil výraz zhnusení.
„Mary, rád tě vidím! Jen jsem se potřeboval Angely na něco zeptat. Uvidíme se zítra,“ dodal a s povlávajícím pláštěm zmizel v hale.
Angela se opřela o kuchyňskou linku a hlavou jí běželo, co mělo znamenat to divné chování.
„Co chtěl?“ otázala se Mary zvysoka.
„Nic důležitého, mami,“ odvětila Angela a uvědomila si, co před chvílí slyšela. Že by matka zítra konečně zavítala do sídla Malfoyů?
***
S Angelou byli domluvení, že jakmile se Mary Rosierová objeví u Malfoyových, což se stávalo docela často, dá jí Draco vědět skrz krb.
Takže těsně poté, co se tak znovu stalo, už Draco švihal do svého pokoje, jelikož sedánek byl v obýváku, aby informoval přes svůj vlastní krb Angelu o přítomnosti její matky.
Zanedlouho už oba scházeli dolů z hlavního schodiště, odhodlaní, ale se špatným tušením. Oba měli ve tváři vepsané obavy. Došli k zavřeným dveřím obývacího pokoje, zpoza kterých k nim doléhaly tlumené hlasy. Naposledy se na sebe povzbudivě podívali a Draco odhodlaně zaklepal.
Ani nečekali na vyzvání, jelikož by stejně nepřišlo a vešli dovnitř. Postavili se před Malfoyovy a Mary Rosierovou, kteří na ně nechápavě zírali ze svých křesel a Angela se nenápadně vydýchávala, aby mohla začít.
„Co chcete?“ zeptala se Angelina matka konečně.
„Chceme si s vámi o něčem promluvit,“ odvětila Angela, pečlivě ovládajíc třas v hlase.
„Ano? A o čem?“ otázala se Narcissa chladně.
„Spíš vám chceme něco oznámit,“ opravil její původní prohlášení Draco.
Tři dospělí je jen tázavě pozorovali. Angela a Draco se po sobě podívali a oba najednou pevně pronesli: „My se brát nebudeme.“
V pokoji se po tomto prohlášení rozhostilo hluché ticho. Angela se snažila neuhýbat pohledem a s nehty zaťatými do dlaní napjatě čekala, stejně jako Draco.
Lucius Malfoy po chvíli odložil sklenici vína na stůl a vstal: „Takže vy s tím nepřestanete.“
„Ne,“ odvětili znovu oba současně.
„Nemůžete nás k tomu nutit, když ani jeden z nás nechce,“ pronesla Angela odvážně.
Malfoy starší ji okamžitě zchladil pohledem: „Jenže to se právě pletete. Oba,“ ucedil ledově.
Mlčeli a čekali. Mary vstala také.
„Chtěli jsme vás toho ušetřit, ale jak chcete,“ podívala se na Luciuse a ten přikývl.
Narcissa úporně sledovala hladinu vína ve své sklenici.
„Tak abyste věděli,“ začala Mary Rosierová pomalu. „To nebyl náš nápad, abyste se zasnoubili. Ani můj, ani Luciuse, ani Narcissy.“
Draco ztuhl a Angela vzpurně pohodila hlavou: „Čí to tedy byl nápad?“
„Našeho Pána,“ odpověděl jí tiše Lucius.
Angela a Draco smrtelně zbledli a hodili po sobě pohledem.
Tak to jsme v kelu, pomysleli si oba najednou.
„Ještě nějaké námitky?“ ozvala se Mary jízlivě.
Jen němě zavrtěli hlavou.
„Výborně. Takže si dejte odchod, ať můžeme dokončit náš rozhovor,“ vykázal je Lucius chladně.
Poslušně vyšli zpátky do haly a zavřeli za sebou dveře. Svorně zamířili do kuchyně, kde si u Jory poručili ohnivou whisky. Ten šok z nevyhnutelnosti jejich zasnoubení museli zapít. Jak by se mohli vzepřít vůli Pána zla?
575 Celkem zhlédnutí, 1 Dnešní zhlédnutí
Buď první v napsání komentáře...