There’s a devil waiting outside your door
(How much longer?)
There’s a devil waiting outside your door
(How much longer?)
It is bucking and braying and pawing at the floor
(How much longer?)
And he’s howling with pain and crawling up the walls
(How much longer?)
He’s weak with evil and broken by the world
He’s shouting your name and he’s asking for more
give him more give him more give him more give him more
there’s a devil waiting outside your door
Loverman! Since the world began
Forever, Amen Till the end of time
Take off that dress
I’m coming down
I’m your loverman
Cause I am what I am what I am what I am
L is for LOVE, baby
O is for ONLY you that I do
V is for loving VIRTUALLY all that you are
E is for loving almost EVERYTHING that you do
R is for RAPE me
M is for MURDER me
A is for ANSWERING all of my prayers
N is for KNOWING your loverman’s going to
be the answer to all of yours
Loverman! Till the bitter end
While empires burn down
Forever and ever and ever and ever Amen
I’m your loverman
So help me, baby So help me
Cause I am what I am what I am what I am
I’ll be your loverman!
There’s a devil crawling along your floor
There’s a devil crawling along your floor
With a trembling heart, he’s coming through your door
With his straining sex in his jumping paw
There’s a devil crawling along your floor
And he’s old and he’s stupid and
he’s hungry and he’s sore
And he’s lame and he’s blind
and he’s dirty and he’s poor
Give him more…
There’s a devil crawling along your floor
Loverman! Here I stand
Forever, Amen
Cause I am what I am what I am what I am
Forgive me, baby My hands are tied
And I got no choice No, I got no choice at all
I’ll say it again
L is for LOVE, baby
O is for O yes I do
V is for VIRTUE, so I ain’t gonna hurt you
E is for EVEN if you want me to
R is for RENDER unto me, baby
M is for that which is MINE
A is for ANY old how, darling
N is for ANY old time
I’ll be your loverman! I got a masterplan
To take off your dress And be your man
Seize the throne Seize the mantle
Seize the crown
Cause I am what I am what I am what I am
I’m your loverman!
There’s a devil lying by your side
You might think he’s asleep
but look at his eyes
He wants you, baby, to be his bride
There’s a devil lying by your side
Loverman! Loverman!
Bradavice; 17. března 2011
Byl tam opět, obklopen muži s krutými úsměvy a ona tam ležela jako obětina na oltáři. Krvavá oběť. Oběť jemu, jeho oběť. Vezmi si ji, šeptaly hlasy, které zněly z celé místnosti, které zněly v jeho hlavě. ‚Vezmi si ji, přetáhni ji, udělej jí to!‘ křičeli muži v místnosti. Byl to karneval, každá maska byla dokonalá, protože každá maska byla skutečným obličejem a každý obličej byl maskou. Zbyl jen tanec, ve kterém tančila její maska, jediný skutečný obličej. Vezmi si ji. Je tvoje. A on si ji vzal, znovu a znovu… Krev a její slzy… Bolí to, vím, že to bolí… Vím, že ti ubližuju, ale nemůžu si pomoci, nemůžu to zastavit… protože to zastavit nechci. Chci tě a ty sis to sama zvolila.
Vzbudil se zbrocený potem. Hnusil se sám sobě. Byl zoufalý z toho, že nelitoval.
Jak mohl! Ty myšlenky se mu neodbytně vracely. Stále znovu a znovu. Usínal a v polospánku slyšel hlas svého horšího já. Je tvá žena, vezmi si ji. Je tvoje, je tvoje stejně jako to, co držíš tak zbytečně a bezútěšně ve své ruce. Její ústa jsou tvoje, pootevřená a vlhká, její šíje, která vyzývá k něžnému polibku, ke kousnutí, k zakousnutí… Ňadra, která chceš sevřít, ke kterým se chceš přisát jako hladový kojenec ke své matce… Která chceš rozdrtit… Její vlhkost, dráždivá vůně ženství… Zachraň mě, moje ženo. Zachraň mě před těmi běsy, které mě chtějí zničit. Uteč před těmi běsy, protože zničí i tebe. Lásko, odpusť mi, co jsem ti udělal, odpusť mi, co ti udělám. Pomsti se mi, dej se mi, vzdej se mi…
Vezmi si mě, protože jsem tvůj, stejně jako ty jsi moje, patřím ti. Patříme k sobě. Jsem tvůj muž.
Vstal a zuřivě praštil pěstí do stěny. Pozoroval krev na své ruce. Cítil bolest, nemohla však zklidnit jeho nepokoj. Oblékl si hábit. Další noc, kdy nebude spát.
…
Další noc, kterou chodil po chodbách v zoufalé touze chytit kohokoli při čemkoli. Chtěl na někoho křičet, chtěl někomu vynadat. Chtěl cokoli, jen nemuset zavřít oči a vidět ty její. Bylo už nad ránem, když se sinavou tváří vrazil do ředitelny. Došel tam automaticky, aniž by chtěl, tedy, aniž by to vědomě zamýšlel. Portréty bradavických ředitelů byly prázdné, v některých jejich obyvatelé pospávali. Jen Armando Dippet a několik dalších zvedlo zvědavě hlavu a prohlíželo si nočního návštěvníka.
„Zmizte,“ zasyčel Snape a své přání podpořil bezmocným a zuřivým hodem kalamáře někam mezi obrazy. Po stěně a obrazech začal stékat inkoust a Snape ho s uspokojením pozoroval.
„Tvé přání je nám rozkazem, kolego. Zvlášť když se na náš obrátíš s takovou vybranou zdvořilostí,“ ironicky poznamenal Armando Dippet, uraženě se otočil zády a odešel zkontrolovat své ostatní portréty.
Snape se svezl do křesla a upřeně hleděl na Brumbála. Je mrtvý a přesto, ne, právě proto, je jediným, se kterým může mluvit.
„Tento boj nevyhraješ,“ poznamenal po dlouhé chvíli mlčení Brumbál.
„Je to posedlost, to, co k ní cítím. Pálí to. Bolí to. Ovládá to můj život. Nemůžu se hnout, aniž by mě nepronásledovala. Všude vidím její oči. Když se chvíli nesoustředím, když zavřu oči před spaním, když usnu… vidím ji. Vidím její oči. Vidím její tělo.
„Miluješ ji.“
„Co vy víte o lásce,“ řekl hořce Snape.
„Myslíš, že jsem nikdy nemiloval?“ odpověděl tiše s bolestí v hlase Brumbál. „A musel jsem to být já, kdo jej zničil. Nebo jsem si to alespoň donedávna myslel.“
„Vy to nevíte? Vy jste se s ním… Myslel jsem, že… Setkáme se po smrti s těmi, které jsme milovali, Brumbále?“
„To já nevím, Severusi. To nemůžu vědět. Nevím, co se stalo s mou duší po smrti. To, co je zde v obraze, je jen odraz mé duše, její otisk zachycený v okamžiku mé smrti. Jsem součástí své duše, ale ona není součástí mě. Rozumíš mi?
„Přiznám se, že moc ne.“
„Jednou to pochopíš. Ale kvůli tomu tu nejsi. Proč se bráníš přiznat si, že ji miluješ, Severusi? Přiznat to jí? Zkusit s ní žít?“
„Zničí ji to.“
„Miluješ ji.“
„Nejsem tak naivní, abych zaměňoval tělesnou touhu za lásku.“
„Myslíš, že po ní jen toužíš? Proč jsi z ní tedy udělal svou ženu?“
Snape vypadal, jako by jej uhodil do tváře. „Jinak by zemřela.“
„Nenutím tě, abys o tom hovořil, Severusi. Z toho, co o manželství osudu vím, si vcelku dokážu představit, za jakých okolností vaše pouto vzniklo. Těch podmínek tam ale bylo více, že. Například, že musela souhlasit. A že jsi ty musel chtít ji udělat svou ženou. Nebo si to už dobře nepamatuji?“
„Nemělo to nic společného s láskou. Byla to nezbytnost.“
„Nezbytnost, jistě. Ona byla první žena, které hrozila smrt?“
„Nechte toho! Víte moc dobře, že ne! Nemohl jsem pro ty ostatní nic udělat! Měl jsem jen jednu jedinou možnost, jen o jednu jsem jej mohl požádat, jen jednu jsem mohl takto zachránit! Ano, požádal jsem o ni! Ale ne v úmyslu z ní udělat svou ženu! Nic jsem jí nechtěl udělat. Jen bych ji odvedl a schoval. Chtěl jsem ji jen ochránit, ne jí ublížit… Nechtěl jsem ji!“
„Měl jsi jen jednu možnost a u ní jediné ses rozhodl ji využít. Proč, Severusi?“
„Ona se na mě obrátila-“
„S láskou.“
Snape mlčel. Po hodně dlouhé chvíli odpověděl ostře: „Ne. S důvěrou. S prosbou. Běžte do pekla s tou vaší věčnou láskou! Byl jsem jediný, koho tam znala! Nemá jediný důvod, aby mě milovala. A má tisíce důvodů mě nenávidět!“
„Jistě. Proto si nechala tvé dítě.“
Snape neodpovídal, jen si zachmuřeně prohlížel modré skvrny od inkoustu na stěně. Nikdy nepochopil, proč si nechala jeho dítě. A byl přesvědčen, že ve skutečnosti to nechápe ani ona sama.
Brumbál jej zkoumavě pozoroval. „Nikdy jsi mi nevyprávěl, jak se ti vlastně podařilo přežít. Vím jen, co mi vyprávěla Minerva. Jak se ti podařilo odvrátit účinky kousnutí Naginiho?“
„Co to s tím má společného?“
„To je dobrá otázka, Severusi. Co to s tím má společného?“
Snape zavřel oči. Její slzy, když umíral. Lehce se dotknul jizvy na svém krku. Přežil, protože to ona chtěla.
„Máte oba dva jen jednu možnost. Jen jednu naději.“
Snape jen mlčky kroutil hlavou.
„Proč ne?“
„Protože se bojím, že mě to zničí, až mě opustí,“ zašeptal vyčerpaně.
„Důvěřuj jí, Severusi. Důvěřuj i sobě, věř ve vás oba. Věř i ve svého syna. Důvěřuj, že vše dobře dopadne. Bez důvěry není lásky. A bez lásky není naděje.“
…
Musí si jít lehnout, alespoň na chvíli, jinak zítra zemřou nevinné děti. Vlastní hloupostí, které nevyspalý nedokáže zabránit, nebo je vlastnoručně zabije. Musí se pokusit spát. I když se mu její pohled vrátí okamžitě, jakmile zavře oči.
Už jej unavovala všechna ta fakta, rozumnost a logičnost jeho života. To, čím by měl být. Jeho strach. Jeho opatrnost. Uteč ode mě, malá, uteč, ublížím ti. Už jsem ti ublížil, nevzpomínáš si?
Ne, neutíkej, už neutečeš. Už je pozdě. Je pozdě, protože jsem se už rozhodl. Jsi moje. A budeš moje úplně, protože tě chci. Neutečeš. Ani já tomu neuteču. Necháme plynout to, co je. To, co se děje. To, čím jsme. To, po čem toužíme. Sex nebo láska, není to snad jedno? Sex je svatý, je špinavý, je krásný. Sex je. Sex je život.
Miluji tě. A nebudu se už ptát, jestli to bude štěstí nebo neštěstí.
Poznámka:
Tato kapitola, na rozdíl od ostatních, je skutečně songfiction, tím myslím, že bez Nicka Cavea bych ji vůbec nenapsala. Přiznávám zde inspiraci kromě Nicka Cavea také knihou Leonarda Cohena Nádherní poražení. Vlastně jsem mu jednu větu téměř doslova ukradla. Ostatně oba zdroje mé inspirace jsou docela šílené, takže se nedivte, pokud vám tato kapitola připadá také šílená. Nevím, zda Cohen a Cave jsou šílenci nebo básníci, ale není to snad jedno?
661 Celkem zhlédnutí, 1 Dnešní zhlédnutí
Buď první v napsání komentáře...