Momma loves her baby
And daddy loves you too.
And the sea may look warm to you babe
And the sky may look blue
But oh babe
Oh baby blue
Oh babe.
If you should go skating
On the thin ice of modern life
Dragging behind you the silent reproach
Of a million tear-stained eyes
Don’t be surprised when a crack in the ice
Appears under your feet.
You slip out of your depth and out of your mind
With your fear flowing out behind you
As you claw the thin ice.
Bradavice; 19. března 2011
Večer pomalu přecházel do noci. Vzduch byl ještě mrazivý. Obloha byla zatažená, už se úplně setmělo. Padlo na ně ticho, které bylo tísnivější, než děti čekaly. Tísnivější, než byly ochotny si přiznat. Nikdo z nich však nic neřekl, žádné z dětí nenavrhlo, že by se měly vrátit do hradu. Neudělal to ani Joshua, přestože přinejmenším jemu bylo jasné, že je to jediná rozumná věc, kterou by mohly udělat. Nechtěl ale být tím, kdo to navrhne. Bál se, že ho obviní ze zbabělosti. A nebyl ještě natolik statečný, aby tomuto strachu dokázal čelit.
„Lumos,“ vykouzlil Teddy na své hůlce světlo a ostatní ho následovali. Hned se cítili lépe. Teddy zkontroloval plánek. „Pojďte tudy,“ ukázal směr. „Jsou kousek od Hagridovy hájenky.“
„Dobře,“ s úlevou odpověděl Joshua. „Půjdeme k Hagridovi. Mohl by nám pomoci.“
„To není špatný nápad,“ zamručel James, jehož poněkud zastřený hlas prozrazoval, že se přes silné řeči ve škole necítí úplně nejlépe. Vicky mlčky chytila za ruku Teddyho.
Děti šly sotva několik minut, když noční tmu prozářil měsíc. Teddy zvednul hlavu k obloze.
„Netušil jsem, že je dneska úplněk,“ řekl stísněným hlasem. „Možná bychom se měli vrátit.“
Noční ticho narušilo ostré krátké zavytí.
„To budou vlci z lesa,“ prohlásil s nuceným klidem James.
„Stejně bychom se měli vrátit,“ trval na svém Teddy.
„Mari je ale venku. Nemůžeme ji tu nechat,“ odpověděla Vicky.
Joshua najednou strnul. Jako blesk jím projelo děsivé pochopení. „Možná to, že je venku, je právě ten problém,“ řekl pomalu.
…
Snape trávil noc v ředitelně s učitelem Obrany proti černé magii bystrozorem Battleym. Ve svých hlídkách v tiché dohodě pokračovali, přestože se už od října, tedy téměř půl roku, nic nestalo. Snape bezpečnostní opatření nechal v platnosti, nicméně atmosféra na hradě byla už zase normální. Všichni událost považovali za uzavřenou.
Nemluvili spolu. Snape si byl vědom toho, že mu Battley stále nemůže odpustit nedůvěru vůči jeho schopnostem uhlídat Teddyho. Teď byl přesvědčen, že muselo jít nejdříve o jednoho, posléze dva vlkodlaky ze Smečky. Snad se poučili, snad se už nic nestane. Koneckonců – zaútočili pouze na zvířata. Byl přesvědčen, že si potřebovali vyzkoušet svou sílu, i když si všemi jejich motivy jistý nebyl. Cítil z nich něco cizího, čím dál více. Důležité však bylo, že jejich mysl nebyla úplňkem zastřena, a předpokládal, že hranici mezi nebezpečnou hrou a vraždou vědomě nepřekročí.
Chvíli stáli u oken, každý u jiného, a pozorovali tmu pod sebou. Noc se zdála tichá a klidná a nic nenasvědčovalo tomu, že by se to mělo změnit.
Snape vytáhl eseje třetích ročníků a pustil se do jejich opravování. Cítil však podivný neklid. Po chvíli proto opět vstal, aby zkontrolovat, zda se venku něco neděje. Okna ředitelny poskytovala velmi dobrý výhled na téměř celé okolí školy a on pomalu přecházel od jednoho k druhému a pozorně sledoval, zda cokoli neuvidí či neuslyší. Byla stále naprostá tma, měsíc byl skrytý za mraky.
„Nedůvěřuješ mým očím, Severusi?“ zeptal se podrážděně Battley, když se Snape přiblížil až k oknu, u nějž stál bystrozor.
„Nedůvěřuji ani svým vlastním očím, Burtone,“ odpověděl mu klidným hlasem Snape a s rukama složenýma za zády pokračoval v obchůzce kolem ředitelny. Mraky odhalily velký kulatý měsíc a Snape jej s obavami pozoroval. Světlo měsíce bylo silné, teď viděli poměrně dobře. Všude se stále zdál být naprostý klid.
Ticho náhle pročíslo krátké a ostré zavytí. Snape strnul, stále však nezaznamenal nic podezřelého.
„To budou vlci. Hagrid se zmiňoval, že našel jejich stopy v lese,“ prohlásil Battley, jako by sám sebe ujišťoval, že je vše v pořádku.
„Vím.“
Obklopilo je zase tísnivé mlčení.
„Severusi, podívej,“ přerušil ticho po několika minutách bystrozor. „Vypadá to, jakoby tam hořelo.“
Snape se znepokojeně vrátil k oknu, před nímž stál jeho kolega. Oheň vidět nebyl, z míst, které byly mimo jejich dohled, však prosvítalo neobvykle silné světlo.
„To nebude oheň,“ pokračoval Battley. „Na požár je to moc bílý.“
Snape sebou trhnul, když se za ním ozval charakteristický zvuk, který vydávalo přemisťování skřítků. Okamžitě se otočil a uviděl vyděšené velké kulaté oči.
„Pane, pane, mladý pán je v nebezpečí!“
„Kde je?“ zeptal se chraplavě.
„Wren se potrestá, pane,“ kvílel skřítek, „Wren sledoval pana Joshuu, ale přemístil se, až když se objevili ti dva! Wren se měl přemístit dřív. Wren nepoznal, že je pán v nebezpečí! Wren nesplnil příkaz,“ naříkal skřítek.
„Mluv k věci!“ zatřásl s ním Snape. „Jací dva! Kdo je s ním! Kde jsou!“
„Vlkodlaci,“ odpovídal vystrašeně skřítek. „Wren je viděl u lesa. Mladý pán udělal ten oheň a Wren se přemístil za pánem,“ drmolil skřítek a žmoulal si okraj roztřepené kostkované utěrky. „Wren se musí potrestat,“ zakvílel znovu a začal bouchat hlavou a podlahu.
„Přestaň a okamžitě mě tam přemísti!“ přikázal Snape a vytáhnul hůlku.
„Počkej, Severusi,“ položil mu na rameno ruku Battley. „Nejdřív musíme zjistit, co se stalo.“
„Já vím, co se stalo! Jdeš se mnou?“
Battley přikývl a skřítek je oba přemístil.
Ocitli se venku, poblíž Zapovězeného lesa, hůlky připravené. Směrem od hájenky běžel Hagrid. Snape konsternovaně pozoroval scénu, kterou měl před očima. Pomalu se přibližoval k ohni. K bílému podivnému ohni, který už jednou viděl. Tentokrát však viděl jen oheň, nic jiného. Ani vlkodlaky, ani Joshuu.
„Expecto Patronum!“ Ze Snapeovy hůlky vyrazila stříbrná laň a střetla se s plameny. Bez výsledku. Oheň se ani nezmenšil.
Battley se postavil zády k němu a s vytaženou hůlkou hlídal, zda se k nim něco neblíží. „Wrene, vzbuď paní ředitelku,“ řekl skřítkovi. „Pak dojdi za Poppy, ať se připraví. Potom-“
„Ne, Wrene,“ řekl ke skřítkovi pomalu Snape. „Nejdříve najdi Elfie nebo Moscu. Musí sem co nejrychleji dostat slečnu Grangerovou. A potom udělej to ostatní.“
„To není rozumný, v takový situaci rodiče-“ Snape se na Battleyho ostře otočil a bystrozor pod jeho pohledem větu nedokončil. „Řekni potom paní ředitelce, ať povolá bystrozory, Wrene,“ dodal namísto toho.
„Ano, pane.“ Skřítek zmizel.
„Nemám donýst vodu, pane profesore?“ uslyšel za zády hlas Hagrida.
„Ne,“ řekl úsečně. „Ale jestli umíš z toho svého deštníku vyčarovat Patrona, mohl by ses přidat.“
Vyslal na oheň dalšího patrona. Hagrid se také o patrona pokusil, podařil se mu však pouze beztvarý stříbrný obláček, který ve styku s plameny okamžitě zmizel.
„Raději hlídejte okolí, Hagride. Může se to kdekoli objevit. Patrony si vezmu na starosti já,“ řekl klidně Battley.
Snapeovi se zdálo, že se oheň trochu zmenšil, po chvíli se však znovu rozšířil téměř do původní velikosti. Joshuu stále neviděl. Mohl se však už alespoň dostat k ohni blíže.
„Aodhfionn, fhágáil, ceachtar níos lú… Aodhfionn, múch na soilse…“ namířil hůlku a odříkávat zaříkávadla, která jej učila kdysi matka.
Bystrozor zatím obešel oheň z druhé strany a pozorně sledoval okolí, zda se něco neblíží, přitom pokračoval ve vysílání dalších patronů, kteří se vrhali do sebevražedného boje s plameny. Oheň se začal pomalu zmenšovat. Teď viděli, že bílé plameny tvoří kruh, uprostřed kterého se k sobě tisknou tři děti.
…
Hermiona seděla doma v pracovně a dokončovala poslední úpravy svých kapitol v učebnici kouzelnického práva pro lékouzelníky. Už dlouho to odkládala, teď už to ale dokončit musela. Termín, kdy měla text odevzdat, uplynul už před dvěma týdny a redaktor ji posílal sovu nejdříve každý den, teď už dokonce několikrát denně. Minule ji dokonce sova klovla, když si od ní přebírala vzkaz. Ani ho už nečetla. Cítila se hloupě. Věděla, že je to její chyba, že text už měla mít dávno hotový.
Zlobila se na sebe, že je v poslední době tak zoufale nevýkonná, že se na práci nemůže soustředit. Jenže to opravdu nešlo. To, co se kolem ní dělo, vše, co teprve tušila, že se dít bude, to, co hrozilo jejímu synovi a nejen jemu, to všechno jí téměř znemožňovalo fungovat tak, jak byla po léta zvyklá. Hlavně však nemohla dostat z hlavy myšlenky na něj. Zítra ho už uvidí. Zítra se znovu všichni sejdou ve štábu. Zlobí se na ni? Minule odešla bez rozloučení. Proč by se na ni měl zlobit, stiskla rty. Ona mu nic neprovedla, ona se přece má zlobit na něj, že se předtím neozval, že se od té doby opět neozval. Neochotně se znovu vrátila k textu.
Nepřečetla však ani další dvě věty, jejichž obsah beztak nevnímala, když uslyšela tiché prásknutí.
„Paní, rychle! Paní musí jít okamžitě s Elfie. Pán to přikázal!“ uslyšela drmolivý hlas své osobní strážkyně.
„Co se děje?“ zeptala se vyděšeně Hermiona, nezdržovala se však a okamžitě si přivolala kabát a boty.
„Nevím. Vím jen, že mám paní přemístit do Bradavic. Wren to říkal.“
„Kdo je Wren?“ zeptala se ještě Hermiona, ale skřítka jí buď už neodpověděla, nebo její odpověď zanikla v prásknutí doprovázející přemístění.
…
Hermiona se ocitla na bradavických pozemcích. Skřítce se podařilo přenést je téměř přesně, asi sto metrů od nich uviděla ohnivý kruh, za nímž se nejasně rýsovaly dětské postavy. Plameny jim šlehaly až po ramena. Vně kruhu zaznamenala černou postavu, v níž spíše vytušila, než rozpoznala, Snapea. Rozběhla se k němu.
„Severusi! Je tam Joshua? Co se stalo?!“
Snape k ní otočil svůj vyčerpaný obličej a na chvíli přestal se svou gaelskou litanií. Plameny se okamžitě zvětšily, Hermiona vyděšeně vykřikla. Oba o krok ustoupili.
„Dej mi ruku, Hermiono, a opakuj po mě,“ řekl unaveně místo odpovědi.
Hermiona se dál už neptala a poslechla jej.
Nevěděla, jak dlouho kouzlila po jeho boku. Ta kouzla neznala, ale po chvíli je byla schopná odříkávat zároveň s ním. Drželi se za ruce a ona cítila, jak jejich rukama proudí silná magie – mnohem silnější, než by byl kdy schopen vyčarovat každý z nich zvlášť.
Po několika minutách, které mohly být zrovna tak desítkami minut, se ten zvláštní bílý oheň zmenšil natolik, že umožňoval přístup k dětem uvězněným uvnitř kruhu. Zcela však nezmizel.
„Zvládneš to už sama?“ zeptal se jí tiše Snape a když Hermiona přikývla, přeskočil ohnivý kruh tam, kde se zdál nejslabší.
Hermiona postoupila blíže. Vítr znovu rozehnal mraky a měsíc osvětlil tváře dětí. Hermiona viděla vyděšené tváře Vicky i Jamese. Ani ten třetí chlapec, který stál zády k nim, nemohl být Joshua, na to byl příliš vysoký. Sevřel ji mrazivý pocit hrůzy, který si dosud nepřipouštěla, protože si jej nemohla dovolit. Vyděšeně, jako by se dívala na nějaký film v mudlovském kině, sledovala, jak se Snape sklání k zemi. Tam někde dole musí být Josh. Nebyla schopná pohybu, nebyla schopná ani žádné úvahy. Nebyla schopna si ani položit otázku, zda její syn žije, natož na ni hledat odpověď. Snažila se necítit a pokračovala v automatickém odříkávání gaelských slov, jimž nerozuměla.
Uplynulo jen několik minut od doby, kdy se Snape sklonil k jejich synovi, a oheň zmizel docela. Rozběhla se k dětem.
„Joshuo!“ sklonila se nad bledým bezvládným chlapcem. Klekla si a chytila Joshe za ruku. Zdála se jí teplá, podařilo se jí nahmatat tep. Vydechla ulehčením.
Snape si svlékl plášť a Joshuu do něj zabalil. „Je v pořádku. Spí,“ řekl tiše. „Odnesu ho do hradu.“
To už k nim dobíhala Poppy Pomfreyová a za ní se blížila Minerva McGonagallová.
Poppy se naklonila k chlapci a rychle kolem něj projela hůlkou. Zamračila se. „Nejsem si jistá. Něco je špatně, i když všechny vitální funkce se zdají v pořádku. Budu jej muset vyšetřit důkladněji, na ošetřovně.“
Snape přikývnul a začal syna zvedat.
„Neměl bys chodit sám,“ zadržel jej Battley. „Počkej, půjdeme tam všichni najednou.“
Snape kupodivu neodporoval.
Poppy vstala a hůlkou orientačně vyšetřila i ostatní děti. Potom z kapsy vytáhla malou ruličku, kterou prudkým máchnutím rozložila do velké huňaté deky. Do té trojici zabalila.
Mezitím k dětem, které se stále tulily k sobě a vyděšeně pozorovaly ruch kolem sebe, došla Minerva. „Pane Pottere? Pane Lupine? Slečno Weasleyová? Co děláte za úplňku venku!“ Nenechala jim však čas na odpověď a dodala: „To nám vysvětlíte později, teď vás všechny musíme dostat na ošetřovnu.“
Poppy přikývla. „Díky, Minervo. Severusi?“
„Minervo, měli bychom nejdřív zjistit, kde jsou ti dva vlkodlaci,“ řekl Battley.
„Kde je jeden z nich, to víme,“ ukázal Snape bradou asi dva metry od nich. Hermiona hrůzou vykřikla. Až teď si povšimla zuhelnatělého těla zkrouceného do fetální polohy, černé ruce přitisklé k místům, kde byl kdysi obličej, jako by jej mohly ochránit.
„Bože, kdo je to,“ šeptala.
„Ten, kdo zaútočil na tvého syna, Hermiono. Je to tak, pane Pottere?“
James tiše přikývl. Děti byly v obličeji bílé. „Byl to vlkodlak. Přeměněný. Napadl nás.“
„Jistěže přeměněný,“ řekl příkře Snape. „Je úplněk. To jste nevěděl, než jste se rozhodl vyrazit na noční procházku? A ten druhý?“
„Ten menší utekl,“ odpověděl James. „Plameny pak po něm vystřelily, jako by byly živé. Ale on utíkal dál. Myslím ale, že ho to muselo popálit. Vypadalo to, jako by ohni stačilo, že ho zahnal na útěk, pak ho plameny nechaly být. Vím, že je to nesmysl, ale tak mi to připadalo.“
„Kdo udělal ten oheň, pane Pottere?“ obrátil se k dětem bystrozor.
Hermiona se nemohla zbavit pocitu ledového sevření. Ten oheň udělal Joshua, o tom nepochybovala. Joshua je všechny ochránil. Její syn byl donucen zabít, příliš brzy. Jak se s tím vyrovná? Je ještě dítě. Proč se však neprobírá? A co to bylo za oheň? Snape na podzim hovořil o podobné události ve zmijozelské koleji. Podrobnosti jí ale neřekl. Co se tehdy stalo? A co se vlastně stalo teď?
„Burtone, teď není správná doba na vyšetřování,“ uslyšela již opět zcela klidný a autoritativní hlas svého muže. „Musíme je dostat do hradu. Doprovodíš nás?“
Battley přikývl.
„Jste schopni dojít do hradu?“ obrátila se Minerva na děti a neverbálně kouzlem rozdělila deku na tři části.
„ Nic nám není. Aspoň myslím,“ řekl tiše James. „Co Joshua?“
„Myslím, že bude v pořádku, pane Pottere, i když určitě ne vaší zásluhou,“ řekl chladně Snape.
„Měli bysme najít ještě to popálený vlkodlačí štěně, paní ředitelko,“ vložil se do hovoru Hagrid. „Podívám se po něm.“
„To ať vás nenapadne, Hagride,“ zavrtěla hlavou Minerva. „Ještě stále je přeměněné. Ještě stále je nebezpečné. Sám ho hledat nemůžete.“
„Ale je poraněný! A je to student!“ nesouhlasil Hagrid.
„Máte nejspíš pravdu,“ povzdychla Minerva. „Teď to však není bezpečné.“
„Vrátím se sem potom zpátky s vámi, Hagride,“ řekl vážně Burton Battley. „Najdeme je.“
Snape už dál nečekal a vydal se s Joshuou v náručí na cestu. Hermiona šla vedle něj, nespustila oči z bledé tváře jejich syna.
Ostatní je následovali. Poppy objala kolem ramen Vicky, Hagrid chytl za jednu ruku Jamese a za druhou Teddyho. Děti se nechaly bez odporu vést. Battley ostražitě pozoroval okolí, hůlku stále v pohotovostní poloze.
Asi v polovině cesty k nim doběhl Harry s Hestií Jonesovou a dalšími dvěma bystrozory, kteří měli tu noc službu.
„Jamesi!“ vykřikl, když uviděl svého syna.
„Tati!“ James se Hagridovi vymanil a přitiskl se k otci.
Poznámky:
- Kdy se vlkodlaci přeměňovali? Až když na ně dopadlo měsíční světlo, nebo v okamžiku, kdy měsíc vyšel, byť skrytý za mraky? Rowlingová na to jednoznačnou odpověď neposkytuje, respektive v tom má rozpor. První možnosti odpovídá klasická scéna s Remusem Lupinem, kdy se přeměnil. Nicméně pokud by se skutečně přeměňovali až při dopadu měsíčního světla, tak by vlkodlaka stačilo zavřít do sklepení, a on by se nepřeměnil. Tak tomu však u Remuse nebylo – opakovaně se uvádí, že se přeměňuje, i když je zavřený. Přiklonila jsem se tedy k druhé možnosti. V okamžiku, kdy mraky odkryly měsíc, již vlkodlaci přeměnění nějakou chvíli byli.
- Irský text znamená: Áodhfiónne, odejdi, zmenši se. Zhasni se, světlo (irsky neumím, je to z překladače, takže se znalcům irštiny omlouvám, pokud je něco nepřesně.
- Aodhfionn je staroirské jméno a znamená ‚Bílý oheň‘; je to jméno, kterým Joshua označil ‚živý oheň‘ už v Energy. Pravidla výslovnosti irštiny jsou strašně složitá (Ao se vyslovuje jako ‚í‘, ‚dh‘ někdy jako ‚ch‘ jindy jako ‚y‘ nebo ‚ji‘ výslovnost však často závisí na postavení ve slově – Aodhfionn se tedy pravděpodobně vyslovuje Íchfjon; jistá si však úplně nejsem.
672 Celkem zhlédnutí, 1 Dnešní zhlédnutí
Buď první v napsání komentáře...