Generace Z: Duben

Jsi špína!

Albus pro tebe nikdy nebyl dobrý!

Proklínám tebe i tvé děti, že jsi mu ublížila. Zasloužíš si ten nejvyšší trest.

A takhle by Averna mohla pokračovat. Jejich rozchod se stal nejžhavějším tématem školy. Tyhle „romantické“ vzkazy a dopisy, které popisovaly, jak byl měla trpět, jí začaly chodit po víkendu. Albus se totiž v neděli odpoledne objevil ve společenské místnosti sundaný jako hovado a předvedl tam velice kvalitní opilecký výlev o celé situaci. A že ho lidi poslouchali. Tolik hoven snad nevykydal ani Hagrid hypogryfům. Averna toho byla ušetřena, protože se zavřela na zbytek dne do knihovny, a pilně jako včelička, připravovala podklady pro poradu novinového kroužku. U všeho jí samozřejmě sekundoval Samuel. O jejich rozchodu věděl mezi prvními, ale neřekl na toto téma ani půl slova. Těsně předtím, než dorazil za Avernou do knihovny, si ho odchytila Margaret Malinková, která se celá šílená dožadovala, aby ještě dal do pondělního vydání informaci o rozchodu páru A+A. Samozřejmě to Clark zamítl a dost jasně vysvětlil dívce, že bude držet klapačku, jinak jí v budoucnosti nic nevydá a bude vyhozena z novin. I když co si budeme povídat. Měl z té informace neskonalou radost. Konečně se mohl pozvat Zmijozelku na rande. City k drobné dívce už nezvládal skrývat a ani nechtěl.

Averna s povzdechem otevřela poslední dopis.

Dopisy a vzkazy nelžou, milá Averno. Tohle je začátek tvého konce. Budeš trpět za to, že jsi se pletla tam, kam nemáš. Tohle neskončí, dokud nepadneš na kolena a sama na sebe nepoužiješ Doušek smrti. Užívej si, dokud to jde. Tvé dny jsou již sečteny.

S láskou, tvůj věrný nepřítel

Okamžitě poznala, že tenhle dopis je myšlen smrtelně vážně. Byla si stoprocentně jistá, že jí ho poslal stejný člověk, který zanechal únorový vzkaz. Přeložila pergamen a vložila zpět do obálky. Zvedla hlavu a vyhledala Notta. Prakticky to nebylo těžké, protože ji pozoroval celou dobu. O jejich rozchodu slyšel dost a bylo mu Averny líto. Měl chuť Pottera roztrhnout vejpůl. Přece jenom jejich vztah s Daphné postupoval správným směrem a on začal k Averně pociťovat otcovský vztah. Kývl na Zmijozelku. Poznal, že s ním nutně potřebuje mluvit. Sledoval, jak se zvedla, a po chvíli ji následoval.

Bez řečí mu položila obálku na stůl v jeho pracovně a postavila se k oknu. Vytáhla si tabák a ubalila cigaretu.

„Stejný rukopis,” konstatovala a zapálila si hůlkou. Nott je přikývl a nalil si whiskey.

„Promluvím s ředitelkou…”

„A co jí chceš říct? Paní ředitelko, vypadá to, že ke konci roku, možná i dřív, budete mít o jednu studentku méně,” odfrkla si potom, co vydechla dým. Momentálně jí bylo jedno, jestli je nezdvořilá a používá tykání. Celá ta situace směřuje do sraček.

„Odjedeš, dokud se to nevyřeší,” odvětil okamžitě a upil ze sklenice.

„Na to zapomeň. Nebudu před nikým utíkat.”

„Tohle rozhodnutí není na tobě, ještě nejsi plnoletá,” zvedl autoritativně hlas.

„Za tři týdny mám narozeniny. Podívej se, Notte, chceš ho chytit, nebo ne? Ten člověk mě chce sprovodil ze světa a nezastaví se před ničím. Nestrčím hlavu do písku, na to zapomeň.”

„Nebudeš dobrovolně riskovat!” zavrčel a bouchl do stolu. Averna pokrčila rameny.

„A kdy si konečně uvědomíš, že je mi to jedno? Začínám být paranoidní. Nemůžu se na nic soustředit. Všichni kolem mě chodí po špičkách. Ale já už mám toho dost! Chci přejít do protiútoku.” Hodila na stůl placatku s univerzálním protijedem.

„Přestaň se chovat jako ufňukané děcko.”

„Nechovám se jako ufňukané dítě. Jsem Averna Kingswoodová, a stejně jako moje matka nebudu utíkat před problémy a postavím se jim. Chce mě někdo zabít? Fajn. Budu připravená. Dopadneme toho hajzla.” Nott si ji prohlížel. Pochopil, že diskuze skončila.

„Fajn. Je pravda, že pokud bychom tě schovali, tak útočníka nedopadneme, ale nelíbí se mi to. Od zítřka budeme spolu trénovat, ať jsi připravená na případný útok.” Přikývla.

„Buď tady v osm.” Popadla tašku a bez rozloučení vystřelila z jeho kabinetu.

***

„Musíš být rychlejší. Útočník nebude čekat, až si kouzlo nalistuješ v knize.” Už popáté ležela na zemi v upravené učebně lektvarů. Nott ji opět odhodil přes celou místnost. Averna zavrčela a postavila se. Okamžitě vyslala kouzlo, kterému se její učitel lehce vyhnul. Začala litovat, že všechnu svou aktivitu věnovala ležení v knížkách. Její fyzička byla otřesná.

„Dělala jsi vůbec nějaký sport? Někdy? Vůbec?”

„Jediné co umím, je bruslit.” Nottovi se zablesklo v očích. Hrdost, mrštnost a přesnost. V hlavě se mu začal rodit tréninkový plán na posílení.

„Výborně, tak toho využijeme. Pro dnešek bylo toho kouzlení dost. Vezměme to trochu jinak. Posaď se.” Pokynul jí k židli, na kterou se zhroutila a vytáhla láhev, aby se napila. Obsah okamžitě vyplivla.

„Co to doprdele je?”

„Další výcvik. Před každou konzumaci, musíš udělat test, zda je potravina či nápoj v pořádku. Nikdy nevíš, kdy ti tam někdo může něco dát nebo začarovat. Stačí jednoduché kouzlo, které jsem udělal já. Ani sis toho nevšimla. Vytvořila sis sice rezistenci na většinu jedů, ale na kouzla se jinak připravit nedá.” Averna byla podrážděná, ale nemohla ani ceknout. Na začátku se domluvili, že ji nebude šetřit. Teďka rozhodně neplánovala brečet jako malá holka, i když to kurevsky bolí. Věnovala tréninkům cele svoje bytí. Pozorně sledovala Notta, ktery jí ukazoval kouzlo na detekci. Nebylo to nic složitého, musela se akorát naučit ho používat nenápadně.

***

Celé dny probíhaly následovně: škola, trénink, editace článku. Dny jí splývaly. Nevěděla, jestli je pondělí nebo sobota.

„Měla by sis odpočinout.” Nevzrušeně zvedla hlavu a podívala se na Samuela, kterému se uprostřed čela objevila starostlivá vráska.

„Nemyslím si. Jsem v pohodě. Tady jsou tři články na otvírák. Jsem pro ten o sportovních týmech. Všichni sportovce milují.” Se zdviženým obočím čekala na jeho odpověď. Samuel najednou smetl všechny pergameny na zem a popadl ji za ruku.

„Tohle počká. Pojď se mnou,” nařídil a začal ji směřovat pryč z knihovny. Byla touhle situaci tak zaskočená, že ho jen mlčky následovala. Samuel se tetelil blahem. Její ruka přesně pasovala do té jeho. Jemně přejel svým palcem po tom jejím. Averna tohle gesto neregistrovala. Byla zmatená a její paranoia začala zatínat drápky. Když procházeli podzemím, musela se stále uklidňovat, že by jí Samuel neublížil. Ale co když ti lidé, kteří jsou celou dobu bráni za nejhodnější na světě, jsou ti nejhorší psychopati? Ne, Averno, uklidni se. Samuel ti opravdu neublíží. Na to tě má až moc rád. Po dvaceti minutách chůze se objevili u jezera. Slunce pomalu končilo svou denní pouť. Ozařovalo je příjemné světlo, které všechno barvilo do oranžova. Pro Avernu byly tyto paprsky pohlazením po její ztrápené duši. Zavřela oči a plnými doušky si vychutnávala ticho a klid. Na hladině jezera se honil lehký vánek a všechno bylo najednou v pořádku. Samuel ji objal a ona se hlavou opřela o pevnou hruď. Tiše tam stáli, dokud poslední paprsky nezmizely za horizontem.

„Díky,” zaseptala a otočila se k němu čelem. Čím si to vůbec zasloužila? Natáhl k ní ruku, aby jí zastrčil neposedný pramen za ucho. Dlaň ale nestáhl. Jemně ji pohladil po tváři. Zavřela oči. Bylo to tak příjemné, ale zároveň se mu nemohla dál dívat do očí. Děsilo ji, co v nich viděla. Albusovy oči zářily specifickou jiskrou, která ji vzrušovala, ale Samuel je měl čisté. Byly plné něhy a lásky. Cítila, jak se k ní sklonil. Měla by ho zastavit, ale nějak nemohla. Políbil ji. Měl vláčné rty a voněl po mentolu. I když to byl hezký polibek, nebyl to Albus. Žádní motýlci v žaludku, prostě nic. Přerušila polibek a sklonila hlavu.

„Necítila jsi nic, že?” s povzdechem konstatoval Sam a opřel se čelem o to její. Zakroutila hlavou.

„Ty ho opravdu miluješ.”

„Celým svým srdcem. Nenávidím se za to. Strašně mi ublížil.” Po tváři jí stékala slza. Setřel ji a přitáhl do objetí. Vdechoval její vůni, zatímco mu plakala do kabátu.

Budu tady pro tebe. Počkám si. Dokážu ti, že jsem pro tebe ten pravý.

***

„Hodně štěstí, zdraví. Hodně štěstí, zdraví. Hodně štěstí, milá Averno, hodně štěstí zdraví!” Ze čtení ji vytrhl falešný zpěv narozeninové odrhovačky. Otráveně protočila očima a zvedla hlavu od novin. Naproti ní stál vysmátý Scorpius a Lily. Oba měli na hlavě směšné čepičky.

„Doprdele, tohle mi ještě chybělo,” zamumlala potichu Averna a odložila hrnek s kávou. Oba gratulanti si sedli naproti ní. Lily jí podávala velký čokoládový muffin, do kterého byla zabodnutá svíčka.

„Něco si přej!” Zmijozelka oba probodla vražedným pohledem.

„Například, že oba zmizíte a necháte mě v klidu dočíst denní tisk?” Scorpius zakroutil hlavou a plácl ji po ruce.

„Fajn, tak ať má dušička pokoj.” Rychle sfoukla plamínek a začala skládat noviny. Lily šťouchla do Malfoye, který z tašky vytáhl úhledně zabalenou krabičku. Averna jen zakroutila hlavou a převzala balíček.

„Myslím, že to představení nebylo nutné, ale ten dárek si vezmu. Díky.”

Lily vesele zatleskala: „Otevři to! Šup!”

„Jasně, a co na mě vyskočí? Žába? Jako loni? Ne, díky.”

„Opakovaný vtip není vtipem, takže to otevři. Slibuju, že tam nic hrozného nenajdeš,” mrkl na ni Scorpius a dívka odevzdaně povzdechla. Musela uznat, že zabalený byl hezky. Opatrně odebrala stuhu.

„Počkej, ještě tohle! Bez toho bys nebyla oslavenkyně.” Lily jí na hlavu nasadila plastovou korunku.

„Jako opravdu?” zavrčela Averna. Okamžitě si ji chtěla sundat. Už tak stačilo, že se na ni všichni dívali. Mohla čekat, že si ti dva nenechají utéct možnost ztrapnit ji hned po ránu.

„Tak děláš si prdel? Sundej mi ji!” Scorpius hýkal smíchy a Lily tekly slzy.

„Tohle je korunka z krámu od Weaysleyho. Do půlnoci ji budeš mít hezky na té tvojí makovičce.” Averna se klepala vzteky. Z úst jí vycházely zvuky podobné vrčení.

„Zlato, ale vždyť ti sluší! A teď ten dárek.” Hnědovláska roztrhala balicí papír a zmuchlanou kuličku hodila po Malfoyovi. Před ní ležela ručně vyřezávaná krabička se stříbrným zamykáním.

„Je nádherná! Jste blázni!” Oba záškodníci si spokojeně plácli. Averna otočila klíčkem. Byla to šperkovnice. Na dně ležely malé náušnice. Odhadovala to na bílé zlato. Bohužel ten kámen nepoznávala. Možná křišťál?

„Jsou nádherné! Děkuju! To jste nemuseli.” Opatrně vytáhla šperky a zapla si je.

„To byla maličkost. Milujeme tě! Podle nás si zasloužíš jen to nejlepší.” Lily jí kamarádsky stiskla ruku. Averna schovala krabičku do tašky a pustila se do muffinu. Když ho měla skoro snědený, začaly přilétat sovy. Dostala tolik pošty, že nevěděla, kam ji má dát. Docela jí to překvapilo a zahřálo. Samozřejmě se ale navenek tvářila jako ledová královna.

„Večer se sejdeme,” navrhla jim s úsměvem a vydala se na první hodinu.

Celý den tak nějak plynul. Snažila se dávat pozor, ale myšlenky jí utíkaly k obsahu tašky. Nečekala tolik gratulací. Moc se těšila na dopis od Daphné. Náhradní máma jí moc chyběla. Do zašívárny dorazila jako první. Vytáhla si skleničku a nalila bílé víno. Pořádně se napila a usadila do pohodlné lenošky. Z tašky vytáhla štos dopisů a pár balíčků. Našla ten od Daphné.

Moje nejdražší Averno,

uf, tak a je to tady. Už jsi plnoletá! Musím se ti přiznat, že mám teda pěknou depresi, když si uvědomím, jak jsem stará. Ale to sem nepatří. Vždycky budeš moje holčička s culíčky a budu tě milovat, dokud nenatáhnu bačkory, a taky ještě po smrti. Prostě navždy… To přání dělal Charlie sám. Dokonce mě kousl, když jsem mu chtěla pomoct. Absolutně netuším, kde se to naučil.

Všechno nejlepší, máme tě rádi.

S láskou, Daphné a Charlie

P.S. O té stáži si mi chtěla říct kdy? Tohle ještě probereme, holčičko.

Ú.P.S. Gratuluju!

F.U.P.S. Promiň, že je ten papír tak upatlaný… Ne, vlastně mi to není líto.

Přání od Charlieho bylo ve tvaru srdíčka. Uvnitř se skrývala malůvka dárků a pusa. Stoprocentně tu rtěnku sebral Daphné. Musela se smát, když si představila běsnící opatrovatelku, jak ho nahání po kuchyni, protože něco rudě pomaloval. Tipovala to na šedou sedačku. K dopisu byl připojen jednoduchý stříbrný prsten. Daphné věděla, že si nepotrpí na extravagantní věci. Pošta dál obsahovala další přáníčka od zbytku dětí z domova. Dokonce jí poslala přání Narcissa s příslibem společných nákupů. Samozřejmě si neodpustila poznámku, že jí gratuluje k praxi, a očekává ty nejlepší výsledky. I když s ní neměla žádné příbuzenské vztahy, oblíbila si ji jako vnučku. Chloé na ni žárlila, protože ona staré Malfoyové nikdy nepadla do oka. Zbývaly jí poslední dva balíčky, když dorazili ti dva. Lhala by, kdyby nepocítila osten žárlivosti. Lily a Scorpius byli vážně sladcí. Bodlo jí u srdce, protože doufala, že s Albusem prožijí něco podobného. Bohužel ne vždy je vašim snům přáno. Nejhorší na tom bylo, že Potter měl narozeniny další den. Plánovali, že to oslaví společně.

„Hej, naše oslavenkyně! Co se tváříš jak kakabus?” Scorpius se natáhl na gauč naproti ní. Z tašky vytáhl láhev rumu.

„Zacapa?” Malfoy se potutelně usmíval. Moc dobře věděl, že má pro tuto mudlovskou značku slabost. Snažila se to skrýt, ale viděl jí na očích, jak se trápí. To hovado jí chybělo. Ostatně sám se cítil stejně. Jeho nejlepší přítel se vrátil zpátky na kolej proutníka a dokonce se to zhoršilo. Potter se začal chovat jako bezcitný hajzl. Pár z těch naivních holek, co mu vesele daly, veřejně ponížil. Ale nemělo to žádný účinek, řady jeho obdivovatelek to nesnížilo. Nerozuměl tomu, stejně jako Lily.

V sobotu měla proběhnout obrovská oslava pro Albuse. Lily mu prozradila, že ji organizuje fanklub Albuse Pottera. A to vážně. V čele stála Claire McMoorová, Lilyina spolužačka. Byla do něho úplně hotová, dokonce to hraničilo s posedlostí. Ve druhém ročníku ukradla Lily rodinnou fotografii, ze které si svého idola vystřihla a nosila v medailonu. Nikdo by se nedivil, kdyby ve svém kufru ukrývala nějaké jeho věci.

„Nad čím přemýšlíš?” Averna se probrala a hodila do sebe panáka.

„Tak na mě!” zvolala a podala prázdnou skleničku Scorpiusovi, aby ji doplnil, „až po okraj.” Splnil její instrukce, ale nesouhlasně zakroutil hlavou.

„Tak co jsi dostala?” Bruneta si promnula tvář a vzala si hromadu rozbalených dopisů, které strčila do tašky. Lily trpělivě čekala na odpověď. Prstem přejížděla po whiskovce. Byla na Albuse tak naštvaná, jak snad nikdy v životě. Averna se měnila ve workoholika, teď už nefalšovaného. Hodiny trávila v knihovně, na schůzkách s redaktory, dokonce si založila klub doučování. Od Scorpiuse věděla, že má každý den trénink s Nottem. Průměrně spala čtyři hodiny a začala se ztrácet před očima. Přitom by stačila jedna blbá omluva ze strany Albuse a všechno by mohl zachránit. Nechápala, jak může být tak zabedněný a ješitný.

„Přáníčka, prsten a nějaké další kraviny. Jdete na tu supr čupr tajnou oslavu?” Lily se nervózně ošila a podívala se na Scorpiuse. Averna se začala smát a mávla rukou.

„To je v pohodě. Jsem velká holka, zvládnu to. Stejně nejsem nemám čas. Musím opravit nějaké texty.” Slova ovšem nekorespondovala s jejím výrazem. Natáhla se rovnou pro flašku a pořádně si střihla. Scorpius ji láhev vyrval z ruky a položil na stolek.

„S tou flaškou to nebyl úplně nejlepší nápad… Averno, mluv s námi. Víme, že tě to trápí.” Zasmála se a vytáhla cigaretu.

„Ale já jsem úplně v pohodě…” Ruce se jí klepaly. Retko si zapálila obráceně. Naštvaně ho hodila do ohně. Postavila se k nim zády a zahleděla se do plamene, který spaloval hřebíček do rakve.

„Lžeš!” skočila jí do řeči Lily už toho měla plné zuby. Tak moc jí chtěla pomoct.

„Nechci o tom tom mluvit. Je to stejně jedno, ne? Pro něho jsem děvka.”

„Ať se stane cokoliv, popřejte mu hezké narozeniny. Díky za láhev,” rozloučila se s nimi. Popadla láhev i tašku a nechala ty dva v komnatě.

***

Chodbou se potácela dívka s korunkou na hlavě a lahví v ruce. Sama nevěděla, kde se nachází. Najednou se sesunula podél zdi. Z očí jí padaly slzy jako hrachy. Ušmudlaný nos si utřela rukávem a pořádně si lokla. Opět si zapálila a zavřela oči.

„Až nám bude sedmnáct, uděláme pořádnou párty, že se z toho budou Bradavice ještě dlouho vzpamatovávat,” navrhl vysmátý Albus a poslal jí láhev whisky.

„Jasně, a bude povinný dresscode. Ty se převlečeš za blbečka. Ó, promiň, to vlastně nemusíš, už jím jsi.” Albus se na ni uraženě podíval. Rychle ji stáhl k sobě na klín. Všechno jí připadalo tak směšné. Smála se, až jí tekly slzy. Podívala se mu do očí a polkla. Najednou se jeho rty ocitly na těch jejích…

Byl to jejich první polibek. Vlastně její úplně první. Vyrušil je Scorpius, který se najednou probral a začal zvracet do kbelíku. Jak na to mohla zapomenout? Srdce jí bušilo jako o závod. Jeho paže byly hřejivé a ochranářské. Chtěla otevřít oči, aby zahnala vzpomínku, která ji rozveselila a zároveň zabodla kůl do srdce. Bohužel víčka s ní nespolupracovala. Zkoušela to znovu a znovu. Na několikátý pokus se to podařilo. Stejně viděla jenom obrysy, brýle musela někde ztratit. Vše bylo rozmazané. Nebála se. Slyšela hlas, ale tak nějak tlumeně. Určitě říkal její jméno. Cítila, že má zpomalené reflexy, ale to jí nezabránilo, aby někoho chytila za ruku.

„Nevyhraješ!” zamumlala. Ale uslyšela jenom divný smích. Až nelidský. Snažila se bojovat, ale když člověk vidí jenom šmouhy, moc mu to nejde. Všechno se zpomalilo. Cítila, že jsou její reakce otupělé. Škrábej! Křičela na sebe v duchu. Prsty se jí začaly lepit nějakou teplou tekutinou. Najednou uslyšela křupnutí a něco jí zůstalo v ruce. Začalo se jí špatně dýchat. Odmítla se vzdát, ale věděla, že bude za chvíli po všem. Myslela, že se jí praskne hlava. Nesnesitelné pískání a najednou vše pohltila tma.

***

Oslava Albusových narozenin byla událostí roku. Společenská místnost šestých a sedmých ročníků praskala ve švech. Někdo dokonce nainstaloval obrovský trůn doprostřed místnosti. Král Albus Severus Potter I. seděl s velkou whiskovkou a sledoval všechny okolo. Na pár své sestry a Scorpiuse si už zvykl. I když tu dnes byli, drželi si od něj odstup. Hned na začátku dubna si Scorpius vyměnil ložnici s Finem a všechen čas věnoval Lily. Oba se tvářili nějak přešle, ale Albus si dneska dal cíl neřešit vůbec nic. Nehodlal si kazit narozeniny a raději se zaměřil sám na sebe. Líbilo se mu, jak mu všichni věnují pozornost. Miloval to. Musel uznat, že se Claire oslava povedla. Navíc vypadala v těch rafinovaných dlouhých červených šatech s velkým výstřihem a dlouhými rukávy dost sexy. Vůbec nevypadala na patnáct (skoro šestnáct). Určitě se jí za tuhle celou parádu pořádně odmění. Vycítila jeho pohled a mrkla na něj. Bylo rozhodnuto. Dopil pohárek a luskl. Okamžitě mu v ruce přistála plná sklenička.

Postupem večera se večírek stával divočejším a divočejším. Albus byl ve svém živlu. Na parketě střídal jednu čarodějku za druhou, pil jak nezřízený a byl čím dál hlasitější. Po páté písničce v řadě mu došel dech a musel se jít napít. S korunou na hlavě se dopotácel k improvizovanému baru.

„Ale, ale není to můj nejlepší přítel a moje malá sestřička? Tak co, jak si užíváte tuhle parádní oslavu?” Lily ho sjela opovrhujícím pohledem a Scorpius se tvářil jako profesionální hráč pokeru. Tedy bez emoce.

„Nemůžu mluvit za Scorpiuse, ale je mi z toho na blití.” Potter zvedl překvapeně obočí. Malfoy nic neříkal, ale to je taky odpověď. Ledově se díval Albusovi do očí a chlácholivě hladil Lilyino rameno.

„Ach jistě, seš ještě děcko, takže chápu, že se ti nelíbí zábava dospělých.”

„Prosím tě, běž si vyčistit pusu. Meleš sračky,” prskla na něj a napila se džusu. Potter se zasmál a přitáhl si k sobě procházející Clair. Okamžitě se mu vrhla kolem krku a začala ho zuřivě líbat. Scorpius varovné zmáčkl rameno své lásce, která začala rudnout vzteky.

„Lily, nestojí ti to za to. Chápu, že kvůli Averně máš chuť mu vyškrábat oči, ale vykašli se na to.” Konečně se ti dva od sebe odtrhli, Albus plácl Claire po zadku a ukázal jí, aby zmizela.

„Kdo by to tušil, že moje vlastní krev zradí a bude na straně té šmucky. Kdepak se schovává? Určitě bulí někde v pokojíčku, že jí nikdo nepozval. Nebo spíš někde roztahuje Clarkovi nohy.” Lily po něm vystartovala, ale Malfoy ji přitáhl k sobě. Prudce se na něj otočila se zlobou v očích. Blonďák jen zakroutil hlavou a proběhla mezi nimi oční komunikace.

„Řeknu to asi takhle, Pottere, abys mi rozuměl, protože momentálně to vypadá, že máš mozek velikosti muňky. Nechápu, jak jsme mohli být nejlepší přátelé. Jsi jen obyčejný ubožák. Celou dobu jsem toleroval, že se chováš jako hovado. Bral jsem to tak, že jsi prostě pubertou zmítaný jedinec, ale ve skutečnosti jsi prostě jen sobecký čůrák. Lily, jdeme za Nottem, jestli nemá nějaké nové informace o Averně. Tady jsme skončili. Na dobro.” Oba položili poháry na stůl a obrátili se k východu.

„Jasně, jen si táhnete za tou čubkou. Víte, kdo já jsem? Jsem Albus Severus Potter, král Bradavic, nejlepší chytač a nejoblíbenější člověk na škole. Nepotřebuju takové dva ubožáky. Vzkažte té chuděrce, ať třeba chcípne, koho ta nula zajímá!” Hudba a studenti utichli. Všichni pozorovali motajícího se Albuse, jak řve na vzdalující se dvojici.

„Vždycky se všechno musí točit kolem ní. Lily, ty nadále nejsi moje sestra…” Najednou ležel pod stolem. Válel se tam a nemohl si stoupnout. James sice nemá tak excelentní pravý hák jako on, ale lidi sundat umí taky.

„Ty seš vážně kretén, bratře. Vykřikuj ještě chvíli takové píčoviny, a skopu tě do kuličky a hodím tě s šutrem přivázaným za nohu do jezera.” Albus si třel rudou tvář. Stáhl ubrus, když se pokusil stoupnout. Nastal dominový efekt a spadly na něj láhve s alkoholem. Ještě něco mumlal, ale nebylo rozumět.

„Takže všichni, tohle je konec zábavy. Zalezte do svých pokojů a do rána nikoho nechci vidět, nebo si to šeredně odskáčete u Mc,” zahlásil autoritativně James. Lidé začali odmítavě mručet.

„Vypadněte!” zařval hrozivě na celou místnost. Popadl Albuse, který se stále nemohl vymotat z ubrusu, a zamířil do ložnice, aby ho uložil.

Claire se spokojeně usmála. Dopila panáka a vyrazila za Jamesem. Schovala se na schodech a trpělivě čekala, až Potter starší vypadne z pokoje. Dnešní noc bude její. Konečně.

***

Pekelně ho bolela hlava. Měl chuť si udělat lobotomii. Otráveně zavrčel, protože mu slunce svítilo do obličeje. Zamžoural. Do toho měl hrozného sušáka. S nadějí sáhl na noční stolek, kde měl vždy nachystanou sklenici s lektvarem na kocovinu. Bohužel dnes úžasný elixír chyběl. Samozřejmě, Averna už není jeho strážným andělem. Naštvaně si povzdechl. Neukázala se. A proč taky, vyměnila ho. Na vlastní oči ji viděl před pár dny s Clarkem u jezera. Když ji políbil a objímal, měl chuť ho zmlátit. Ona byla jenom jeho. Zavřel oči a vztekle bouchl pěstí do matrace.

„Dobré ráno, lásko!” Lekl se. Jeho srdeční frekvence vystoupala téměř do výše infarktu. Ze včerejška má jenom nějaké záblesky. Naposledy ten, jak seděl na tom príma trůnu a cítil se jako král světa.

„Claire?” Ta se jenom usmála a přitulila se na jeho nahý hrudník.

„Tohle jsem si nepředstavovala ani v těch nejdivočejších snech. Teď už budeme navždy spolu, miláčku.” Albus se vyděsil. Proboha, Claire McMoorová s ním v posteli? Rychle se podíval pod pokrývku, aby zkontroloval situaci. Bohužel byl nahý. Zděšeně sledoval dívku, jak na něj zbožně hledí. Do prdele. Proč neposlouchal Avernu? Protože jsi kretén a ona je pryč, posral si to! Zanadával si v duchu.

„Hej, Claire, strašně moc ti děkuju za tu hustou oslavu. Doufám, že sis ji užila taky. Říkal jsem si, že se ti musím nějak odvděčit. Doufám, že sis svou odměnu užila,” pokoušel se na ni mrknout, ale tak strašně ho bolela palice, že to spíš vypadalo, že je mentálně retardovaný. Claire spokojeně zavrněla. S úsměvem mu cvrnkla do nosu.

„Bylo to kouzelné. Nádhera, prostě sen. Věděla jsem celou dobu, že mě miluješ,” zavrněla mu do ucha a začala mu malovat srdíčko na hrudník.

„Hou hou, tak trochu zpomalíme. Podívej se, Claire. Díky za organizaci oslavy, ale já na to nejsem. Jakože na vztahy. Tohle, co se mezi námi stalo, byla pouze zábava! V tvém případě odměna za skvělé služby.” Claire se vztyčila na posteli. Její výraz se změnil na šílený.

„Takže ty nejsi na vztahy? A co ta vypičená Kingswoodová? Chlapečku, na mě si nepřijdeš. Včera jsi mi říkal, že mě miluješ. Takže se mě opovaž odkopnout. Já nejsem jako ty chudinky. Od teď jsi jenom můj, hotovo tečka. Patříme prostě k sobě a teď vše zapadlo do správných kolejí.” Její výraz mluvil za vše a Albus se začal bát. Bylo na ní něco špatného a zvráceného. Kam kurva dal mozek? Zjevně opět do kalhot.

„Dobře,” chtěl nějak uklidnit situaci, ale nedostal šanci. Jako pijavice se k němu přivinula a odmítala ho pustit.

„Já jsem věděla, že jsi rozumný kluk. Jsem ráda, že jsi to pochopil. Přece bys nechtěl, aby se někdo dozvěděl, že jsi zneužil nezletilou.” Vymotala se z peřiny a začala se oblékat. Albus musel uznat, že tělo měla fakt luxusní a podle škrábanců to musel být fakt živočišný sex, ale pro Merlina, je vyšinutá. Usmála se na něj a vtiskla mu rychlý polibek. Najednou se mu zvedl žaludek. Zázrakem, že si neutřel pusu. Kdo ví, jak by zareagovala.

„Sejdeme se u oběda, miláčku. Budu ti držet místo, takže se neopozdi. Moc bych se zlobila, a to přece nechceš.” Byl totálně uzemněný. Probralo ho až třísknutí dveří a jeho mozek explodoval. Zhroutil se do peřin a nahlas zanadával. Tohle nebude dobrý. Claire je vážně blázen a jediný, kdo mu s ní může pomoci, je Scorpius.

630 Celkem zhlédnutí, 1 Dnešní zhlédnutí