Skip to content

Generace Z: Únor

[Celkem: 3    Průměr: 5/5]

„Vypadá to, že jste tady všichni. Ačkoliv je to k nevíře, už jste téměř dospělí kouzelníci, takže se prosím nechovejte jako telata. Reprezentujete nejen nejlepší vzdělávací instituci v zemi, ale taky sami sebe. To, jak se zapíšete, může mít dopad na vaši budoucnost. V Prasinkách na nás budou čekat lidé z ministerstva. Rozdělila jsem vás do několika skupin,“ slečna Müllerová je začala instruovat a postupně rozdělovat. Před návštěvou ministerstva absolvovali pohovor s profesorkou, ve kterém zapisovala jejich preference, motivace a tak dále. Nevyhnuli se ani speciálnímu psychologickému testu. Averna skončila ve skupině s Rose Weasleyovou, Martou Longbottomovou, Suzanne Stone a Samuelem Clarkem. Zmijozelka protočila oči nad partičkou slepic. Usmála se, když viděla podobnou reakci u Sama.

„Nemáš diazepam? Myslím, že nezvládnu být celý den s těma krůtama, aniž by mi nepraskl mozek,“ povzdechl Samuel a začal si masírovat spánky. Averna se zasmála a šťouchla vysokého chlapce ramenem. Clark byl z Havraspáru. Občas se potkali v knihovně nebo na společných předmětech. Avšak nikdy spolu neprohodili víc než pár slov. Patřil ke skupině studentů s nadprůměrnými známkami, velmi oblíbený, prefekt a odrážeč famfrpálového týmu. Ve třetím ročníku se zapsal do novinářského kroužku, který během tří let přetransformoval z odpadu do kvalitní redakce. Sice nebyl šéfredaktorem, ale všichni věděli, že Bradavický express řídí. Oficiálně odmítal tuto pozici, protože by se ke psaní moc nedostal, což by byla opravdová škoda. Jeho články měla nejraději. Tohle nadšení měl po matce, která vedla úspěšné mudlovské noviny The Guardian.

„Ber to jako přípravu. Ne vždy budeš dělat rozhovor s inteligentními lidmi.“ Zmijozelka si nasadila na hlavu čepici a upravovala si vlasy.

„Díváš se na budoucího investigativního novináře. Takže předpokládám, že budu pracovat s vychytralými a prudce inteligentními lidmi,“ oponoval jí mírně Samuel, „a co ty? Netušil jsem, že bys měla zájem o novinařinu.“ Dívka zakroutila hlavou. To opravdu neměla.

„Nemám v umyslu psát. Chci se hrabat v archivech, ale hlavně se chronicky toužím dostat na Odbor záhad. Bohužel toto nadšení sdílím sama. Vyšla mi prý nejvyšší hodnota komunikat, takže mě Müllerová zařadila do skupiny zájemců o mediální odbor. Nejvtipnější na tom je, že nejsem moc společenský jedinec. Spíš bych řekla, že jsem přeučený introvert.“ Sam se ušklíb. Ve všem měla pravdu. Kdyby byl pokrytec a soudil jenom podle jejího vzhledu, byla by rozhodně skvělá ozdoba. Zvenku malá, roztomilá, nevinnost sama. Jen ty její oči, které schovávala za sklíčky brýlí. Ty byly plné bojovného ohně. Líbil se mu její zápal pro věc. V tomhle si byli dost podobní. Dotáhnout věci až do konce. Vlastně čekal, že bude mít takhle vysoké cíle, ale přece jenom, odbor záhad?

„Jste samé překvapení, slečno Kingswoodová. Nevěděl jsem, že máš takové preference. Teda mohl jsem to tušit, když si bereš extra hodiny dějin. Možná tě někdy využiju. Víš, hledání špíny v minulosti a tak.“ Dívka se ušklíbla a podívala se na usměvavého chlapce.

„Ber to jako úmluvu. Myslím si, že v budoucnu si budeme vzájemně prospěšní, pane Clarku.“ Oba se na sebe usmáli a zařadili se na konec dlouhé skupiny studentů. Konečně se vyrazilo.

V Prasinkách na ně čekali zástupci jednotlivých oddělení s přenášedly před sebou.

„Tohle jsou vaši průvodci. Budou vás provádět jednotlivými úseky a zodpovídat na dotazy. Přenášedlo se aktivuje do minuty. Prosím přistupte k němu a libovolně se ho dotkněte.“ Averna se postavila vedle Samuela a dotkla se ucha starého hrnce. Během chvíle se kolem ní začalo všechno točit.

***

„Vítejte na Odboru mediální komunikace ministerstva kouzel. Jmenuju se Edward Remus Lupin, ale říkejte mi Tedd. Bradavice jsem opustil před pár lety, takže budu rád, když mi budete tykat. Někteří z vás mě navíc znají,“ přivítal je koordinátor odboru s usmál se na Rose, „následujte mě.“ Averna sledovala slepičí partu, která doslova hopsala za mladíkem. Vesele krákaly a ona měla pocit, že si Marta a Suzanne spletly exkurzi se seznamkou. Obrátila oči v sloup a otráveně povzdechla. Samuel jí sekundoval. Společně se loudali za čtveřicí.

„Tohle bude fakt očistec. Myslíš, že by si někdo všiml, kdybych zdrhla?“ prohodila k chlapci, mezitím co si rozepínala kabát.

„Na to ani nemysli, Kingswoodová, nemůžeš mě v tom nechat. Potřebuju si zachovat alespoň polovinu mozkových buněk.“ Sam se na ní výhružně podíval. Zašklebila se a vklouzla do kruhové místnosti.

„Tohle je naše zasedačka. Můžete si tu nechat věci. Nachystali jsme pro vás nějaké občerstvení, takže si klidně berte, co hrdlo ráčí. Pomůžu ti.“ Averna se nechápavě otočila na Lupina, který k ní přistoupil, aby jí pomohl z kabátu.

„Ehm, děkuju.“ Nechala ho, aby jí gentlemansky pomohl. Hodila pohled plný otázek a vykřičníků po Samovi, který jen pokrčil rameny. Tedd pověsil její kabát na věšák a přešel k židli do čela stolu. Všichni se posadili. Slepice hodily po Averně podrážděný pohled. Jak na povel se otočily čelem k Lupinovi a sborově se usmály. Averna zakroutila hlavou a vyhrabala zápisník a pero na stůl. Sam ji napodobil.

„Teď něco k organizaci. Rád bych se s vámi seznámil. Budu rád, když mi o sobě něco povíte. Zajímá mě například, proč jste měli zájem o exkurzi zrovna u nás. Prostě takové seznamovací kolečko. Pak bychom si něco řekli k tomu, jak to tu funguje. Oběd a nakonec vás provedu po jednotlivých pracovištích.“ Všichni přikývli. Tedd se usmál a vyzval Rose, aby začala. Averna okamžitě vypla, Weasleyová ji absolutně nezajímala. Složila dlaně do klína a začala se rozhlížet po zasedačce. Byla to strohá místnost, ve které byl pouze dlouhý stůl a okolo něj pohodlná křesla. Zdi byly holé a bílé. Prostě sterilní ministerské prostředí. Nic pro ni. Žádná atmosféra ani emoce. Jediný zajímavý prvek, byl umělý výhled z okna – zrovna se dívala do klidného prostředí jarního lesa. Listy se třepotaly v poryvu větru.

„Kingswoodová, seš na řadě.“ Z transu ji probral ječák Stoneové. Postavila se a upravila si sukni.

„Jmenuju se Averna Kingswoodová. Moderní média mě jako taková nezajímají, zařadila bych se spíše mezi pasivní konzumenty. Občas si přečtu Bradavický express nebo Denního věštce. Jsem tady jenom proto, že jsem byla jediný zájemce o exkurzi do archivačního oddělení. Profesorka Müllerová myslela, že by mě tenhle obor mohl také oslovit, ale opak je pravdou. Chci pracovat s historickými zdroji a hlavně ve výzkumu,“ mírně se nadehla, aby pokračovala monotonním hlasem.

„Nejlépe zahrabaná v podzemí, abys nikomu nepřekážela,“ skočila jí do řeči Weasleyová.

„Rose!“ Tedd vyjeveně hleděl na svoji sestřenici. Takovou ji neznal.

„To je v pohodě. Nemůže za to, že její jepičí mozek nikdy nepochopí význam něčeho tak důležitého, jako jsou dějiny. Ale abych dokončila myšlenku. Můj zájem je čistě na vědecké bázi. Chci se v budoucnu dostat na odbor záhad. O mně je to vše,“ domluvila a posadila se. Samuelovi tekly slzy od zadržovaného smíchu. Měla jeho sympatie.

„To je opravdu zajímavé, Averno. Můžu ti tak říkat?“ Oslovena přikývla a napila se ze své láhve s protijedem.

„Omlouvám se, že dnešní exkurze nenaplní tvá očekávání. I tak doufám, že ti bude přínosem.“ Ze slušnosti přikývla.

Lupin spustil. Averna a Sam si poctivě zaznamenávali poznámky.

Mediální odbor funguje jako jakýsi regulátor médií v kouzelnické Británii. Patří sem jak tiskoviny, tak rozhlas. Některé noviny zřizovalo přímo ministerstvo, ale velkou část tvořili soukromníci. Vydavatelé kouzelnického tisku si museli požádat o licenci k vydavatelské činnosti a prokázat, že jejich tisk splňuje speciální požadavky, aby si noviny nemohli přečíst mudlové. Část zaměstnanců vydávala licence, dále zde byli kontroloři, kteří dohlíželi na to, aby se kouzelnický tisk nedostal do rukou mudlů a kontrolovali funkčnost opatření proti přečtení periodik mudly. Rozhlasové stanice na tom byly obdobně. V poslední době ministerstvo zvažovalo vytvoření zákona o veřejném rozhlase. Čtenáři a posluchači jim také posílali podněty k posouzení. Pokud se jim zdálo, že média porušují některou klauzuli ze zákonů o kouzelnických tiskovinách a rozhlasovém vysílání. Případ se na žádost přezkoumal a kontroloři vyvodili důsledky. Poslední skupinkou lidí, kteří tvořili odbor, byli ti z tiskového centra pro vnější a vnitřní komunikaci.

Rose se během této pasáže výkladu rozzářily oči.

„Co myslíš, Tedde? Byla bych skvělá tisková mluvči? Vypadám skvěle a přednes mám dobrý. Lidi prý mají rádi zrzky.“ Lupin vypadal dost v koncích a evidentně hledal nějakou vhodnou odpověď. Averně bylo trapně. No, potěš koště. Zuřivě začala kroutit hlavou, jen aby zahnala černé myšlenky. Rose Weasleyová není schopná inteligentně reprezentovat sebe samu natož samotného ministra.

„Averno, děje se něco?“ Tedd ji starostlivě sledoval.

„Všechno. Protože jsem si právě s hrůzou uvědomila, že naše ministerstvo a jeho pověst půjdou do prdele, jestli se někdo takový, jako je tahle hloupá nána, dostane jen k asistentovi tiskového mluvčího. Poslouchejte, vy tři barbíny bez mozku. Média jsou nástroj, který ovlivňuje masy, a je to účinná zbraň, která nesmí být v rukou vymaštěných pipin, jako jste vy. Tahle práce není o papouškování a vypadání skvěle,“ odfrkla si a postavila se,  „jasně o tom píše teoretik Samar O’Neall, který ve své knize Média a kouzelnický svět během druhé války popisuje chování kouzelnické společnosti v závislosti na médiích!“ vychrlila na ně. Samuel se smál. Tahle holka má fakt šťávu. Musí ji dostat do Expressu. Aspoň jako editorkou. Lupin na ni hleděl se zájmem a tak trochu s respektem. Sám tuhle knihu ještě nestihl přečíst a ona z ní cituje? Averna se dostala do svého transu. Vztekle pochodovala po místnosti sem a tam. Chrlila na všechny přítomné odborné teorie. Oči jí plály a vlasy létaly kolem hlavy.

„Co takhle lavinový efekt, viktimizace nebo teorie sdílení?“ Averna začala být téměř hysterická, když spatřila prázdné výrazy spolužaček. Weasleyová byla sice pinda, ale její známky nebyly hrozné. Občas ji brala jako obstojnou soupeřku. Takže neočekávala, že by mohla být tak tupá a jít na exkurzi ohledně jejího vysněného povolání, aniž by si nenačetla něco dopředu.

„Weasleyová, nechápu to. Jak ty můžeš být tak vypatlaná. Seš si jistá, že tvoje máti je Hermiona Grangerová? Ty nemůžeš být dcerou nejchytřejší čarodějky tohoto století. Máš místo mozku katalog jarní kolekce Tymsona&Morgana. Očekávala jsem od tebe, že se aspoň připravíš! S takovým přístupem můžeš maximálně reprezentovat bulvární média.“ Rose nebyla schopna slova. Zběsile lapala po dechu, v hlavě prázdno. Její mozek zamrzl pod přívalem ledových slov. Zmijozelka ťala do živého.

„Omlouvám se, ale potřebuju pauzu. Tohle je vážně moc. Jdu si zapálit. Kde máte toalety?“

„Na chodbě, vpravo, druhé dveře,“ zamumlal automaticky Lupin. Averna popadla tašku a vyřítila se z místnosti.

Do místnosti se vrátila až po třech cigaretách a o dost klidnější.

„Myslím, že je čas na ten oběd,“ navrhl s úsměvem Lupin, „kabáty si tu klidně nechte. Naštěstí už tu máme kantýnu, která dokonce nabízí poživatelné jídlo.“ Všichni se tedy zvedli a vyrazili. Averna se opět šourala na konci skupiny.

„Páni, Kingswoodová, nevěděl jsem, že seš tak zapálená do médií. Müllerová udělala dobře, že tě přidala do skupiny.“ Sam ji loktem šťouchl do ramena. Oplatila mu to nesmělým úsměvem.

„No, tak teorie mě vždycky zajímala. Hlavně jsem ji potřebovala kvůli poslednímu výzkumu z dějin. Jak jsem řekla, jsem pasivní čtenář a není to můj objekt zájmu. Ale samozřejmě nejsem barbar.“

„Poslouchej, nechtěla bys nám dělat editorku? Fakt bych ocenil někoho tak schopného.“ Pokrčila rameny. Jeden mimoškolní projekt by možná nevadil.

„Zní to jako zábava. No, promyslím si to.“

Po obědě přišla na řadu prohlídka oddělení. Slepičinec dokázal, že opravdu mají místo mozku kuřinec a ztrapňovaly se téměř na každém kroku. Averna už z toho měla legraci a spíš pozorovala Sama, který zjišťoval všechno, co se dalo. Poslední zastávka byla na malém oddělení tiskového útvaru.

„Ahoj všichni! Jmenuji se Carol Woodová. Jistě mě znáte jako tiskovou mluvčí.“ Tmavovlasá třicátnice je přivítala ve své kanceláři. Averně byla dost sympatická. Při svých prezentacích používala srozumitelný a příjemný jazyk. Hlavně uměla ze všeho dost dobře vybruslit.

„Která z vás je Averna?“

„To jsem já,“ mávla na ni a upravila si brýle na nose. Mluvčí tleskla a přistoupila k ní blíž.

„Teddy mi u oběda vyprávěl o tvé vášnivé přednášce. Co děláš v létě?“ Avernu tahle otázka zaskočila.

„Asi výzkum o vlivu východního okultismu na kouzelníky moderní společnosti. Ještě nevím, záleží, jestli mě opatrovnice pustí do Londýna, abych získala kvalitní respondenty do kvantitativního dotazníku. Proč?“ Místnost utichla.

„Naživo jsi ještě zajímavější. Měl jsi pravdu, Lupine. Co takhle stáž u nás v tiskovém oddělení?“ Weasleyová nabírala barvu vařeného raka. Tohle měla být přece její stáž.

„Spíš ne…“

„Ještě si to rozmyslí. Dáte nám minutku?“ Samuel ji drapl za ruku a vytáhl ven z místnosti.

„Kingswoodová, teď mě poslouchej. Tahle stáž se neodmítá. Nebuď pitomá. Výzkum můžeš dělat kdykoliv. Možná to nevidíš, ale dávají ti šanci, aby ses dostala do jednoho z nejvlivnějších oddělení ministerstva. Pokud se tady zapracuješ, o čemž vůbec nepochybuju, dostaneš se mezi čaroděje s nejvyšším povolením. Tohle je jízdenka na tvůj odbor Záhad. Předvedeš jim své znalosti a dovednosti, a ty ti otevřou dveře do nejchráněnějšího oddělení ministerstva. Takže nebuď blbá a prostě to vezmi. Sama dobře víš, že pouze ministr rozhoduje o tom, kdo se dostane do tajné sekty Záhadystů. Nezírej na mě tak. Tak jsem si je pojmenoval. Takže co?“ Měl pravdu. Nejraději by si vlepila facáka za svoji nerozvážnost.

„Díky.“ Dala mu pusu na tvář. Sam se ani nehnul. Zíral na brýlatou dívku před sebou.

„Ehm, tak jim to pojďme říct.“

Lupin se potichu bavil se svou nadřízenou a Suzanne s Martou hladily rudou Rose po zádech.

„Omlouvám se, víte, vždycky když jde o výzkum, přestanu vnímat okolní podněty. Přijímám vaši nabídku.“ Averna stiskla nastavenou ruku Woodové.

„Výborně. Očekávejte dopis z ministerstva. Omlouvám se, ale budu muset tento sedánek ukončit. Za deset minut mám poradu s ministrem ohledně jeho nového projevu. Ráda jsem vás poznala.“

***

„Jsem rád, že jsem mohl být vaším průvodcem. Kdybyste měli nějaké dotazy, pošlete sovu.“ Byly asi čtyři hodiny odpoledne, když se s nimi Lupin loučil v Prasinkách. S každým si podal ruku. Averně se zdálo, že tu její měl v ruce trochu déle a dokonce na ni mrkl. Pak s hlasitým prásknutím zmizel. Sam a Averna nechali zbytek skupinky za sebou a vydali se společně do hradu. Ani jeden nepromluvil. Každý přemýšlel nad svými myšlenkami. Ve společenské místnosti se rozloučili a Clark se vydal do svého pokoje.

***

Na čtrnáctého února byl naplánovaný zápas mezi Havraspárem a Zmijozelem. Averna měla svou teorii. Podle ní vybrala ředitelka tohle datum schválně, aby měla většinu studentů pod dohledem, než aby se schovávali v temných zákoutích a vyměňovali si genetický materiál.

Řekněme si to upřímně, únor teplotně patřil ve Skotsku k těm nejchladnějším měsícům. Chlad se šířil zdmi Bradavic jako bazilišek potrubím, stejně jako Averniným tělem, ale přesto nevynechala jediný zápas ani trénink, ve kterém figuroval Albus. Styděla se za své chování na Astronomické věži. Každý den se mu chtěla omluvit, ale pokaždé, když na sebe narazili, vypařil se jako pára nad hrncem. Jeho bolest v očích jí trhala srdce na tisíc kousků.

A tak tu teď sedí v části zmijozelské tribuny.

„Máš tu volno?“ Scorpius se na ni usmál. Nečekal na její odpověď a posadil se vedle ní.

„Musím s ním mluvit, Malfoyi.“ Averna si promnula mrazem červené tváře.

„Dej mu čas. Věděl, do čeho jde. Slyšel jsem, že jsi perlila na ministerstvu.“ Zmijozel se na ni potutelně usmíval.

„Předpokládám, že Weasleyová hysterčila ve společence. To byla taková ostuda. Normálně jsem se za ni styděla,“ řekla a promnula si zmrzle prsty, „nabídli mi letní stáž. A já ji přijala. Daphné to ještě neví. Snažím se vymyslet, jak jí vysvětlit, že budu měsíc a půl bydlet v Londýně.“ Obdržela obdivné písknutí.

„Šikovná holka. Napíšu tátovi, jestli bychom nemohli být v našem bytě. Stejně plánuju vypadnout z domova. V létě na Manoru? Ne, děkuji pěkně.“ Averna pozvedla překvapeně obočí. Scorpius jí podal kelímek s horkou čokoládou a oba pohlédli na hřiště. Zmijozelský tým stál v kruhu. Albus jim něco vehementně vysvětloval. S úsměvem sledovala každý jeho pohyb. Najednou zvedl hlavu a zahleděl se jí do očí. Dech se jí zastavil, ale srdce se nekontrolovatelně rozbušilo. Nakonec na ni mrkl a sklopil pohled zpátky na členy týmu. Stoprocentně byla červená až na zadku. Začala se raději věnovat svým prstům, které objímaly kelímek. Ozvalo se hvízdnutí píšťalky a hra začala. Havraspárský tým byl pořádně našlápnutý a po prvních pěti minutách vyhrávali o padesát bodů. Averna sledovala Albuse, který křičel na své spoluhráče pokyny. Nemohla z něj spustit oči.

Hra byla čím dál agresivnější. Dva střelci se srazili a museli je nahradit. Potlouky létaly sem tam. Albus se hnal za zlatonkou a měl ji nadosah. Zatajila dech a vyskočila ze sedačky. Ozval se jásot a hlasité křupnutí. Nikdo neviděl, kdo vyslal ten potlouk. Vše se zpomalilo. Zmijozelský chytač to schytal přímo do hlavy. Jeho bezvládné tělo padalo z padesáti metrové výšky. Vystřelila kouzlo, aby zpomalila jeho pád. Okamžitě se rozběhla na hřiště. Hůlku stále svírala v ruce. Odstrčila spoluhráče, kteří se semkli u svého kapitána.

„Albusi! Slyšíš mě? Albusi!“ křičela nad ním a kontrolovala, jestli dýchá. Uklidnila se, když pocítila jeho slabý dech. Celý obličej měl od krve.

„Odneste ho na ošetřovnu, madam Pomfreyová čeká.“ Averna uposlechla, zůstala klečet dál na zemi a sledovala, jak ho někdo nadzvedl a směřoval k hradu.

Scorpius ji vytáhl na nohy a objal. Teprve teď povolila uzdu svým slzám.

***

Albus ležel v bezvědomí týden. Každou volnou chvilku seděla u jeho postele a držela za ruku. Ty hektolitry slz už ani nepočítala. Tak moc se o něj bála. Bylo něco po půlnoci, když se dostala k jeho posteli. Zvedla jeho ruku a vklouzla mu do náručí. Hlavu mu položila na hruď. Levou rukou mu kreslila obrazce na břicho.

„Ahoj, to jsem zase já. Ta blbka Averna. Už mi dost chybíš, takže by ses mohl probrat. Tolik slz jsem kvůli žádnému blbečkovi nenařvala. Měl by sis toho vážit, protože to se ti už nikdy nepodaří. Už konečně chápu, jak ses cítil, když jsem na tvém místě byla já. Je to strašný pocit. Jen sedíš a doufáš. Víš, měl jsi pravdu. A já se toho moc bála. Vlastně bojím se pořád. Jsi pro mě moc důležitý a prostě, uf, jak to říct. Prostě tě miluju. Tak a je to venku.“

„Tak, a teď si dáme hubičku a stvrdíme tak naši lásku.“ Hlava jí vystřelila. Střetla se s jeho pohledem. Zazubil se na ni a jemně pohladil po tváři.

„Jak dlouho už jsi vzhůru?“ Uchopil ji za bradu a přitáhl blíž k sobě. Políbili se. Byl to jen letmý dotyk, ale i tak v ní vyvolal silné chvění. Albus nesouhlasně zabručel, když se odtáhla.

„Záleží na tom? Řekla bys mi to, kdybys věděla, že jsem vzhůru? Teď mi už neutečeš.“ Uvěznil ji v objetí. Vdechoval vůni jejích vlasů a jemně se usmíval.

„Omlouvám se. Nechtěla jsem tě tam nechat, ale najednou se v mém mozku objevil Lush a já nemohla nic dělat. Zpanikařila jsem.“ Hladil ji po tváři a nic neříkal.

„Takže teďka spolu chodíme?“ nadhodil a usmál se.

„Nemyslím si, jedná se o liché tvrzení. A teď už spi.“ Zakroutila hlavou a hravě ho kousla do brady. Oplatil jí to plácnutím po zadku.

***

„Averno!“ Dívka sebou trhla a málem převrátila kalamář s inkoustem na zem.

„Tak seš debil?“ zavrčela podrážděně Zmijozelka a třela si ucho. Albus se na ni vesele zubil. Sledoval ji už nějakou dobu, jak se na zemi snaží soustředit a vypracovat pojednání do lektvarů.

„Pojď se líbat. Nudím se,“ Potter se nenuceně protáhl, až se mu vyhrnulo tričko a odhalilo dokonale vyrýsované břišní svaly. Převalil se na bok a hlavu si opřel o ruku. Ukazováčkem levačky jí začal namotávat pramen vlasů.

„To není můj problém. Máš přece spoustu esejí.“ Dívka se dál věnovala úkolu, nebo to aspoň předstírala. Jenže jeho doteky byly tak příjemné. Povzdechla a přitáhla si učebnici blíž. Než byste řekli Accio, ležela pod ním na gauči. Blesky jí lítaly z očí a ústa měla semknutá do tenké čáry. Albus se zasmál a pohladil ji po tváři. Milovala jeho smích.

„Ale, tady se nám někdo napučil,“ šišlal. Jemně ji vzal za tváře a zmáčkl. Rty se jí zformovaly do rybí tlamičky, na kterou jí vtiskl mlaskavou pusu. Chvíli se nic nedělo, jenom si hleděli do očí.

„Plameny!“ zavýskl a začal ji lechtat.

„Dost, přestaň! Prosím.“ Averna se svíjela smíchy. Ve snaze dostat se z jeho dosahu, se ocitla téměř na kraji gauče. V pádu jí zabránily paže, které se jí omotaly kolem pasu. Albus si ji přitáhl do náruče a vtiskl polibek do vlasů. Zmijozelka mu schovala tvář do hrudi. Se zavřenýma očima vdechovala jeho vůni.

„Miluju tě,“ zašeptal. Averna k němu zvedla oči a políbila ho na rty.

„Nechcete si na to najít nějaký šmajchl kabinet?“ Oba se otočili na smějícího se Scorpiuse.

„Aby ses nezbláznil. Averno, počkej.“ To už se dívka vymanila z jeho obětí a posadila se zpátky na zem k rozdělanému úkolu.

„Díky moc, brácho. Tahle divoženka mi chtěla opět vyznat nehynoucí lásku a ty jsi to musel všechno posrat. Merlin ti to vrátí na dětech.“ Scorpius se smál a Averna kroutila hlavou.

„Jo, málem bych zapomněl, tohle jsem našel na chodbě.“ Malfoy jí podal obálku s jejím jménem. Dívka ji přebrala a prohlédla ze všech stran. Opatrně roztrhla obálku a do klína jí spadl kousek pergamenu.

Hodiny tikají, tvůj život zkracují. Užívej si Averno, dokud je čas.

727 Celkem zhlédnutí, 1 Dnešní zhlédnutí

Publikováno v povídce: FanfikceGenerace Z

Buď první v napsání komentáře...

Napsat komentář