Kapitola třináctá – Odpoledne na Příčné

Do konce prázdnin zbývalo už jen devět dnů, když na Grimmauldovo náměstí dorazil velký výr s dopisy z Bradavic a usadil se s nimi přímo na hromadě novin a časopisů, ve kterých se psalo o nedávném soudu s Pettigrewem. V dopisech byl obvyklý průvodní dopis a opravdu obsáhlý seznam učebnic. Kupodivu je v nich však čekaly také dvě překvapení.

Jeden z dopisů se od ostatních dvou odlišoval. Byl to ten, co patřil Hermioně. Stala se primuskou, což se ostatně dalo celkem očekávat. Harry s Ronem jí srdečně gratulovali a nedlouho po nich i Tonksová a Lupin. Ale to druhé už bylo hodně nečekané. Na konci dopisu bylo upozornění, aby si všichni studenti od třetích ročníků výš obstarali jakýkoli kostým na maškarní večer, který se měl konat v Předvečer všech svatých.

Trio ten nápad uvítalo s nadšením.

„To bude konečně změna!“ prohlásil Ron a už začal urputně přemýšlet, jakým převlekem by se nejlépe zviditelnil.

Další potěšující zprávou dne byl příchod Ginny s kufrem. Po náležitém uvítání se všichni pustili do přesvědčování Remuse, aby mohli všichni alespoň na Příčnou na nákupy, když už celé prázdniny sedí v domě.

Hučeli do něj skoro půl hodiny, než se nechal zlomit a šel jim zařizovat doprovod. Nakonec s nimi měl jít on sám, Tonksová a jako nenápadný stín Kingsley Pastorek.

Harry poslal Angele Hedviku, jestli nechce jít s nimi. Odpověděla mu, že si ho tam najde, což si přečetl s vědoucím úsměvem. Nic jiného se od ní nedalo čekat.

Ve středu ve tři odpoledne se sešli nachystaní dole v hale se seznamy ze školy v kapsách. Všichni až na Harryho a Ginny, kteří zamířili do kuchyně ke krbu, se na Příčnou přemístili. Harry dal Ginny přednost, a tak se objevil na Příčné ulici jako poslední, poté co jej postarší kouzelník div nevyhodil z rušné místnosti, kde se nacházely krby.

S Tonksovou zavěšenou do Lupina v čele a s Pastorkem několik metrů za zády se vydali nejprve do banky u Gringottových, kde si mohli vybrat peníze, až po příšerné a nekonečně dlouhé prohlídce a hned na to ke Krucánkům a Kaňourům. Cestou přejížděli zachmuřenými pohledy vitríny polepené fotkami hledaných Smrtijedů tak nahusto, že nebylo vidět dovnitř ani jednoho obchodu. Na zdech se tu skvěly samé varovné vývěsky a místo čilého obchodování poletovaly mezi opuštěnými konstrukcemi stánků vyhlášky Ministerstva na fialových a rudých papírech.

Naráželi na málo lidí a všichni spěchali za svými záležitostmi, aniž by se ohlíželi. Horka už sice trochu polevila a povíval mírný vánek, takže bylo velmi příjemně, ale prostředí tiché ulice působilo hodně depresivně.

Ani v knihkupectví nebylo zrovna narváno. Většinou těch několik rodičů se svými ratolestmi, co nejrychleji pobrali potřebné učebnice, vymázli z obchodu, a jak nejrychleji to šlo zamířili k dalšímu, jen aby už to měli z krku.

Harry si všiml, že na ně hodně lidí potajmu civí a něco si šuškají a ani se tomu nedivil. Zato Hermiona a Ron z toho byli poněkud nervózní.

„Tak to dopadá, když udělají nějaké stání se Smrtijedem veřejně přístupné,“ zahučel směrem k nim Harry a vydal se hledat Útočné kletby pro experty. Knihu vzal z regálu a chystal se zahnout do jiné uličky do oddělení s učebnicemi lektvarů, když mu někdo poklepal na rameno. Škubl sebou, že mu málem vybrané knihy sletěly na zem a prudce se otočil.

„Snad jsem tě nevyděsila?“ zeptala se Angela s úsměvem a s hromadou učebnic v náručí, na jejímž vrcholu se skvělo Pokročilé zaklínačství.

„Ale ne… To je tím ovzduším,“ odvětil Harry.

„Pravda… Nepůsobí to tu zrovna jásavě,“ souhlasila Angela a pokývla hlavou k zalepené vitríně.

Harry se opatrně rozhlédl: „Pojď do rohu k lektvarům. Tam na nás nebude vidět,“ zašeptal.

Jakmile se ocitli v tmavém koutě, vroucně se políbili, přičemž si ale stále pečlivě přidržovali knihy.

„Chyběla jsi mi.“

„Ty mě taky.“

Znovu se na sebe vrhli.

„Neměli bychom se líbat takhle mezi lidmi. Co když nás někdo uvidí?“ odtrhla se od něj Angela.

„To je mi momentálně úplně jedno,“ odvětil Harry, položil svoje učebnice na zem, pak vzal i ty její a nekompromisně ji uchvátil do své náruče.

„No, tak Harry! Neblbni!“ svíjela se Angela.

„Přestaň se vzpouzet, tím spíš nás někdo uslyší!“

„Pusť! Ty jsi blázen!“

„Jo, ale do tebe.“

Angela chtěla něco odvětit, ale ústa jí zamkl dalším polibkem. Po chvíli je však něco vyrušilo. Za regálem po Harryho pravé ruce se totiž ozvalo něčí chichotání a tiché hlasy.

„Tak co tomu říkáš?“

„Je to skvělý nápad, lásko.“

„Teď už jen potřebujeme dostatečné krytí, sbalit se a vyrazit.“

„Ale to chvíli počká, ne?“

Hlasy zmlkly a bylo víc než jasné, čím se teď jazyky majitelů tlumených hlasů zabývají.

Harryho a Angelin pohled vyletěly nahoru, kde byl malý prostor mezi stropem a vrchem regálu, pak se podívali na sebe a začali se dusit smíchy.

Pobrali svoje učebnice, Harry vzal Angelu za ruku, přesunuli se dál a opatrně nakoukli za roh, aby zjistili, kdo to měl stejný nápad jako oni a v tu chvíli je oba smích přešel. Vystoupili překvapeně do uličky a zaraženě pozorovali vrkající páreček. Po chvíli je líbající se dvojice konečně postřehla a zůstala stát jako solný sloup.

Byl to Draco Malfoy s Dariou Prescottovou.

Čtveřice na sebe na moment zírala, jako by právě objevili novou mimozemskou entitu, pak ve stejnou chvíli Angela pustila Harryho ruku a Dracovy ruce sjely s Dariina pasu. Harryho a Dracova tvář nabyly naprosto identického znechuceného výrazu a Angela se s Dariou rozpačitě pozdravila.

Draco pobral svoje učebnice (původně rovněž bezohledně odhozené na zemi), pomohl Darie naložit do náruče ty její a znovu vzhlédl. Harry na něj stále upřeně civěl. Kdyby pohledy uměly zabíjet, tak by bylo o dvě mrtvoly víc. Angela s Dariou se po sobě významně podívaly.

„Tušil jsem to,“ ucedil opovržlivě Draco a rozešel se k nim. „Hrdličky opět spolu.“

Angela se zamračila.

„Co je ti do toho, Malfoyi?“ vyprskl Harry. Draco z něj nespustil pohled, jelikož mu stál přímo v cestě.

„Docela hodně. Angela je totiž moje snoubenka, Potříčku,“ odvětil s úšklebkem už jen na metr od něj.

„Nechováš se zrovna jako věrný snoubenec,“ vypálil Harry.

Draco se jen zašklebil a Daria zůstala se starostlivým výrazem stát za ním. Angela položila Harrymu ruku na paži a mírně stiskla. On se však ani nehnul, nehodlal jim jen tak ustoupit z cesty.

„Zajímavej sestřih, Malfoyi,“ pronesl Harry už klidněji, když ho přejel pohledem. „Jako bys měl na hlavě jehelníček.“

„Zato ty pořád vypadáš, jako bys strčil hlavu do elektrického proudu,“ odsekl Malfoy obratem. Daria ho jemně ho zatahala za rukáv černé bundy. Nedočkala se však žádné reakce.

„A jak se má papá, Malfoyi?“ zeptal se Harry jedovatě.

„Jdi mi z cesty, Pottere, okamžitě,“ vyštěkl Draco a sevřel pevněji svoje učebnice.

„Už se celý třesu,“ uškliboval se Harry.

„To bys měl,“ odvětil Draco a z tváře mu čišel sebejistý chlad.

Harry chtěl něco odseknout, ale Angela zesílila stisk na jeho paži a začala jej nekompromisně táhnout k sobě.

„Harry, nech ho projít,“ zasyčela naléhavě. „Nemá to cenu.“

Harry se na ni, na rozdíl od Draca, sice nepodíval, ale po chvíli jim konečně ustoupil z cesty. Ten se nadneseně vzdálil, aniž se ohlédl. Daria se po letmém rozloučení s Angelou vydala pomalu za ním.

Harry se pořád tvářil nasupeně, i když se na něj Angela prosebně zadívala: „To toho nemůžete konečně nechat? Pokaždé, když se vidíte, jako byste chtěli jeden druhého zavraždit.“

„Taky, že jo!“ odsekl Harry.

„Fajn! Až tě přejde tahle nabroušená nálada, dej mi vědět,“ naštvala se Angela a svižným krokem se vydala směrem k pultu, aby zaplatila za učebnice. Harrymu se to samozřejmě rozleželo v hlavě a dohonil ji před obchodem, kde spolu počkali na Rona a Hermionu, kteří vyšli z Krucánků a Kaňourů společně s Lupinem a Tonksovou. Ti poněkud překvapeně přivítali Angelu, jen Hermiona se tvářila, jako by ji to vůbec nevyvedlo z míry.

Zamlkle se vydali do dalších obchodů. Nemělo to však být naposled, co toho dne potkali Draca Malfoye.

*

Výkladní skříně Fredova a Georgeova krámku je mezi plakáty přelepenými výlohami po obou stranách ulice udeřily do očí jako prskající ohňostroj. Levá výloha byla přeplněná oslnivou směsicí nejrůznějších předmětů, které se otáčely, bouchaly, jiskřily, poskakovaly a ječely. Pravá výloha byla přelepená obrovitým tmavě rudým plakátem, na kterém blikal jasně žlutý slogan:

 

MÁTE STRACH VY-VÍTE-Z-KOHO?

BOJÍTE SE TEMNÝCH KOUZEL?

LÁRY FÁRY, TO JE TOHO,

HORŠÍ JE NÁŠ STŘEVOUZEL!

PROČ?

Vyvolává stejný pocit nevolnosti a zácpy,

Jaký dnes svírá celou zemi!

 

Hermiona, Ginny a Tonksová se na nápis dívaly všelijak, Angela zase se zvláštním úšklebkem, zato Ron, Harry a také Lupin se lámali smíchy.

„To je geniální!“ zavyl Ron. „Střevouzel!“

Harry se smíchem nemohl ani nadechnout a jen přikyvoval. Lupin už se celkem ovládal a Hermiona je sjela pohoršeným pohledem.

„Mě to moc vtipné nepřipadá. Ti dva si koledují o malér!“

„Ale prosím tě, Hermiono,“ uklidňoval ji Harry. „Nemůžeš z toho dělat takovou vědu.“

Hermiona si jen odfrkla a spolu s Ginny a Angelou vešla dovnitř. Lupin s Tonksovou se rozhodli počkat venku, takže se jen Harry a Ron po chvíli vydali za nimi.

*

„Páni, mají to tam fakt úžasný!“ chválil hlasitě Ron, když už vycházeli s naditými kapsami ven. „Lituju, že jsme se sem nemohli podívat už loni, ale Ministerstvo jim pořád nechtělo udělit povolení.“

„Asi věděli proč,“ ucedila Hermiona, ale zaujatě si prohlížela roztomilou Ginnyinu trpaslenku.

Angela měla ruce v kapsách a vypadala zamyšleně. Harry ji pozoroval už delší dobu.

„Tak co? Spokojení?“ ozval se z levé strany Lupin.

„Myslím, že už máme všechno,“ odvětila Hermiona.

„Jo, ale co takhle si ještě zajít někam sednout? Nechce se mi už zpátky,“ brblal Ron.

„To je dobrý nápad,“ přidala se Ginny k bratrovi.

Lupin s Tonksovou se po sobě podívali a pak přeletěli pohledem jejich prosebné výrazy.

„Tak dobře,“ přikývl Lupin. „Zajdeme do Děravého kotle.“

„Bezva!“ rozzářil se Ron a spokojeně vzal Hermionu kolem pasu. Ginny šla vedle nich, za nimi Remus s Nymfadorou a poslední, pokud se nepočítá Pastorek, Harry s Angelou.

„Je ti něco?“ zeptal se Harry tiše. „Jsi nějak zamlklá.“

Angela zvedla hlavu. Odpověděla až po váhavé chvíli: „Jsem trochu unavená, to je všechno.“

Harry na to nic neřekl, jen ji vzal za ruku a ona se nebránila.

*

V Děravém kotli bylo poloprázdno. Vybrali si prostorný stůl v rohu a hostinský Tom k nim hned potěšeně zamířil. Nejspíš mu kšefty poslední dobou moc nekvetly. Objednali si máslové ležáky a spokojeně se uvelebili na židlích.

Najednou se Ron, který s Hermionou seděl čelem do místnosti, zašklebil a natočil se k Harrymu, který se usadil s Angelou u zdi.

„Hádej, kdo je tady,“ řekl tiše a pokývl nenápadně do protějšího rohu.

Harry ani nepotřeboval nápovědu a předem věděl, koho uvidí, když stáčel pohled na určené místo. Malfoy si ho všiml ve stejnou chvíli a zabodli do sebe pohled. Daria, usazená schválně ve stínu, nebyla skoro vidět.

Angela protočila oči v sloup, když je také postřehla.

Pěkně se tu vystavují, všem na očích! pomyslela si, ale vzápětí ji jízlivost přešla. I když já vlastně taky…

Harry zabodl zrak do stolu a začal prsty poklepávat do jeho desky.

„S kým to tam sedí?“ ozvala se tázavě Hermiona poté, co před ně Tom naskládal jejich objednávku. „Není to náhodou tvoje kámoška, Ginny?“

„Možná,“ odvětila Ginny zamyšleně. „Je na ni špatně vidět.“

„Co kdybyste na ně přestali tak zírat?“ vyletěla Angela.

„Co ti je?“ podivil se Ron.

„Nic,“ zahučela Angela a pořádně se napila svého ležáku. Ginny však na ni podezřívavě zahlížela.

Těch několik kouzelníků a čarodějek, kteří zde ještě seděli se pomalu rozcházelo. Už zde kromě Harryho společnosti a Draca s Dariou vysedávali pouze dva postarší čarodějové nad ohnivou whisky, když se otevřely dveře a do hostince vešly tři ženy v černých pláštích. Kingsley Pastorek u malého stolku se narovnal.

Tom, který právě leštil sklenici ošuntělým hadrem, smrtelně zbledl, když na tváře příchozích dopadlo matné světlo těch několika svící.

Postarší kouzelníci se po nich ustrašeně podívali, hodili na stůl pár srpců a vypadli pryč. Ženy se s úšklebky usadily k pultu a u rozklepaného Toma si poručily dvojitou ohnivou whisky. Jedna z nich, černovlasá, si pro jistotu přivolala jeho hůlku, kterou měl v kapse.

Draco a Angela se po nich jen úkosem podívali a v tu chvíli, jako když do nich střelí. Angela kdoví odkud vytáhla na stůl dva srpce, směrem k Harrymu zahuhlala tiché „promiň“ a než se stačil vzpamatovat, vrzly za ní zadní dveře, stejně jako o půl vteřiny později za Dracem Malfoyem.

Přesně ve chvíli, kdy se vypařili, se jedna z žen bedlivě rozhlédla po lokále a zbystřila Harryho a ostatní. Na tváři se jí roztáhl jízlivý úsměv. Byla to Narcissa Malfoyová.

Harry seděl, svíral svou sklenici ležáku a druhou rukou položil Ronovi na rameno. Ten nechápavě vzhlédl, stejně jako Hermiona a rovněž zaregistrovali starou známou.

Narcissa se otočila ke svým spolusedícím, které do sebe zrovna házely whisky a tak hlasitě, aby to slyšeli, řekla: „Podívejte se, koho to tu máme.“

Hned se k nim otočily všechny tři.

To už Hermiona upozorňovala na návštěvu i Lupina a Tonksovou. Daria se právě tiše a nenápadně zvedala od stolu a Kingsley Pastorek už měl ruku na hůlce. Ženy se zvedly a zamířily přímo k nim. Ta druhá byla Bellatrix Lestrange a u třetí Harry také nebyl na pochybách.

Tak tohle je tedy Angelina matka, pomyslel si pochmurně.

Při pohledu na Bellatrix měl rudo před očima a násilím se musel ovládat, aby nevyskočil a vlastnoručně jí neseškrábal ten samolibý úsměv z tváře.

Daria za zády tří čarodějek postupovala ke dveřím, ale pak se zarazila a zůstala tam stát, což Ginny nepovažovala za zrovna dobrý nápad.

Lupin a Tonksová se prudce postavili a vytáhli hůlky. Pastorek už byl také na nohou. Hostinský Tom raději dělal, že nic nevidí a dál urputně leštil sklenici. Nenápadně se přitom ale přibližoval k poplašnému zařízení, které mělo v těchto případech zburcovat bystrozory.

Harry už měl také hůlku v ruce a postavil se vedle Remuse. Hermiona, Ron a Ginny se rovněž odsunuli od stolu a obezřetně se jim postavili za záda.

Narcissa, Bellatrix a Mary se s naprostým klidem postavili přímo před ně.

„Ale no tak, pšece si dětišky nechtějí ublížit!“ zachechtala se Bellatrix svým oblíbeným tónem. „Schovejte ty hůlky než někomu vypíchnete oko!“ dodala naoko káravě.

Harry si musel přiznat, že jej chování přívrženců Pána zla nepřestává překvapovat. Jak si můžou dovolit se tady takhle vystavovat? Copak vůbec nemají strach? A mimo to se mu z šišlání Bellatrix zvedal žaludek.

Lupin viděl, že k nim Kingsley přichází z boku a namířil hůlkou před sebe, aby nebylo poznat na koho to vlastně míří.

„Co takhle kdybyste se dobrovolně vzdaly,“ navrhl jim Remus.

„Ano, a my vás odvedeme na Ministerstvo a tam vás čeká řádný proces,“ prohlásil chladně Pastorek.

Vůbec nevypadaly překvapeně. Celou tu dobu o něm totiž věděly. Sborově se zachechtaly.

„To je dobrý vtip, pánové,“ reagovala Mary Rosierová. Ani jedna z nich nedávala najevo, co si myslí o hůlkách, které na ně míří. Ony samy je měly stále schované. Za jejich zády už pomalu vytáhla hůlku i Daria. Tom se právě chystal stisknout rudé tlačítko.

„Snad si nemyslíte, že bychom se někdy vzdaly? To byste mě zklamali,“ protáhla Narcissa.

„Na to zapomeň!“ vyštěkla náhle Bellatrix a než se stačili vzpamatovat, bleskurychle se otočila a Toma její kouzlo odhodilo na police s lahvemi, které se s třeskotem rozsypaly po zemi. Hostinský se s ranou na hlavě složil k přímo na ně.

To už vytáhly hůlku i druhé dvě, když si všimly, že se Lupin, Tonksová i Pastorek, chystají k akci. Harry koutkem oka postřehl, že Ginny dává Darie nějaké nenápadné znamení za Lupinovými zády.

„Nechcete, abychom vám ublížily tady před těmi dětmi, že ne?“ zasyčela Mary.

„O jakých dětech to tu mluvíte?“ vyštěkl Harry.

„Ááá, náš slavný nafrněný Potter se ozval!“ zaprskala Bellatrix. „Už jsem se divila, že ti nejspíš přirostl jazyk k patru!“

Harry se jen ušklíbl. Přesně takové kecy mohl čekat. Za ním se Ginny na něčem domlouvala s Hermionou a Ronem.

„Co je šušky, to je hušky!“ ozvala se štiplavě Mary Rosierová, která to postřehla.

„Tak to už by snad stačilo,“ prohlásil Pastorek a otevřel ústa. V ten moment se ozvalo po čtyřikráte hlasité: „Expelliarmus!“

A hned na to byly kletby ladně odvráceny ke zdem. Dokonce i to Dariino, ke které se otočila Narcissa. Vzápětí zaútočily sehraně všechny tři Smrtijedky najednou. Harry i ostatní už už chtěli vyřknout odrážecí kouzla, když se kletby Smrtijedek náhle zarazily o jakýsi štít, jen to zadrnčelo a byly pryč.

Skoro všichni otevřeli ústa údivem. Mary Rosierová se na sotva znatelnou chvíli zadívala nahoru na schodiště s hustým zábradlím. Narcissa znovu vztekle zaútočila na Dariu, která nebyla pro tuto chvíli schopná obrany a znovu její kletbu něco zarazilo. Tentokrát to byl ale jiný štít.

Smrtijedky se po sobě podívaly a zamířily pozpátku k východu. Kingsley Pastorek za nimi vyslal kouzlo, ale stejně jako ty jejich se neškodně rozplynulo ve vzduchu.

„Ještě se udivíme!“ zasyčela Bellatrix.

„O tom nepochybujte!“ vyprskl za ní Harry.

Za Smrtijedkami tajemně zavlály pláště a byly pryč. Lupin zkusmo vyslal kouzlo před sebe a to už se nezarazilo o žádný štít, ale až o zeď.

Společnost se po sobě dívala. Pastorek nechápavě zakroutil hlavou.

„Já to nechápu. Jsou čím dál drzejší. Ještě dnes vyrazíme do sídla Malfoyů.“

„Jsou si zatraceně jisté samy sebou,“ poznamenal Lupin. „A přesvědčené o vlastní nedotknutelnosti.“

„Nejspíš jsou skálopevně přesvědčené, že se z nich každému musí rozklepat kolena,“ ucedil Ron.

„Vy už byste se raději měli všichni vrátit,“ prohlásil Pastorek nesmlouvavě.

Remus a Tonksová s ním plně souhlasili. Ginny sledovala nevyzpytatelným pohledem Dariu, která k nim přicházela.

„Remusi, odveď je prosím tě zpátky. Já se ještě postarám o Toma,“ řekla Tonksová a už k němu mířila. Harry a ostatní ještě nechali na stole peníze za ležáky, pobrali své nákupy a vyšli ven. Ginny a Dariu, které spolu o něčem zaníceně diskutovaly, za nimi vyháněl Remus.

Tentokrát je Pastorek přinutil, aby všichni použili Letax. Chtěl mít jistotu, že jsou v bezpečí. Celou cestu se spolu zamyšleně bavili o tom, proč se tak zbytečně prozradila Narcissa Malfoyová. Až doteď na ni přece Ministerstvo nemělo vůbec nic. A dneska se objeví u Děravého kotle ve společnosti dvou hledaných Smrtijedek. A samozřejmě, že ještě jedna věc jim dělala starosti. Kdo to vytvořil ten ochranný štít, přes které neproniklo žádné kouzlo? Harry měl jisté tušení…

A také nebyli jediní, kdo nad tím úporně přemýšlel.

***

 

Nazítří odpoledne v domě Dariiných prarodičů seděla Angela v křesle a přejížděla vědoucím pohledem od Darie ke Dracovi, kteří seděli naproti ní na pohovce s nejistými výrazy. Daria se na ni dívala prosebně, Draco poněkud vzpurně.

„No, takže vy mě žádáte, abych vás kryla oba najednou od pátku odpoledne až do neděle večer,“ shrnula to s úšklebkem.

„Tak nějak,“ přikývla Daria.

„A kam mám podle vás na těch dva a půl dne jako jít? Do hotelu?“

„Jen se nedělej!“ ucedil Draco. „Mě je jasné, za kým půjdeš!“

Angela na to neřekla nic, ale nepodívala se na něj zrovna vstřícně. Daria do něj dloubla loktem: „Draco, nech toho! Chceš ji naštvat nebo co?“

Draco Angelu dál s nadhledem pozoroval, ale neřekl už nic.

„Hmm, no tak dobře. Ale jen kvůli Darie. Upřímně, kdyby šlo jen o tebe, Draco, tak bych se na to vybodla,“ prohlásila Angela.

„To věřím,“ zasykl Malfoy mladší.

„Co mám tvrdit tvým prarodičům, Dario?“ zeptala se s povzdychem.

„My dvě spolu jedeme na chatu tvé tety,“ řekla Daria.

„Bude s tím tvoje babička souhlasit? Od jisté doby se na mě dívá všelijak…“

„Zná tě už dost dlouho na to, aby ti věřila. Jinak jsem tu ještě já, abych se tě zastala.“

„No, dobře. A ty Draco?“

„My si jako snoubenci uděláme výlet do pobřežního Cornwalu,“ odvětil neochotně.

„Tam je zima. To jsi nemohl vybrat něco jiného?“

„Ne,“ odsekl Draco.

„Tak a mám ještě podmínku. Chci vědět, kam jedete doopravdy, kdyby se náhodou něco stalo nebo kdyby jste se nevraceli. Budu to mít na krku.“

Draco se tvářil nesouhlasně, ale Daria se na něj zadívala a trochu změkl: „Jak chceš. Dario?“ vybídl ji.

„Budeme na chatě mých rodičů u toho malého jezera. Blue Lake, víš přece, kde myslím,“ řekla Daria.

„Jo, vím,“ přikývla Angela. „Jednou jsi mě tam vzala.“

„Takže domluveno?“ zeptala se Daria s úsměvem.

„Hmm,“ pokývala hlavou. „Za tvou babičkou zajdu hned a tobě to Draco potvrdím, kdyby něco. A časově,“ Angela si poklepala na levou ruku. „Víš, co máš dělat.“

Draco nevrle přikývl: „Samozřejmě, že ano.“

„Děkujeme, Angelo.“

„No, jo,“ mávla Angela rukou. „Jo, vlastně, Draco, chtěla jsem se tě zeptat, jak to dopadlo u vás doma? Ve Věštci kupodivu nic nebylo.“

Draco se děsivě usmál: „Vyhodil jsem je. Na mě nic neměli a matka ani otec stejně v domě nebyli.“

„Cože? Neměl bys je zbytečně provokovat,“ reagovala Angela zaraženě.

„Nech si ty poučky. Raději se modli, ať tě nepošlou do nějakého děcáku. Dům je teď sice přepsaný na mě, ale i když jsem plnoletý, tak nemůžu být tvůj opatrovník. Sice jsem jim tvrdil, že u nás stále bydlíš, ale podle mě ti můžou působit pěkné problémy než budeš mít sedmnáct.“

„Hmm, to už naštěstí není daleko,“ odvětila Angela zachmuřeně.

Nebo bohužel? ozval se po dlouhé době nepříjemný hlásek v její hlavě.

548 Celkem zhlédnutí, 1 Dnešní zhlédnutí