Skip to content

Kapitola osmnáctá – Bez cesty zpět

[Celkem: 5    Průměr: 5/5]

„Co to s ním udělali?“ zašeptal Harry zděšeně.

Angela mu beze slova podala svou hůlku a bezvědomému Lupinovi zkontrolovala dech, puls a otevřela víčka, aby se mu mohla podívat na reakci zorniček.

„Nedokážu ti přesně říct, čím si prošel,“ odvětila konečně tiše a něco začala hledat v malé brašně, kterou měla přehozenou přes rameno. „Raději to nechtěj vědět,“ dodala skoro neslyšně.

Nejspíš našla, co hledala, protože vytáhla malou lahvičku s jasně oranžovou tekutinou. Harry na ni podezřívavě zahlížel. Ta barva se mu nelíbila.

„Po tomhle mu sice bude špatně, ale potřebujeme, aby byl při vědomí,“ reagovala Angela na jeho pohled. „Rozhodně se probere a utlumí to bolest.“

Otevřela Lupinovi ústa a násilím mu do nich nalila skoro celou lahvičku. Hodnou chvíli se nic nedělo.

„Raději si pospěšte!“ ozval se z chodby Billův hlas.

V tu chvíli začal Lupin kašlat a pootevřel oči.

„Remusi!“ zvolal Harry s neskutečnou úlevou. Remus na něj nevěřícně pohlédl.

„Harry…“ vydralo se Lupinovi z hrdla těžce. „Co tady k sakru děláš?“ zamumlal chraplavě.

„Neboj se, my tě odtud dostaneme,“ povzbuzoval ho Harry a vrátil Angele hůlku.

„Budete ho muset podpírat,“ prohlásila rychle. „Je to horší, než jsem si myslela…“

Harry se snažil předstírat, že její poznámku neslyšel. Angela vstala a poslala dovnitř Billa. Oba pak podepřeli Lupina pod rameny a vytáhli jej na nohy.

„Jak jste mě tu našli?“ zeptal se Remus a těžce se zapotácel.

„Dávejte na něj dobrý pozor,“ zasyčela Angela z chodby. „Ten lektvar může mít vedlejší účinky.“

„Jaké vedlejší účinky?“ zeptal se Harry zamračeně, když Lupina vyvedli z kobky.

„To je individuální!“ odsekla Angela nervózně. „Musíme co nejrychleji vypadnout!“

Měla strach. Co teď udělala, už nemohla vrátit zpátky. Vybrala si jednu cestu a ta druhá jí zůstala navždycky uzavřena. Teď záleželo jen na tom, aby se všichni dostali ven. Pokud možno v jednom kuse.

Šla svižně v čele, Harry a Bill s Lupinem mezi sebou co nejrychleji to šlo za ní. Zabočili za roh chodby. Dveře, za nimiž se nacházelo schodiště nahoru bylo čím dál blíž, když se najednou rozletěly dokořán a do chodby vletělo asi pět Smrtijedů. Zarazili se v půli kroku. Zamaskovaní kouzelníci zůstali chvíli civět na bezvládné kolegy.

„A sakra,“ zamumlal Bill.

„Zpátky! Rychle!“ vykřikla Angela ve chvíli, kdy je Smrtijedi zbystřili a pozvedli hůlky.

„Ale to budeme jako v pasti!“ odvětil Harry, ale to už klopýtali chodbou zpět, zatímco se je Angela snažila krýt.

Málem smykem zabočili zpátky do příčné chodby ve chvíli, kdy se nad jejich hlavami rozprskla jedna z pochodní. Angela je popoháněla kupředu.

„Až úplně na konec! Je tam tajný východ!“ zasykla na vysvětlenou.

Za nimi sílil dusot nohou a zmatený pokřik.

„Vždyť to byla Rosierová!“

„To se zbláznila nebo co?“

„Na to teď zapomeňte! Je s ní i Potter a ten zatracený vlkodlak!“

S poslední větou se Smrtijedi objevili v ohybu chodby přesně v momentě, kdy se Harry s Billem zastavili na jejím konci.

„Alahomora!“ vyhrkla Angela zadýchaně s hůlkou namířenou na bytelnou zeď před sebou. Bill s Harrym mezitím vyslali odzbrojující kletby na útočící Smrtijedy. Protivníků však bylo příliš a kletba jednoho z nich zasáhla Angelu, kterou to odhodilo ke zdi od dveří, které se ve zdi objevily, a hůlka jí vypadla z ruky.

V Harrym hrklo, ale silou vůle se donutil nevrhnout se k ní a dál se bránit Smrtijedům, i když jednou rukou musel stejně jako Bill podpírat Lupina. Angela se sice uhodila do hlavy, ale ne moc, takže se naštěstí jen otřepala a vrhla se ještě na kolenou po své hůlce.

Mezitím však zasáhly Billa dva červené paprsky a on klesl na zem. Harry teď přidržoval Lupina sám a už se viděl také na podlaze, když Angela za ním pozvedla hůlku.

Přesně ve chvíli, kdy po nich všichni Smrtijedi vyslali kletby, před nimi vytvořila ochranný štít, který se nápadně podobal tomu od Děravého kotle. Kouzla s drnčením odlétla a Angela vyskočila na nohy.

„Rychle nahoru!“ vykřikla na Harryho, který si až teď všiml, že dveře jsou otevřené a jsou jimi vidět příkré schody. „Tak dělej!“ pobídla je netrpělivě, zatímco udržovala proti blížícím se Smrtijedům štít a skláněla se k Billovi.

Harry jak nejrychleji dokázal odtáhl Lupina do dveří a začal se s ním drápat nahoru. Angela probrala Billa, podala mu hůlku a pomohla vstát. Ten zakýval, že je v pohodě a vrhl se za Harrym. Angela se celá otřásla, když dva Smrtijedi narazili se zaskučením do štítu a couvala do dveří.

„Tohle vám nemůže vyjít!“ zařval na ni jeden z nich. Po hlasu poznala Luciuse Malfoye.

„Budeš proklatě litovat, děvenko!“ zaslechla ještě jekot Bellatrix Lestrange, než povolila štít a zavřela dveře.

„COLLOPORTUS!“ zaječela setinu vteřiny před dutým nárazem na dřevo.

Pak se klopýtavě otočila, protože se jí začínala motat hlava, a pracně se vydala do schodů za Harrym a Billem, který už mu pomáhal s Lupinem seč mohl.

„Běžte úplně nahoru!“ volala na ně. „Jiných dveří si nevšímejte!“

„Dobře!“ odvětil jí někde shora Harry. „Ale pospěš si za námi!“

„To se ti to řekne,“ ucedila si Angela pro sebe a soustřeďovala se na každý krok. Přece jen se nejspíš do té hlavy praštila trochu víc než původně myslela. Za ní se ozývaly pravidelné rány na dveře. Dřevo na nich začínalo praskat.

*

Draco se na přemisťovacím prostranství před hradem objevil poněkud hlasitěji než obvykle. Začínal být pořádně vyvedený z míry. S Claire Nottovou čekali na Angelu čtvrt hodiny, a pak to vzdali. Usoudili, že už může být na hradě, Claire ji totiž v ložnici nenašla. Draco měl však špatné tušení, byl nervózní a naštvaný.

Claire se objevila vedle něj a oba se vydali k bráně. Pak se však na místě zarazili, když si uvědomili, že je nekontroluje hlídka. Mladý Malfoy už tak dost nevrlý zamířil k jedné stojící postavě u zdi s rozsvícenou hůlkou.

„To tady chrápete nebo co!“ vyštěkl a vzápětí na to vytřeštil oči.

Smrtijed měl zavřené oči a vypadal jako socha. Nereagoval ani na jeho hlas.

„Draco, co to má znamenat?“ ozvala se od druhého Smrtijeda Claire.

„Tak to nevím, ale nic veselého to nebude,“ zahučel Draco a namířil na otce Claire hůlku.

„Enervate,“ zamumlal a Smrtijed otevřel oči. Stále se však nehýbal.

„Co se děje!?“ zeptal se znovu Draco, ale Nott jen koulel očima. Pak mu to došlo a uvolnil svěrací kouzlo, které na něm bylo. Smrtijedův obličej se okamžitě stáhl zuřivostí.

„Ty! To vám přeskočilo nebo co?“

„O čem to mluvíte?“ mračil se Draco.

Claire mezitím vedle probírala Goylea.

„Koho jste to sem přivedli? Proč jste nás omráčili?“ vřískal Nott.

„Kdo?“ stále nechápal Draco.

„Přece ty a mladá Rosierová!“

Draco zbledl víc než obvykle, ale jinak se pevně ovládal.

„Já jsem teď přišel s Claire!“ odporoval hlasitě.

„Je to pravda, tati,“ ozvala se přicházející blondýnka.

„Ale to…“ vrtěl hlavou Smrtijed.

Vtom se z hradu ozval křik. Všichni sebou škubli a pohlédli na temný obrys, kde se postupně od zdola rozsvěcovaly světla.

„Něco se děje,“ usoudila Claire.

Draco si odpustil uštěpačnou poznámku.

„Měli bychom hned zjistit co. Jdeme!“ rozkázal její otec a rozběhli se přes nádvoří k druhé bráně.

*

Zpocený a udýchaný Harry vzhlédl, když před sebou náhle zaregistroval zeď. Schodiště tady konečně končilo. Po jeho levé ruce byla malá dvířka. Lupin, kterého podpíral pravou rukou si něco mumlal a zezadu jej přidržoval Bill. Harry se ohlédl a spatřil Angelu, která se celá rudá doškrábala za nimi. Z místa, kde jí začínaly vlasy, jí po spánku stékal úzký pramínek krve.

„Někdo musí jít zjistit, jestli je čerstvý vzduch,“ vyrážela ze sebe mezi prudkými nádechy Angela.

„Já tam nakouknu,“ rozhodl Bill Weasley rázně, i přesto že se trochu motal a s tasenou hůlkou se protáhl kolem Harryho. „Alahomora,“ zamumlal tiše a dvířka se s tichým skřípěním otevřela. Bill jimi vyklouzl a Angela ještě vyšla ty poslední dva schody, aby se podívala na Lupina.

„Do schodů sice šel, ale dělám si o něj starosti,“ šeptal Harry. „Vypadá jako zfetovaný,“ dodal zachmuřeně.

„To taky vlastně je,“ přitakala mu Angela  Harry vytřeštil oči. „Musela jsem ho omámit, aby necítil bolest,“ bránila se. „Jinak by jsme s ním nehnuli z místa.“

Bill se objevil ve dvířkách tak náhle, že sebou oba škubli.

„Je tu chodba se spoustou dveří,“ hlásil co nejtišeji, ale podmračeně. „Vypadá to tu až příliš klidně.“

„Dobře. Půjdu zase první,“ řekla Angela a párkrát se zhluboka nadechla, aby alespoň trochu zklidnila prudce bušící srdce. Vyšla do chabě osvětlené chodby a Bill, který se znovu přidal k Harrymu v podpírání Lupina, za ní.

Angela se dala chodbou doprava a mohla v tuhle chvíli být jen vděčná za to, že do výcviku Smrtijedů patřila i perfektní znalost celého hradu. Jen doufala, že tam kam chtěla dorazí dřív než Smrtijedi. Minula patero různých dveří, až dorazila k velkým dubovým a přitiskla na ně ucho. Vypadalo to, že je tam klid. Tyhle by se měly dát normálně otevřít jestli si dobře pamatovala, ale ty další…

Úvahy jí přetrhly tlumené hlasy, odněkud z druhého konce chodby. Už bez rozmýšlení rozrazila dveře a bleskově velkou halu obletěla pohledem za pomocí naplno rozsvícené hůlky. Byla to tmavě zelenou barvou omítnutá, studená místnost se starými pochmurnými obrazy a několika černými křesly. V rozích se hromadil nějaký starý nábytek. Nikoho neviděla, tak už pobízela Harryho, ať jdou dovnitř. On i Bill rovněž rozsvítili hůlky a spatřili na opačné straně místnosti troje dveře.

Naneštěstí ve chvíli, kdy Angela zavírala křídlo dveří, kterým vešli, zaslechla otvírání jiných a poznala, že je pozdě.

„Támhle!“ vykřikl někdo, kdo zahlédl škvíru mezi křídly dveří velké haly.

Angela zamkla a otočila se k Harrymu.

„Ty prostřední!“ vykřikla ve chvíli, kdy se rozletěly dokořán dveře vlevo i vpravo od těch, které Angela určila a do místnosti naklusal dobrý tucet Smrtijedů.

„Mdloby na vás!“ vyhrkla asi polovina z nich, ale kletby se odrazily od štítu, který Angela spolu s Harrym na poslední chvíli vytvořila.

Smrtijedi sklonili hůlky, když zaslechli stejně jako Harry a ostatní náraz na dveře za nimi. Na tvářích se jim objevily škodolibé úsměšky. Jeden z nich švihl hůlkou a v hale se naplno rozsvítily všechny staré pochodně.

„Tak nebylo už dost té hry na honěnou?“ pronesl chladně Lucius Malfoy.

Angela naznačila Harrymu, ať udržuje štít a zpevnila co nejrychleji a jak nejlépe dokázala dveře za nimi. Harry mezitím upřeně zíral na dva Smrtijedy, kteří stáli v popředí a silou vůle krotil vztek, který se v něm zvedal.

„To vám nepomůže!“ zachechtala se Bellatrix Lestrange, když postřehla, o co se Angela snaží. „Jste v pěkné pasti, vy naše myšičky!“

„Bille, polož Lupina za to křeslo,“ zasykla Angela, pokývla hlavou k místu, které bylo pod ochranou jejich štítu i mimo pohled Smrtijedů, a poté se postavila vedle Harryho.

Lucius si shodil kápi z hlavy a zabodl do ní pohled: „Drahá Angela zřejmě pozapomněla, co dělá náš Pán se zrádci,“ ucedil ledově.

„Tohle sis dost podělala, děvenko,“ přidala se Bellatrix, která rovněž odkryla svou tvář. „Tvoje maminka z tebe nebude mít radost.“

Angela zarytě mlčela.

„A pan Potter,“ odvrátil svůj pohled Malfoy starší jinam. „Dlouho jsme se neviděli. Jak se daří vaší tetě?“

Harry ztuhl, ale neřekl nic.

„Neumíte mluvit?“ vyštěkla Lestrangeová.

Harrymu se vzteky tmělo před očima. Tihle dva… tihle dva… mu zabili skoro celou rodinu! Bill se postavil za ně, napůl tváří ke Smrtijedům, napůl k otřásajícím se dveřím.

Přítomní Smrtijedi mohli pomoct svým druhům otevřít dveře hned, ale to by museli násilím prolomit štít, který před nimi vytvářel Harry a to by byla zbytečná námaha, když stačilo jen počkat, až další Smrtijedi odlákají jejich pozornost.

„Možná, že je tvoje matka za těmi dveřmi,“ pokračovala Bellatrix jízlivě. „A ještě neví, kdo nás sprostě zradil. Nepřipadá ti kruté, jí takhle ubližovat?“

Angela zaťala zuby, aby udržela vzteklá slova v hrdle, ale Harry si všiml, že se jí chvěje ruka, ve které drží hůlku. Podle toho poznal, že svoje nervy jen tak tak drží na uzdě a už nejspíš není schopná nic vymyslet. Lupin, který se zpoza křesla kolem sebe rozhlížel mžouravým pohledem jako noční výr probuzený v poledne, už teprve ne, takže jeho jediná možnost byl Bill. Jakou ale mají šanci proti takové přesile? Zvlášť když měl co dělat sám se sebou. Stále odolával nutkání vrhnout se Lestrangeovou nebo Malfoye a zabodnout jim svou hůlku do těch vysmívajících se očí, až by začali řvát bolestí.

Angela začínala propadat bezmoci. Nedostanou se odtud. Přivedla je oba do záhuby. Harryho, Billa a s nimi i sebe.

Ve chvíli, kdy Harrymu probleskl hlavou zoufalý nápad, dvoukřídlové dveře za nimi s rachotem povolily. Bill s Angelou se obrátili proti nově příchozím Smrtijedům s vědomím, že teď záleží na tom, kdo bude rychlejší.

„EXPELLIARMUS!“ vyřklo najednou patero hlasů, kouzla se s třeskotem střetla ve vzduchu a odlétla do všech stran místnosti. Ze zdi i stropu odlétly kusy omítky spolu se spoustou prachu, který na moment zamlžil celou místnost.

Toho Harry okamžitě využil, skoro proti své vůli povolil ochranný štít a vrhl se na stranu těsně kolem Lupina, přes kterého přehodil neviditelný plášť, který skoro světelnou rychlostí vytáhl z kapsy.

„Impedimenta!“ vyštěklo několik Smrtijedů ve chvíli, kdy si všimli chybějícího štítu. Angela s Billem se od obrany dveří otočili pozdě a kouzla je odhodila každého na jednu stranu místnosti. Bill se odkutálel mezi staré židle a stoly někde v rohu, které se na něj s rachotem sesypaly. Angela, kterou zasáhly dvě kouzla, prudce narazila do zdi a spadla tak nešťastně, že si vymkla pravý kotník. Hůlka jí přitom vypadla z ruky a někam se svižně odkutálela.

Harry sice odstranil z cesty Notta a na druhé straně znehybnil nějakou Smrtijedku, ale když se otočil k dalšímu štíhlému příchozímu z chodby, který neměl smrtijedskou masku a obličej mu kryla jen kapuce, Lucius Malfoy na ně líně vyslal odzbrojovací kouzlo a jeho hůlka hladce odlétla do jeho dlaně.

Čtyři postavy v kápích se vrhly do rohu, kde po chvíli zpod kusů židlí vylovili otřeseného Billa Weasleyho a po menší půtce mu rovněž odebrali hůlku.

Harry sebou hodil za nejbližší křeslo, když po něm Bellatrix vyslala smrtící paprsek zeleného světla, který jeho chabou ochranu roztříštil na kusy.

„Ne!“ zařval vztekle Malfoy. „Nezabíjet!“

Bellatrix se nespokojeně zašklebila. Angela prudce oddechujíc seděla na zemi u zdi a stihla už jen zahlédnout, jak něčí ruka shrábla její hůlku ležící nedaleko napůl pod křeslem. Lucius Malfoy a dva z příchozích Smrtijedů ji drželi v šachu.

Mladík bez masky si shodil kápi z hlavy a nevěřícně se rozhlédl kolem sebe.

„Právě včas, Draco!“ zvolal jeho otec škodolibě. „Určitě se rád uvidíš se svou snoubenkou! Která bude co nejdříve bývalá, samozřejmě,“ dodal s úšklebkem.

Draco beze slova zabodl pohled do Angely, která upřeně civěla na podlahu a opatrně si držela kotník. Billa drželi pevně tři Smrtijedi a k Harrymu, který se mezitím pomalu postavil, se blížili s napřaženými hůlkami další čtyři.

Na Lupina prozatím všichni tak nějak pozapomněli.

„Tvoje máti se bohužel zatím nedostavila, to je škoda,“ protáhla Bellatrix naoko lítostivě, když bedlivě prohlédla obličeje příchozích. „Opravdu bych chtěla vidět její výraz, kdyby tohle spatřila na vlastní oči.“

Angela, opírajíc se o zeď, vrávoravě vstala a zasykla bolestí, když přenesla váhu na zraněnou nohu. Hrdě zvedla hlavu. Malfoy starší přistoupil na metr k ní a hůlkou jí mířil přímo do obličeje. Za jeho ramenem zaregistrovala další bledou tvář, ale za žádnou cenu by se na Draca nepodívala. Neměla na to odvahu.

„A já vás chtěl přijmout do své rodiny jako vlastní dceru,“ prohlásil Lucius studeně.

„To si radši vezmu nějakého motáka, než být spřízněná s vámi!“ zasykla Angela, která už se nemohla udržet.

Luciusův výraz doslova zmrazivěl. Sklopil hůlku, přistoupil k ní a vrazil jí tak silnou facku, že znovu spadla na zem. Harry sebou škubl a Bellatrix se spokojeně zachechtala. Draco scénu sledoval naprosto bezvýrazným pohledem.

„O rodině Malfoyových se budete vyjadřovat slušně, slečinko,“ ucedil Malfoy a vztáhl na ležící Angelu hůlku.

„Opovaž se jí ještě dotknout, ty hajzle!“ ozval se Harryho zlostný hlas nečekaně. Už toho začínal mít dost. Neměli sice nijak růžové vyhlídky a začínal vážně pochybovat, že se odtud nějakým způsobem dostanou, ale nemohl se dívat, jak ten parchant ubližuje Angele.

Luciuse Malfoye to tak překvapilo, že se zastavil v půli pohybu hůlkou a obrátil hlavu po hlase. Bellatrix na Harryho rovněž nevěřícně zahlížela. Upíral na ně planoucí pohled a vůbec nevnímal šestero hůlek, které na něj mířily. Chvíli na něj bez hlesu civěli, a pak Luciusovi trochu svitlo.

„Nechcete mi snad říct, Pottere, že vám na téhle couře záleží?“ otázal se Malfoy nevěřícně.

Harry viděl, jak Angela na zemi nepatrně vrtí hlavou, ale bylo mu to jedno. Bellatrix přejížděla pohledem od Harryho k Angele a zase zpátky, když jí to náhle došlo.

„No, to si z nás musíte dělat srandu! Ty a… a… a on!“ Bellatrix se začala zajíkat v záchvatu smíchu. „To snad není možný!“ řehonila se jako šílená. „Oni jsou do sebe zabouchnutí, cha cha cha, já to nevydržím!“

Opravdu vypadala, jako by se za chvíli měla složit smíchy. Harry se třásl vzteky, Angela na Bellu upřeně hleděla se zvláštním výrazem a vztek Dracova otce rostl. Bill se přestal vzpírat svým věznitelům a nechápavě začal sledovat rozhovor.

„Co to plácáš za nesmysly, Bellatrix!?“ vyštěkl Malfoy starší na stále se řehonící Smrtijedku.

„Jen se… jen se na ně podívej, Luciusi!“ vyrazila ze sebe Bella mezi dvěma prudkými nádechy.

Luciusovi došlo, že bude mít nejspíš pravdu, ale rozhodně mu to nebylo k smíchu: „To nemůže být pravda…“ vydechl nevěřícně.

„Ale, Luciusi, tak si to tak neber,“ chlácholila jej Bella, která stále zadržovala smích v hrdle. „To je přece normální, že se dva mladí lidé do…“

„Zmlkni, ty huso!“ vyjel na Lestrangeovou Malfoy. „To je… to je urážka!“ zabodl pohled do Angely. „Já ti chtěl dát svého syna a ty se celou dobu taháš s tímhle prašivým psem!?“

„Ano!“ odsekla Angela, aniž by doopravdy chtěla něco říct. Vyjelo to z ní samo. „A laskavě ho neurážejte, vy sobecký, namyšlený a neschopný…“

„Neradil bych ti tu větu doříct, Angelo,“ přerušil ji poprvé za celou dobu Draco. Z tónu jeho hlasu se nedalo poznat, co právě cítí. Jeho otec se na něj obrátil. Angela se na něj také podívala a došla jí řeč. Teprve v tu chvíli si plně uvědomila rozsah dopadu toho, co udělala a nebylo jí z toho zrovna nejlíp. Lépe řečeno bylo jí zase na zvracení. Ze sebe samotné… Harry postřehl nějaký pohyb za křeslem, kde nechali Lupina. Na neskutečně krátký moment zachytil Remusův pohled, jak poodkryl neviditelný plášť a jeho vztek najednou vyprchal.

„Draco, opravdu mě mrzí, koho jsem ti vnutil za snoubenku,“ prohlásil Lucius o poznání klidnějším hlasem. „Co nejdříve…“

Jeho další slova už Angela neslyšela, protože jí v hlavě zaburácel Harryho hlas.

Drž se při zemi!

Vůbec nad tím nepřemýšlela a přitiskla se tváří k zemi ve chvíli, kdy se na podlahu vrhl i Harry a skoro zároveň místností prolétl záblesk stříbrného světla, ozvala se dunivá rána připomínající výstřel a podlaha se pod nimi mírně zachvěla. Angela nejistě zvedla hlavu.

Veškerý nábytek byl na kusy, ze stropu se sypal prach a uprostřed Smrtijedů ležících všemožně na zemi se objevil poněkud prkenně stojící Lupin, když ze sebe shodil neviditelný plášť.

„Tohle mě naučil Brumbál,“ pousmál se s námahou. „Já věděl, že se to bude hodit.“

Harry vyskočil ze země, vyškubl cestou Luciusovi z kapsy hábitu svou hůlku a vrhl se k Billovi, který byl bohužel také v bezvědomí jako Smrtijedi. Neměl jej jak varovat.

Lupin nacpal plášť do potrhaného hábitu.

„Pospěšte si. Nejsem tak mocný jako Brumbál. Za chvíli se proberou,“ nakázal Lupin a Angela nesmírně opatrně vstala. Remus nejprve probral Billa, pak vrátil Angele hůlku se slovy: „Ten váš lektvar začal konečně pořádně působit, Angelo.“

„Až přestane, tak vám bude strašně, to vám garantuju,“ zamumlala. „Ale teď padáme.“

„Co to sakra bylo!?“ zaslechli z chodby něčí hlas a kroky. „Šlo to odtamtud!“

Smrtijedi v místnosti se začínali hýbat.

Bill s Lupinem už na nic nečekali a bez řečí se vrhli k prostředním dveřím. Za nimi se vydal Harry podpírajíc Angelu, která těžce kulhala. Bill dveře bez problémů otevřel a vrazili do krátké, ale nepřiměřeně široké chodby osvětlené několika pochodněmi, na jejíž druhé straně byla mohutná mříž, skrz kterou viděli další užší chodbu, která končila rudě svítícími dveřmi.

Udělali jen několik kroků a zaraženě se zastavili. Rozeznali totiž, co to osvětlují pochodně a vrhají tak prapodivné stíny. Z obou stran chodby trčely ze zdí těsně jeden vedle druhého asi třicet centimetrů dlouhé, ostré bodce.

„To nevypadá dobře,“ poznamenal Harry.

Angelu bodce rovněž překvapily: „To by tady být nemělo…“

„Cože?“ otočil se na ni Remus.

„To nic. Nevšímejte si toho. Jdeme!“

„Jsi si jistá?“ zeptal se Bill.

„Ne,“ zahučela Angela. „Ale je to lepší než se vracet.“

Spěšně se tedy vydali chodbou k mříži, ale byli sotva v polovině, když se ozval podezřelý skřípot a zdi s bodci se začaly posunovat směrem k nim.

„A kurva…“ komentoval to Bill Weasley a už doslova sprintoval k mříži.

Do místnosti, kde se ze země těžce zvedali omráčení Smrtijedi, přiběhla nová posila a zahlédla uprchlíky.

„Za nimi!“ vyštěkl někdo.

„Harry, dveře,“ vydechla ztěžka Angela, protože kvalt, kterým postupovali, jí rozhodně nedělal dobře. Pustila se ho, Harry se prudce obrátil a na poslední chvíli zavřel dveře za nimi před jakousi podezřelou kletbou.

Bill zkoušel na mříž pár kouzel, ale stále se mu ji nedařilo otevřít. Angela už se na to nemohla dívat. Bodce se sunuly sice pomalu, ale jistě. Dokulhala k nim.

„Uhněte,“ ucedila a počkala až Bill a Lupin odstoupí. „BOMBARDA!“ zvolala a mříž se celá vytrhla ze zdi, odletěla na stranu a zarazila se až o lesknoucí se bodce. „Takhle se odemyká,“ zasykla Angela a otočila se ke dveřím, za kterými už byl slyšet hluk a zvuky dobývání.

„Dělejte, běžte,“ pobízela je netrpělivě a nespouštěla dveře z očí. „Za těmi červenými dveřmi je přemisťovací místnost,“ sypala ze sebe, zatímco Bill a Lupin prošli otvorem po mříži do další chodby. Harry u ní pořád postával. „Doteď ji používal jen Voldemort. Odemknete ji tak, že…“

Její slova přerušilo cvaknutí a dveře se rozlétly dokořán.

„Mdloby na tebe!“ vyhrkl Harry i Angela najednou a první Smrtijed se složil vedle dveří.

„Colloportus Esto!“ vyštěkla Angela rychle a dveře se znovu zavřely, ale do chodby mezitím stihla vběhnout další Smrtijedka. Lupin a Bill se chtěli vrátit k nim na pomoc, ale Angela vykřikla: „Ne! Běžte!“

Harry mezitím odvrátil omračující kletbu Smrtijedky stranou.

„Tak jděte!“ vykřikla ještě jednou a otočila se k protivníkovi. Vykouzlila zase jeden ze svých účinných štítů a podívala se na Harryho. Bodce už byly na tak dva metry od nich.

„Musíte říct Alahomora i pozpátku.“

„Co?“ nechápal Harry.

„Alahomora aromohala. Tímhle kouzlem odemknete ty dveře. A teď běž!“

„Na to zapomeň! Já tě tu nenechám!“ ohradil se Harry.

Štít zadrnčel pod další kletbou. Když Smrtijedka poznala, že její kletby přes štít neproniknou, otočila se ke dveřím, za kterými nadávali její kolegové, ale ke svému údivu je nedokázala odemknout. Bill s Lupinem už mezitím mířili k červeným dveřím. Remusovi začínalo být zase špatně a Bill ho musel podpírat.

„Ale necháš! Musíš pomoct Billovi s Lupinem, lektvar přestává působit. Já to zvládnu, Harry! Vypadni!“ prohlásila Angela rozhodně.

„Ale…“ začal znovu.

„Slíbil jsi to! Tak už ksakru běž!“ zvolala prosebně.

Harry už neřekl nic. Jen na ni vrhl poslední pohled a rozběhl se za Lupinem a Billem. Uviděl, že má Angela pravdu; Remus už se skoro kácel k zemi.

Angela nechala zmizet svůj štít. Smrtijedka se k ní v tu chvíli obrátila od dveří, jako by to vycítila a vyslala odzbrojující kouzlo.

„Impedimenta!“ vyhrkla Angela ještě ve chvíli, kdy se kouzlu vyhýbala. Postavu v kápi její kouzlo zasáhlo možná víc, než sama chtěla. Smrtijedka odletěla na stranu a zastavily ji až čtyři bodce, na které se s nechutným zvukem nabodla a hůlka jí vypadla z ruky.

Angela sebou vyděšeně škubla, když uslyšela bolestné zasténání. Nechtěla nikoho zabít… A ten hlas… Někoho jí připomínal.

Zdi se k jejímu překvapení zastavily ve svém pohybu k sobě. Konce jejich bodců byly teď navzájem od sebe sotva dva metry. Na dveře se dál ozývaly prudké rány. Harry už mezitím odemkl ty červené a pomohl do ní Billovi s Lupinem.

„Zvládneš se s ním přemístit sám?“

Bill přikývl, hodil si Lupina, který už byl skoro v bezvědomí na záda a v tu ránu byl pryč. Harry se otočil a zahleděl se otevřenými dveřmi k místu, kde nechal Angelu. Ta stála jako socha v chodbě s bodci, které už se však naštěstí nehýbaly.

„Angelo!“ zavolal na ni, ale jako by ho neslyšela, rozkulhala se úplně opačným směrem, k otřásajícím se dveřím. „Angelo, vrať se!“ zařval vyděšeně.

Jelikož na jeho volání vůbec nereagovala, rozběhl se z kletbami mezi zuby zpátky.

Angela mezitím spěšně pojistila dveře ještě ochranným štítem a opatrně přistoupila ke sténající postavě, která k ní zvedla pomalu hlavu. Angela jí třesoucí se rukou shrnula kápi i s maskou dozadu a v tu chvíli by se v ní krve nedořezal. Dívala se do tváře své matky.

Za ní se ozval spěšný dusot nohou, ale vůbec jej nevnímala, stejně jako rány na dveře.

„Mami…“ zachraptěla Angela skrz stažené hrdlo. „Já… já jsem nevěděla…“ bezradně se zadívala na hroty trčící matce z hrudi a břicha.

Mary Rosierová namáhavě dýchala a svou dceru pozorovala, k její nechápavosti, poprvé za celou dobu od jejího příjezdu do Anglie laskavě. Harry zůstal stát za Angelou a měl chuť ji popadnout a odtáhnout do kruhové přemisťovací místnosti třeba i násilím, ale na druhé straně se mu do toho vůbec nechtělo.

„Angelo, dcero moje…“ vydala ze sebe Mary. „Nevyčítej si to…“

„Co?“ nechápala Angela a vší silou zadržovala slzy, co se jí hrnuly do očí.

„Věděla… věděla jsem to,“ sípala Mary. „Že se tohle stane…“

„Ale jak…“

„Nejsi jediná, kdo mívá… sny…“ zarazila ji matka s prchavým úsměvem. „Sice nejsem tak silná jako ty, ale…“ Mary se ošklivě rozkašlala. Z úst jí začal vytékat pramínek krve.

„Mami, nenamáhej se,“ zaprosila Angela. „Něco zkusím, třeba ještě…“

„Ne, nech mě… mluvit. Poslouchej,“ odporovala Mary překvapivě rázně, natáhla se a chytila dceru za loket za paži. „V mém pokoji… ten obraz… Výjev ze Salemu… Je tam dopis, přečti si ho…“

„Dobře, mami, ale…“ Angela byla zoufalá.

Mary střelila pohledem ke dveřím: „Teď už… běž. Nesmí tě chytit. Běž…“

„Ne, přece tě tu nenechám!“ vykřikla Angela.

„Miluju tě, dcero, i když to tak…“ Mary znovu zakašlala a další slova už jí skoro nebyla rozumět. „… někdy nevypadalo.“

Harry položil Angele ruku na rameno a zamračeně se díval po dveřích. Angela se slzami, které jí stékaly po tvářích natáhla ruku a jemně pohladila matku po vlasech.

„Přece mě nenecháš samotnou, mami,“ zašeptala.

Odpovědi už se nedočkala. Mary Rosierová Blacková vydechla naposledy s pohledem upřeným na svou jedinou dceru.

„Ne… Ne! To ne! Vždyť já tě potřebuju!“ vykřikovala Angela a chabě se bránila Harrymu, který jí už vší silou táhl chodbou dál od bezvládného těla. „Mami! To mi nemůžeš udělat…!“

Skoro neurvale si ji Harry otočil obličejem k sobě.

„Angelo, musíme se odtud dostat!“ vyštěkl na ni. Pohlédla mu do očí a podařilo se jí vydechnout. Pevně ji chytil za ruku a s ohledem na její kotník se rozběhl zpět k otevřeným červeným dveřím.

Už uvnitř přemisťovací místnosti se Angela ještě jednou ohlédla. Dveře konečně povolily a Smrtijedi se nahrnuli do chodby. Něčí ženský hlas zděšeně vykřikl, když si všimli těla na bodcích.

„Támhle jsou!“ vyštěkl Nott zuřivě.

Harry s Angelou prudce zatřásl. Nepřítomně přikývla. Oba se přemístili pryč jen setinu vteřiny před tím, než místem kde stáli, proletělo několik, tentokrát už smrtících, kleteb.

„K čertu!“ zařval Lucius Malfoy nejen bez sebe vzteky, ale také strachem z reakce Pána zla.

Nedaleko za ním stál Draco v místnosti plné zničeného nábytku a v očích se mu nezračilo nic jiného než chlad.

550 Celkem zhlédnutí, 1 Dnešní zhlédnutí

Publikováno v povídce: Harry Potter a Soumrak lásky

Buď první v napsání komentáře...

Napsat komentář